Der rote Baron

[Vilem]

4. vítězství:
7.10. 1916, 9:10 hod.
Zničené letadlo : B.E. 12 No. 6618, 21.sqaudrona RFC
MvR:" Typ letadla : Nové a zatím neviděné. Letadlo číslo 6618 - dvouplošník s dvanáctiválcem Daimler číslo 25 226d. 9:10 hod., blízko Equancourtu. Kolem 9:00 hod jsem ve výšce 3000 metrů a ve společnosti dvou našich dalších strojů zaútočil na anglické letadlo poblíž Rancourtu. Po 400 výstřelech se nepřátelské letadlo začalo propadat dolů, pilot byl smrtelně zraněn. Tímto pilotem byl poručík Fenwick, zabila jej střela do hlavy. Počasí: Nízká oblačnost a silný vítr, bouřlivo."
Richthofen pilotoval Albatros D.II 491/16
Obětí byl 2nd Lt. William Cecil Fenwick, +19. Je pochovaný na hřbitově v Arrasu.

Přílohy

21.sqn RFC.jpg (14.99 KiB) Zobrazeno 2476 krát

Arras Flying Services Memorial.jpg (15.24 KiB) Zobrazeno 2481 krát

Naposledy upravil Vilem dne 25 kvě 2013, 06:14, celkově upraveno 1

[Vilem]

5. vítězství,
16. října 1916, 5:00 hod., MvR - Jasta 2 Albatros D.II( 491/16), protivník - 2. Ltn. John Thompson, B.E.12 (6580), Ypres:
Boelcke vedl letku pěti letadel proti početnější formaci nepřítele, který se pokoušel o bombardování Ruyaulcourtu jižně od silnice Bapaume-Cambrai. Jako obvykle se Boelcke zaměřil na pomalejší a příliš klidné dvoumístné BE2. Čtyřka jeho společníků si vybrala své vlastné cíle. Richthofen si vybral podobně těžce ovladatelný B.E. 12.
MvR: „ Společně se čtyřmi dalšími letadly, nad Bertincourtem, jsem ve výšce 2 800 metrů oddělil od skupiny jednoho nepřítele. Po 350 výstřelech jsem jej poslal dolů. Narazil do země blízko Ytres .“
MvR si jako suvenýr vzal část potahu B.E. 12 s číslem 6580. Pilot, 2/Lt. John Thompson (+23), příslušník 19. squadrony RFC je pohřben na blízkém hřbitově v Lebucquiere.
MvR:“ Nikdy jsem nenašel lepší loveckou honitbu než na nebi při bitvě o Sommu. Ráno, hned jak jme vstali, dorazili první Angličané a poslední zmizel až se západem slunce. „Eldorádo pro stíhacího pilota,“ řekl jednou Boelcke. Bylo to, když Boelcke zvýšil pošet svých vítězství z 20 na 40 během dvou měsíců. My začátečníci jsme neměli zkušenosti našeho mistra a byli jsme celkem rádi, že jsme to nekoupili. Ale bylo to krásné! Ani jeden let bez souboje. Často to byly velké vzdušné bitvy proti 40 -60 Angličanům. Nás bylo méně. Oni měli kvantitu, my kvalitu… .“

Přílohy

2 ltn. John Thompson.jpg (24.87 KiB) Zobrazeno 2351 krát

XIX sqn..png (14.11 KiB) Zobrazeno 2348 krát

Lebucquiere.jpg (23.81 KiB) Zobrazeno 2347 krát

[zdesko]

.......kritici vyvracejí identitu poukazy na spornou podobu a to, že nemá o hulánskou uniformu...

Není to spíš Hans Wortman..

Přílohy

[Vilem]

Souhlasím, Zdeňku . Jsi znalec . Měl jsem ale na mysli poho muže vpravo od Boelcka - ani jsem si nevšiml, že Wortmann má také ruce v kapsách... Pardon.

Naposledy upravil Vilem dne 25 kvě 2013, 14:12, celkově upraveno 1

[Vilem]

6. vítězství:
MvR: „ 09:35, blízko Bapaume, BE. Asi v 09:00 jsem zaútočil na nepřátelské letadlo nad zákopy poblíž Lesboefs. Ve 2000 byla neporušená pokrývka mraků. Letadlo přiletělo z německé strany a asi po 200 výstřelech šlo dolů ve velké pravotočivé spirále, tlačeno silným větrem zpět k jižnímu okraji Bapaume. Nakonec havarovalo. Bylo to letadlo číslo 6629. Motor se zabořil do země, jeho číslo proto nebylo čitelné. Pilot, poručík, byl vážně zraněn průstřelem střev. Kvůli těžké palbě nemůžeme letadlo získat.“
Smrtelně zraněným pilotem B.E.12 6629 byl 2nd. Ltn. Artur James Fischer (+21). Je pohřben v Bancourtu. Příslušníkem 21. sqn. RFC byl pouhých 16 dní. V přílohách původní německý kříž a současná podoba hrobu. Fischerova matka se po smrti svého manžela přestěhovala do bytu na Victoria Road v Claphamu v Londýně – tento byt pojmenovala „Bancourt“.
MvR pilotoval Albatros D.II 491/16.
Pozn: V některých pramenech se uvádí, že poraženým byl toho dne 2nd. Ltn. W.T.W. Wilcox, pilotující B.E.12 66 54, ten však byl sestřelen 22.10.2016, byl zraněn, zranění přežil a stal se válečným zajatcem – toto vítězství je připsáno Oswaldu Boelckemu pod číslem 37.

Přílohy

Arthur James Fisher.jpg (12.27 KiB) Zobrazeno 2161 krát

[Vilem]

28. 10. 1916, smrt Oswalda Boelcka:
Boelcke letěl již na svou šestou misi toho dne, ve skupině byli jeho dva nejlepší piloti – MvR a Erwin Böhme a tři další.
MvR:
„ Ten den, zase jednou vedeni Boelckem, jsme letěli vstříc nepříteli. Když byl s námi, vždy jsme měli úžasný pocit bezpečí. Především – on byl jen jeden jediný. Počasí bylo velmi proměnlivé s velkou oblačností. Kromě bojujících nebyla v dohledu žádná jiná letadla. Na velkou vzdálenost jsem viděl pár otravných Angličanů; zdálo se, že si to hrozné počasí užívají. Nás bylo šest, oni byli dva. I kdyby jich bylo dvacet, nepřekvapilo by nás, kdyby dal Boelcke signál k útoku. Souboj začal jako obvykle. Boelcke řešil jednoho, já druhého. Musel jsem uhnout, protože jsem měl v cestě německá letadla . Rozhlédl jsem se a zaznamenal Boelcka jak pronásleduje svou oběť asi 200 metrů ode mne. Byla to obvyklá věc. Boelcke měl svého protivníka sestřelit a já měl přihlížet. Blízko Boelcka letěl jeho přítel. Byl to zajímavý souboj. Oba muži stříleli. Bylo pravděpodobné, že Angličan každou chvíli spadne. Náhle jsem si všiml neobvyklého pohybu německých letadel. Ihned jsem si pomyslel: srážka. Do té doby jsem nikdy vzdušnou srážku neviděl. Představoval jsem si, že by to mělo vypadat jinak. Ve skutečnosti to ani srážka nebyla. Ta dvě letadla se skoro ani nedotkla. Ale když se dvě letadla pohybují obrovskou rychlostí, i ten nejmenší kontakt má hrůzné důsledky. Boelcke odpadl od své oběti a klesal ve velkých křivkách. Nezdálo se, že spadne; ale když jsem viděl, jak pode mnou klesá, všiml jsem si že má utrženou část křídla. Co se dělo pak, jsem neviděl, protože letadlo zahalily mraky. Jeho letadlo bylo neovladatelné. Spadl, po celou dobu doprovázený svým přítelem. Když jsme dorazili domů, nalezli jsme zprávu, která právě přišla - Boelcke je mrtev! Nemohli jsme tomu uvěřit. Nejbolestnější to bylo pro muže, kterého postihlo to neštěstí, že byl účastníkem té nehody. … Ten jediný, který mu byl pravděpodobně nejbližší měl tu smůlu, že byl účastníkem neštěstí, které vedlo k Boelckově smrti. “
Erwin Böhme:
„ To sobotní odpoledne jsme byli v pohotovosti a seděli na letišti. Zrovna jsme s Boelckem začali hrát partii šachu, když nás, krátce po čtvrté hodině, během útoku na frontě, zavolali. Jako obvykle nás Boelcke vedl. Krátce nato už jsme letěli přes Flers a zaútočili na pár rychlých jednomístných anglických letadel, která se účinně bránila. V následujícím divokém boji, který nám povoloval střílet jen na krátkou vzdálenost, jsme protivníka chtěli sundat po jeho odříznutí tak, jak jsme to již často úspěšně provedli. Boelcke a já jsme už měli Angličana mezi sebou, když nám dráhu protnul jiný, pronásledovaný naším přítelem Richthofenem. Boelcke i já jsme bleskově provedli úhybný manévr, ale křídla nám zakryla vzájemný výhled – a pak se to stalo. Jak mám popsat své pocity, když se Boelcke s nakloněným letadlem náhle objevil několik metrů po mé pravé straně; prudce jsem potáhnul ale dotkli jsme se a oba začali padat k zemi! Byl to jen letmý dotek, ale obrovská rychlost měla těžké důsledky. Osud vybírá nesmyslně: já měl poškozenu jen část podvozku, on měl utrženu většinu levého křídla. Po pár stovkách metrů jsem nad letadlem získal kontrolu a mohl letět s Boelckem, který mírně pode mnou přešel do skluzu a směřoval k našim liniím. V nízkých mracích byly silné poryvy a musel jsem se dívat jak začíná klesat čím dál rychleji a sledovat, jak dopadl za naše pozice. Lidé mu ihned spěchali na pomoc. Moje pokusy přistát u svého přítele byly neúspěšné pro krátery a zákopy. Zamířil jsem tedy k našemu letišti. To, že jsem nedokázal přistát, mi řekli až další den – já si to nepamatuji. Byl jsem úplně zničený, ale stále jsem měl naději. Ale když jsme na místo dopadu přijeli autem, přinesli nám jeho tělo. Zemřel jako mrknutím oka - ve chvíli dopadu. Boelcke nikdy nenosil ochrannou helmu a v Albatrosu si nezapínal pásy – jinak snad mohl přežít, protože ten náraz nebyl až tak silný.“
Pozn: S poslední větou Erwina Böhma si dovoluji nesouhlasit - na poslední fotografii je dobře vidět bezprostření příčina smrti Oswalda Boelcka - doslova uražené neurokranium ( část lebky nad obočím, kryjící mozek /na fotce leží vzadu a dole za světlým obličejem a zbytkem hlavy/ ) od splanchnokrania ( obličej ) - náraz tedy musel být velmi silný ( poranění pravděpodobně o horizontální tyč, nesoucí kulomety ). Při takovém nárazu by nikoho přilba ani pásy neochránily - zemřel by na "zlomení" vazu nebo "odtržení" srdce.

Přílohy

Oswald Boelcke 1916.jpg (12.95 KiB) Zobrazeno 2130 krát

[Vlastimil Lukáš]

[Boelcke nikdy nenosil ochrannou helmu a v Albatrosu si nezapínal pásy – jinak snad mohl přežít, protože ten náraz nebyl až tak silný.“


Vzledem ke stavu Albatrosu ze kterého podle fotky zbyly kompletní pouze ocasní plochy si jako laik zkouším představit jak silný byl náraz...letadlo prostě spadlo neřízeno na zem.
Trošku mě zaráží nátura lidí v době válečných, že fotografovali tyto trosky letadel i s piloty, mnohy s torzy toho co z pilotů zbylo. Nějaká úcta byla ta tam.

[Ondřej Kabelka]

Mnozí viděli letadlo poprvé v životě, poprvé v životě zažili takovou válku, a kdo by nechtěl mít doma fotku nejslavnějšího pilota který je kaput?
Jinak si myslím že se to takhle spíše fotilo pro dokumentární účely aby se dalo dokumentovat proč spadnul apod. Bylo to ve válce, myslím že si tohle byla ještě slušná mrtvola pro ty vojáky...

[Vilem]

Ach ano, i já, přestože jsem na těžká zranění a velká lidská neštěstí a utrpení zvyklý, jsem váhal, jestli sem tu fotku dát. Ale pak jsem si řekl, že ano. Nemá cenu zavírat oči před pravdou. I kdybychom předstírali, že neexistují, zlo ani neštěstí existovat nepřestanou. A tak myslím, je dobře, že pořizovali fotodokumentaci ( i když to byly fotky především forenzní / pro dokumentační, vyšetřovací a soudní účely /, nepochybuji, že to dělali s těžkým srdcem ). A je dobře, ža ty fotky vzbuzují odpor a zděšení - protože přesně taková ta válka byla - děsná a odporná, vedená ne pro "vyšší cíle", jak se lidem pokoušeli podsunout, ale jen pro snahu ovládnout nerostná ložiska a energetické zdroje. To by ale bylo na dlouhou úvahu, která sem nepatří. Každopádně ti, o kterých tyto příspěvky pojednávají se na obou válčících stranách chovali nepochybně hrdinsky a jejich prostředky boje působily nepochybně vysoce esteticky příznivým dojmem - a to ospravedlňuje náš koníček. Nebudu se tedy ani napříště podobným fokám vyhýbat... Souhlasíte?

[zdesko]

Fotek zabitých vojáků a pilotů je dnes "k dostání" všude dost. Myslím, že jsme všichni dospělí a tudíž víme co je na nich zachyceno a nehledíme na ně jako na senzaci, nebo naopak jako na "tabu". Fotka mrtvého Boelckeho je určitě dokumentární. Nicméně i tehdy se pořizovali fotky s nádechem "senzačnosti". Kdo jen mohl, utíkal se vyfotit "na památku"..(?!?) se zabitým nepřítelem. Ne s mrtvým nepřítelem, ale se ZABITÝM nepřítelem..!!! (viz obrázek) S tím možná také souvisí i to, že chlapíci o kterých je tento link bych nikdy nenazval hrdinama. Jsou to jen glorifikovaní vojáci, kterým přiznávám, že ve svém oboru byli machři. Ale o ničem hrdinském v jejich životě nevím...

Přílohy

[Ondřej Kabelka]

Hrdinu z tebe udělá jen sovětský svaz

Tak jsem to nemyslel, věřím že kterýkoliv jiný voják který by dostal tu možnost by se pokusil s vypětím všech sil aby sundal co nejvíce nepřátelských letadel. Některým se to povedlo vícekrát, jiní byli ti sestřelení.

PS: Známe nějakého rekordmana který byl sestřelen nejvícekrát?

[zdesko]

..takhle narychlo mě napadá Nungesser, ten chudák "sotva držel pohromadě" a přesto se pořád nechal nakládat do letadla (sám už tam ani nevylezl) a válčil a válčil. A mám dojem, že i Udet si užil velkou porci kraksen. Každopádně asi museli často myslet na heslo napsané u podobenky MvR.

Přílohy

[Vilem]

Charles Nungesser je horkým favoritem pomyslné soutěže o nejvyšší počet přežitých těžkých zranění - i na přiložené fotce jsou vidět důsledky jednoho z nich - kulometem prostřelené tváře ( skláním se před chirurgem, který ho v té době dokázal takto opravit ).
Aspirantem na nejvyšší počet přežitých sestřelů v 1. světové válce je Karl Menckhoff ( 1883-1948 ) - byl prokazatelně sestřelen 3x.
Silně ale pokulhává za jinou legendou, která ve 2. světové válce přežila sestřelů 32. Bylo to Hans-Ulrich Rudel ( 1916-1982 ). Zdálo by se, že byl na zemi prakticky pořád, ale není to pravda - vykonal 2530 bojových letů.

Přílohy

Karl Menckhoff.jpg (6.77 KiB) Zobrazeno 1882 krát

Hans-Ulrich Rudel.jpg (9.07 KiB) Zobrazeno 1882 krát

[Vilem]

7. vítězství : 3.listopadu 1916,
14:10 hod., severovýchodně od lesa Grevillers , F.E. 2b 7010
MvR: „ Ve společnosti dvou našich letadel jsem ve výšce 1800 metrů zaútočil na nízko letící letadlo. Po 400 výstřelech se protivník zřítil na zem. Letadlo se roztříštilo na kousky, posádka zabita. Protože místo, kam se letadlo zřítilo, je pod silnou palbou, nemůžeme nyní získat další podrobnosti.“
Přes uvedené okolnosti získal MvR sériové číslo letadla a mohlo mu tak být potvrzeno vítězství.
FE2b 7010 patřilo k 18 squadroně RFC, zemřeli sgt. Cuthbert Godfrey Baldwin ( + 28 ) a 2/lt. George Andrew Bentham ( + 21 ). Těla letců se nikdy nenašla, jejich jména jsou uvedena na Pomníku zmizelým v Arrasu.
Cuthbert Baldwin byl v civilu advokátem , letecký výcvik absolvoval na své vlastní náklady v Hendonu, u 18. squadrony nebyl ani dva měsíce.
George Bentham hrál aktivně kriket a byl obchodník. Ihned po začátku války se přihlásil ke Královským střelcům a od roku 1915 sloužil ve francouzských zákopech. Leteckým pozorovatelem se stal na vlastní žádost.
MvR Pilotoval Albatros D.II 491/16. Ten den bylo silně větrno, s nízkou oblačností která se odpoledne protrhávala.

Přílohy

18. squadron.jpg (14.51 KiB) Zobrazeno 1783 krát

Cuthbert Godfrey Baldwin.jpg (27.26 KiB) Zobrazeno 1783 krát

Cuthbert Godfrey Baldwin Arras.jpg (12.42 KiB) Zobrazeno 1782 krát

[Vilem]

8. vítězství, 9.listopadu 1916:
MvR: „10:30 hod., dvoumístné BE číslo 2506. Motor: Daimler No.22082. Posádka: Vážně zraněni, pilot velmi vážně, pozorovatel do ramene.
Nad Beugny. Kolem 10:30 jsem s několika dalšími letadly zaútočil nad Mory, ve výšce 2500 metrů na letku nepřátelských bombardérů. Po složitém souboji udeřila má oběť do země poblíž Beugny.“
Počasí: Jasno po celý den. MvR pilotoval Albatros D.II 491/16.
Přestože Manfred von Richthofen ve zprávě jasně uvádí dvoučlennou posádku, je ve mně dostupných pramenech dohledatelná pouze jedna osoba – pilot 2nd/ltn Ian Gilmour Cameron ( +19 ), příslušník 12. squadrony RFC. Pocházel ze skotské vojenské rodiny ( jeho otec byl vojenský chirurg ). Vystudoval Královskou Vojenskou Akademii v Sandhurstu, v lednu 1916 nastoupil na vlastní žádost k RFC a v březnu r. 1916 obdržel od Královského Leteckého Klubu pilotní licenci. Svým zraněním krátce po střetnutí s MVR podlehl , je pohřben v Achiet le Grand.

Přílohy

12. squadron.jpg (16.64 KiB) Zobrazeno 1610 krát

Achiet Le Grand.jpg (39.55 KiB) Zobrazeno 1610 krát