S.T.Byčkov a Bf 109G-10/U4 od 5 Jasty ROA

[Archivář]

Mirku, moc díky za to objasnění kamufláže italských strojů 44-45. Skutečně, tam návaznost na stroje ROA vůbec není. Takže ten pokyn k označení ROA ve smyslu: "Letectvo s odvoláním na další označení letadel Italský republikánský Wehrmacht" zůstává bohužel záhadný a nejasný ...

[Radek A]

On taky ten člověk, co to psal, nemusel být tak úplně v obraze. A taky to mohl být nepřesný zápis z nějaké schůze. Ale podle mě se označením italského typu myslí prostě smíšené označení, tedy německé kříže na křídlech, národní symbol na směrovce. To že Italové měli ty německé kříže jen na spodní straně křídel a jen u některých letadel nemuselo být v té debatě podstatné.

[Mirek glock Říha]

No smíšené označení se používalo jen u stíhačů a to od podzimu 1944. Ale jistá inspiraxce tu mohla být i když teda slabá. Italové měli jednu transportní skupinu operační a jednu skupinu ve výstavbě. Jenže v zásadě šlo o jednotky LW s italským personálem a vybavením SM.81 u operační jednotky a SM.82 u té co cvičili. Takže označení a to včetně taktického bylo kompletně německé. Měli také italskou známku za kabinou. Nikoli na SOP. Sorry že jsem to neuvedl hned, ale operačně byli nasazení na východní frontě a vše včetně výcviku ukončila operace Phoenix v srpnu 1944. V době kdy se formovaly jednotky ROA už byly obě skupiny rozpuštěny.

[Archivář]

Mirku, moc díky za to doplnění. Ono je s těmi německými oficiálními dokumenty mnohdy problematické, jelikož byli psány poměrně zkratkovitě a občas jim plně rozuměli Ti, kteří v Luftwaffe sloužili a byli na styl dokumentů zvyklí. My třeba očekáváme jasné pokyny – viz příklad toho značení ROA, ale velitelství vydalo pouze rámcový pokyn s tím, že podrobné technické podrobnosti (to jsou ty, co nás jako modeláře a historiky zajímají), budou rozpracovány na nižších úrovních. A toto rozpracování už není většinou už k dispozici.

Je to hezky vidět na publikaci od Japo Messerschmitt Bf 109s & Other Aircraft of I./EKG(J), kde jsou tyto štábní postupy v zápise RLM podrobně popsány. Doporučuji přečíst i směrem k tomu výcviku ROA, jelikož je nutno výcvik ROA chápat v souvislosti s celkovým výcvikem v Luftwaffe v březnu/dubnu 1945 (je tam hezky popsáno, jak se vše v této době začalo hroutit)

Souhlasím s Radek, že označením italského typu myslí prostě smíšené označení, tedy německé kříže na křídlech, národní symbol na směrovce. S tím, že podrobná aplikace měla být projednána s odpovědným člověkem, tedy s tím, který měl na starosti značení letadel Luftwaffe. Víc k tomu nezjistíme.

Snažil se stále najít, co se stalo se skupinou pilotů a mechaniků z Německého Brodu (podle mě to bylo cca 40 osob). Jak jsem psal - Byčkov v ní nebyl, velel jí pravděpodobně Atilevskij, všeobecně se má, že 8.5. 1945 vyrazili s Němci z Českého Brodu. Napřed všechny zajali Američané a ti je pak předali do rukou Rusů. Je ale zajímavé, že ani Hartmann, ani Graff, ale příslušníky ROA v koloně nezmiňují. Bohužel, vzpomínka majora Grassera - který by věděl o tomto nejvíce - nejsou k dispozici.

Zajímavé je, že na ruské straně nemohu k této „brodské“ skupině nic najít. Existují pouze záznam o skupině, skládající se z 200 lidí, byla předána sovětským úřadům v září 1945 po dočasné internaci ve francouzském městě Cherbourg. Mezi nimi byl kapitán stíhací perutě major Byčkov a náčelník výcvikového štábu letecké školy, velitel transportní letky major Tarnovskij. To ale byla část letectva ROA, které odešla z Mariánských lázní.

Pořád si říkám, co vlastně tato poslední skupina ten měsíc v Německém Brodu dělala... Výcvik ustal okolo 8.4. 1945, ale do kapitulace zbýval ještě měsíc. Za logické bych pokládal její stažení do Mariánských lázní (a Chebu), ale k tomu (asi) nedošlo, jelikož se v Německém Brodě prokazatelně v dubnu 1945 vyskytoval Major Grasser a Lt. Gerhardt Buschmann (ex. šéf estonského letectva), kteří měli na starosti zahraniční letce v Luftwaffe. Co by tam sami – bez personálií – ten měsíc dělali?

Poslední ověřený údaj k pilotům, je datum 8.4. 1945, kdy poručík I. Stežar (Стежар, И.) ulétl při cvičném letu na Bf 109 z Německého Brodu na sovětskou stranu z Německého Brodu, předán orgánům SMERŠ do Lodže. Podařilo se mi zjistit, že dostal 10 let Gulagu.

Hledám jeho výslechový protokol. Zajímavé je, že mu ponechali získané medaile do data jeho zajetí a dokonce mu v roce 1985 další medaili udělili. Ono to tak vypadá, že nebyl pokládán za zrádce, ale bylo k němu přistupováno jako k zajatci, který uprchl ze zajetí. Těch 10 let byla obvyklá „sazba“ zajatcům, stejný trest dostali i tři letci ROA, kteří ulétli s německými Go-145 na ruskou stranu v roce 1944. Pro SMERŽ jsi byl podezřelý a trest „10“ let byla za to, že jsi se k ROA přidal. Úlet na ruskou stranu byla pouze polehčující okolnost, že si nedostal rovnou kulku do hlavy.

Stežár je zajímavá osoba. Našel jsem totiž vyprávění jeho vnučky, která svého dědu popisuje jeho hrdinu, velké stíhací eso se spousty sestřelů (neměl ani jeden), která padl do zajetí (samdřejmě v bezvědomí) a Němcům, jako zajatec, Bf 109 ukradl a ulétl zpět k Rudé armádě. Docela jsem se při čtení toho vyprávění bavil.

Nicméně Stežár je zajímavý tím, že určitě podal SMERŽ podrobnou zprávu o výcviku v Německém Brodu. Ta by byla velmi zajímavá. Navíc v té Bf 109 na ruskou stranu skutečně přelétl. Taková událost by měla být někde zaznamenána. Buď přistál na nějakém letišti nebo někde nouzově. Tak či onak, by mohl být jeho stroj vyfocen. Nikde ale se mi nepodařilo najít něco o tom, že by Rusové získali na začátku roku 1945 letuschopný Bf 109G-10/U4. O tom nikde žádná zmínka není, takže to vypadá, že spíše Stezár sedl někde nouzově v terénu. Nicméně foto té jeho stíhačky by někde mohlo být.

Lt. Gerhardt Buschmann (který byl podle mě spojovací důstojník Luftwaffe směrem k ROA v Německém Bodě) poslední dny popisuje takto: 6.5.1945 letecký útvar VVS KONR zanechal svá letadla Bf 109 na letišti Německý Brod a ustupoval směrem na západ (tohle moc nesedí, když všude kolem začalo české povstání). Na první zastávce Buschmanna zastihl rozkaz náčelníka štábu Luftwaffenkommando VIII gen. Hanse Seidemanna, jenž dával Lt. Buschmannovi za úkol letět do Ruzyně a vyhledat štáb 1.divize a rozmluvit Rusům (tedy jednotkám 1.divize ROA) prováděný útok na letiště v Ruzyni (tohle časově ale sedí) K akci prý použil stroj jeho štábní letky. Buschmann ihned odstartoval s Aradem (to se vrátil do Německého Brodu? tam Arada byla …), ale krátce na to byl napaden americkými stíhačkami a s prostříleným letadlem se mu podařilo přistát na svém letišti (Američané podle mě 6.5. nad Čechami nelétali). Toho však od splnění úkolu neodradilo, odstartoval podruhé s letadlem Fi 156 Storch a nízko nad terénem letěl ku Praze. Jeho stroj Fi 156 Storch byl však Rusy zasažen a musel nouzově přistát. Stalo se tak přímo u pozic střílejících jednotek ROA u Ruzyně. Jak sám v r. 1979 vypověděl, byl těžce zraněn, odnesen na obvaziště v Jinonicích, později na nosítkách prodělal ústup vlasovců od Prahy ke Lnářům, kde se mu náhodně podařilo přejít do zajetí k Američanům.
Pokud Buschmann nelže, tak zbylá skupina z Německého Brodu se snažila zmizet už okolo 6.5. 1945. Pokud by ale utíkali už 6.5. 1945, tak by utíkali sami, JG 52 opustila Německý Brod až 8.5. 1945 . Jediná věc by pro to ale svědčila . Ve výslechovém protokolu Atlivského je zajímavá zmínka, že „společně s dalšími vlasovci utvořil falešný partyzánský oddíl“ – vypadá to, že část pilotů a techniků ROA se takto zkoušela ztratit ve zmatcích závěru války, vydávající se ruské partyzány. To by v koloně s příslušníky JG 52 šlo ale dost těžko, takže by prchali nakonec přeci jen sami ?

Naděje na další posun bádání vkládám do nalezení toho protokolu I. Stežara, tam by mohlo být více k výcviku v Německém Brodě a k jeho útěku s Bf 109.

Jinak bych ale řekl, po to hloubkovém bádání, že se to letectvo ROA 1945 dost přeceňuje a zveličuje. Vypadá to, že skutečně „reálná část“ nikdy nepřekročila výcvik. Byčkov nelétal snad vůbec, všude se píše, že byl používán pro propagandu. Antilevskij to samé. Zbylí piloti ROA (alespoň část) měli určité znalosti s ovládáním Bf 109 s přeletů, ale – jak Grasser rychle zjistil – pro bojové použití to bylo málo. Proto trval na dalším výcviku. A ten asi „moc slavný nebyl“, s ohledem na ztráty Bf 109 za březen 1945. V Chebu se pro výcvik neudělalo nic, maximálně tam létali štábní Fi 156 (dva až tři kusy). To bylo podle mě vše.

Naposledy upravil Archivář dne 10 čer 2025, 12:15, celkově upraveno 2

[Radek A]

Ano, myslel jsem to jen ve velmi volném smyslu. Že byla nějaká schůze a mluvilo se o umístění znaků a někdo řekl: "Tak si to dejte jen na směrovku, vždyť Italové to tak taky mají." A ten někdo věděl jen málo o italském značení a už vůbec nic o jejich konkrétních jednotkách, jen si tak matně vzpomněl, že se před časem řešilo umístění německých trámových křížů na křídla italských letadel. A vlastně ani nepotřeboval mít pravdu, jen potřeboval znít vstřícně a přesvědčivě, jako že nenabízí žádnou podřadnou variantu. A pak někdo jiný dělal zápis ze schůze podle svých ručně psaných poznámek, a ten někdo jiný neměl o italském značení už vůbec žádné ponětí a zformuloval to takto.

[Archivář]

Tak jsem prohrabal ruské archivní zdroje. Napřed všeobecně. K letectvu ROA je tam toho celkem dost. Samozřejmě, texty se v ruských článcích k ROA se opakují a kopírují stále dokola, nicméně pokud se dostanete k prvotním zdrojům, které tvoří výslechové protokoly zadržených vedoucích představitelů letectva ROA, lze z nich zjistit velmi zajímavá data. Nicméně, bílá místa stále jsou.
Nechci ale zde tvořit odbornou stať o letectvu ROA, v podstatě z výslechových protokolů uvedu pár zajímavých věcí:

Zajímavé jsou např. statě, z výslechového protokolu majora Michail Vasiljevič Tarnovského:
OTÁZKA: Co bylo Vašimi povinnostmi při formování letectva ROA?
ODPOVĚĎ: Mými povinnostmi jakožto důstojníka pro přidělování ve velitelství Malceva bylo udržovat kontakt s velitelstvím inspektora zahraničního personálu (německého) letectva a zajišťovat dodávky materiálu formovaným (leteckým) jednotkám ROA.
OTÁZKA: Čeho jste dosáhl během svého působení ve velitelství Malceva jako důstojníka pro přidělování?
ODPOVĚĎ: Snažil jsem se doplnit pluk letadly a zvýšil jeho počet na 28 letadel.
OTÁZKA: Z jakých jednotek se skládalo letectvo ROA?
ODPOVĚĎ: V dubnu 1945 se letectvo ROA skládalo z velitelství, stíhací letky, která zahrnovala 16 letadel Messerschmit-109; noční útočné letky, která byla ve fázi formování, mající 12 letadel GOTA-145 a ARADO-66. Kromě toho byla vytvořena letecko-technická rezervní rota, která měla několik německých cvičných letadel; protiletadlový pluk, který se skládal ze tří divizí; výsadkový protiletadlový prapor, částečně vyzbrojený kulomety a samopaly; propagandistická rota; spojkový pluk.

Moje poznámka: Tak to vypadá, že ta noční útočné letka ROA nemělo ani Ju-87, ani uvažované Ju-88. Ono to je celkem logické, za prvé s Ju-87 a Ju-88 neměli ruští piloti zkušenosti, naopak s typy Go-145 a Ar 66 už létali.

V protokolech je tam zmínka o tom, že nařízením Malceva bylo zavedeno označení letadel shodné se znakem ROA: modrý svatoondřejský kříž na bílém poli s červeným lemováním. Cituji: OKW nepovolilo použití takových označení, protože vyžadovalo předchozí mezinárodní oznámení, které v únoru 1945 nebylo proveditelné. Po celý únor a březen 1945 zůstával tento základní problém předmětem diskusí mezi vedení ROA a OKW. Nakonec strany našly kompromis v podobě kombinace označení Luftwaffe s křížem svatého Ondřeje na modelu italského letectva. (toliko k označení z výslechových protokolů)

Osud skupiny pilotů a mechaniků ROA v Německém Brodě bohužel výslechové protokoly moc nevyjasňují - výtah z protokolů:

Poslední setkání generálmajora V. I. Malceva s Vlasovem během války se uskutečnilo 15. dubna 1945 v Mariánských Lázních. Vlasov stručně nastínil svému partnerovi možnosti soustředění všech jednotek ROA do jednoho celku a jeho představu, jak jednotky KONDR zachránit před zajetím Rudé armády. Malcev obecně podporoval vrchního velitele, doporučoval však, aby se držel, co nejdále od "Alpské pevnosti" a jednotek SS. Poté, co generálové společně vypracovali rozkaz k přesunu leteckých jednotek KONR, naplánovali jejich odchod na 20. dubna. Konečným bodem trasy byl prostor Budějovice-Linec. Zde se měly oddíly leteckých jednotek spojit se zbytkem armádních jednotek ROA. Pozdě večer (15.4. 1945) však Vlasov kontaktoval Malcevova z Prahy a požádal o odchod 1. leteckého pluku už o tři dny dříve. Malcev okamžitě nařídil veliteli 1. leteckého pluku, plukovníku L. I. Bajdakovi, aby předal všechna letadla a materiál na letištích v Německém Brodě a Chebu zástupcům Luftwaffe z Aschenbrennerova hlavního stanu a nařídil poslal personál leteckého pluku do Mariánských Lázní. 16. dubna 1945 všechny letecké jednotky zahájily přípravy na provedení obdrženého rozkazu. Tohle je ve výslechových protokolech.

Takže 16.4. 1945 členové letectva ROA předali v Chebu letadla a materiál zástupcům Luftwaffe a přešli do Mariánských Lázní. Tohle by za 16.4. 1945 bylo proveditelné. Těch letadel zase tolik nebylo. Takže letectvo ROA vyklidilo 16.4. 1945 Cheb, to bych pokládal za prokázaný fakt. Ale co se dělo v Německém Brodě? Byčkov už tam nebyl, stíhačům tam velel Antilevskij. Těch 5 – 6 zbylých Bf 109G-10 předali hned, ale jak se rychle dostali do Mariánských Lázní? Je to 300 km po protektorátních silnicích to je minimálně šest hodin jízdy. Pro cca 40 lidí jsou potřeba dva náklaďáky. Dokázala se „brodská skupina“ dostat do 17.4. do 14,00 hod do Mariánských Lázní? To je otázka … Víme, že jí velel Antilevskij, ten podle výslechové protokolu Malceva zůstal v Německém Brodě. Našel jsem záznamy o odsouzení dalších pilotů ze skupiny v Německém Brodě – o odsouzení Ivanu Vasiljeviči Šijanovi (Шиян, Василий Васильевич) a I. G. Radioněnkovovi. Víc jsem zatím nenašel, ale to nic neznamená, z poválečného pohledů Rusů byly tato skupiny celkem bezvýznamná, nebyl tam žádný vyšší důstojník ROA nebyl a Antilevskij už byl zatčen.

Prokazatelně tedy minimálně část pilotů ROA padla do rukou Rudé armády. Problém je zjistit kdy a kde. Personální data pilotů ROA ve veřejně přístupných ruských archívech (které se mi podařilo najít), končí vždy datem jejich sestřelení a maximálně je u nich karta zajatce (na německé straně). Dál nic. Nic o jejich službě v ROA. Tyhle jejich materiály asi nejsou dostupné a jsou někde v jiných archívech, kam se (zatím) nemohu dostat (vypadá to, že nejsou v hlavních materiálech k soudním procesům s veliteli ROA, řadové piloty soudili jiné soudy). Skoro to vypadá, že „brodská skupina“ do Mariánských Lázní toho 17.4. asi nedorazila. Ale, že by se od 16.4. do 8.5. „poflakovali“ v Německém Brodě s majorem Grasserem? Malcev by se na ně určitě nevykašlal, aby je nechal osudu. Většinu z nich znal osobě (viz výpovědi Malceva a do výslechových protokolů o jednotlivých pilotech). Z výše uvedeného plyne, že i "brodská skupina" dostala rozkaz se stáhnout do Mariánských Lázní. Pokud se přesouvali zpět do Mariánských Lázní auty, mohli Malcevův pochodový útvar dohnat někde na jeho další zastávce. Tohle je ale stále nejasné.

S ohledem, že víme, že do Německého Brodu přišli i výcvikové stroje, lze zjistit, jak asi probíhal výcvik:
Standardní postup přecvičení na Bf 109 začal úvodními lety na Bü 181 a Ar 96B a to včetně skupinového létání (tzv. „Rotteneinsatz“). Po došlo seznámil s Bf 109 v letu, na dvoumístném Bf 109G‑12, se nejdříve cvičili se vzlety a přistání. Poté následovali sólové lety na jednomístného Bf 109. Cvičili se okruhy okolo letiště.
Poté následovali opět lety na na Bü 181 a Ar 96B a pokročil k nácviku slétanosti ve větších skupinách až po nácvik letů ve formaci. Pak následoval nácvik letů s naváděním ze země – „Zielanfluge“. Vycvik končil nácvik ostré střelby, na cíl na zemi.

Piloti ROA v Německém Brodě asi krok seznámení s Bf 109 na dvojmístné verzi přeskočili, jelikož drtivá většina z nich už na Bf 109 létal při předávacících letech v roce 1944 u Fl.Ü.G 1. Pamětníci se také nikde nezmiňují o dvojmístné verzi Bf 109 v Německém Brodě. Oni měli celkem na německých stíhačkách mnozí z nic dost nalétáno, např. pilot (ROA) S. L. Pavlenka, С.Л. Павленко (sestřelen 29. březnu 1943, pak pilot ROA, jeho osud je neznámý, nicméně válku přežil a byl zajat, jelikož v osobní kartě je poznámka: "В 1952 году проживал в Коми АССР" (из приказа ГУК) - t.j. nařízen pobyt na KOMĚ / GULAG ?.) měl k 17.3. 1945 na Bf 109 40 letů (v celkové délce 15 hodin) a na FV-190 20 letů (v celkové délce 10 hodin). V materiálech k ROA je přesně popsáno kolik typů letadel letal a kolik letů u Luftwaffe vykonal, takže pravděpodobně on byl zadržen i se svým letovým deníkem. Ale není tam nic k jeho dalším osudům.

Major Grasser kapituloval 8.5. 1945 s JG 52, takže v Německém Brodě byl až dokonce. Vypadá to, že tam byl skutečně převelen poté, co RLM rozpustilo 17.2. 1945 II./JG 110, které oficiálně velel do 7.2. 1945. Mohl tam dorazit okolo 8.3. 1945, což sedí s příchodem pilotů a strojů Jasta 5 do Německého Brodu. Byl tam vyslán RLM, snad jako člen štábu General der Jagdflieger. Našel jsem jeho vzpomínky a vzpomínky Hartmanna na kapitulaci JG 52 dne 8.5. 1945. O pilotech Jasta 5 tam není ani slovo. Vypadá to, že Grasser chtěl v Německém Brodě "dožít" do konce války a o učást ve štábu Golloba v novém štábu General der Jagdflieger moc nestál (ve vzpomínkách třeba chválí G.Lutzowa, kterého Gollob nemohl ani cítit ...). V životopisné Knize OoGraffovi to samé, je tam přesně popsáno co se dělo v Německém Brodě 7.5. a 8.5. 1945, jaké tam byly jednotky, že tam byl i Grasser a ani slovo o pilotech ROA. Oni tam totiž (toho 8.5. 1945) asi skutečně už nebyli.

Vypovědi Malceva k Antilevskému a Byčkovovi z jeho výslechových protokolů:

ANTILEVSKIJ Boris, kapitán ROA. Byl zajat v roce 1941 nebo 1942. Poté byl v táboře pro piloty v Moritzfeldu, odkud byl v březnu nebo dubnu 1944 poslán na přeškolení na německý materiál poblíž Berlína. Po dokončení výcviku byl zařazen do skupiny převážející letadla z německých továren k leteckým jednotkám. Když se formovalo letectvo ROA, jmenoval jsem ho zástupcem velitele stíhací perutě, která byla nejprve umístěna na letišti v Chebu a poté v Německém Brodu. V dubnu 1945 zastával funkci velitele stíhací perutě. V době, kdy velitelství letectva ROA přešlo k Američanům, zůstal v Německém Brodu.

BYČKOV Semjon, bývalý kapitán Rudé armády. Byl zajat v roce 1943. Začátkem roku 1944 jsem ho naverboval do ROA. V první polovině roku 1944 se dvakrát vydal do Königsbergu, kde v rádiu vyzval sovětské piloty k přechodu na německou stranu. V květnu nebo červnu téhož roku absolvoval přeškolení na německé stíhačky poblíž Berlína, po kterém sloužil ve skupině převážející německá letadla z továren k leteckým jednotkám. Když se formovalo letectvo ROA, byl spolu s celou skupinou převozníků povolán k dispozici a jmenován velitelem 1. stíhací perutě ve městě Cheb. V březnu 1945 byla tato peruť převelena do města Německý Brod, kde se BYČKOV pohádal s německým pilotem (poznámka: asi s Grasserem), v důsledku čehož byl povolán k mé dispozici (zpět do Mariánských Lázní). V polovině dubna téhož roku jsme s ním přešli na americkou stranu.

Z rozsudku nad kapitánem Antilevskím:
Nebyl mezi důstojníky zajatými Američany ve skupině Malceva. Podle materiálů k jeho případu byl po kapitulaci Německa 8.5. 1945 v Československu, kde se připojil k "falešnému partyzánskému" oddílu "Rudá jiskra" a obdržel dokumenty účastníka protifašistického hnutí jménem Berezovskij. S tímto osvědčením v ruce byl 12. června 1945 zatčen NKVD při pokusu dostat se na území SSSR. Antilevskij-Berezovskij byl opakovaně vyslýchán, plně usvědčen z vlastizrady a 25. července 1946 byl odsouzen vojenským tribunálem Moskevského vojenského okruhu podle článku 58-1 "b" trestního zákoníku RSFSR k nejvyššímu trestu - zastřelením s konfiskací osobního majetku.

Našel jsem fotky ruských pilotů u Luftwaffe, nejsem si ale zcela jist, zda jsou to piloti ROA ...

Přílohy