Kraghovo obludárium

[kragh]

NS-91 Noční lovec (ex Spiteful)

Supermarine Spiteful byl stíhací letoun vyvinutý na konci druhé světové války; byl odvozen od Spitfiru. Hlavní změny spočívaly mj. v použití křídla s laminárním profilem a vhodněji uspořádaném podvozku. Aby se naznačila souběžnost s typem Supermarine Spitfire, byl Spiteful označen nikoli jako Mk. I, ale Mk. XIV. Protože již začínala éra proudových letounů, byl Spiteful zařazen do výzbroje pouze v menších počtech, konkrétně 17 ks. Ještě v průběhu 2.poloviny 40.let byl Spiteful vyřazen z výzbroje RAF a jen mírně opotřebované stroje byly nabídnuty zahraničním zájemcům. Menší počet (údajně 10 ks) byl tak zařazen do výzbroje letectva ČSR, kde mu bylo přiděleno označení S-91. Postupně byla část z nich zabudováním přístroje RVZZ-1 (Radiové Vyhledávací a Zaměřovací Zařízení - šlo v podstatě o kopii německého radaru Fug-217 J2 "Neptun") přestavěna na noční stíhač, označený NS-91 "Noční lovec". Údajně byly takto upraveny 4 stroje, které si díky anténám ježícím se po celém draku vysloužily přezdívku "Dikobraz". Další úpravy spočívaly v montáži jednoduchých tlumičů plamene na výfucích.

NS-91 létaly v noční kamufláži spočívající v použití tmavých odstínů šedé a zelené barvy na horních plochách (uspořádaní částečně vycházelo z původní britské kamufláže) a černé barvy na spodních plochách, zasahující i na plochy horní a boční. Výsostné znaky na obvyklých místech byly zmenšeny, byl na nich použit tmavší odstín červené a vypuštěna bílá výseč. Význam stylizované vlčí hlavy pod kabinou není znám, patrně jde o osobní marking pilota.

Přílohy

Naposledy upravil kragh dne 03 črc 2013, 19:26, celkově upraveno 1

[kragh]

Ještě pár fotek...

Přílohy

[kragh]

S-250 "Meteor"

Koncem 40.let se čs. letectvo začalo poohlížet po něčem rychlejším a volba padla na sovětský MiG-13 s motokompresorovým pohonem, který začali Sověti vyřazovat ze služby v souvislosti s nástupem proudové techniky. MiG-13 nevykazoval nijak oslnivé letové vlastnosti, ale jeho rychlost okolo 720 km/h ve vodorovném letu pouze s pístovým motorem a o více než 100 km/h vyšší při zapnutí reaktivního urychlovače v kombinaci s výzbrojí 3 kanonů ráže 23 mm "pro začátek" postačovaly pro plnění úkolů přepadového stíhání a přípravy pilotů na přechod na proudové stroje. Desítka mírně olétáných a repasovaných strojů dodaných roku 1949 byla zařazena do služby pod označením S-250 "Meteor" (typové označení bylo odvozeno od označení prototypu MiG-13, čili I-250). U čs. pilotů byly kupodivu docela oblíbené (oproti "mezkům" šlo přece jen o kvalitativní posun vpřed). Pro nepřehlédnutelné (a nepřeslechnutelné) efekty při spuštění urychlovací jednotky tj. pětimetrový plamen a ohlušující rachot si záhy vysloužily přezdívky jako "Řvoucí Mary" resp. "Ohnivá pr.el" a staly se nejen nepříjemným překvapením pro občasné narušitele čs.vzdušného prostoru ale také (a pohříchu v prvé řadě) oblíbenou atrakcí leteckých dnů. Kariéra "Komet" byla krátká, skončila počátkem 50. let se zavedením proudových strojů...

Stroje byly ze SSSR dodány ve zbarvení středně modrošedou barvou na horních a bočních plochách a světlemodrou na plochách spodních a bez jakéhokoli označení. V ČSR byla kamufláž horních a bočních ploch doplněna nepravidelnými skvrnami okrové, hnědé a zelené barvy. Výsostné znaky a taktické označení na obvyklých místech. Červenobílé blesky, jakož i kužel vrtule a vyvažovací ploška na směrovce v barvě vyleštěného kovu byly specialitou právě "Komet".

Přílohy

Naposledy upravil kragh dne 12 srp 2013, 08:17, celkově upraveno 1

[PantherG]

[IKolincak]

Pouze drobná poznámka. I-225 byl výškový stíhací letoun s motorem AM-42FB, který byl také údajně nejrychlejším sovětským pístovýmí stíhacím letounem. Podle seriálu Sága rodu MiG to mělo být okolo 725 km/h. Tebou zpracovaný letoun, mimochodem moc pěkně, byl označován jako I-250.

[kragh]

Díky za upozornění, psal jsem to trochu v časové tísni a tak jsem ty prototypy popletl. Stydím se, ostýchám se, červenám se. Opravím to. Každopádně ještě jednou dík

[Pavel Nečas]

pěkné stroje a zajímavé kamufláže

[ujík]

Děsně úchylný éro. Nelíbí se mi blesk na trupu, ale jinak na štěteček pěkné. Já bych to štětcem nedokázal. Ale určitě by to chtělo zamakat na fotkách...

[kragh]

Sombold So 344
Takže něco z "Luftwaffe 1946". Tahle potvora měla být podle mne dosti zoufalý prostředek jak zastavit bombardovací ofenzívu Spojenců. Šlo o malý raketový letoun s oddělitelnou hlavicí s tříštivou náloží. Sestava měla být do blízkosti bombardovacího svazu vynesena na zádech proudového bombardéru (patrně Junkers Ju 287), po odpojení měla doletěl vlastní silou přímo ke svazu a pilot měl odpálit hlavici doprostřed "boxu". Způsob přivedení nálože k výbuchu není znám (nárazový nebo distanční zapalovač ?). Vlastní letounek (pokud přežil výbuch a odvetnou palbu) se měl vrátit na základnu k osazení další hlavicí a opětovnému nasazení do akce. Možné bylo i použití hlavňové výzbroje pro útok nebo vlastní obranu, případně trasovacího střeliva pro zaměření cíle.
Přiložené trojrozměrné kamuflážní schéma ukazuje možnou podobu. Vlastní letadlo v kombinaci barev RLM 80/81/82/76, hlavice dodávaná zvlášť v barvě RLM 02 z výrobního závodu doplněna u jednotky narychlo nanesenými hady barvy, která byla po ruce a opatřena motivačním nápisem od ruky (zde "Für Dich, Onkel Sam"). Letadlo nese stopy používání, hlavice logicky září novotou.

Přílohy

[kragh]

Další foto...

Přílohy

[kragh]

LP-68 (ex Avrocar)

Náš tým badatelů nedávno narazil na nejasnou zmínku o "létajícím talíři" ve výzbroji čs.armády, pronesenou během setkání "veteránů studené války" neboli bývalých vojáků z povolání ČSLA. Přes okolnosti, za kterých ona zmínka zazněla (pokročilá hodina a odpovídající konzumace alkoholických nápojů) jsme tuto zmínku vzali vážně a dali do kontextu s poznámkou o jakési "Letce 13" pronesenou při podobné příležitosti na jiném místě. Výsledek pátraní je bohužel spíše spekulativní, i když s reálným základem. Zde předkládáme závěry, ke kterým jsme došli:
- ona polomýtická "Letka 13" existuje již od první republiky jako přísně tajná složka vojenského letectva přímo podřízená velitelství letectva. Jejím úkolem bylo získávaní nejmodernější letecké technologie po celém světě všemi dostupnými prostředky (agenturní průzkum, opatřování dokumentace i vzorků či prototypů), zajišťování výroby a zkoušení takto získané techniky v mírových i bojových podmínkách. Nic bližšího není známo, lze však předpokládat, že "třináctkou" (oficiální či přesný název není znám, pravděpodobně se často měnil) prošla většina letadel, uvedených zde od přispěvatele "kragh".

- zmiňovaný "létající talíř" se správně nazýval "Létající platforma protiletadlových řízených střel vz.68" neboli zkráceně LP-68. S největší pravděpodobnosti jde o "bezlicenční kopii" kanadsko-amerického projektu "Avrocar VZ-9" postavenou podle dokumentace získané zřejmě ne zrovna legálním způsobem. Poněkud zavádějící název vznikl patrně z bezradnosti armádního velení, které nevědělo, jestli "to" zařadit mezi letadla nebo vrtulníky. Takticko technická data se nepodařilo zjistit, jistá je pouze schopnost VTOL, možnost nočních akcí a výzbroj dvojicí modifikovaných PLŘS R-63, patrně nazvaných R-63LPČS, která společně s rychlostí patrně okolo 400 km/h (podle zmínky pamětníka "Vrtulník to dožene hravě") umožňovala primárně boj s vrtulníky a jinými pomalými vzdušnými cíli.

- přiložené trojrozměrné kamuflážní schéma je rekonstrukcí podle vzpomínek pamětníků, kteří upozorňovali hlavně na kamufláž zřejmě inspirovanou maskovacím potiskem blíže neurčených uniforem a na maskovací zbarvení PLŘS, použité místo sice obvyklé ale demaskující bílé. Zobrazený stroj sloužil právě u "Letky 13" v první polovině sedmdesátých let 20.stol., kde si vysloužil přezdívku "Ušatá kobliha". Počet vyrobených LP-68 není znám, stejně jako není známo, jestli se nějaký dochoval do dnešních dnů.

Přílohy

[kragh]

A dalších pár obrázků. Za "kvalitu" se omlouvám, nevím jestli je to foťákem nebo rukama

Přílohy

[PantherG]

[kragh]

Typ 79 (ex Northrop XP-79B

Jedním z nejpodivnějších letadel, která byla zkoušena u "Letky 13" byl tzv. "Typ 79", který vznikl v jediném exempláři dokončením jednoho z rozestavěných prototypů amerického "ram-fighteru" Northrop XP-79B. Tento prototyp byl r.1947 neznámo jak získán i s výrobní dokumentací přímo od výrobce a dokončen v zatím nezjištěné čs.letecké továrně. Zdá se tedy, že všeobecně přijímané tvrzení, že jediný realizovaný XP-79B byl zničen při tragické havárii není zcela přesné. Jedinou úpravou oproti originálu byla zástavba 2 kanónů ráže 20 nebo 30 mm (zřejmě z pozůstalosti Luftwaffe) místo původně plánovaných 4 kulometů ráže .50. Letadlo totiž původně nemělo nepřátelské stroje sestřelovat ale ničit nárazem zpevněných náběžných hran křídla, hlavňová výzbroj byla pouze doplňková či spíše záložní. Tato sebevraždou poněkud zavánějící koncepce byla u čs. letectva opuštěna a "Typ 79" dostal účinnou kanónovou výzbroj. Jak dlouho byl u "Letky 13" stroj zkoušen a jaký byl jeho další osud není známo. Dochoval se pouze stručný popis kamuflážního schématu, které je zde v třírozměrné podobě předloženo.

Pozn.: Z nedávno zjištěných poznatků vyplývají dvě zajímavosti:
1. "Letka 13" měla výjimku z předpisů o kamuflážních schématech, naopak se zdá, že u ní byla různá schémata testována.
2. "Letka 13" neměla přidělený písmenný kód (v době, kdy se používal), pouze se dodržoval stanovený počet písmen a číslic,
přičemž písmena byla vybírána náhodně (podle tvrzení pamětníků se "tahala z klobouku").

Přílohy

[kragh]

Já se snad nenaučím pořádně fotit