Společná stavba "D-day 75th Anniversary", 1/72

[Marcel Matuška]

Tak dávám fotky za mně dokončeného vitríňáčku Storchu.

Gratulace k dokončení
Určitě to tu tenhle "atypický" invazní stroj oživil, i když to není správná výrobní verze.

[Marcel Matuška]

Jak jsem již psal ve svém předchozím příspěvku, tak než se prokoušu přípravou interiéru u Maraudera a bude co prezentovat z pohledu samotného modelu, tak sem dávám "krátký" historický úvod k invaznímu působení IX. Bomber Command.

D-day Marauders
V předvečer invaze tvořily letouny Martin B-26 Marauder hlavní údernou sílu bombardovací složky taktické 9. letecké armády (9.AF). Cesta Marauderu k nejrozšířenějšímu americkému střednímu bombardéru na evropském bojišti však nebyla nikterak jednoduchá, právě naopak. Už před svým bojovým nasazením v Evropě si tento kontroverzní letoun vysloužil díky poměrně obtížnému pilotování, a to zejména při startu a přistání, velmi nelichotivé přezdívky, jako „Widow Maker“ „Martin Murderer“ nebo „Baltimore Whore“.

Další velkou ránu na své pověsti utržil Marauder hned při druhé operaci nad evropským kontinentem v rámci nasazení u pionýrské 322. bombardovací skupiny (BG). Ta byla od ledna 1943 postupně dislokována na britských ostrovech a byla začleněna do nově budované taktické bombardovací složky 8. letecké armády. Z důvodu neexistujících doporučení na způsob nasazení středních bombardérů se velitel 322.BG rozhodl aplikovat ověřenou taktiku z pacifického bojiště, tedy nálet menší skupiny bombardérů v malé výšce s předpokládaným efektem momentu překvapení na jednotky protiletadlové obrany nepřítele. Jako první cíl byla pro nově vzniklou taktickou bombardovací skupinu vybrána elektrárna v holandském přístavu IJmuiden a první nálet proběhl 14. května 1943. I přestože by se tato první mise dala hodnotit za velmi úspěšnou, neboť cíl byl mnohokrát zasažen a zpět se vrátily všechny nasazené bombardéry, tak z důvodu minimálních škod způsobených náletem bylo rozhodnuto o opakování náletu na stejný cíl za pouhé tři dny. Už toto samotné rozhodnutí připravilo pro druhou misi velmi těžké podmínky, neboť bylo jasné, že napodruhé již bude obrana nepřítele podstatně ostražitější. To pak dohromady s dalšími taktickými chybami při vlastní misi (návrat porouchaného bombardéru ve velké výšce, který dal výstrahu radarovým stanicím a odchylka od původně určeného kurzu náletu, která zavedla útočící skupinu nad silně bráněné ústí řeky Mázy) zapříčinilo naprostou katastrofu – nejenže se na určený cíl nepodařilo shodit ani jedinou pumu, ale z 11 vyslaných bombardérů se vrátil pouze jediný a to ten, který misi předčasně ukončil z technických důvodů.

Po tomto debaklu, který navíc potvrdil předchozí nevalnou reputaci Marauderů, visel celý program jejich nasazení na evropském bojišti opravdu na vlásku. 322.BG byla vyjmuta z operačních jednotek 8. Bomber Command a byla přesunuta k podpůrným jednotkám 8. Air Support Command, přičemž velení nově vzniklého 3.Wingu bylo svěřeno plukovníku Samueli E Andersonovi, bývalému pilotovi Marauderů. Jemu připadnul také nelehký úkol přesvědčit nejen morálně zdecimované zbylé osádky, ale především nejvyšší vojenské autority o smysluplnosti pokračování celého programu. To se mu nakonec podařilo a do Evropy tak mohly vyrazit další tři bombardovací skupiny vybavené Maraudery (323.BG, 386.BG a 387.BG). Pro operační nasazení středních bombardérů zavedl nově plukovník Anderson taktiku bombardování ze středních výšek a začalo se s nácvikem a pilováním této nové techniky. Když pak byla v říjnu 1943 9. letecká armáda přeorganizována za účelem podpory plánované invaze v Normandii, byly všechny čtyři bombardovací skupiny vybavené Maraudery (celkem 225 letounů) nově zakomponovány do její struktury jako IX. Bomber Command. Vytvořily tak jádro nově vzniklého amerického taktického letectva v Anglii, přičemž struktura 9.AF byla následně rozšiřována nejen o další jednotky středních a lehkých bombardérů, ale také o stíhací, průzkumné a transportní jednotky.

Před zahájením invaze disponovalo velitelství IX. Bomber Command celkem osmi středními bombardovacími skupinami vybaveními letouny Martin B-26 Marauder (322.BG, 323.BG, 344.BG, 386.BG, 387.BG, 391.BG, 394.BG, 397.BG) které doplňovaly tři lehké bombardovací skupiny s letouny Douglas A-20 Havoc (409.BG, 410.BG a 416.BG). Nebyly však jen navyšovány počty. K významnému zlepšení došlo také v oblasti letových vlastností Marauderů, neboť společnost Martin se snažila v průběhu celého výrobního programu letounů B-26 reagovat na požadavky vyplývající z operačního nasazení u frontových jednotek. K nejvýznamnějším změnám došlu u výrobních bloků B-10/C-5, od kterých byly zvětšeny plochy křídel a svislá ocasní plocha. K dalším podstatným změnám pak došlo od verzí F, které stihly dorazit k operačním jednotkám ještě před vypuknutím invaze a u kterých byl změněn úhel náběhu křídel. Všechny tyto změny měly příznivý dopad na zlepšení problematického chování Marauderu při startu a přistání, ačkoli znamenaly spolu s postupným navyšováním hmotnosti letou snížení jeho maximální rychlosti. To však byla přijatelná daň, neboť s postupným vyklízením evropského nebe od Luftwaffe klesala také pravděpodobnost napadení nepřátelskými stíhači. Tak jako u většiny taktického letectva byl až do konce války největším postrachem posádek středních bombardérů nepřátelský flak. I přes tuto neustálou hrozbou však dával původně zatracovaný Marauder svým posádkám poměrně velkou naději na návrat z mise, neboť to byly právě letouny B-26, které měly nejnižší bojové ztráty ze všech bombardérů nasazených v druhé světové válce. A spolu se zlepšováním letových vlastností Marauderů a množstvím odlétaných operačních misí ve středních výškách, rostla také bojová morálka jejich osádek.

Není tedy proto divu, že na Den-D to byla právě IX. Bomber Command pod velením generála Andersona, která byla pověřena vyčištěním pláží „Utah“ v kritickém čase do T-30 min, který mohl být v případě nutnosti prodloužen až na mínus půl minuty před vyloděním. Na podporu invaze bylo vyčleněno celkem 320 letounů B-26 a A-20, teré byly pro účely této mise naloženy lehčími pumami do hmotnosti 250Lb. Důvod tohoto opatření spočíval v tom, že nebylo žádoucí, aby bomby minoucí své cíle způsobovaly velké krátery, které by pak následně ztěžovaly pohyb pěšáků a techniky na invazních plážích. Z důvodu požadavku na velmi přesné bombardování byl také snížen počet letounů ve formaci z obvyklých 18 na 6 letadel. Systém souvislého bombardování určených cílů započal od 5:17 a poslední pumy dopadly na pláže „Utah“ pouhé šest a půl minuty před tím, než na ně vstoupily první invazní jednotky. Splněním tohoto prestižního úkolu byla pověřena 386.BG, která měla ze všech bombardovacích skupin doposud nejlepší výsledky.

Pokud jde o hodnocení výsledků této před invazní „masáže“, tak materiální dopad nebyl takový, jak se původně předpokládalo. A to i přestože 43 % shozených pum dopadlo v okruhu 300 stop od určených cílů, což mimo jiné opět potvrdilo vynikající přesnost Marauderů v roli středního bombardéru. Bez ohledu na neuspokojivé materiální výsledky však měly tyto akce těsně před vyloděním významný pozitivní dopad na morálku vlastních jednotek, nemluvě o odstrašujícím efektu na bránící jednotky nepřítele.

Naposledy upravil Marcel Matuška dne 19 říj 2019, 01:59, celkově upraveno 4

[Marcel Matuška]

Protože jsem v tomhle skupinovém tématu momentálně trochu "osiřel", tak k poněkud delšímu historickému úvodu (nejen) o invazním nasazení Marauderů přidávám konečně i něco ke stavbě. Nakonec jsem provedl změnu modelu a budu stavět ze stavebnice B-26F/G. Aby tedy mohl být i s pruhy, tak to bude konkrétně verze F-1, neboť letouny z této výrobní série dorazily k operačním jednotkám ještě před zahájením invaze. Předběžně mám vybrán tenhle celokovový kus od 386.BG s tím, že pruhy budu znázorňovat v podobě před částečným setřením.

Naposledy upravil Marcel Matuška dne 15 říj 2019, 00:26, celkově upraveno 2

[Marcel Matuška]

Vnitřek mám připravený na surf a barvy. Je tam zatím jen pár leptů a něco málo navíc s tím, že většinu detailů budu doplňovat až do nabarveného trupu.

V mezičase jsem ještě onýtoval a přeleštil křídla, trup budu nýtovat až po slepení obou polovin.

[Jan Pavlik]

Marceli opět bezvadný historický úvod a krásná práce již na začátku. Ať se daří při stavbě...
Zatím jsem se nepohnul s mými invazními projekty, čekám na náhradní díly, abych mohl pokračovat na Tempestu a dodělat ho bude pak již otázka jednoho dne. Mezitím si připravuji pět invazních Typhoonů, ale není moc co fotit na hromadě očištěných dílů než to začnu kompletovat...mezitím dělám i jiné modely, takže práce neustále běží, ikdyž na jiných projektech.

[Beren]

No Marceli, krásně zasazeno do historického pozadí. Krásně se to čte a ještě více to zdůrazňuje tu podobu modelu.
Jinak paradní rozjezd stavby.
A aby jsi neřekl, slibil jsem, že budu stavět mašinu našeho winkouše T.Vybírala (Spit Mk.IXc), takže dnes do ní zaříznu ;o) ať v tom nejsi sám.
Ať se daří se stavbou. Budu moc rád sledovat.

[Miloš Völkl]

Výborný úvod Marceli

[Honza Šimůnek]

Tak tohle budu sledovat! Marauder je moje srdcovka a navíc v Tvém podání to bude určitě parádička . Ten historický úvod je úžasnej, škoda že už jednu B-26 mám postavenou, hned bych si to zopáknul...
Marauder od Hasegawy se staví parádně, už teď se těším, až Edurad vydá letos slíbený přebal

[Marcel Matuška]

Moc všem děkuji za pozitivní reakce k historickému úvodu i k zahájení stavby.

To Jan Pavlik:
Honzo, je mi jasné, že až přijde Tvůj čas, tak nás tady čeká parádní sbírka invazních Tempest - Typhoonů

To Beren:
Na invazního Spitfira IXc T.Vybírala se těším už jen proto, že jsem ho sám měl do této skupinovky původně namyšleného. Každopádně držím palce a ať se daří

To Honza Šimůnek:
To, že Eduard má letos vydat přebal Maraudera mi nějak uniklo a je to pro mne velmi příjemné překvapení. Tenhle model totiž na trhu citelně chybí a já jsem ho sehnal jen díky velkému štěstí. Už teď je mi dopředu líto, že jsem s touhle stavbou na přebal od Eduardu nepočkal

[Szwarc.Robert]

Tohle bude paráda , těším se na pokračování

[Honza Šimůnek]

To Honza Šimůnek:
To, že Eduard má letos vydat přebal Maraudera mi nějak uniklo a je to pro mne velmi příjemné překvapení. Tenhle model totiž na trhu citelně chybí a já jsem ho sehnal jen díky velkému štěstí. Už teď je mi dopředu líto, že jsem s touhle stavbou na přebal od Eduardu nepočkal

Klid, letos to jen ohlásili. Vydat by to chtěli někdy v blízké budoucnosti (snad v nějaké spojitosti s restaurováním Marauderu "Flak Bait" v NASM's center).
Předpokládám, že to tedy bude verze B-26 B a já tak moc potřebuji B-26 F/G

[Rostislav Axmann]

Nesmím ani naznačovat, ale snad vítr příjde z Polska ....

btw. v rámci politiky Hasegawy budou k dispozici všechny výlisky v jedné krabici (Tak jak to bylo s RITS Liberatorem)

[Beren]

To Beren:
Na invazního Spitfira IXc T.Vybírala se těším už jen proto, že jsem ho sám měl do této skupinovky původně namyšleného. Každopádně držím palce a ať se daří

Marceli díky! Doufám, že důvěru ve mne kladenou nezklamete ;o) jak říká klasik.
Jinka zahájil jsem práce barvením kokpitu.

[Lukáš Loučka]

Marceli parádní intro super počtení. A stavba zatím vypadá stejně dobře!

[Kubouš]

Ještě jsem to do koše nehodil, pomalu začínám malovat.

Přílohy