Základem pro AP-2E byla starší verze Neptuna SP-2E (P2V-5FD). AP-2E měly odstraněný kryt vyhledávacího radaru a zakrytovaný plexisklový "nos". S vyjímkou jednoho stroje, který ale sloužil k pilotnímu výcviku. Zbylých pět neslo v pumovnici část elektronického vybavení a také elektrický generátor pro posílení el. sítě. Za kokpitem bylo pět pozic pro operátory, kteří na cívkové magnetofony zaznamenávali radiovou komunikaci, případně komunikaci v morseovce. Tři z pěti strojů mohly komunikaci i rušit, ale to se neprovádělo. NSA razila názor, že je účinnější komunikaci odposlouchávat než rušit. (To byl, mimojiné, i důvod krátké životnosti letadel F-105F Combat Martin, které měly rušit komunikaci mezi severovietnamskými MiGy a pozemní kontrolou.) V zadní části AP-2E byla dvě lůžka (možná pouze závěsné sítě) pro odpočinek posádky.
Jednotka měla zvláštní zaměření na Hočiminovu stezku, lety trvaly běžně 14-16 hodin. Posádku tvořilo 14-16 lidí – 3 piloti, 3-7 operátorů, vietnamský překladatel, řídící mise a technik, který měl na starost radiovýbavu.
1st Radio research Company byla umístěna mezi červnem 1967 a dubnem 1972 na námořní základně v zátoce Cam Ranh, odkud operovaly další perutě s SP-2H (a později i AP-2H). Podle volacích znaků byla rota známá jako "Crazy Cat" a "Ceflien Lion".
-------------------------------------------------------------
AP-2H byly čtyři stroje US Navy upravené do role útočných letadel. Někdy se řadí i mezi tzv. gunshipy. Stroje vznikly v rámci programu TRIM (Trails and Road Interdiction, Multisensor), pomocí senzorů a zbraní měly v noci vyhledávat a ničit cíle na cestách a vodních tocích.
AP-2H vznikly úpravou hlídkových SP-2H. Radar pro vyhledávání lodí a ponorek APS-20 byl odstraněn a místo něj nainstalován menší vyhledávací radar AN/APQ-92. Detektor magnetických anomálií (MAD) na konci trupu byl nahrazen střeleckou věží. V podbradku pod přídí byl umístěn LLLTV (TV systém schopný zobrazovat dění na zemi i za nizkých světelných podmínek, tedy něco na způsob "nočního vidění") a FLIR, infrasenzor, který rozeznával odlišné teploty objektů na zemi a přenášel obraz v reálném čase. Letadla měla nést i senzor AN/ASD-5 Black Crow, který reagoval na neodrušené zapalování motorů sovětských náklaďáků. Tím byl ale nejspíš dovybaven později. Naopak zpočátku nesly AP-2H na zadní části trupu "kánoe" s radarem s bočním vyzařováním (SLAR). Ale krátce po zahájení akcí ve Vietnamu byly z letadel sejmuty. Posádky radar nepoužívaly a rozměrné radary dělaly neplechu při přistání. Údajně měly AP-2H nést i senzor pohybujících se cílů (MTI). Ale co jsem zaznamenal, tak na B-57G a AC-130A pořádně nefungoval. Pokud ho AP-2H skutečně nesly, tak nejspíše jen jako zbytečnou zátěž. Údaje ze senzorů byly předávány do zaměřovacího systému DIANE. Protože AP-2H prováděly útoky z malé výšky, nesly nejspíš i radar pro sledování/mapování terénu, který měl pocházet z A-7 Corsair II. Další úpravou byly tlumiče plamenů na výfucích motorů a gondolách pomocných proudových motorů.
Zadní střelecká věž nesla dvojici kaňonů ráže 20 mm. Střelec vyhledával cíle pomocí nočního vidění, které zesilovalo zbytkové světlo měsíce (Starlite scope). Jednou z prvních věcí, které se posádky ve Vietnamu naučily, bylo nepoužívat stopovky, protože prozrazovaly polohu letadla.
Další výzbroj nesl AP-2H na závěsnících pod křídly, obvykle kombinaci pum a nádrží s napalmem. Později nesly na přidaných (pátých) závěsnících pouzdra s miniguny 7,62 mm. Během počátečního nasazení ve Vietnamu byla výzbroj doplněna o další účinnou zbraň a tou bylo osm automatických granátometů v pumovnici. Hlavně granátometů byly vyvedeny ven skrz otvory v levých pumových dveřích. Původně byly všechny hlavně granátometů zaměřeny kolmo dolů. Za krátkou dobu ale přišli letci s úpravou, kdy byly hlavně granátometů natočeny do různých úhlů tak, aby třívteřinová dávka z výšky 400 metrů dokázala pokrýt rozlohu fotbalového hřiště. Od února 1969 nesly AP-2H ještě dvojici bočních střelců s kulomety 7,62 mm, ti nejspíše střílely okny v zadní části trupu.
Posádku tvořilo sedm členů – pilot (velitel letadla), kopilot, navigátor, bombometčík, pozorovatel (jeho místo bylo v prosklenné přídi a označoval se jako "Plane Captain"), radista a střelec v zadní věži. Od února 1969 byla posádka doplněna o dva další boční střelce.
AP-2H začaly létat ve Vietnamu od počátku roku 1968, nejspíše jako TRIM detachment. Hlavní operační oblastí byla delta Mekongu, ale stroje létaly i nad Hočiminovou stezkou v Laosu a létaly i v Kambodži. V první polovině roku 1968 operovaly také z Da Nangu poblíž DMZ.
Na začátku září 1968 byla pro jednotku vytvořena peruť VAH-21 "RoadRunners". Často se uvádí, že AP-2H létaly ve Vietnamu od září 1968, ale to bylo datum ustanovení perutě, AP-2H operovaly nad Vietnamem už v únoru roku 1968. Svojí činnost ve Vietnamu ukončila peruť v červnu 1969. Peruť ve Vietnamu vlastně prováděla testování systémů v bojových podmínkách. Výsledky testů byly použity pro vytvoření verze A-6C Intruder, který nesl podobné vybavení. Těžké a pomalé neptuny AP-2H nebylo nutné dále ve Vietnamu provozovat. Letadla byla přesunuta do zkušebního střediska NAS Patuxent River, kde ještě nějaký čas létala.
-------------------------------------------------------------
NP-2H "project Muddy Hill" byl jeden stroj vybavený pokročilými opto-elektronickými systémy. Projekt Muddy Hill vznikl za účasti US Navy, ARPA a snad i CIA. Počátek projektu sahá do poloviny roku 1965. Projekt Muddy Hill byl úvodní součástí programu TRIM, poznatky byly využity při přípravě gunshipů AP-2H.
NP-2H byl od července do prosince 1967 umístěn na thajské základně Udorn. V "bojových podmínkách" podnikl pouze 14 letů, mimo to posádka provedla v oblasti dalších 48 letů, které sloužily k výcviku, testování a kontrole systémů.
Původní plán nasazení počítal s tím, že tři měsíce bude letoun nasazen v Udornu, odkud bude létat nad Laos a poté se přesune na další tři měsíco na saigonské letiště Tan Son Nhut a bude sledovat provoz nad deltou Mekongu. Kvůli problémům se senzory bylo nasazení ořezáni a "vietnamská" část byla vypuštěna. Projekt tedy nebyl příliš úspěšný.
Na každé straně přídě NP-2H se nacházelo pouzdrou. V jednom byl umístěn TFR – radar sledující terén, v druhém pak LLLTV. Kopule radaru byla upravena a dovybavena infračerveným systémem FLIR (Forward Looking Infrared). Další dva infrasystémy byly umístěny v zádi a zaměřeny směrem dolů (zaměření se křížilo, systém pořizoval snímky, které se po letu analyzovaly ve stereoskopickém prohlížeči). V zádi trupu byl stále detektor magnetických anomálií (MAD). Pozorovatel v přídi mě k dispozici noční vidění (Starlight Scope). V zádi trupu byla panoramatická snímkovací kamera. Posíleno bylo navigační vybavení. Ráhno na přídi není k tankování paliva za letu, ale bylo na něm umístěné čidlo ke sledování úhlu náběhu, potřebné ke spolupráci s TFR.
-------------------------------------------------------------
OP-2E byla starší verze Neptunů určená pro shoz akustických a seizmických čidel podél Hočiminovy stezky (Operace Igloo White). Akustická čidla vycházela z námořních aku-bójí, které Neptuny shazovaly. Proto volba těchto starších strojů. Jednalo se provizorní opatření, než bude k dispozici zařízení pro jiné typy letadel, která by mohla čidla shazovat.
Na OP-2E bylo upraveno 12 Neptunů, staršího označení P2V-5F. Ze zádě OP-2E byl odstraněn detektor magnetických anomálií (MAD). Místo něj byl nainstalován zásobník chaffů. Pod trupem zmizela i velká kopule radaru APS-20. Pod přídí byl menší radar AN/APQ-131. Pozice posádky byl opatřené pancéčováním. Nádrže pak samosvornými obaly. V plexisklové přídi byl nainstalován starý druhoválečný pumový zaměřovač Norden. Doplněno bylo navigační vybavení. Pod křídly byly na závěsnících pouzdra s miniguny 7,62 mm. V oknech na zádi trupy byly držáky pro kulomety M60. Nádrže na konci křídel se používaly patrně jen k delším přeletům.
OP-2E se přesunuly na thajskou základnu Nakhon Phanom během listopadu 1967, peruť byla deaktivována v červenci 1968. Shazování čidel vypadá zdánlivě jako snadná činnost. Ale v hornatém laosu a nad Hočiminovou stezkou posetou protiletadlovými zbraněmi to tak snadné nebylo. Akustická čidla se shazovala z výšky asi 150 metrů, seizmická od výše 750 metrů. Ale kvůli horám a protiletadlovým kanónům se OP-2E nemohly v této hladině pohybovat stále. Takže létaly v bezpečné výšce, ze které se spouštěly mezi kopce ke shozům. Případně kličkovaly mezi horami a kryly se terénem. Tři ze dvanácti letadel byly ztraceny. Jeden narazil do hory, další dva byly ztraceny kvůli protiletadlové palbě.
-------------------------------------------------------------
Během vietnamské války létaly námořní pozorovací SP-2H podél pobřeží Severního a Jižního Vietnamu, kde prováděly sledování lodního provozu (operace Market Time).
-------------------------------------------------------------
(Snad do měsíce přidám i poslední dvě modifikace letounu P-2 Neptune, které létaly během vietnamské války.)
Edit 25.1.2023 - Úprava názvu tématu, přidání verzí AP-2, výměna obrázků verze SP-2.
Edit 17.2.2023 - Konečná úprava názvu tématu, přidání modifikací NP-2H a OP-2E.
Naposledy upravil Matrix dne 17 úno 2023, 13:31, celkově upraveno 3
