Bf-109 vs Late Jugs over Italy, Tamiya, 1/72

[Marcel Matuška]

Zdravím všechny! Zakládám zde další tematickou stavbu ve stylu duel, která bude tentokrát zasazená do období konečné fáze spojeneckého tažení napříč Apeninským poloostrovem v letech 1944-45. Bude to vlastně takové volné pokračování mého předchozího duelu s modely Eduard “Fw-190F-8 vs Spitfire VIII Bloody Anzio", ale stavět budu tentokrát z Tamiye s minimem úprav a doplňků.

Naposledy upravil Marcel Matuška dne 02 kvě 2021, 14:36, celkově upraveno 1

[Marcel Matuška]

Úvod k této tematické stavbě pojmu tentokrát tak trochu cestopisně. Předlohu mi totiž mimo jiné poskytla velmi zajímavá publikace o bojovém nasazení 57. Stíhací skupiny (57.FG), která se jakožto první americká letecká jednotka zapojila do kampaně v Severní Africe. A když jsem pak za blahých časů volného cestování strávil s rodinou dovolenou na Korsice a v Toskánsku a stanul tak na místech jejího působení, získalo pro mne toto téma navíc rozměr jakéhosi zhmotnění příběhů a událostí, o kterých jsem předtím jen četl. Už tehdy jsem se rozhodl postavit si Thunderbolta v barvách 57.FG v duelu s nějakým italským protivníkem. Protože však mé nápady na tematické stavby přicházejí rychleji, než je pak stačím realizovat, dostal jsem k tomuto tématu až nyní a díky tomu můžu využít i poměrně novou stavebnici Bf-109G-6 od Tamiye.

Dobová mapka znázorňující základny 57.FG v období 1942-45.

To, že jsem stanul na místech působení 57.FG, myslím samozřejmě tak trochu přeneseně. Americké polní letiště Alto na Korsice už dávno neexistuje a ani jsem jej nehledal. Když pak ale člověk navštíví některé typické korsické dominanty, které zná jako modelář spíše z historických fotek na oficiálních stránkách 57.FG než z reklamních katalogů cestovek, vznikne pak jistý pocit propojení s historií těchto míst. Letiště Grosseto v Toskánsku, které se stalo domovskou základnou 57.FG v období konečné fáze italské kampaně v letech 1944-45, slouží naopak svému původnímu účelu dodnes. Mimo komerčního využití je na něm dislokována také jednotka 4. Stormo Italských vzdušných sil vybavená letouny Eurofighter Typhoon, které nám během našeho pobytu v Toskánsku v rámci cvičných letů několikrát přeletěly nad hlavami.

Barevná fotka P-47D "Razorback" na letišti Alto s typickým pozadím Korsiky.

A černobílá fotka novějších P-47D "Bubbletop", tentokrát na základně Grosseto.

Thunderbolty u 12.AF
Teď už ale zpět k samotnému tématu stavby - 57.FG nebyla jen první americkou leteckou jednotkou na africkém kontinentě, ale byla také první jednotkou v rámci nově vzniklé 12. taktické letecké armády (12.AF), která byla přezbrojena na letouny P-47D Thunderbolt. Tento letoun byl původně vyvinut jako výškový přepadový stíhač a svůj debut si odbyl u 8. letecké armády v roli doprovodu pro bombardovací svazy B-17 směřující nad okupovanou Evropu. Využít ho také jako stíhací bombardér bylo však více než logické – robustní konstrukce a vysoká odolnost vůči bojovému poškození, spolehlivý vzduchem chlazený motor a účinná výzbroj osmi půlpalcových kulometů spolu s možností zavěšení pum byly přesně ty vlastnosti, které jsou od letounu pro blízkou podporu pozemních jednotek vyžadovány.

Thunderbolta budu stavět v podobě "Ponnie" od 64.FS/57.FG z obtiskového aršíku Aviprint.

57.FG se tak stala pionýrskou jednotkou a ve spolupráci se sesterskými jednotkami evropské 9. letecké armády stála za zrodem strategie pro nasazení letounu P-47D v roli stíhacího bombardéru. S postupem času a s větší dostupností Thunderboltů, které po nástupu Lightningů a Mustangů vyklidily pozice u dálkových stíhacích jednotek, pak byly na tento letoun přezbrojovány další jednotky. V poslední dvou letech války tvořily Thunderbolty páteř amerického taktického letectva nad evropským i středozemním bojištěm a neobešla se bez nich žádná významnější operace 12. letecké armády.

Podvěsit bych chtěl bomby i bazuky. I s touto těžkou výzbrojí Thunderbolty 57.FG operovaly.

Jug vyzbrojený na medvědy...

Naposledy upravil Marcel Matuška dne 02 kvě 2021, 14:36, celkově upraveno 1

[Marcel Matuška]

Bf-109 u ANR
Po invazi spojeneckých sil na Sicílii v červenci 1943, která vedla k pádu Mussoliniho fašistického režimu, podepsala nová italská vláda 8. září příměří. Situace v italském vojenském letectvu Regia Aeronautica byla velmi podobná tomu, co se po podpisu příměří odehrávalo v celé zemi – zatímco jednotky dislokované na jihu země příměří respektovaly a následně přešly na stranu spojenců, tak jednotky na severu Itálie zůstaly věrné fašistickému režimu a svému německému spojenci, který mezitím převzal kontrolu severní části země. Po osvobození Mussoliniho ze spojeneckého zajetí byl na severu Itálie vytvořen nový loutkový stát Italská Socialistická Republika a v návaznosti nato došlo také ke vzniku leteckých sil, jejichž název byl v červnu 1944 upraven na konečnou podobu Aeronautica Nacionale Repubblicana (ANR). Od svého vzniku však tyto letecké síly bojovaly nejen s nedostatkem letadel, náhradních dílů i paliva, ale především také s nedůvěrou ze strany svého bývalého spojence Luftwaffe, která chtěla ANR začlenit jako svou podřízenou složku. Po ustálení poměrně turbulentního vývoje vzájemných vztahů si však nakonec ANR získala německou důvěru a po stažení všech zbylých jednotek Luftwaffe v druhé polovině roku 1944 bránila sama vzdušný prostor na severní Itálií až do konce války.

Původně německé letouny Bf-109G-6 předané 2.Gruppo Caccia ANR, červenec 1944.

Zpočátku svého působení si ANR musela vystačit s letouny tzv. pětkové řady z italské produkce (Macchi C.205 a Fiat G.55), které po podpisu příměří zrekvírovala Luftwaffe, ale postupně je pak vracela italským jednotkám. Ačkoliv se jednalo o technicky velmi vyspělé stroje osazené licenčním motorem DB 605, tak s touto výbavou italští piloti dlouho nevydrželi – produkce nových strojů ze skomírajících továren nestačila na pokrytí ztrát a díky umístění chladiče u obou zmiňovaných strojů docházelo při společném působení s Luftwaffe k poměrně častým záměnám s Mustangy, mnohdy s fatálními následky. Přezbrojení celé ANR na Bf-109 bylo za těchto okolností logickým krokem, který jako první postoupila jednotka 2.Gruppo Caccia. Ta byly od června 1944 postupně přezbrojována na letouny Bf-109G-6, které zdědila od německých jednotek vyklízejících italskou scénu. Další postup přezbrojení se však krátce nato zastavil a to opět kvůli problematickým vztahům s Luftwaffe a díky tomu se 1.Gruppo Caccia zapojila zpět do bojů s novou výzbrojí Bf-109G-10/G-14 až v lednu 1945. Po celý zbytek roku 1944 tak nebe nad Itálií hájila pouze 2.Gruppo s se svými “obstarožními” Bf-109G-6.

Bf-109G-6 bych chtěl postavit v podobě téhle žluté 7 s kompletním italským markingem a symbolem jednotky "Diavoli Rossi" na přídi.

Bf-109 vs Jugs over Italy
I přes tyto obtíže se ANR ze všech svých sil snažila bránit zbytek své domoviny proti spojenecké přesile, ať už šlo o napadání strategických bombardovacích svazů se stíhacím doprovodem, nebo o útoky na střední a stíhací bombardéry mířící na taktické cíle v Itálii. Dá se však vytušit, že z pohledu spojenců byly letecké souboje nad Itálií od druhé poloviny roku 1944 spíše vzácné a tak jako všude jinde byl největším postrachem stíhacích bombardérů nepřátelský Flak. Když už ale k soubojům došlo, jednalo se v případě Bf-109 a P-47 vždy o souboje dvou rovnocenných strojů, kdy o vítězi rozhodovala spousta dalších faktorů.
Jako příklad uvedu bojové záznamy esa a pozdějšího velitele 1.Gruppo Caccia Adriana Viscontiho, v jehož deseti uznaných sestřelech můžeme najít i jeden P-47, ale sám byl dne 14. března 1945 sestřelen právě při souboji s Thunderbolty od 350.FG. Po úspěšném seskoku na padáku se vrátil zpět k operačnímu létání, ale pověstná štěstěna ho měla zanedlouho opustit. Dne 29. dubna 1945 se Visconti vzdal komunistickým partyzánům poblíž letiště Malpensa v Miláně poté, co byl ujištěn, že bude zajištěna bezpečnost pro veškerý letecký a pozemní personál jeho jednotky. Ačkoliv jeho osobní bezpečnost byla garantována přímo starostou Milána, byl ještě téhož dne odpoledne i se svým zástupcem Valerio Stefaninim zákeřně střelen do zad ruským bodyguardem partyzánského vůdce Isa.

Bf-109G-10AS Adriana Viscontiho, na kterém byl sestřelen v souboji s Thunderbolty od 350.FG.

Vraťme se však k soubojům Bf stodevítek a Thunderboltů. I zde se dá najít výjimka potvrzující pravidlo vyrovnaných šancí na vítězství a tou byl debakl utržený 2.Gruppo dne 2.4.1945 při posledním utkání s Thunderbolty 12. letecké armády. Toho dne vzlétlo z Aviana a Osoppa celkem dvacet čtyři Bf-109, a přestože se tři stroje kvůli technickým problémům otočily zpět, zbytek pokračoval směrem ke Gardskému jezeru. Přibližně někde nad městem Brescia zachytili velkou formaci B-25 doprovázenou P-47D z 347.FS/350.FG. V jednostranné bitvě, která následovala, utrpěli italští piloti katastrofickou porážku, když ztratili ne méně než 14 Bf-109, přičemž šest pilotů padlo a to vše bez nároku na jediné vítězství.

Ilustrace jednoho z duelů Bf-109 vs P-47 nad italskou frontou.

Naposledy upravil Marcel Matuška dne 02 kvě 2021, 14:37, celkově upraveno 1

[Marcel Matuška]

Mám hotový kokpit P-47 pro obě paralelní tematické stavby. Z doplňků jsem použil jen pásy od Edardu, jinak je vše z krabičky.

[Daniel Bílek]

Super nápad , moc pěkný dekály na Thunderbolty z Korsiky dělal i Risingdecals ale tam je Bubbletop kamuflovaný.

[Marcel Matuška]

Děkuji
Ty obtisky od Rising Decals znám, ale myslím, že už nejsou k sehnání. Uvažoval jsem i o investici do obtiskového aršíku "350th Fighter Group: P-39 & P-47s over Africa nad Italy" od DK decals, ale nakonec jsem zůstal u toho, co mi zbylo z původního aršíku od Aviprint.

[Daniel Bílek]

Děkuji
Ty obtisky od Rising Decals znám, ale myslím, že už nejsou k sehnání. Uvažoval jsem i o investici do obtiskového aršíku "350th Fighter Group: P-39 & P-47s over Africa nad Italy" od DK decals, ale nakonec jsem zůstal u toho, co mi zbylo z původního aršíku od Aviprint.

956337-16253-81-pristine.jpg

Ty Risingy mám myslím dokonce dvoje, takže kdybys změnil názor... ale znáš to, nechci ani naznačovat... A ten stříbrný Razorback v tom Risingu také není šeredný .... No když tak napiš.

[Marcel Matuška]

Mám zasurfováno. Ke stavbě není moc co psát - je to Tamiya, takže níže jen popis drobných úprav.

Hřbetní ploutev jsem použil z přebytků P-47D-30 od Revellu.

V šachtách jsem doplnil jen hadičky od hydrauliky. Navíc už nebyla síla, protože zároveň s paralelní stavbou P-47C-5 dělám všechno dvakrát.

Jediné slabší místo při stavbě je těžko přístupný spoj trupů v místě výfuku od turbodmychadla.

Ten řeším vlepením polystyrenové destičky.

Kromě odvrtaných kulometů jsem si připravil ještě otvory na připojení hadiček od přídavné nádrže.

[Marcel Matuška]

Předstříkal jsem si barevné prvky rychlé identifikace. Ty pruhy jsou sice i v obtiscích, ale s ohledem na nýtovaný povrch, členitost křídla na spodní straně a závěsník v místě pruhu považuji tento postup za méně problematický.

Naposledy upravil Marcel Matuška dne 08 čer 2021, 01:16, celkově upraveno 1

[Marcel Matuška]

Pokračuji s kovovým povrchem. Kopil jsem si na to masky od OMASK, takže začínám s tmavším odstínem stříbrné (k základu ALC-102 jsem přidal 2 kapky černé Gunze C002), protože většina panelů se bude maskovat inverzně.

Na spodku jsem si předstříkal jeden z odstínů krytů výfukového potrubí k turbodmychadlu. Následně budu dávat ještě jeden tmavší odstín. Škoda, že tohle to Ondrovy masky neřeší.

[Marcel Matuška]

Tady jsem se tak trochu "zacyklil". Zjistil jsem, že jsem křivě nalepil tu hřbetní ploutev - na fotkách to sice není vidět, ale při pohledu z vrchu byla ta prodloužená kýlovka prohnutá jak banán. Takže mi to nedalo a pustil jsem se do opravy.

Samotnou kýlovku jsem při odstranění zničil a už se mi ani nechtělo ji znovu řešit. To mne ale donutilo k přehodnocení vybrané kamufláže a rozhodl jsem se pro 350.FG a tím pádem i zakoupení obtisků od DK decals.

Z hlediska oprav to ale znamená i nutnost srovnání jemného schodku po předmaskovaných barevných doplňcích.

[Daniel Bílek]

Nechceš přeci jen zůstat u té Korsiky? Tenhle je bez ploutve...

Přílohy

[Marcel Matuška]

No zvažoval jsem to, Dane a už jsem se chystal Ti i napsat. Nakonec jsem ale tu "nehodu" s horní ploutví vzal jako takové "znamení", že si mám koupit ty obtisky na 350.FG, po kterých jsem od začátku stavby pokukoval.

Předběžně mám vybrán tento poměrně málo známý stroj od 346.FS, který je bez ploutve a na jedné z fotek je zachycen i s plánovanou konfigurací podvěsů Drop tank 75gal + 2x Bazooka M10 + 2x 500lb GP bomb.

P-47D-28RA 42-28653, 346.FS/350.FG, 6A8 "Stardust", pilot Russel E. Crocker

Naposledy upravil Marcel Matuška dne 22 čer 2021, 16:34, celkově upraveno 1

[Marcel Matuška]

Mám znovu přestříkaný základ NMF a momentálně řeším maskování.

Na spodních plochách jsem využil masky krytek v celku, takže nástřik tmavšího odstínu následuje až po nanesení základu.

Zároveň řeším i kryty výfukového porubí a kryt turbodmychadla.

[Marcel Matuška]

NMF včetně barevných doplňků a lesklého laku pod obtisky.