S.T.Byčkov a Bf 109G-10/U4 od 5 Jasty ROA

[Archivář]

Pozorný čtenář možná zaregistroval ještě jeden Jak na straně Luftwaffe - stroj Jak-7b s trupovým číslem "16" vystaveným 3.9. 1943 v Rechlinu společně s Jakem-1b co přístál v Anapě (viz výše)

Našel jsem fotky "zajatého" Jaka-7b, který dne 18.10.1943 přistál v Berdičevu. Má to být stroj Jak-7b se sníženým aerodynamickým krytem s trupovým číslem "120"
Podle ruských zdrojů je to pravděpodobně stroj letadlo poručíka Sazonova Ilji Timofejeviče ze 133. IAP, 234th IAD - nevrátil z bojového letu 15. října 1943. Byl zajat a válku dožil v zajetí. Datum přesně nesedí, ale ten Jak mohl být na letiště v Berdičev přelétnut

Evidentně to stroj vystavený v Rechlinu není. Nicméně, mě napadlo, že stroj vystavený v Rechlinu by mohl být onen Jak-7b co s ním Ferapontovič Grabelnikov (zabit) plus leteckým mechanikem A.V. Kondrakhinem (zajat - zraněn) - pravděpodobně 17.4. 1943 nouzově přistál v "Taganrog-West" (viz výše). Ten Jak-7b musel nouzově přistát, jak by se jinak ten převážený mechanik dostal z letounu. Časově to i sedí ...

Přílohy

Naposledy upravil Archivář dne 24 kvě 2025, 12:48, celkově upraveno 1

[Archivář]

Našel jsem ještě pár věcí k dalšímu pilotovi z ROA.

Jedná se o starší seržant Ilja Filippovič Savkin (Савкин, Илья Филиппович )

Ten dne 21.01.1943 ulétl s I-16 s ocasním číslem 31 z 691.IAP přistál na břiše 7 km severovýchodně od Saarimäki, Aunus (Odones) 24.01.1943 zanesen do seznamu zajatých. Němcům byl předán 1. 5. 1943. V Německu sloužil Savkin u letectva ROA a zahynul 18. 8. 1944 v Darmstadtu při havárii během letu Bf 109 WNr 780698 - srážka se strojem W.Nr.780807 (ten stroj také pilotoval pilot z ROA (Jakovlev, Alexandr Яковлев, Александр) viz níže

18.08.1944 3.(Süd) Fl.Ü.G 1 H Eich - Hamm (zw.), 11 km NNE Worms Zusammenstoß (780698), bei Überführungsflug nach Darmstadt Bf 109 G-14 W.Nr.780807 100% ztráta Lt.(ROA) Jakowlew, Alieksander gef.

18.08.1944 3.(Süd) Fl.Ü.G 1 H Eich - Hamm (zw.), 11 km NNE Worms Zusammenstoß (780807), bei Überführungsflug nach Darmstadt Bf 109 G-14 W.Nr.780698 100% ztráta Lt.(ROA) Sewkin, Ilja gef.

Poznámka. tu jeho I-16 jsem nenašel, asi zůstala u Finů - přikládám pro ilustraci jednu I-16 vystavovanou v Německu.

Přílohy

Naposledy upravil Archivář dne 24 kvě 2025, 19:06, celkově upraveno 1

[Archivář]

Zajímavé je, že část pilotů v ROA si zvolilo jiná "krycí" jména. Ale moc platné jim to nebylo, SMERŠ z nich brzy dostala pravé jméno:

V archivních materiálech jsou další rozsudky vynesené nad sovětskými letci sestřelenými za války, kteří pak sloužili v letectví na straně Němců. Například 24. dubna 1948 vojenský tribunál Moskevského vojenského okruhu projednal v neveřejném soudním jednání případ č. 113 proti bývalému pilotovi 35. pluku vysokorychlostních bombardérů (SB-2) Ivanu Vasiljeviči Šijanovi (Шиян, Василий Васильевич) Podle rozsudku byl sestřelen při plnění bojové mise 7. července 1941, poté byl v zajateckém táboře naverbován německými zpravodajskými službami, po absolvování špionážní a sabotážní školy "pro průzkumné a sabotážní účely byl přidělen k 2. úderné armádě, od podzimu 1943 až do konce války "sloužil u leteckých jednotek zrádné tzv. Ruské osvobozenecké armády", nejprve jako zástupce velitele "1. východní eskadrony, a pak v pozici jeho velitele." Dále se v rozsudku uvádí, že Šijan bombardoval partyzánské základny v oblasti měst Dvinsk a Lida, za aktivní pomoc Němcům v boji proti partyzánům byl vyznamenán třemi německými medailemi, obdržel vojenskou hodnost "kapitán" a poté, co byl zadržen se snažil skrýt své vlastizrádné aktivity a říkal si Vasilij Nikolajevič Sněgov. Tribunál ho odsoudil k 25 letům v táborech.

Stejný trest soud vyměřil poručíkovi I. G. Radioněnkovovi, sestřelenému na leningradské frontě v únoru 1942, který za účelem "zamaskování své identity" vystupoval pod fiktivním příjmením a křestním jménem Švec Michail Gerasimovič. V rozsudku vojenského tribunálu z 29. listopadu 1950 se píše:

"Na konci roku 1944 Radioněnkov zradil vlast a dobrovolně vstoupil do služby u letecké jednotky zrádců, tzv. ROA, kde mu byla udělena hodnost poručíka letectva ROA... byl součástí stíhací letky... a létal cvičné lety na Messerschmittu-109."

[Archivář]

Položil jsem si otázku, zda mohli ruští stíhači od 5. stíhací eskadry (5. Jasta ROA) s jejich stroji Bf-109G-10/U4 zasáhnout bojově v dubnu 1945 z letiště Německý (Havlíčkův) Brod do leteckých bojů po boku JG 52. Abychom znali odpověď, je nutné dát dohromady časovou chronologii toho, co víme od 5.Jasta ROA:

Letecký výcvik na německé stroje probíhal na letišti v Chebu tedy někdy od ledna do konce února 1945 a zde stíhací piloti ROA dostali letouny ony zmíněné Bf109G-10/U4. Je otázkou KDY je mohli přesně dostat. Známe pouze dvě W.Nr. z oněch 16 strojů – stroj „ bílá 15“ měla W.Nr. 611 ??2 a „bílá 24“ W.Nr. 612 761.

Z toho lze usuzovat velmi málo – „bílá 15“ byl stroj mladší, což by odpovídalo nižšímu W.Nr. a znaku ROA na směrovce. První kusy Bf 109 totiž vyměnily svastiku na kýlovce za znak jednotek ROA. Kamufláže obou strojů jsou rozdílné. Přibližně 200 kusů Bf109G-10/U4 výrobních čísel 610 900 – 611 100, se poprvé dostaly do vzduchu v rozmezí konce ledna až poloviny února 1945. Po zbytek února a na začátku března 1945 vycházely z WNF Messerschmitty výrobních čísel 611 900 – 612 000. Vše byla výroba podniku WNF ve Wiener Neustadt, kam patřil i stroj „bílá 15“.

„Bílá 24“ byl dodán vyroben později, dosvědčuje i jeho vyšší W.Nr. 612 761. Tento letoun létal pouze s německým výsostným označením a potvrzují to i záznamy tehdejšího personálu letiště Německý Brod. Většina letounů sérií 612 700 – 612 900 a 613 000 – 613 200 vykazuje charakteristické znaky strojů z českého území, a tak můžeme prohlásit, že byly vyrobeny právě v Dianě. A do této skupiny patřila i „bílá 24“. Podle mého názoru byl stroj dodán jako náhradní za zničené stroje při výcviku.

Podle mého odhadu 5.Jasta ROA dostala stroje Bf 109 mezi 4.2. a 2.3. 1945. Část strojů byla z výroby WNF ve Wiener Neustadt a ta dostala znak ROA na ocas a to přímo v Chebu.

Malcev žádal o možnost malovat znaky ROA na všech plochách 3. března 1945. To by odpovídalo datu dodávky v uvedeném časovém rozmezí minimální části strojů. Oficiální zamítnutí byl Rozkaz hlavního velení letectva o odmítnutí zvláštních identifikačních značek pro letadla ROA z 31.3. 1945. V té době už ale část jejich strojů měla – alespoň – znak ROA na ocase. Vypadá to, že stroj „24“ došel k ROA až někdy po 31.3. 1945. To by odpovídalo jeho nejvyššímu (známému) trupovému číslu. Je to ale poměrně dost časově pozdě, jelikož předpokládám, že výcvik pilotů ROA ustal někdy okolo 8.4. 1945.I to, že stroj „24“ "přežil" na letišti Německý (Havlíčkův) Brod až do konce, dokazuje, že asi skutečně byl dodán později.

Ale vraťme se v chronologii známých dat:

Ve zprávě náčelníkovi generálního štábu OKL ze 14. ledna 1945 generálporučík Aschenbrenner (inspektor zahraničního personálu Luftwaffe "Vostok", generálporučík Aschenbrenner, bývalý letecký atašé německého velvyslanectví v Moskvě) uvádí, že piloti stíhací perutě jsou "plně kvalifikovaní", ale ostatní posádky a personál pozemní podpory potřebují další výcvik. Podle jeho zprávy mohli být stíhači v březnu 1945 nasazeni "k bojům na východě". Pokud byli ruští piloti stíhací perutě "plně kvalifikovaní", museli znalosti ovládání Bf 109 někde získat, v úvahu by připadala pouze jejich předešlá činnost přelétávání Bf 109 z výroby k operačním útvarům. Podle známých ztrát létali jak na typech G-14, tak dokonce i K-4, takže určité znalosti ovládání Bf 109 měli.

4.2.1945 v Chebu se konala přehlídka spojená s udílením vyznamenání za předchozí nasazení. VVS KONR formálně oddělilo od Luftwaffe a stalo se tak nezávislým na německém velení. Současně s nabytím samostatnosti nařídil Malcev zároveň i odlišení uniforem a výzbroje. Vojáci sundali z uniforem německé orlice s hákovým křížem a nahradit je carskou trikolorou. Na letadlech se postupně zavádělo označení modrým svatoondřejským křížem v bílém poli.

Z té přehlídky existují fotky (viz třeba ta v příloze), ale ani jedna se stroji přidělenými ROA. Byčkov je sice na ní vyfocen v rozhovoru s Malcevem v pilotní kukle, ale to nic neznamená. Pokud by v té době u ní už byli Bf 109G-10/U4, tak by ho určitě vyfotili. Takže předpokládám, že k datu přehlídky ROA žádné stroje, minimálně Bf 109G-10/U4 ještě neměla.

Ve zprávě z 2. března 1945 bylo zaznamenáno že 5. stíhací eskadry (5. Jasta ROA) má 15 ks Bf 109 Bf-109G-10/U4
3. března 1945 Malcev žádá o povolení malovat znaky ROA na všech plochách strojů
Od 7. března 1945 byla 5. Jasta ROA umístěna v Deutsch Brodě (Německém Brodě), kde pokračoval výcvik jak pilotů, tak pozemního personálu.
Major Grasser okolo 8.3. 1945 provádí kontrolu jednotky a sděluje, že její bojové nasazení bude možné až v dubnu 1945

23.3.1945 v 8.15 hod. u obce Kejžlice (okres Pelhřimov) pro hořící motor nouzově přistál Bf 109 G-10 od 1. istrebitělnaja eskadrilla imeni polkovnika Kazakova - Jagdstaffel 5 der ROA Oberst Kazakov v Německém Brodě. Pilot Oblt. T. Lobanow. Byl to cvičný let
27.3.1945 v 8.35 hod. u Humpolce (okres Pelhřimov) pro závadu palivového systému nouzově přistál Bf 109 G-10 od 1. istrebitělnaja eskadrilla imeni polkovnika Kazakova - Jagdstaffel 5 der ROA Oberst Kazakov v Německém Brodě. Pilot Lt. Alexandr Vasiljevič Worobiow nezraněn. Letoun vážně poškozen. Byl to cvičný let

Začátkem dubna 1945 hlásí Jagdstaffel 5 der ROA už pouhých 6 ks Bf109G-10/U4. Podle svědectví pamětníků z Německého Brodu Messerschmitty od Jasta 5 příliš nelétaly a byla jich „…spousta rozbitých, některá značka (míněno označení trupové stroje – pozn. autora) bylo použito již na druhém letounu. To by dokazovalo, že Jasta po dobu vycviku část strojů ztratila a možná dostala i náhradní stroje – viz příklad stroje „bílá 24“.

8.4. 1945 poručík I. Stežar (Стежар, И.) ulétl při cvičném letu na Bf 109 z Německého Brodu na sovětskou stranu z Německého Brodu, předán orgánům SMERŠ do Lodže. Podle mě to mohlo změnit důvěru německého velení v ruské piloty. Malcev tuto událost ve svém výslechovém protokolu zmiňuje.

Někdy okolo toho data pravděpodobně končí výcvik jak pilotů, tak pozemního personálu 5. Jasta ROA. Její velitel Byčkov má rozpor s velícím důstojníkem (pravděpodobně to byl Grasser) a odlétá zpět na velitelství VVS KONDR do Mariánských Lázní (opět svědectví Malceva ve výslechovém protokolu). Zbytek pilotů a techniků ale zůstává v Německém Brodě a velení pravděpodobně přebírá Antilevskij (zase info - Malcev). Piloti a technici ROA čekají, co bude dál, mezitím se letiště Německý Brod mění na bojové.

Seznam pilotů, kteří zůstali v Německém Brodě podle výslechového protokolu generála Malceva:
Ivanov A. (Иванов, А.)
Skobčenko, Alexandr Nikolajevič (Скобченко, Александр Николаеви)
Šijan, Vasilij Vasiljevič (Шиян, Василий Васильевич)
Antilevskij, Bronislav Romanovič (Антилевский, Бронислав Романович )
Kuzněcov, Dmitrij (Кузнецов, Дмитрий)
SAZHIN, podporučík ROA (???)
SHENDRIK, podporučík ROA ???. To byl vedoucí letecký technik.
Poznámka: pravděpodobně tam zůstali i Alexandr Vasiljevič Worobiow a T. Lobanow
Podle mě to nebudou ale všichni piloti od Jasta 5, letounů bylo 15 kusů, počet pilotů odhaduji na 20 (plus technický personál)

15.4.1945 Vlasov sdělil Malcevovi (v Mariánských Lázních) aby se připravil na cestu k Američanům.
17.4.1945 Vlasov přikázal Malcevovi (v Mariánských Lázní) pochodovat jižním směrem vstříc západním Spojencům.
17. a 18.4.1945 z Otrokovic do Německého Brodu přiletělo sedm průzkumných Bf 109 od 1./NAGr. 14.
19.4.1945 z Chrudimi přiletěl Stab I./JG 52 s Bf 109 G/K (velitel Erich Hartmann)

20.4.1945 letecké jednotky VVS KOND pěšky opustily Cheb a Mariánské Lázně. Zbytek pilotů a techniků ale zůstává dál v Německém Brodě. Je otázkou, kdo jim vlastně velel. Byčkov je zpět u Malceva a míří s jeho kolonou na západ. V Německém Brodě pravděpodobně zbylým pilotům velí Antilevskij (tvrdí to Malcem ve výslechovém protokolu), za německou stranu v N.Brodě zůstávají dvě osoby - Lt. Gerhard Buschmann a major Hermann Grasser. Postavení obou je nejasné. Lt. Gerhard Buschmann bude pravděpodobně styčným důstojníkem mezi velitelstvím Luftwaffe a 5. Jasta ROA (taková osoba tam musela být). Grasser je všeobecně uváděn jako osoba cvičící piloty ROA, ovšem taková funkce je při jeho hodnosti značně nízká. Jeho personálie jsou na konci války zmatené - do 27.2. 1945 velel II. Gruppe Jagdgeschwader 110, pak byl 03.45 v Stab/General der Jagdflieger (tím byl tehdy už Gollob), ale že by ho – cca kvůli 16 až 20 ruským pilotům nechali v Německém Brodě až do konce války? Tak či onak se 8.5. 1945 spolu s JG 52 vzdal Američanům (viz dále).

Válečná situace Německa však už byla katastrofální a nastávalo poslední dějství účinkování Luftwaffe. Obecný nedostatek „všeho“ nutil OKL k rušení, v této situaci nepotřebných, útvarů. To se přirozeně dotklo zejména neoperačních částí. Karl Koller, jako náčelník Genst. OKL proto 21. dubna 1945 rozhodl instrukcí č. 20642 o zrušení většího množství jednotek v rámci Lfl.Kdo.Reich a Lfl. Kdo.6. Některé cvičné Bf 109 a Fw 190 se mohly na několik dní stát součástí operačního útvaru. Jedná se o případy letadel, která zůstala na letištích, kde prokazatelně skončila svoji činnost bojová jednotka o níž navíc víme, že nedostatek techniky řešila podobným způsobem,tzn. přebíráním strojů z třeba i cvičných útvarů. To ale nebyl případ JG 52, ta měla strojů dost a o letouny z Jasta 5 zájem nejevila.

21.4.1945 1./NAGr. 14 odletěla do Senožat. Uvolnili letiště pro stíhače.
21.4.1945 z Chrudimi přiletěla 2./JG 52 a 3./JG 52 s Bf 109 G/K.
Asi 21.4.1945 přiletěl Stab/JG 52. Velitel Geschwaderkommodor JG 52 Oberst Hermann Graf
22.4.1945 přiletěl zbytek strojů Stab/JG 52 . Celkem podle svědků je na letišti celkem 30 až 40 letadel od Stab/JG 52 a I./JG 52
22.4.1945 bylo na letišti 20 m³ leteckého paliva B4.
23.4.1945 I./JG 52 hlásí 22 Bf 109. Boj o Brno.
25.4.1945 bylo na letišti 22 m³ leteckého paliva B4.
25.4.1945 z Welsu přiletěla bitevní 10.(Pz)/SG 9 s Hs 129. Boj o Brno.
25.4.1945 piloti od 3./JG 52 byli vysláni na volný lov. Podle letového zápisníku Uffz. Richarda Weichtmanna.
25.4.1945 Hartmann dosáhl prý svého 351.sestřelu
27.4.1945 piloti od 3./JG 52 byli vysláni na volný lov.
30.4.1945 bylo na letišti 3 m³ leteckého paliva B4

Teď je záhadná akce Lt. Gerhardt Buschmann - který od jara 1944 byl pobočníkem neněmeckého velitele personálu německého letectva (General für ausländisches Personal der Luftwaffe), zkrátka měl na starosti cizí piloty v Luftwaffe.

Lt. Gerhardt Buschmann (ex. šéf estonského letectva) s gen. M. M. Šapovalovem (velitel 3. divize VS KONR) přistál (3.5. 1945) v Suchomastech (okres Beroun) v ležení 1. divize VS KONR .
5.5.1945 ráno se vrátil na letiště v Německém Brod
6. května se Lt. Gerhard Buschmann, přidělený k výcviku leteckých jednotek ROA, , pokoušel vyhledat štáb 1.divize a rozmluvit Rusům prováděný útok na letiště v Ruzyni. Jeho stroj Fi 156 Storch byl však Rusy zasažen a musel nouzově přistát. Stalo se tak přímo u pozic střílejících jednotek. Jak sám v r. 1979 vypověděl, byl těžce zraněn, odnesen na obvaziště v Jinonicích, později na nosítkách prodělal ústup vlasovců od Prahy ke Lnářům, kde se mu náhodně podařilo přejít do zajetí k Američanům. Dodejme, že svoji odvážnou misi podnikl údajně na přímý rozkaz gen. Hanse Seidemanna, velitele VIII. leteckého sboru, a k akci použil stroj jeho štábní letky.

Jiný pramen to popisuje takto:
6.5.1945 letecký útvar VVS KONR zanechal letadla Bf 109 na letišti Německý Brod a ustupoval směrem na západ (tohle moc nesedí, podle mě to bylo až 8.5. 1945). Na první zastávce je zastihl rozkaz náčelníka štábu Luftwaffenkommando VIII gen. Hanse Seidemanna, jenž dával Lt. Buschmannovi za úkol letět do Ruzyně a vyhledat štáb 1.divize a rozmluvit Rusům prováděný útok na letiště v Ruzyni. K akci použil stroj jeho štábní letky. Buschmann ihned odstartoval s Aradem, ale krátce na to byl napaden americkými stíhačkami a s prostříleným letadlem se mu podařilo přistát na svém letišti. Toho však od splnění úkolu neodradilo, odstartoval podruhé s letadlem Fi 156 Storch a nízko nad terénem letěl ku Praze. Jeho stroj Fi 156 Storch byl však Rusy zasažen a musel nouzově přistát. Stalo se tak přímo u pozic střílejících jednotek. Jak sám v r. 1979 vypověděl, byl těžce zraněn, odnesen na obvaziště v Jinonicích, později na nosítkách prodělal ústup vlasovců od Prahy ke Lnářům, kde se mu náhodně podařilo přejít do zajetí k Američanům.

Další osud JG 52 na letišti Německý Brod:
6.5.1945 z Alt-Kemnitz Stara Kamienica přiletěla 1./JG 52 s Bf 109 G/K.
6.5.1945 z Schweidnitz Świdnica přiletěla III./JG 52 s Bf 109 G/K
7.5.1945 z Schweidnitz Świdnica (letiště bylo ten den opuštěno a ničeno) přiletěl velitel Staffelkapitän 1./JG 52 Oberleutnant Walter Wolfrum
7.5.1945 byla zahájena likvidace vojenského materiálu na letišti Německý Brod
8.5.1945 v 11 hod. byla část letadla zapálena - mimo tří spojovacích letounů Fi 156 Storch.
8.5 1945 velká pozemní kolona složená z členů Jasta 5 (údajně), JG 52, 1./NAGr. 14, 10.(Pz.)/SG 9 a dalších zde dislokovaných vojáků opustila letiště Deutsch Brod směrem na Humpolec
8.5.1945 pozdě odpoledne dosáhla kolona Podolského mostu (okres Písek) a po rozhovoru s americkými vojáky a propuštění českých zajatců mohli pokračovat do Strakonic, kde se na poli už nacházelo na 10 000 vojáků, žen a dětí.Byl v ní Graf, Hartmann i Grasser.

Závěry:
- Jagdstaffel 5 der ROA Oberst Kazakov v Německém Brodě prováděla od 7.3. ca do 8.4. pouze podle všeho jen cvičné lety
- Při tom většinu svých strojů poškodili, na letišti jich zůstalo na začátku dubna 1945 pouhých 6 ks (známe bílé 15, 17 a 24)
- Jednotka NIKDY nebojovala společně s JG 52
- 8.5. se zbylí piloti a technici pokusili dostat do amerického zajetí (Antilevskij tiše zmizel a snažil se přidat k českým povstalcům). Osud zbylých letců a techniků od Jasta 5 je nejasný, podle mě skončili nakonec v zajetí u rusů jako zbytek JG 52

Přílohy

[Viggen99]

Sqělá práce, díky.