Roden 1:72
Kat.č.739
Type B Bus LGOC
Na počátku 20. století, se objevila ve velkých městech díky jejich velkému tempu růstu obyvatel nová výzva k jejich přepravě. Tradiční koňské povozy se s takovým úkolem nedokázali poradit. Tak se objevil zásadně nový druh dopravy - „omnibus“ nebo autobus v moderní podobě slova. Již v roce 1910 byla založena společnost LGOC (London General Omnibus Company), která brzy zaujala dominantní postavení v oblasti dopravy. Již v roce 1911 načrtl designér Frank Searle návrh vozidla, které se po mnoho let mělo stát „vizitkou“ města na Temži. Byl to dvoupatrový autobus se schody v zadní části, toto řešení dokázalo přepravit větší skupinu cestujících. Nový autobus byl pojmenován „Typ B“ a v následujících letech byl využíván s významným komerčním úspěchem. Typ B byl schopen přepravit až 34 cestujících - 16 v první úrovni a dalších 18 ve druhém "patře". To nebylo chráněno před vlivy počasí, ale umožňovalo dobrý pohled z výšky několika stop. První autobusy neměly ani světlomety, pro zvýšení bezpečnosti při provozu ve tmě obdržely všechny nové vozy i ty dříve vyrobené v roce 1912 elektrický osvětlovací systém. Maximální rychlost autobusu byla 16 mil za hodinu, ale londýnská policie téměř okamžitě stanovila rychlostní limit 12 mil z důvodu dopravní bezpečnosti ve městě. V průběhu WWI bylo celkem konfiskováno 900 autobusů typu B, které byly nuceny vyměnit londýnské ulice za bahnitý terén s krátery ve Francii. Bývalí civilní řidiči z Londýna byli nyní povinni stát se vojenskými řidiči. Prvním operačním použitím byl přesun vojsk do města Ypres, kde 21. října 1914 došlo k jedné z nejvýznamnějších bitev Velké války. V následujících čtyřech letech byly omnibusy používány s nekonečnou intenzitou, někdy sedm dní v týdnu. Kromě převozu personálu přepravovali munici, jídlo a léky k frontovým liniím. Po skončení první světové války se do rodného města vrátilo velké množství omnibusů a opět začaly dominovat v ulicích Londýna jako hlavní prostředek hromadné dopravy.
Stavebnice představuje zmenšeninu legendárního Londýnského dvoupatrového autobusu. Rámečky jsou zabaleny do krabičky s bočním otvíráním (tvz. "rukáv"). Na její přední straně můžeme obdivovat pěknou kresbu autobusu a z druhé strany je vyobrazen jeden barevný bokorys. Uvnitř nalezneme čtyři rámečky ze světle-šedé hmoty, čirou fólii, manuál, obtiskový aršík a dva papírové aršíky s reklamou. Jednotlivé díly na první pohled nevypadají špatně, bohužel se nevyhneme několika otřepům a stopám po vyhazovačích. Povětšinou jsou umístěny z vnitřní strany dílů, kde je zakryjeme při stavbě. Nejvíce jsou viditelné na spodní straně podlahy přepravního prostoru (díl A18) a na stropě nástavby pro druhé patro (díl A1). Rám podvozku je i přes své zjednodušení detailní, jeho součástí je i hlavní díl podlahy přepravního prostoru. Kabina řidiče má základní vybavení, trumpetku (klakson) bude zapotřebí odvrtat. Do dolního přepravního prostoru pro cestující bude krásně vidět díky velkým oknům po obou stranách vozu. Výrobce tento prostor vybavil zasklením, které vystřihneme pomocí vyznačených linek z přiložené transparentní fólie. Reklamní panely na boky autobusu a schodiště jsou vytištěny na dvou menších papírových aršících. Zapotřebí je bude pečlivě vystřihnout a následně umístit podle vyobrazení v manuálu. Manuál je přehledný a provede nás stavbou bez větších problémů, díly které nevyužijeme výrobce označil. Součástí je i barevný rozcestník pro barvy Vallejo. Obtisky jsou kvalitní, mají tenký krycí lak, vybírat můžeme z jedné předlohy:
- Type B Bus, LGOC, London, Early 1941
Náhled na krabičku a manuál:
Manuál:
