Obrněné vlaky a drezíny.

[J. K.]

Přílohy

[J. K.]

Přílohy

[J. K.]

Přílohy

[Milan Vopelák]

MBV-2

Přílohy

[Milan Vopelák]

foto....

Přílohy

Naposledy upravil Milan Vopelák dne 02 lis 2010, 22:36, celkově upraveno 1

[J. K.]

Za toto moc dík.

[J. K.]

Přílohy

[Milan Vopelák]

foto...

Přílohy

t_drezyna2.jpg (6.52 KiB) Zobrazeno 13182 krát

[Milan Vopelák]

foto....

Přílohy

Naposledy upravil Milan Vopelák dne 17 lis 2010, 00:55, celkově upraveno 1

[J. K.]

Přílohy

[Milan Vopelák]

foto....

Přílohy

[Milan Vopelák]

foto...

Přílohy

[Milan Vopelák]

foto...

Přílohy

[elis]

foto...

Na jaře 1915 do automobilové roty RIA povolán Sevastjan Sevastjanovič Valdner. Spolu s velitelem roty Mattissonem brzy začali pracovat na nové převodovce, kterou brzy patentovali. Při hledání jejího názvu spojili svá příjmení - "Matval". Její největší výhodou bylo zajištění stejné rychlosti vpřed i vzad, proto byla vhodná pro použití na železnici. Poté oba muži pracovali na několika projektech, které se dostaly do stádia testování. Po revoluci vstoupili do Rudé Armády. Na začátku podzimu 1919 dokončili projekt nákladní drezíny. Ta při zkouškách dosáhla rychlosti 90km/hod. 27.12.1919 byla při Průmyslově-vojenské radě RSFSR vytvořena Kancelář pro stavbu motorových drezín systému Matval, kterou vedl S. S. Valdner. Byl vznesen požadavek na ozbrojenou verzi drezíny. Proto byly do projektu přibrány Putilovská a Ižorská továrna. Do konce roku 1920 byly Kanceláří postaveny čtyři drezíny a to na základě obrněných automobilů Sheffield-Simplex. Drezína měla pancíř o síle 8mm a dva kulomety Maxim. Posádka měla pět lidí. Během zkoušek bylo dosaženo rychlosti 50km/hod. V roce 1920 byly postaveny další čtyři drezíny, které byly po zkouškách odeslány k Západnímu a Jihozápadnímu frontu. V letech 1920 až 1922 bylo armádě předáno 9 drezín. Je známo, že do března 1922 byly v různých továrnách postaveny 1 obrněná drezína, 3 nákladní drezíny a 13 osobních drezín "Matval"na podvozcích Sheffield-Simplex. K tomuto měsíci byly rozpracovány 2 bojové, 2 nákladní a 4 osobní drezíny, v Rodnikovské a Putilovské továrně bylo připraveno nejméně 30 dalších podvozků. Obrněné drezíny sloužily u 1. a 7. samostatného divizionu obrněných vlaků a u 2. pluku obrněných vlaků. Praxe ukázala, že kvůli stavu železnic musela být maximální rychlost stanovena na 40km/hod a jen 15km/hod poblíž nádraží a na úsecích s mnoha zatáčkami. Poslední obrněné drezíny, již využívané k výcviku, byly z armády vyřazeny v roce 1938. Podle některých pramenů jedna nebo dvě předané NKVD sloužily do roku 1942.

[elis]

:arrow:

vlak typu NKPS-42 č.681 „Smrt německým okupantům“ - 48. samostatný divizion obrněných vlaků

Obrněné vagony pro vlak „Smrt německým okupantům“ byly postaveny v depu Lichobory Moskevské okružní železnice, vyzbrojené byly trupem a věží z tanku T-34. Protiletadlová plošina byla vyrobena v továrně „Ocelový most“. Vlak měl lokomotivu typu O č.5144. Lokomotivu obsluhovaly dvě brigády: strojvedoucí V. A. Razonerov a V. J. Gorbačov, pomocníci I. F. Rjachovskij a V. J. Jačenko a topiči Z. V. Kuryšev a I. D. Suraj. Armádě byl vlak předán 22.2.1942.