Rok 2022 jsem zahájil retrostavbou. Pokud máte chvilku a zájem, uvařte si dobrou kávu a čtěte:
Při likvidaci všudypřítomného prachu na poličkách svého minimuzea jsem objevil v zadní řadě jeden ze svých prvních pokusů o konverzi, která sedí na poličce už celých 43(!) let. Když v roce 1977 vydaly Kovozávody Prostějov stavebnici Avia S-199 v 1:72, naše kitařské dušičky zajásali a začali jsme „mezka“ používat na konverze všeho, co se podobalo messerschmittům (málo kdo měl možnost opatřit si originální stavebnici, snad když měl štěstí tak jako majitel tuzexových bonů a nebo na burzách modelů).
Když jsem objevil výkres messerschmittova „zetka“ rozhodl jsem se právě s využitím stavebnic Avia S-199 konverzi na „dvoutrupáka“ uskutečnit a v roce 1979 ji realizoval. Upravil jsem dva trupy do podoby verze Bf 109G-6, z plastové destičky typu „Za provoz vařiče zodpovídá…“ jsem nad plotýnkou vařiče vytvaroval střední spojovací část a vytvořil na ní další dva chladiče do páru k chladičům na polovinách křídla. Zaslepil jsem pilotní prostor pravého trupu, lopatovité listy vrtulí podrobil dietě. Kamufláž jsem si vydedukoval z obrázků jednomotorových mezků, zkusil skvrnky tupováním seříznutého štětečku a použil dekály z aršíků Propagteamu. Spokojen se svou prací umístil jsem „zetko“ do sbírky.
Při novoročním „šmejdění“ po modelářských e-shopech jsem zjistil, že existuje stavebnice od firmy RetroWings/AZ model, a to jak ve verzi Z-1, tak Z-2. V e-shopu Plastik Planet jsem objevil stavebnici verze Z-1 za velmi lákavou akční cenu proti ostatním nabídkám, neodolal jsem a zakoupil.
Stavebnice obsahuje dvě kompletní sady dílů na verzi G-6 (AZ model), menší rámeček shortrunové kategorie s díly střední části křídla, vodorovným stabilizátorem, dvou dílů pro uzavření pilotního prostoru pravého trupu (verze Z-1), záslepky otvorů pro vnějších stabilizátory u obou trupů (tento rámeček je od firmy RetroWings z Anglie, která vznik stavebnice iniciovala). Z průhledných dílů kryt pilotního prostoru a pancéřový štítek za hlavu pilota (AZ model). Podle hodnocení stavebnice na stránkách MODELÁŘOVO.CZ(7.4.2020) jde o jednoduchou konverzi – stačí údajně jeden řez na rozpůlení křídla v ose a stavět. Vlastní stavba – konkrétně naroubování spojovacích dílů - ovšem toto tvrzení nepotvrdila. Obtiskový aršík nabízí dvě kamufláže luftwaffe a jednu japonskou. Samozřejmě se jedná o kamufláže What If, protože toto monstrum nikdy nelétalo. První prototyp z trupů verze „F“ byl zničen v r.1943 při spojeneckém náletu, druhé „F“ zkoušely po válce v USA. Další pokus o zkonstruování z trupů verze „G“ se dostal pouze do fáze projektu, luftwaffe si v té době zvolila jiné typy těžkých stíhačů. Při studiu podkladů, které mám dnes po 43 letech k dispozici, chtěli konstruktéři v roce 1943 použít jako náhradu za Bf 110 také variantu Me 609Z (dva spojené trupy Me-309). Protože jednoznačné informace neexistují ani v otázce výzbroje, vybral jsem z uváděných variant kompromis - ponechal jsem výzbroj obou trupů ala „G-6“ (návod stavebnice) a do střední spojovací části umístil kanón MK 108/30mm (viz výkres). Vytvořil jsem si tak do své sbírky „exotů“ stroj kategorie GSP (označení pro tajné projekty), a tomu jsem se rozhodl přizpůsobit i kamufláž.
Vlastní stavba: Jako základní podklad pro geometrii stavěného modelu jsem použil výkres v měřítku 1:72 Jacka Jackiewicze z publikace AJ Press Messerschmitt Bf 109 část 3(Robert Michulec). Sestavit dva trupy AZkových messerschmittů byla pohoda (mám je už natrénované). Jeden s kompletně vybaveným kokpitem, druhý s malými problémy jsem uzavřel dodanými díly z doplňkového rámečku.Větší kus práce (ale zase jsem si trochu zamodelařil!) dala úprava středního spojovacího dílu křídla, tvořeného dvěma hladkými kusy s naznačením paneláže a poněkud odlišným profilem. Tady bylo nutné snížení profilu cca o 1mm a upravit tvarově profil tak, aby navazoval na trupy. Zhotovení dvou podkřídelních chladičů včetně vlastních těles chladičů spolu s klapkami pokud možno otevřenými, sjednocení společných panelů s paneláží vnějších částí křídla.. Trochu jsem si ještě zamodelařil při úpravě stabilizátoru s výškovkou – dodanému dílu ve stavebnici chyběli v rozpětí 3mm (tady právě nesouhlasím s hodnocením stavebnice na MODELÁŘOVO.CZ). Na co jsem si netroufnul byla kompletní přestavba podvozku – uvažované sériové stroje podle publikovaných výkresů měly mít čtyři podvozkové nohy, vždy po dvou uchycené v ose trupů. Takže jsem ponechal podvozek v konfiguraci jako u modelu Bf 109H (AZ model), který má obdobně velký rozchod podvozkových nohou díky zvětšení rozpětí křídla. Jen jsem použil kola s většími pneumatikami z výlisků AZ model. Ve finále jsem podvěsil dvě přídavné nádrže.
Letošní potencionální jubilant
Dědek Franta

Neříkej že to nejde postavit, najde se někdo kdo to neví a postaví to!