7.7.1918 – Bitva o Samaru - další úspěch legionářů

[Hellboy]

Capt. Mannock si připisuje dva Fokkery D.VII nad Doulieu, poprvé ve funkci velitele No.85 Sqn RAF. Hodnost Majora, která k této funkci přísluší, mu bude udělena až posmrtně.

Pátého sestřelu dosahuje Commandant Vuillemin, velitel Escadre 12 tvořené GB-5, GB-6 a GB-9 (celkem 11 Escadrilles bombardovacích Bréguetů a doprovodných Caudronů). Na počátku 2. sv. války bude Joseph Vuillemin vrchním velitelem Armée de l’Air.

Dva německé torpédoborce se potápějí na minách v Severním moři. Na palubě G-172 zemřelo 16 a na S-138 32 námořníků.
Delta řeky Piavy je vyčištěna od Rakousko-uherských jednotek. 23. Italský armádní sbor který celou bitvu prováděl na konci oznamuje, že během bojů bylo zajato 21 000 rakouských vojáků ukořistěno 63 těžkých kanónů a další velké množství výzbroje.

Jukums Vacietis, velitel Latviešu sarkanie strelnieki (Rudých lotyšských střelců) dobrovolnické bolševické jednotky Rudé armády zahajuje útok na budovu Velkého divadla. Útoku předchází neúspěšné
vyjednávání po kterém zakládají v části budovy požár kterým donutí obránce budovy k její evakuaci, rovnou do rukou připravených vojsk. Mirbachovým vrahům Blumkinovu a Andrejevovo se daří z budovy uniknout.
Začátkem roku 1919 bude Blumkin omilostněn, a bude opět přijat do Čeky. Strana levicových socialistů-revolucionářů je úředně zakázána a část členů přechází k bolševikům, ostatní jsou odsouzeni k mnohaletým
trestům. Během Moskevských soudních procesů v roce 1937 se bude tvrdit, že se na tomto spiknutí se podíleli Trockij, Kamenev a Zinoviev. Část historiků dnes považuje celý převrat jako předem připravenou a
vyprovokovanou záminku bolševiků jak se vypořádat s levicovou konkurencí.

Českoslovenstí legionáři svádějí další z úspěšných bitev, tentokrát o Samaru, kam ustoupily zbytky bolševických oddílů poražené v bitvě u Lipjagu. Útok na město řídí poručík Švec spolu s poručíkem Čečkem. V noci
ze 7. na 8. června 1918 zaútočí 2. rota 1. čs. střeleckého pluku, podporovaná obrněným vlakem Orlík, na železniční most přes řeku Samarku, čímž otevře cestu pro 1. a 2. prapor 1. čs. střeleckého pluku. Současně
části 4. čs. střeleckého pluku na loďkách překonávají řeku Samarku blíže k toku Volhy a obchvatem napomohou dobýt nádraží. Bolševické jednotky ve městě mají po prohrané bitvě u Lipjag podlomenou morálku a boj je skončen již po 10. hodině dopolední. Po upevnění pozice v dobytém městě Čechoslováci zajišťijí především železnici do Ufy konají přípravy k útoku na sever na Simbirsk.
V době vystoupení našich částí proti bolševikům byla Samara důležitou částí Povolžské fronty, sídlil zde hlavní štáb protibolševických sil i velké lazarety. Dne 8. června 1918 zde byl s naší podporou založen Výbor
členů Ústavodárného shromáždění (KOMUČ). Tento výbor byl rozpuštěn po nástupu admirála Kolčaka k moci. Samara se též stala jedním z nejdůležitějších míst pro doplňování protibolševické národní armády,
např. slavný generál Kappel zde sebral velké síly pro tažení na sever spolu s Čechoslováky.

Za pomoc děkujeme Ing. Josefu Žákovi.

Přílohy

7.7c-Vacietis.png (190.17 KiB) Zobrazeno 633 krát