S.T.Byčkov a Bf 109G-10/U4 od 5 Jasty ROA

[Archivář]

Pozorný čtenář možná zaregistroval ještě jeden Jak na straně Luftwaffe - stroj Jak-7b s trupovým číslem "16" vystaveným 3.9. 1943 v Rechlinu společně s Jakem-1b co přístál v Anapě (viz výše)

Našel jsem fotky "zajatého" Jaka-7b, který dne 18.10.1943 přistál v Berdičevu. Má to být stroj Jak-7b se sníženým aerodynamickým krytem s trupovým číslem "120"
Podle ruských zdrojů je to pravděpodobně stroj letadlo poručíka Sazonova Ilji Timofejeviče ze 133. IAP, 234th IAD - nevrátil z bojového letu 15. října 1943. Byl zajat a válku dožil v zajetí. Datum přesně nesedí, ale ten Jak mohl být na letiště v Berdičev přelétnut

Evidentně to stroj vystavený v Rechlinu není. Nicméně, mě napadlo, že stroj vystavený v Rechlinu by mohl být onen Jak-7b co s ním Ferapontovič Grabelnikov (zabit) plus leteckým mechanikem A.V. Kondrakhinem (zajat - zraněn) - pravděpodobně 17.4. 1943 nouzově přistál v "Taganrog-West" (viz výše). Ten Jak-7b musel nouzově přistát, jak by se jinak ten převážený mechanik dostal z letounu. Časově to i sedí ...

Přílohy

Naposledy upravil Archivář dne 24 kvě 2025, 12:48, celkově upraveno 1

[Archivář]

Našel jsem ještě pár věcí k dalšímu pilotovi z ROA.

Jedná se o starší seržant Ilja Filippovič Savkin (Савкин, Илья Филиппович )

Ten dne 21.01.1943 ulétl s I-16 s ocasním číslem 31 z 691.IAP přistál na břiše 7 km severovýchodně od Saarimäki, Aunus (Odones) 24.01.1943 zanesen do seznamu zajatých. Němcům byl předán 1. 5. 1943. V Německu sloužil Savkin u letectva ROA a zahynul 18. 8. 1944 v Darmstadtu při havárii během letu Bf 109 WNr 780698 - srážka se strojem W.Nr.780807 (ten stroj také pilotoval pilot z ROA (Jakovlev, Alexandr Яковлев, Александр) viz níže

18.08.1944 3.(Süd) Fl.Ü.G 1 H Eich - Hamm (zw.), 11 km NNE Worms Zusammenstoß (780698), bei Überführungsflug nach Darmstadt Bf 109 G-14 W.Nr.780807 100% ztráta Lt.(ROA) Jakowlew, Alieksander gef.

18.08.1944 3.(Süd) Fl.Ü.G 1 H Eich - Hamm (zw.), 11 km NNE Worms Zusammenstoß (780807), bei Überführungsflug nach Darmstadt Bf 109 G-14 W.Nr.780698 100% ztráta Lt.(ROA) Sewkin, Ilja gef.

Poznámka. tu jeho I-16 jsem nenašel, asi zůstala u Finů - přikládám pro ilustraci jednu I-16 vystavovanou v Německu.

Přílohy

Naposledy upravil Archivář dne 24 kvě 2025, 19:06, celkově upraveno 1

[Archivář]

Zajímavé je, že část pilotů v ROA si zvolilo jiná "krycí" jména. Ale moc platné jim to nebylo, SMERŠ z nich brzy dostala pravé jméno:

V archivních materiálech jsou další rozsudky vynesené nad sovětskými letci sestřelenými za války, kteří pak sloužili v letectví na straně Němců. Například 24. dubna 1948 vojenský tribunál Moskevského vojenského okruhu projednal v neveřejném soudním jednání případ č. 113 proti bývalému pilotovi 35. pluku vysokorychlostních bombardérů (SB-2) Ivanu Vasiljeviči Šijanovi (Шиян, Василий Васильевич) Podle rozsudku byl sestřelen při plnění bojové mise 7. července 1941, poté byl v zajateckém táboře naverbován německými zpravodajskými službami, po absolvování špionážní a sabotážní školy "pro průzkumné a sabotážní účely byl přidělen k 2. úderné armádě, od podzimu 1943 až do konce války "sloužil u leteckých jednotek zrádné tzv. Ruské osvobozenecké armády", nejprve jako zástupce velitele "1. východní eskadrony, a pak v pozici jeho velitele." Dále se v rozsudku uvádí, že Šijan bombardoval partyzánské základny v oblasti měst Dvinsk a Lida, za aktivní pomoc Němcům v boji proti partyzánům byl vyznamenán třemi německými medailemi, obdržel vojenskou hodnost "kapitán" a poté, co byl zadržen se snažil skrýt své vlastizrádné aktivity a říkal si Vasilij Nikolajevič Sněgov. Tribunál ho odsoudil k 25 letům v táborech.

Stejný trest soud vyměřil poručíkovi I. G. Radioněnkovovi, sestřelenému na leningradské frontě v únoru 1942, který za účelem "zamaskování své identity" vystupoval pod fiktivním příjmením a křestním jménem Švec Michail Gerasimovič. V rozsudku vojenského tribunálu z 29. listopadu 1950 se píše:

"Na konci roku 1944 Radioněnkov zradil vlast a dobrovolně vstoupil do služby u letecké jednotky zrádců, tzv. ROA, kde mu byla udělena hodnost poručíka letectva ROA... byl součástí stíhací letky... a létal cvičné lety na Messerschmittu-109."

[Archivář]

Položil jsem si otázku, zda mohli ruští stíhači od 5. stíhací eskadry (5. Jasta ROA) s jejich stroji Bf-109G-10/U4 zasáhnout bojově v dubnu 1945 z letiště Německý (Havlíčkův) Brod do leteckých bojů po boku JG 52. Abychom znali odpověď, je nutné dát dohromady časovou chronologii toho, co víme od 5.Jasta ROA:

Letecký výcvik na německé stroje probíhal na letišti v Chebu tedy někdy od ledna do konce února 1945 a zde stíhací piloti ROA dostali letouny ony zmíněné Bf109G-10/U4. Je otázkou KDY je mohli přesně dostat. Známe pouze dvě W.Nr. z oněch 16 strojů – stroj „ bílá 15“ měla W.Nr. 611 ??2 a „bílá 24“ W.Nr. 612 761.

Z toho lze usuzovat velmi málo – „bílá 15“ byl stroj mladší, což by odpovídalo nižšímu W.Nr. a znaku ROA na směrovce. První kusy Bf 109 totiž vyměnily svastiku na kýlovce za znak jednotek ROA. Kamufláže obou strojů jsou rozdílné. Přibližně 200 kusů Bf109G-10/U4 výrobních čísel 610 900 – 611 100, se poprvé dostaly do vzduchu v rozmezí konce ledna až poloviny února 1945. Po zbytek února a na začátku března 1945 vycházely z WNF Messerschmitty výrobních čísel 611 900 – 612 000. Vše byla výroba podniku WNF ve Wiener Neustadt, kam patřil i stroj „bílá 15“.

„Bílá 24“ byl dodán vyroben později, dosvědčuje i jeho vyšší W.Nr. 612 761. Tento letoun létal pouze s německým výsostným označením a potvrzují to i záznamy tehdejšího personálu letiště Německý Brod. Většina letounů sérií 612 700 – 612 900 a 613 000 – 613 200 vykazuje charakteristické znaky strojů z českého území, a tak můžeme prohlásit, že byly vyrobeny právě v Dianě. A do této skupiny patřila i „bílá 24“. Podle mého názoru byl stroj dodán jako náhradní za zničené stroje při výcviku.

Podle mého odhadu 5.Jasta ROA dostala stroje Bf 109 mezi 4.2. a 2.3. 1945. Část strojů byla z výroby WNF ve Wiener Neustadt a ta dostala znak ROA na ocas a to přímo v Chebu.

Malcev žádal o možnost malovat znaky ROA na všech plochách 3. března 1945. To by odpovídalo datu dodávky v uvedeném časovém rozmezí minimální části strojů. Oficiální zamítnutí byl Rozkaz hlavního velení letectva o odmítnutí zvláštních identifikačních značek pro letadla ROA z 31.3. 1945. V té době už ale část jejich strojů měla – alespoň – znak ROA na ocase. Vypadá to, že stroj „24“ došel k ROA až někdy po 31.3. 1945. To by odpovídalo jeho nejvyššímu (známému) trupovému číslu. Je to ale poměrně dost časově pozdě, jelikož předpokládám, že výcvik pilotů ROA ustal někdy okolo 8.4. 1945.I to, že stroj „24“ "přežil" na letišti Německý (Havlíčkův) Brod až do konce, dokazuje, že asi skutečně byl dodán později.

Ale vraťme se v chronologii známých dat:

Ve zprávě náčelníkovi generálního štábu OKL ze 14. ledna 1945 generálporučík Aschenbrenner (inspektor zahraničního personálu Luftwaffe "Vostok", generálporučík Aschenbrenner, bývalý letecký atašé německého velvyslanectví v Moskvě) uvádí, že piloti stíhací perutě jsou "plně kvalifikovaní", ale ostatní posádky a personál pozemní podpory potřebují další výcvik. Podle jeho zprávy mohli být stíhači v březnu 1945 nasazeni "k bojům na východě". Pokud byli ruští piloti stíhací perutě "plně kvalifikovaní", museli znalosti ovládání Bf 109 někde získat, v úvahu by připadala pouze jejich předešlá činnost přelétávání Bf 109 z výroby k operačním útvarům. Podle známých ztrát létali jak na typech G-14, tak dokonce i K-4, takže určité znalosti ovládání Bf 109 měli.

4.2.1945 v Chebu se konala přehlídka spojená s udílením vyznamenání za předchozí nasazení. VVS KONR formálně oddělilo od Luftwaffe a stalo se tak nezávislým na německém velení. Současně s nabytím samostatnosti nařídil Malcev zároveň i odlišení uniforem a výzbroje. Vojáci sundali z uniforem německé orlice s hákovým křížem a nahradit je carskou trikolorou. Na letadlech se postupně zavádělo označení modrým svatoondřejským křížem v bílém poli.

Z té přehlídky existují fotky (viz třeba ta v příloze), ale ani jedna se stroji přidělenými ROA. Byčkov je sice na ní vyfocen v rozhovoru s Malcevem v pilotní kukle, ale to nic neznamená. Pokud by v té době u ní už byli Bf 109G-10/U4, tak by ho určitě vyfotili. Takže předpokládám, že k datu přehlídky ROA žádné stroje, minimálně Bf 109G-10/U4 ještě neměla.

Ve zprávě z 2. března 1945 bylo zaznamenáno že 5. stíhací eskadry (5. Jasta ROA) má 15 ks Bf 109 Bf-109G-10/U4
3. března 1945 Malcev žádá o povolení malovat znaky ROA na všech plochách strojů

Dne 7.3.1945 do Německého Brodu přiletěly dvě Bü 181, čtyři Ar 96 B a čtyři Bf 109G-10/U4 od 5. stíhací eskadry (5. Jasta ROA), zbylé Bf 109 přilétli v následujících dnech (pravděpodobně 11 dalších strojů)

Od 7. března 1945 je tedy 5. Jasta ROA umístěna v Deutsch Brodě (Německém Brodě), kde pokračoval výcvik jak pilotů, tak pozemního personálu.

Major Grasser okolo 10.3. 1945 provádí kontrolu jednotky a sděluje, že její bojové nasazení bude možné až v dubnu 1945

23.3.1945 v 8.15 hod. u obce Kejžlice (okres Pelhřimov) pro hořící motor nouzově přistál Bf 109 G-10 od 1. istrebitělnaja eskadrilla imeni polkovnika Kazakova - Jagdstaffel 5 der ROA Oberst Kazakov v Německém Brodě. Pilot Oblt. T. Lobanow. Byl to cvičný let
27.3.1945 v 8.35 hod. u Humpolce (okres Pelhřimov) pro závadu palivového systému nouzově přistál Bf 109 G-10 od 1. istrebitělnaja eskadrilla imeni polkovnika Kazakova - Jagdstaffel 5 der ROA Oberst Kazakov v Německém Brodě. Pilot Lt. Alexandr Vasiljevič Worobiow nezraněn. Letoun vážně poškozen. Byl to cvičný let

Začátkem dubna 1945 hlásí Jagdstaffel 5 der ROA už pouhých 6 ks Bf109G-10/U4. Podle svědectví pamětníků z Německého Brodu Messerschmitty od Jasta 5 příliš nelétaly a byla jich „…spousta rozbitých, některá značka (míněno označení trupové stroje – pozn. autora) bylo použito již na druhém letounu. To by dokazovalo, že Jasta po dobu vycviku část strojů ztratila a možná dostala i náhradní stroje – viz příklad stroje „bílá 24“.

8.4. 1945 poručík I. Stežar (Стежар, И.) ulétl při cvičném letu na Bf 109 z Německého Brodu na sovětskou stranu z Německého Brodu, předán orgánům SMERŠ do Lodže. Podle mě to mohlo změnit důvěru německého velení v ruské piloty. Malcev tuto událost ve svém výslechovém protokolu zmiňuje.

Někdy okolo toho data pravděpodobně končí výcvik jak pilotů, tak pozemního personálu 5. Jasta ROA. Její velitel Byčkov má rozpor s velícím důstojníkem (pravděpodobně to byl Grasser) a odlétá zpět na velitelství VVS KONDR do Mariánských Lázní (opět svědectví Malceva ve výslechovém protokolu). Zbytek pilotů a techniků ale zůstává v Německém Brodě a velení pravděpodobně přebírá Antilevskij (zase info - Malcev). Piloti a technici ROA čekají, co bude dál, mezitím se letiště Německý Brod mění na bojové.

Seznam pilotů, kteří zůstali v Německém Brodě podle výslechového protokolu generála Malceva:
Ivanov A. (Иванов, А.)
Skobčenko, Alexandr Nikolajevič (Скобченко, Александр Николаеви)
Šijan, Vasilij Vasiljevič (Шиян, Василий Васильевич)
Antilevskij, Bronislav Romanovič (Антилевский, Бронислав Романович )
Kuzněcov, Dmitrij (Кузнецов, Дмитрий)
SAZHIN, podporučík ROA (???)
SHENDRIK, podporučík ROA ???. To byl vedoucí letecký technik.
Poznámka: pravděpodobně tam zůstali i Alexandr Vasiljevič Worobiow a T. Lobanow
Podle mě to nebudou ale všichni piloti od Jasta 5, letounů bylo 15 kusů, počet pilotů odhaduji na 20 (plus technický personál)

15.4.1945 Vlasov sdělil Malcevovi (v Mariánských Lázních) aby se připravil na cestu k Američanům.
17.4.1945 Vlasov přikázal Malcevovi (v Mariánských Lázní) pochodovat jižním směrem vstříc západním Spojencům.
17. a 18.4.1945 z Otrokovic do Německého Brodu přiletělo sedm průzkumných Bf 109 od 1./NAGr. 14.
19.4.1945 z Chrudimi přiletěl Stab I./JG 52 s Bf 109 G/K (velitel Erich Hartmann)

20.4.1945 letecké jednotky VVS KOND pěšky opustily Cheb a Mariánské Lázně. Zbytek pilotů a techniků ale zůstává dál v Německém Brodě. Je otázkou, kdo jim vlastně velel. Byčkov je zpět u Malceva a míří s jeho kolonou na západ. V Německém Brodě pravděpodobně zbylým pilotům velí Antilevskij (tvrdí to Malcem ve výslechovém protokolu), za německou stranu v N.Brodě zůstávají dvě osoby - Lt. Gerhard Buschmann a major Hermann Grasser. Postavení obou je nejasné. Lt. Gerhard Buschmann bude pravděpodobně styčným důstojníkem mezi velitelstvím Luftwaffe a 5. Jasta ROA (taková osoba tam musela být). Grasser je všeobecně uváděn jako osoba cvičící piloty ROA, ovšem taková funkce je při jeho hodnosti značně nízká. Jeho personálie jsou na konci války zmatené - do 27.2. 1945 velel II. Gruppe Jagdgeschwader 110, pak byl 03.45 v Stab/General der Jagdflieger (tím byl tehdy už Gollob), ale že by ho – cca kvůli 16 až 20 ruským pilotům nechali v Německém Brodě až do konce války? Tak či onak se 8.5. 1945 spolu s JG 52 vzdal Američanům (viz dále).

Válečná situace Německa však už byla katastrofální a nastávalo poslední dějství účinkování Luftwaffe. Obecný nedostatek „všeho“ nutil OKL k rušení, v této situaci nepotřebných, útvarů. To se přirozeně dotklo zejména neoperačních částí. Karl Koller, jako náčelník Genst. OKL proto 21. dubna 1945 rozhodl instrukcí č. 20642 o zrušení většího množství jednotek v rámci Lfl.Kdo.Reich a Lfl. Kdo.6. Některé cvičné Bf 109 a Fw 190 se mohly na několik dní stát součástí operačního útvaru. Jedná se o případy letadel, která zůstala na letištích, kde prokazatelně skončila svoji činnost bojová jednotka o níž navíc víme, že nedostatek techniky řešila podobným způsobem,tzn. přebíráním strojů z třeba i cvičných útvarů. To ale nebyl případ JG 52, ta měla strojů dost a o letouny z Jasta 5 zájem nejevila.

21.4.1945 1./NAGr. 14 odletěla do Senožat. Uvolnili letiště pro stíhače.
21.4.1945 z Chrudimi přiletěla 2./JG 52 a 3./JG 52 s Bf 109 G/K.
Asi 21.4.1945 přiletěl Stab/JG 52. Velitel Geschwaderkommodor JG 52 Oberst Hermann Graf
22.4.1945 přiletěl zbytek strojů Stab/JG 52 . Celkem podle svědků je na letišti celkem 30 až 40 letadel od Stab/JG 52 a I./JG 52
22.4.1945 bylo na letišti 20 m³ leteckého paliva B4.
23.4.1945 I./JG 52 hlásí 22 Bf 109. Boj o Brno.
25.4.1945 bylo na letišti 22 m³ leteckého paliva B4.
25.4.1945 z Welsu přiletěla bitevní 10.(Pz)/SG 9 s Hs 129. Boj o Brno.
25.4.1945 piloti od 3./JG 52 byli vysláni na volný lov. Podle letového zápisníku Uffz. Richarda Weichtmanna.
25.4.1945 Hartmann dosáhl prý svého 351.sestřelu
27.4.1945 piloti od 3./JG 52 byli vysláni na volný lov.
30.4.1945 bylo na letišti 3 m³ leteckého paliva B4

Teď je záhadná akce Lt. Gerhardt Buschmann - který od jara 1944 byl pobočníkem neněmeckého velitele personálu německého letectva (General für ausländisches Personal der Luftwaffe), zkrátka měl na starosti cizí piloty v Luftwaffe.

Lt. Gerhardt Buschmann (ex. šéf estonského letectva) s gen. M. M. Šapovalovem (velitel 3. divize VS KONR) přistál (3.5. 1945) v Suchomastech (okres Beroun) v ležení 1. divize VS KONR .
5.5.1945 ráno se vrátil na letiště v Německém Brod
6. května se Lt. Gerhard Buschmann, přidělený k výcviku leteckých jednotek ROA, , pokoušel vyhledat štáb 1.divize a rozmluvit Rusům prováděný útok na letiště v Ruzyni. Jeho stroj Fi 156 Storch byl však Rusy zasažen a musel nouzově přistát. Stalo se tak přímo u pozic střílejících jednotek. Jak sám v r. 1979 vypověděl, byl těžce zraněn, odnesen na obvaziště v Jinonicích, později na nosítkách prodělal ústup vlasovců od Prahy ke Lnářům, kde se mu náhodně podařilo přejít do zajetí k Američanům. Dodejme, že svoji odvážnou misi podnikl údajně na přímý rozkaz gen. Hanse Seidemanna, velitele VIII. leteckého sboru, a k akci použil stroj jeho štábní letky.

Jiný pramen to popisuje takto:
6.5.1945 letecký útvar VVS KONR zanechal letadla Bf 109 na letišti Německý Brod a ustupoval směrem na západ (tohle moc nesedí, podle mě to bylo až 8.5. 1945). Na první zastávce je zastihl rozkaz náčelníka štábu Luftwaffenkommando VIII gen. Hanse Seidemanna, jenž dával Lt. Buschmannovi za úkol letět do Ruzyně a vyhledat štáb 1.divize a rozmluvit Rusům prováděný útok na letiště v Ruzyni. K akci použil stroj jeho štábní letky. Buschmann ihned odstartoval s Aradem, ale krátce na to byl napaden americkými stíhačkami a s prostříleným letadlem se mu podařilo přistát na svém letišti. Toho však od splnění úkolu neodradilo, odstartoval podruhé s letadlem Fi 156 Storch a nízko nad terénem letěl ku Praze. Jeho stroj Fi 156 Storch byl však Rusy zasažen a musel nouzově přistát. Stalo se tak přímo u pozic střílejících jednotek. Jak sám v r. 1979 vypověděl, byl těžce zraněn, odnesen na obvaziště v Jinonicích, později na nosítkách prodělal ústup vlasovců od Prahy ke Lnářům, kde se mu náhodně podařilo přejít do zajetí k Američanům.

Další osud JG 52 na letišti Německý Brod:
6.5.1945 z Alt-Kemnitz Stara Kamienica přiletěla 1./JG 52 s Bf 109 G/K.
6.5.1945 z Schweidnitz Świdnica přiletěla III./JG 52 s Bf 109 G/K
7.5.1945 z Schweidnitz Świdnica (letiště bylo ten den opuštěno a ničeno) přiletěl velitel Staffelkapitän 1./JG 52 Oberleutnant Walter Wolfrum
7.5.1945 byla zahájena likvidace vojenského materiálu na letišti Německý Brod
8.5.1945 v 11 hod. byla část letadla zapálena - mimo tří spojovacích letounů Fi 156 Storch.
8.5 1945 velká pozemní kolona složená z členů Jasta 5 (údajně), JG 52, 1./NAGr. 14, 10.(Pz.)/SG 9 a dalších zde dislokovaných vojáků opustila letiště Deutsch Brod směrem na Humpolec
8.5.1945 pozdě odpoledne dosáhla kolona Podolského mostu (okres Písek) a po rozhovoru s americkými vojáky a propuštění českých zajatců mohli pokračovat do Strakonic, kde se na poli už nacházelo na 10 000 vojáků, žen a dětí.Byl v ní Graf, Hartmann i Grasser.

Závěry:
- Jagdstaffel 5 der ROA Oberst Kazakov v Německém Brodě prováděla od 7.3. ca do 8.4. pouze podle všeho jen cvičné lety
- Při tom většinu svých strojů poškodili, na letišti jich zůstalo na začátku dubna 1945 pouhých 6 ks (známe bílé 15, 17 a 24)
- Jednotka NIKDY nebojovala společně s JG 52
- 8.5. se zbylí piloti a technici pokusili dostat do amerického zajetí (Antilevskij tiše zmizel a snažil se přidat k českým povstalcům). Osud zbylých letců a techniků od Jasta 5 je nejasný, podle mě skončili nakonec v zajetí u rusů jako zbytek JG 52

Přílohy

Naposledy upravil Archivář dne 06 čer 2025, 20:55, celkově upraveno 1

[Viggen99]

Sqělá práce, díky.

[Radek A]

Tady je ten úryvek z knihy Sojusznicy Luftwaffe. Polsky neumím, ale čtu to tak, že 6. února Malcev vydal rozkaza nahradit svastiku na směrovce svatoondřejským křížem, zbytek označení měl zůstat jako na německých letadlech. Němci řekli, že to není možné, protože se nejedná o znak státu. Malcev na to přistoupil, nicméně několik letadel přesto nosilo znaky ROA.

[Archivář]

Díky za vyhledání té stati z publikace Sojuzniky Luftwaffe. V podstatě zapadá do toho, co jsem psal výše, Malcev chtěl aby „jeho letectvo“ mělo znaky ROA na všech plochách letounů, Němci se zdráhali mu to povolit, pak to úplně zakázali, nicméně na u několika Bf 109 byl znak aplikován na ocase. U dalších letounů už ne. Což dokazuje, že letouny Bf 109 nebyly dodány najednou.
Pátral jsem a našel jsem přehled, jak byl německá letadla v roce 1945 předávána ROA:

Z německých dokumentů, zde jsou dodávky letadel pro ROA v roce 1945:

21.01.45: 1 Bf 109 G-6
22.01.45: 1 Bf 109 G-6, 1 Bf 109 G-12
24.01.45: 1 Bf 109 G-6
30.01.45: 1 Bf 109 G-12
31.01.45: 2 Bf 109 G-12
13.02.45: 4 Bf 109 G-10/U4
14.02.45: 4 Bf 109 G-10/U4
15.02.45: 8 Bf 109 G-10/U4
19.02.45 4 FW 190 F-8 (v poznámce "po opravě") ???
28.02.45: 1 Bf 109 G-10/U4
(našel jsem ale jenom záznam přidělených o stíhačkách, nic o jiných typech)
(trefil jsem se i s tím, že ty Bf 109 G-10/U4 dostali až po 4.2. 1945)

Zajímavé, začíná to sedět:
5. stíhací eskadry (5. Jasta ROA) měla mít k 2.3. 1945 15 Bf-109G-10/U4, v seznamu jich je 17 ks, odpovídá to tomu, že jich část rozbili při výcviku a že se trupové značení na některých strojích opakovalo. Asi jako jeden z prvních rozbili stroj s trupovým označením"bílá 12", který na letišti v Německém Brodě není zaznamenán.

Zbylé Bf 109 sedí:
5. výcvikové eskadry měla mít 2 Bf109G-12 a 1 ks Bf109G-12 měl měla mít 3. průzkumná eskadra (to sedí). Ty tři 1 Bf 109 G-6 sedí na to, že 3. průzkumná eskadra mít dva kus Bf 109G a jeden kus byl 5. u výcvikové eskadry
Ty 4 ks Fw 190F-8 jsou ale záhada, možná šlo pouze o přelet strojů z opravy, piloti ROA tyto přelety dělali (i typu FW 190 – viz nehody při přeletech v roce 1944).

Jenže se tu otvírají nové otázky:
Dne 7.3.1945 do Německého Brodu přiletěly dvě Bü 181, čtyři Ar 96 B a čtyři Bf 109G-10/U4 od 5. stíhací eskadry (5. Jasta ROA), zbylé Bf 109 přilétli v následujících dnech

Pozastavím se u strojů dvě Bü 181, čtyři Ar 96 B. Tak předně tento typ nenajdeme v žádném přehledu letounů ROA, co (a koho) to byly vlastně stroje? ROA ? Zapůjčené od Luftwafe ? Jak byly značené?

Pak ten počet: 6 ks cvičných strojů je poměrně dost. To by svědčilo o tom, že buď pilotů na výcvik bylo víc než odhadnutých 20 nebo se snažili výcvik maximálně urychlit.

Ono to totiž trochu nesedí s tímto: Ve zprávě náčelníkovi generálního štábu OKL ze 14. ledna 1945 generálporučík Aschenbrenner (inspektor zahraničního personálu Luftwaffe "Vostok", generálporučík Aschenbrenner, bývalý letecký atašé německého velvyslanectví v Moskvě) uvádí, že piloti stíhací perutě jsou "plně kvalifikovaní", ale ostatní posádky a personál pozemní podpory potřebují další výcvik.
Když skupina stíhačů byla plně kvalifikována, tak proč tolik cvičných mašin? To by znamenalo, že v Českém Brodě asi plánovali cvičit piloty ostatních částí ROA. Ale to se pak nebavíme o cca 20 stíhacích pilotech, ale minimálně o dvojnásobku letců. V tom případě by ten počet cvičných strojů měl svoji logiku.

Problém letectva ROA je to, že se stále dokola opisují známá fakta, která nemusí odpovídat přesně skutečnosti, a navíc struktura ROA se v čase měnila – na začátku byl rozkaz Göringa k jejímu vytvoření (tam byli nějaké typy a počty), pak plán a pak skutečnost.

Teprve až v dubnu 1945 byl v Mariánských lázních zformován 1. letecký pluk (velitel plukovník L.I. Bajdak), v sestavě:
5. stíhací eskadry (5. Jasta ROA) bylo 16 Bf-109G-10/U4 (celkem jich bylo ROA předáno 17 ks, do Německého Brodu asi dorazilo 15 ks)
8. bombardovací eskadry 12 Ju-88 (podle mě existovala pouze v přípravě, nikde jsem vraky těchto Ju-88 nezaznamenal)
3. výzvědná eskadra – viz níže
5. výcvikové eskadry 2 Bf109G-12, 1 ks Bf 109G, 2 Ju-88, 2 Fi-156, 2 U-2, 1 He-111 a 1 Do-17 (tyto stroje byli ROA k výcviku předány, v dokumentech k ROA o tom je záznam, což by odpovídalo i vrakům na letišti v Chebu)

Kolem 3.výzvědné eskadry jsou zmatky – velel jí kapitán kpt. S. Artěměv (viz foto) – měla nejdříve mít ve výzbroji 2 Fi 156 a 1 Me 262, později v Chebu dostala dvě spárky Bf 109 G-12 a dva Bf 109 G (asi ty G-6).
Ta Me 262 je blbost, stejně jako údaj, že měli i Ta-154. Kloním se k tomu, že, někdo se v Chebu nějak „otřel“ o výrobu a opravy Me 262 co zde probíhali a pak to vyklopil ve výslechovém protokolu.

Malcem při ústupu z Mariánských Lázní určitě zničil všechny důležité písemnosti k letectvu ROA. Času na to měl dost. Rusové měli zájem, aby jim západní spojenci vydali hlavně vyšší důstojníky ROA (což udělali), zbylý letecký personál z Mariánských Lázní a Chebu zůstal na západě a „rozplynul“ se. O něm není známo nic. Mluvím o skupině z Mariánských Lázní a Chebu, která kapitulovala 27. dubna v Langdorfu, mezi Zwieselem a Regenem. Američané okamžitě oddělili důstojníky od mužstva a rozdělili válečné zajatce do tří kategorií. První skupina zahrnovala důstojníky leteckého pluku a několik důstojníků výsadkových a protiletadlových pluků. Tato skupina, skládající se z 200 lidí, byla předána sovětským úřadům v září 1945 po dočasné internaci ve francouzském městě Cherbourg. Mezi nimi byl kapitán stíhací perutě major Byčkov a náčelník výcvikového štábu letecké školy, velitel transportní letky major Tarnovskij. Druhá skupina, asi 1 600 lidí, strávila nějaký čas v zajateckém táboře poblíž Řezna. Třetí skupina, 3 000 mužů, byla před koncem války převezena ze zajateckého tábora v Chamu do Niersteinu, jižně od Mohuče, zřejmě kvůli přání brigádního generála Kenina zachránit Rusy před nucenou repatriací. Obě tyto skupiny totiž z velké části unikly vydání, takže osud jednotek letectva KONR nebyl tak tragický jako osud 1. a 2. divize ROA. Zůstal na západě a „rozplynul“ se.

Jenže pro nás je zajímavější, co se stalo se skupinou pilotů a mechaniků z Německého Brodu (podle mě cca 40 osob). Byčkov v ní nebyl, velel jí pravděpodobně Atilevskij, 8.5. 1945 vyrazila s Němci z Českého Brodu. Antilevskij se někde cestou „vypařil“ (asi přidal se k českým povstalcům pod falešnou identitou, minimálně někde doklad o odboji získat musel – viz jeho životopis) a ostatní padli nakonec do rukou rusů.

Pokud byly členové „skupiny z Německého Brodu“ předání rusům, musí existovat jejich výslechové protokoly a záznamy o jejich odsouzení. Ty jsem zatím našel pouze dva – o odsouzení Ivanu Vasiljeviči Šijanovi (Шиян, Василий Васильевич) a I. G. Radioněnkovovi ). Víc jsem zatím nenašel, ale to nic neznamená, z pohledů Rusů byly tato skupiny celkem bezvýznamná, nebyl tam žádný vyšší důstojník ROA nebyl a Antilevskij zmizel. A protože neznáme z velké části ani jejich jména, těžko se v sovětských archívech pátrá (jak mám hledat někoho, když nevím ani jak se jmenuje). Navíc řada pilotů používala v letectvu ROA jiná krycí jména, což je další problém.

Moc možností najít něco nového k ROA není.
Analyzovat protokoly zajatých příslušníků ROA, zejména skupiny z Německého Brodu (pokud se dohledají)
Najít dokumenty ke vztahu RLM versus letectvo ROA
(obojí je strašně pracné na čas a v sovětských archívech se dá vyhledávat pouze pomocí azbuky, další problém).

Doufat, že vyplavou někde nějaké fotky.

Přikládám foto důstojníka ROA, má to být kapitán Artěměv. Všimněte si, že nemá na brigadýrce orlici Luftwaffe. O něm se mi nepodařilo v archívech najít vůbec nic, ale nějak se k ROA dostat musel.

Oblíbené foto Ju-87 „červená G“, která má být ROA – je stále přebíraná ve všech článcích o letectvu ROA, jak je ve skutečnosti: je to stroj Junkers Ju 87D7 Stuka 2.NSG9 (E8+GK) . Přiklád foto dalšího stroje z NSG9 (E8+CH). Tento Ju-87 měla s ROA nikdy nic společného.

Stále zůstávají otevřené otázky:

Kolik a jaká letadla ROA vlastně skutečně měla (v Chebu a v Německém Brodě) ?
Jaké označení ROA na těchto letadlech používala ?
Jaký byl vlastně přesný statut letectvo ROA versus RLM ?
Jak bylo letectvo ROA zabezpečeno materiálně (letadla, pohonné hmoty) ?
Jak to, že ztrátových hlášeních RLM březen – duben 1945 nejsou ztráty / poškození strojů ROA při výcviku ?
Jak probíhal výcvik zbylých pilotů ROA v Chebu (a probíhal vůbec nějaký) ?
Jaký byl osud pilotů a techniků co zůstaly v Německém Brodě a pravděpodobně byly předány Američany sovětským orgánům (a o kolik osob se vlastně jednalo a jaká byla jejich jména a osudy, jak se dostali k ROA)?
Co vlastně dělal major Grasser v dubnu – květnu na letišti Německý Brod ?

Přílohy

[Archivář]

Je zajímavé, že na fotkách vraků z Německého Brodu lze dohledat jak vraky Bü 181, tak typ Ar 96 B. Dohledané Ar 96 B má dokonce rozeznatelné W.Nr. 1163

Tohle W.Nr. figuruje na seznamu ztrát:

08.08.1941 FFS AB 124 H Fl.Pl. Diedenhofen Hindernisberührung Ar 96 W.Nr. 1163 40% poškození N.N. - Frankreich
Byl to tedy stroj "co už hodně pamatoval".

Oba stroje mají standartní německé označení, takže lze předpokládat, že cvičné Bü 181, tak Ar 96 B žádné označení ROA neměli.
Jedné zajímavé věci jsem si ale všiml - podle mě to Arado Ar 96B nemá hákový kříž na směrovce, což je zajímavé.

Přílohy

[Mato Vlca]

Ma, len ho ma na smerovke, tak to z niektorych uhlov je zle vidiet

Bf 109s of JG 52 in Deutsch Brod, Japo

[Radek A]

Díky za vyhledání té stati z publikace Sojuzniky Luftwaffe. V podstatě zapadá do toho, co jsem psal výše, Malcev chtěl aby „jeho letectvo“ mělo znaky ROA na všech plochách letounů, Němci se zdráhali mu to povolit, pak to úplně zakázali, nicméně na u několika Bf 109 byl znak aplikován na ocase.

Já vidím, že máte vše velmi dobře ozdrojované a věřím vám víc než těm Polákům, kteří jen něco tvrdí. A neřekl bych, že tvrdí totéž co vy. Vidím rozdíl mezi variantou "Malcev chtěl znaky na všech plochách a Němci je povolili jen na směrovce jako u Italů" a mezi "Malcev chtěl znaky na směrovce a Němci je zakázali všude, ale pár jich neoficiálně na směrovce zůstalo". (Samozřejmě pro modeláře je nejdůležitější praktický závěr, že tam ty znaky byly, ale ten vývoj se v obou verzích liší a Poláci ho přinejmenším zkrátili.)

[Mirek glock Říha]

ahoj letectvo ROA a ANR bych nesrovnával. Itaové používali svoje znaky úplně všude a po podzimu 44 kříže zůstávali na letadlech ze dvou důvodů. Na spodních plochách kvůli PVO a jinak I skupina měla italské znaky všude, II skupina měla italské znaky na trupu (tam měli i kříže) a na SOP. Nakonec 6 letka vůbec italské znaky neměla, nebyl čas to řešit. A bylo to letetctvo existujícího státu což se u ROA říci nedalo.

[Archivář]

Problém značení letadel ROA je složitější, než se zdá. Ono je nutné se na tuto problematiku dívat ještě v dalších souvislostech.

Armáda generála Vlasova byla nejen vojenskou silou, ale i politickou silou. 14.11. 1944 byl v Praze ustanoven Výbor pro osvobození národů Ruska, česky též Komitét (Комите́т освобожде́ния наро́дов Росси́и), zkratka KONR, který byl výbor složený z vojáků a civilistů. I když KONR byl složen z vojáků a civilistů, tak hlavní slovo v něm měli vojáci a Vlasov mu předsedal. KONR formuloval své cíle v dokumentu Manifestu, kterému předcházela obtížná jednání s německými vládními představiteli, protože Výbor odmítal tento dokument formulovat jako kolaborantský a trval na tom, že hlavním cílem je svobodné a demokratické Rusko. Cíle KONRu byly tedy politické. A teď jsme u zásadního problému. Vlasovci se v něm prezentovali jako samostatná politická síla, bojující po boku Německa jako jeho spojenec za svoje (politické) cíle. Jenže německá strana nesla politické cíle KONR s velkou nelibostí a pokládala vojsko generála Vlasova pouze za svůj další vojenský útvar bojující v jejich armádě. Z toho plyne i to, že pozemní jednotky Vlasova měli i německé označení. U leteckých sil ale vlastně neznáme oficiální německé značení.
V prosinci 1944 a lednu 1945 začal KONR vystupovat jako politická síla. To rozzuřilo dokonce i samotného Hitlera a Vlasov pochopil, že musí „politicky“ brzdit. Němce ale nutně potřeboval k vystavení vojenských celků ROA. Proto začal „samostatné politické vystupování“ brzdit. A z toho plyne i samostatné znaky ROA na vozidlech a letounech. Na vozidlech je nenajdete. Malcev je chtěl letounech, ale německá strana je pravděpodobně „odstřelila“ i z těchto důvodů. Existoval totiž pokyn vlasovce při samostatnosti "politicky" brzdit. Jedním z projevů těchto „brzd“ byla i otázka znaků na letounech a vozidlech ROA.

Problém „italské stopy“ v značení letounů ROA se odvíjí od citace z toho dokumentu z 3.3. 1945.
Je tam uvedeno: Letectvo s odvoláním na další označení letadel Italský republikánský Wehrmacht.
Ale co to přesně znamená? Já nejsem vůbec odborník na italské letectvo 1944 – 1945 (pod Luftwaffe). Jaký vlastně platil pro toto období předpis? Podle mě „známková italská vlajka“ na všech obvyklých místech. Ale to nedává logiku, podle mě je (v textu rozkazu) myšlen "bílý italský kříž" na ocase stroje

Souhlasím s Vámi, že ve větách (viz níže) je rozdíl:
"Malcev chtěl znaky na všech plochách a Němci je povolili jen na směrovce jako u Italů" a "Malcev chtěl znaky na směrovce a Němci je zakázali všude, ale pár jich neoficiálně na směrovce zůstalo".

Znovu jsem si vše pečlivě pročetl a ono řešení je možná v tomto:

Zkusme si ještě jednou rozebrat ten pokyn z 3.3. 1945 - píše se v něm:
…. budou označena stejně jako německá letadla (myšleno stroje ROA). Proti dodatečné žádosti Kříž svatého Ondřeje bez námitek. Podrobnosti o použití kříže svatého Ondřeje by měly být dohodnuty s hlavním inženýrem.

Mluví se zde pouze o kříži (ne o křížích - množné číslo), já to pochopil tak, že 3.3. 1945 byl povolen POUZE kříž na ocase, (jako to mají italové) zbytek označení „stejně jako německá letadla“

Zajímavý je ten další pokyn z 31.3. 1945
Označování letadel letových jednotek VSNR musí být provedeno na základě pokynů kap. [velitelství] letectva / Orgstab (generální štáb / generální [proviantní] / 2. oddělení (ІІВ)) č. 2535/45geh. od 3. března 1945 - to je ale odvolání na předešlý pokyn !
2) Označení letadel ozbrojených sil lidu Ruska požadované s odkazem na tento rozkaz bylo zamítnuto, protože v navrhované podobě vyžaduje mezinárodní oznámení.
Je tam věta: ….. požadované s odkazem na tento rozkaz bylo zamítnuto …. Ale to je odkaz na rozkaz 3.3. 1945!!

Co když to bylo takto:
3.3. 1945 vydán pokyn, že stroje budou mít německé označení, pouze na ocase je o Kříž svatého Ondřeje
Odvolávka na označení italských strojů je pouze ten kříž na ocase

Mezi 3.3. až 31.3. 1945 Malcev žádá, s odkazem na rozkaz z 3.3. 1945, o možnost znaků ROA na všech plochách
Pokynem z 31.3. 1945 se mu toto zamítá.

Texty obou rozkazů přiklám znovu (tedy jejich překlady). Je nutné je pečlivě přečíst.

A teď si položím otázku, proč „bílá 15“ (a asi i bílá 17) kříž na ocase mají a „bílá 24“ už ne. „Bílá 24“ byl letoun, který byl asi přelétnut rovnou do Německého Brodu, jako jeden z posledních strojů. Část strojů (těch nejdříve dodaných ho měla), zbylé (později dodané - podle mě) už ne.

Teď navazuji na to, co jsem psal v úvodu – německá strana začala samostnost vlasovců brzdit. U letců musel být styčný důstojník z vedení Luftwaffe. Určitě to nebyl generálporučík Aschenbrenner, podle mého názoru to byl Lt. Gerhard Buschmann. Právě tato osoba mohla „brzdit samostatnost ROA“ (na základě pokynu z vyšších míst) vydáním svého příkazu na dalších došlých strojích do Německého Brodu znak (kříž) již nemalovat. Třeba to byl právě ten důvod, kvůli kterému se Byčkov s (nějakým) vyšším důstojníkem Luftwaffe v Německém Brodě pohádal a kvůli kterému ho z Německého Brodu stáhli zpět do Marijánských Lázní (viz protokol o výslechu Malceva).

Začátkem dubna 1945 hlásí Jagdstaffel 5 der ROA už pouhých 6 ks Bf109G-10/U4. Podle svědectví pamětníků z Německého Brodu Messerschmitty od Jasta 5 příliš nelétaly a byla jich „…spousta rozbitých, některá značka (míněno označení trupové stroje – pozn. autora) bylo použito již na druhém letounu. To by dokazovalo, že Jasta po dobu vycviku část strojů ztratila a možná dostala další i náhradní stroje – viz opakované použití trupových čísel. No a na těch se z uvedených důvodů již kříž na ocase nemaloval. Možná ten důvod byl mnohem jednoduší - což když neměli šablonu, co zůstala v Chebu, třeba nebyl už čas dělat malůvky - vždyť byl březen / duben 1945, vše se pomalu hroutilo ...

Pořád ale zůstává nejasné, proč RLM nikde nemá zaznamenamé ztráty strojů ROA při výcviku. Zcela určitě byli. RLM si zaznamenalo v roce 1945 jak ztráty italských pilotů, tak i maďarských. ROA ne. Malcev sice mohl deklarovat samostatnost, ale z pohledu RLM bylo letectvo ROA jednotkou pod Luftwaffe (stejně jako maďaři a italové). Tohle neumím vysvětlit. Ale v roce 1944 si RLM záznamy o ztrátách ruských pilotů vedla (viz výše uvedené ztráty při přeletu německých letadel).

Počty Bf 109G-10/U4 u ROA
k 28.2. dostali 17 Bf 109G-10/U4
k 2.3. 1945 má 15 Bf 109G-10/U4
Na začátku dubna 1945 pouze 6 ks Bf 109G-10/U4

Takže ztráty jsou 9 až 11 ks Bf 109G-10/U4 (jeden až dva stroje mohli zůstat v Chebu)

Ještě jednou ony dva diskutované pokyny k označení:

Č. 347. Dopis od generálního velení letectva o identifikačních značkách pro letecké jednotky ozbrojených sil národy Ruska 3. března 1945 Tajný Generální velitelství letectva, 3. března 1945 [Organizační] velitelství letectva. [Generální štáb / Quarter-General[Tiermeister] / II Department (lib)] Az. 11Y6 č. 2535/45 geh. Trestné]: označení letadel leteckých jednotek ozbrojených sil národů Rusko Letadla Vzdušných sil Ozbrojených sil lidu Ruska, která budou označena stejně jako německá letadla. Proti dodatečné žádosti [na letadlech umístnit] Kříž svatého Ondřeje bez námitek. Podrobnosti o použití kříže svatého Ondřeje by měly být dohodnuty s hlavním inženýrem. Letectvo s odvoláním na další označení letadel Italský republikánský Wehrmacht. Bulletin: Inspektorovi orientálního personálu ve vzdušných silách Pro informaci Kapitola Inženýr letectva Jménem Podpis" VA-MA. RL 2III/460. B1. 39. Originál. Překlad z němčiny. Text je napsán tužkou na konci dokumentu. II Podpis je nečitelný. Níže je také nějaký nečitelný rukopis.

Č. 362. Rozkaz hlavního velení letectva o odmítnutí zvláštních identifikačních značek pro letadla ROA 31. března 1945 Generální velitelství letectva, 31.03.1945 Orgstab letectva [Generální štáb / Generál[erál]-intendant / 2. oddělení (PV)] Az. 11B16 č. 4415/4geb. [Týká se]: označení letadel Ozbrojených sil Ruské federace. Tajný Komu: Telegram od inspektora personálu Východního lidového letectva č. 472/45 geh. od 28. března 1945 1) Označování letadel letových jednotek VSNR musí být provedeno na základě pokynů kap. [velitelství] letectva / Orgstab (generální štáb / generální [proviantní] / 2. oddělení (ІІВ)) č. 2535/45geh. od 3. března 1945 2) Označení letadel ozbrojených sil lidu Ruska požadované s odkazem na tento rozkaz bylo zamítnuto, protože v navrhované podobě vyžaduje mezinárodní oznámení. Bulletin: jménem inspektor personálu] z východních národů letectva Pro informaci: Hlavní inženýr letectva VA-MA. RL/2 III/460. Bl. 40. Ověřená kopie. Překlad z němčiny. Podpis