První byl postaven roku 1933 u Phillips and Powers Aircraft (Reading) Limited v Readingu (hrabství Berkshire) s motorem Cirrus a imatrikulací G-ACKX. V prosinci téhož roku jej koupil nizozemský podnikatel Krayenhoff a pronajal Nederlandsch-Indische Vliegclub (Aeroklubu Nizozemské Východní Indie). Ten Milese provozoval s imatrikulací PK-SAL z letiště Darmo na Jávě a zkoušelo ho i vojenské letectvo, ačkoliv zůstal civilnímu majiteli. Bohužel, 19. listopadu 1939 se letoun po startu z domovského letiště zřítil a zahynul jak pilot pan Sanders, tak jeho paní Sanders-Noordhoornová. Miles Hawk byl odepsán jako neopravitelný.
Stejný podnikatel zakoupil na jaře roku 1935 v Británii i druhý letoun, tentokrát Miles M.2H Hawk Major s původní imatrikulací G-ADHF, po zalétnutí na Jávě zaregistrovaný jako PK-SAR. Roku 1939 si Hawka koupili tři sportovní piloti (později si podíl zakoupil ještě čtvrtý, vojenský) a létali s ním až do prosince 1941. Tehdy byl zrekvírován vojenským letectvem a zařazen jako „dopravní“ - především pro kurýrní službu ze základny Andir. Neexistuje žádná fotografie, ale podle údajných vzpomínek pamětníků byl opatřen kamufláží, pravděpodobně v barvě „Jongblad“ na horních plochách, spodní byly nejspíš s hliníkovým nátěrem. Na bocích trupu mělo být označení MH-931, číslo 931 se tradičně opakovalo i na náběžné hraně křídla.
Konec nizozemského Hawka po japonském útoku na Andir je nejasný - podle některých pramenů byl ukořistěn Japonci, podle jiných byl sešrotován ještě před kapitulací na polním letišti Tasik Malaja na západě Jávy.
Modelářské ohlédnutí: i přes vyšší cenu jsem zvolil rezinovou stavebnici SBS - a to mám k Maďarům poslední dobou podobný vztah jako sapér Vodička
Nikterak jsem netoužil opravovat hrubé chyby nejtradičnějšího výrobce z tradičních (ne, chlapci, Miles Hawk se tak jednoduše z Magistera jiné firmy udělat nedá), tak jsem po dlouhé době hrábl do polyuretanu. Popravdě řečeno jsem čekal trochu víc, namlsán oslavnými reporty o stavbě modelů SBS nebo kvalitou jejich motorů a krytů na Gladiatora, ale zase žádná tragédie, takže za pár večerů hotovo, přidal jsem jen táhla směrovky a křidélek. Barvy celkem obvyklé, spodní hliníková Tamiya Silver Leaf, horní Jongblad FS 34079 od AK Real Colors, obtisky Flevo Decals a laky Gunze. Za jeden z nejlepších objevů celé stavby považuju kyanokrylátové lepidlo Tamiya „Easy Sanding“ - opravdu se jím tmelená místa dají krásně brousit.
