Vrtulník RAH-66 měl původně být prvním stealth vrtulníkem v řadové službě v letectvu USA. Projekt vypadal slibně, avšak kvůli finančním škrtům byl nakonec v r. 2004 zrušen a zůstaly po něm dva prototypy a zkušenosti pro další projekty. Typ však neunikl pozornosti ostatním letectvům světa, především pak tomu izraelskému. Izraelci měli o Comanche zájem a tak několik měsíců po ukončení projektu v tichosti kontaktovali americkou vládu a firmu Boeing s tím, že by projekt rádi převzali a dovedli ho do stádia sériové výroby. Firma Boeing přirozeně při vidině velkého zisku nic nenamítala, americká vláda však byla razantně proti, aby jedna z jejich citlivých technologií putovala do krizové oblasti.
Po dlouhém vyjednávání byl s těžkým sebezapřením americké vlády dohodnut kompromis. Konstrukce typu zůstane zachována včetně RAM povrchu, avšak veškerá elektronika a vybavení bude izraelské výroby firmou IAI. Izraelci ihned apelovali na firmu Boeing, aby započala s vývojem nových 2 prototypů, které by už v podstatě byly předsériové a s plným vybavením. Boeing dokonce do doby dokončení prvního z nich z muzea reaktivoval jeden z původních prototypů pro menší testy. Lhůta na otestování nových prototypů byla stanovena na rok, Boeing lhůtu splnil s dvouměsíčním předstihem a byl připraven zahájit sériovou výrobu. Izrael objednal celkem 24 strojů. V první polovině roku 2006 začaly první stroje přicházet k jednotkám a typ byl zařazen do výzbroje pod jménem Saifan II. Finanční možnosti izraelské armády ale nebyly tak velké, jak původně předpokládala. Kvůli škrtům musela objednávku stornovat na 20 kusů a rovněž seškrtat nákup munice. Té naštěstí díky typu AH-64 bylo dost. 20 dodaných vrtulníků bylo napůl rozděleno mezi 113. a 190. letku, které provozovali typ AH-64. Právě s typem Apache poté Saifany při misích úzce spolupracovali. Šlo převážně o noční útoky v bojové konfiguraci, kdy nesly přídavná křídla s raketami a jejich RCS tak byla snížena. Pro denní průzkumné operace létali bez nich. Veškeré mise však byly pečlivě plánované a utajované, vzhledem k ceně jednoho kusu by ztráta byla poměrně citelná.
Saifany II byly zbarveny stejnou kamufláží jako typ AH-64, tedy poli světle hnědé a pískové barvy na horních a bočních plochách, a světle modrou na spodku. Čumák se senzory byl černý, stejně tak rotorové listy. Výzbroj tvořil tříhlavňový 20 mm kanon, protitankovou výzbroj rakety Hellfire, ale bylo možno namontovat i standartní raketnice s neřízenými raketami. Výzbroj pro vzdušný boj tvořily střely Stinger.
Zahájení výroby však neušlo pozornosti i dalším státům. Boeingu navíc zůstaly z izraleské dodávky 4 nepřevzaté kusy a ten se jich přirozeně chtěl zbavit. USAF však stále neměla o typ zájem, stejně tak kvůli ceně i evropské země. O přebytkové kusy projevila zájem Jižní Korea, která kvůli vyostřujícím se vztahům se svým severním sousedem začala modernizovat a posilovat svou armádu. Mimo 4 přebytkových kusů měla zájem i o další 6 nových strojů. O podobný počet strojů mělo zájem i Japonsko, to už jsou však jiné části historie obnoveného projektu Comanche.
- Přílohy
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Kuba Jirásek
Beep! Beep!
in progress: Antonov An-225 Mrija
Hotovo v r. 2018 - viewtopic.php?f=6&t=124977 Hotovo v r. 2019 - viewtopic.php?f=6&t=131298 Hotovo v r. 2020 - viewtopic.php?f=6&t=137559
Hotovo v r. 2021 Hotovo v r. 2022 Hotovo v r. 2023 Hotovo v r. 2024
Beep! Beep!
in progress: Antonov An-225 Mrija
Hotovo v r. 2018 - viewtopic.php?f=6&t=124977 Hotovo v r. 2019 - viewtopic.php?f=6&t=131298 Hotovo v r. 2020 - viewtopic.php?f=6&t=137559
Hotovo v r. 2021 Hotovo v r. 2022 Hotovo v r. 2023 Hotovo v r. 2024
