Kraghovo obludárium

[kragh]

TT-47 Svarog
Další kořistí, kterou se komandu Rejsa podařilo "zajistit" bylo několik tanků E-75 s 128 mm kanónem (neboli Pz-IX Löwenkönig) v různém stádiu rozpracování včetně jednoho kompletního stroje a úplné výrobní dokumentace. Zlé avšak většinou dobře informované jazyky tvrdí, že součástí kořisti byl i jeden z šéfů montážní linky. Hlášení z akce se "kamsi" ztratilo, podrobnosti se tudíž nedají ověřit. Tak či onak, zhruba desítku vozidel se podařilo dopravit do ČSR Spojencům takříkajíc před nosem. Urychlenou výrobou chybějících dílů resp.montáží v závodech ČKD a Tatra se podařilo dokončit 10 vozů, které pod názvem TT-47 Svarog (Těžký tank vzor.1947) byly zařazeny do sestavy praporu těžkých tanků pluku útočné vozby č.1 v Milovicích právě včas, aby zasáhly do bojů v tzv. Druhé válce o Těšínsko (operace Gero) koncem léta 1947. Pro osádky polských IS-2 znamenal velmi nepříjemné překvapení a těžké ztráty, o mnoho lépe se nevedlo ani narychlo ze SSSR zapůjčeným IS-3. Bezprostředně po "ujasnění si průběhu čs.-polských hranic" byly Svarogy nasazeny i proti maďarským pokusům o revizi Trianonských dohod, tj opětné získání tzv. Horní země (operace Jiskra). Je známa epizoda, kdy trojice Svarogů napřed rozprášila a pak vyhladila maďarskou útočnou skupinu, narychlo složenou z 25 tanků Toldi, Pz-IV a T-34. Traduje se výrok velitele jednoho z TT-47 po několika násobném zásahu 75 mm kanónem: "Akorát nám oklepal bláto z plechů, jede se dál !"Operace Jiskra tímto v podstatě skončila. Po zabezpečení jižní hranice Svarogy dosloužily na východní hranici ČSR, kde byly připraveny pro případ, že by se Sověti nespokojili s Podkarpatskou Rusí. Do dneška se bohužel žádný nedochoval, všechny byly sešrotovány...
Přiložené kamuflážní schéma je rekonstrukcí, žádné foto se zatím nenašlo. Velitelský stroj č. 01 (německý originál) byl stejně jako ostatní TT-47 opatřen kamufláží tvořenou nepravidelnými poli zelené, hnědé a okrové barvy oddělenými černou linkou. Číslo 01 se opakovalo na bocích i zadní straně věže, na bocích věže byly výsostné znaky praporového typu a znak útočné vozby. Na čelním a zadním pancíři byla registrační značka ÚV157. Zajímavostí byl výsostný znak "leteckého typu" dodatečně namalovaný jinými odstíny barev na horní straně věže. Zřejmě šlo o opatření pro snížení rizika "přátelské palby" čs. letadel.

[kragh]

Další fotky:

[Jarek S.]

[Lucas234]

Výborný modýlek i story.

[fireman]

Pěkné včetně příběhu

[kragh]

T-15 Bivoj
Kolem roku 2010 se v ARČS začalo projevovat zastarávání tankové techniku. Dosud používané T-90ČS začínaly přece jen pomalu "být za zenitem". Protože vývoj čs. hlavního bojového tanku (projekt Rydvan) narážel na různé problémy, bylo rozhodnuto poohlédnout se po něčem hotovém. V roce 2013 byla v ruském Omsku předvedena modernizovaná verze i u nás osvědčeného typu T-90 (T-90MS Tagil) takže volba byla jasná. Rozhodování bylo o to jednodušší, že ruská armáda přijala do výzbroje zbrusu nový tank T-14 Armata a Tagil byl uvolněn pro export. RČS zakoupila blíže neurčený počet strojů, které byly zařazeny mj. do výzbroje 1. praporu tankové brigády 33 v Přáslavicích pod označením T-15 Bivoj.
Zobrazený stroj patří do sestavy 1. roty, která byla součástí čs.-polského kontingentu nasazeného v operaci Sobieski (součást mezinárodní operace OSN Storm of Freedom) proti Islámskému státu. Kamufláž byla tvořena lomenými poli pískové, zemité a čokoládové barvy. Výsostné znaky a věžová čísla na standardních místech. Na bočních krytech pojezdu emblém tb33 Vlčí jezdci, zuby na přídi byly doplněny před bojovým nasazením. Vlčí hlava s nožem v zubech na levé straně věže je znakem 1. praporu. Na anténě čs. vlaječka.

[Lucas234]

Pěkný, moc pěkný... Tank T-15 je prostě zakoupený T-90MS, nebo v ARČS proběhly nějaké významné "čechizační" úpravy?

[kragh]

Pokud vím, tak jedinou "čechizací" bylo přeložení ruských manuálů do češtiny/slovenčiny ...

[kragh]

Kyushu (Mansu) J7W1 Shinden (Josh). V roce 1945 byl v Japonsku zalétán prototyp stíhacího letounu kachní koncepce s pohonem tlačnou vrtulí. Po dokončení několika kusů byla továrna Kyushu vybombardována americkým letectvem. Výroba byla přenesena do továrny Mansu na území loutkového státu Manchukuo (Mandžusko), kde se podařilo v počátkem roku 1946 dokončit dalších asi 20 strojů. Tyto již nebyly zařazeny do japonského letectva, které dalo přednost dříve zmíněným proudovým strojům, ale zůstalo v sestavě letectva Manchukuo a byly nasazeny při překvapivém útoku tzv. Kvantunské armády (zhruba milionové japonské armády v Mandžusku) na Sovětský svaz, vedeným s cílem dostat se ke zdrojům strategických surovin na Sibiři. Útok byl v létě 1946 společným úsilím SSSR, Mongolska, Číny a menšího kontingentu západních spojenců zastaven, Kvantunská armáda vržena zpět a zcela zničena. Do rukou vítězů padly mj. i Shindeny. Západní spojenci o ně vzhledem k nástupu proudových letadel neprojevili zájem a Sověti je po otestování předali do Číny. Zatím není známo nic konkrétního o jejich dalších osudech, podle nepotvrzených zpráv se snad objevily v počátečních fázích Korejské války resp. v letectvu Tchajwanu.

Přiložené kamuflážní schéma ukazuje standardní zbarvení mandžuských Shindenů. Stroje byly světlešedé s tmavozelenými skvrnami na horních a části bočních ploch a tradičními nápisy na trupu. Symboly jednotky byly na zádní části trupu a na SOP. Zajímavostí jsou výsostné znaky nastříkané na horních plochách pouze slabou vrstvou barev, takže skvrnitý podklad zřetelně prosvítal. Žluté části náběžné hrany křídla a hnědě nastříkaná vrtule byly převzaty z předpisů o označování japonských letadel. Shindeny toho zřejmě moc nenabojovaly, takže nesou jen minimální znaky opotřebení a ušpinění.

[kragh]

A další náhledy:

[karlik]

tak jsem chtěl zdrbat ty prosvítající znaky a ono to tak bylo

[kragh]

Landkreuzer LaKz.1000 Ratte
Asi nejkurioznějším objevem skupiny Rejsa na území bývalé 3. říše byl jeden dokončený exemplář supertanku Ratte, na který skupina narazila v blízkosti přísně tajného objektu Jonastal poblíže Arnstadtu ve středním Durynsku. První komentář velitele skupiny údajně zněl "Tak tohle domů nepotáhneme. Adolf chtěl mít všecko velké, ale tohle trochu přehnali. Bůhví, co si tím Dolfík kompenzoval...". Skupina se tedy spokojila pouze se zběžným zdokumentováním monstra, takže jsou známa pouze přibližná data, např. hmotnost přes 1000 t, hlavní výzbroj v upravené věži z křižníku třídy Scharnhorst, tj 2 děla ráže 280 mm (třetí bylo demontováno asi kvůli úspoře hmotnosti), sekundární výzbroj 1 dělo ráže 128 mm v přídi. U zmíněného stroje pojmenovaného "Arminius" ještě protiletadlová výzbroj 4 Flakvierlingů v pancéřovaných věžích a pro obranu zadní polosféry 2 věže z tanku Maus. Teprve později vyšlo najevo, že byly postaveny celkem 3 ks LaKz.1000, kromě nalezeného "Arminia" ještě "Beowulf" a "Parsifal", které ovšem nebyly nikdy vypátrány. Lišily se detaily sekundární výzbroje, např. použitím PL dvojkanonů Kugelblitz či kulometů Flakdrilling, případně vypuštěním tankových věží. Z LaKz byl vytvořen speciální oddíl 707. Landkreuzerabteilung "Wotan", v jehož sestavě byl kromě Ratte také prapor těžkých tanků (zřejmě Mausů nebo Lionkönigů ) a pěší prapor na obrněných transportérech. O bojovém nasazení oddílu (pokud byl vůbec fyzicky sestaven) není nic známo.
Přiložené kamuflážní schéma ukazuje stroj, pojmenovaný "Arminius". Na základní šedou barvu (zřejmě používanou na lodě Kriegsmarine - Ratte byla vzhledem k rozměrům a zkušenostem se stavbou rozměrných pancéřových objektů montována v loděnicích) byly (nepříliš kvalitně) naneseny pruhy a skvrny obvyklých armádních barev tmavě žluté, zelené, rudohnědé a tankové šedé. Zajímavosti je použití námořního označení vlajkou na horní ploše věže. Balkenkreuz na 4 pozicích,vpředu a vzadu navíc znak 707. LaKzAbt., tj obrněná pěst. Jméno stroje po stranách věže.

[Lucas234]

Nádherný model i vtipný příběh. Hláška "Tak tohle domů nepotáhneme..." mě totálně dostala, protože mi připomněla slavnou anekdotu o sovětských vojácích před (podle různých verzí) sochou sv. Václava nebo Staroměstskou radnicí: "Tak tohle už asi nenaložíme..."

[karlik]

parádní monstrum

[pknotek]

parádní obluda i příběh