Jedná se o prototyp bombardovací verze A-2a/U2.
Zde je krátký příběh vzniku letounu:
Stroj byl vyroben ve Schwäbisch Hall jak verze A-1a (Me 262 V11). Jeho Werknummer bylo 110555 a Stammkennzeichen NN+HE.
První zkušební let vykonal 25. listopadu 1944 v Neuburgu mezi 14:48 a 15:17 hod a v kabině tehdy seděl Uffz. Sepp Gerstmayr.
Následující den letěl ten samý pilot se strojem v čase 13:35 až 13:50 a znovu pak 30. listopadu mezi 10:10 a 10:21 hodinou.
Přestavba na A-2a/U2 byla pravděpodobně dokončena 10. prosince 1944. Stroj byl vybaven zaměřovačem pro shoz bomb Lofte 7H,
autopilotem K-22 a prototypem sonaru od firmy Elektrophysik. Testy těchto zařízení probíhaly mezi 5. a 10. lednem 1945
a prováděl je Stabsing EBERST a Flugkapitän ESCHE (oba od KG 51). Kombinace autpilota K-22 a sonaru měla kódové jméno
"VESUV" a sonar samotný byl znám jako "BALDRIAN".
...a příběh jeho posledního letu v rámci operací Luftwaffe:
Bylo úterý 8. května 1945 20:25 hodin a na letišti Weimar-Nohra se právě tech. seržant LEONARD M. NOBLE, seržant ORVILLE B. IVERSON
a několik dalších (všichni od 926th Signals Batallion, 9th TAF) chystal odstranit zatemňovací závěsy z letištních budov. Náhle
uslyšeli ono známé "pom pom" protiletadlové palby. Otřesy byly tak silné, že z baráku padaly břidlicové tašky a rozbíjely se o zem.
Amíci sebou jako jeden muž hodily na zem. "Co se tady děje, německý útok?", ptal se Iverson sám sebe. Konec války v Evropě byl
vyhlášen dnes. Opatrně zvedl hlavu a vyhlédl z okna. Nemohl uvěřit vlastním očím, Me 262 kroužil ve velmi malé výšce nad letištěm.
Všichni byly fascinováni neobvyklým hvízdáním tryskáče, na hony vzdáleném zvuku pístového motoru a také jeho rychlostí. Protiletadlovci
nepřestávali pálit, ale jejich granáty končily daleko za německým strojem. Po několika okruzích Messerschmitt přistál na břicho
se zataženým podvozkem. Hladce doklouzal po trávě s minimálním poškozením. Protiletadlová palba ihned ustala a vojáci se rozběhli
k místu havárie.
V ten samý den se na letiště Saaz krátce po poledni ve 12:56 vrátil z průzkumného letu Ofw. NITSCHKE ve svém Aradu Ar 234 (T9+NL).
Jeho dvacetiminutový let měl za úkol zjistit, jak daleko je ruská pěchota. Díky silnému bočnímu větru během přistání poškodil podvozek
a letoun se tak stal neletuschopným. Během dne se rusové přiblížili natolik, že Luftflottenkommando 6 vydalo rozkaz k odletu všech
letuschopných strojů na západ. Zde se měly vzdát západním spojencům. S poškozeným strojem nešlo vzlétnout a tak se Ofw. Nitschke
obrátil na kolegu ze své Staffel, kterým byl Obl. BENZ a jehož domovem byl Weimar. Jeho letoun byl právě V555 a jeho prosklená příď
skýtala dostatečný prostor k přepravě. Mezitím se jiný člen Staffel, Obfw. OLBORTH sháněl po nějakém svezení pryč od ruských vojsk.
Oblt. Benz souhlasil, že vezme na palubu oba dva. Nitschke a Olborth se tedy namačkali do čumáku V555 a ten v 19:55 vzlétl, nastoupal
do výšky a zamířil k letišti Weimar-Nohra, které bylo vzdáleno cca 250 km. Ve 20:25 dvakrát zakroužil a po zjištění, že je dráha
krátká, posadil letoun bez podvozku na zem. Všichni se z těžce kouřícího stroje vyškrábali v pořádku. Všude kolem byla spousta páry
z chladící kapaliny tekoucí po horkých motorech. Možná proto si američtí vojáci drželi odstup od stroje v domnění, že každou chvíli
exploduje. Když viděli, že němečtí letci stojí v klidu vedle stroje, ihned přiběhli. Všichni byli zajati, čekal je výslech a po krát-
kém pobytu v zajateckém táboře návrat domů.
Krátce k modelu a stavbě:
Výlisky jsem na výkres nepřikládal, vypadají pěkně a dohromady snad taky půjdou slušně.
Doplňky: Podvozková kola - Eduard Brassin 648106 nebo North Star Models NS 48113a. Ještě nevím, který vylosuju z osudí.
Měl jsem taky lepty od Dream Model DM 2013,ale ty nemůžu najít. Přitom jsem je měl v pondělí v ruce. Asi už jsou v jiným vesmíru...
Co se týče verze letounu, měl jsem těžkou volbu:
Ty starý Dragony a Trimaster asi půjdou smikem z baráku...
Naposledy upravil hans dlouhán dne 15 kvě 2017, 21:49, celkově upraveno 2
Stavím jen a pouze Luftwaffe 1/48...nic víc nic míň...