Československé letectvo 1940

[karlik]

aby těch mixů nebylo málo, tak další dva UH1 + Kiowa od zvrl

Přílohy

[ujík]

Hustý Karlíku . A já onehdá Slicka i Kiowu prodal

[PantherG]

sakryš..ten Slick je D nebo N ???????

[karlik]

sakryš..ten Slick je D nebo N ???????

verze D sir možno dodat i verzi N, ale to si asi poradíš sám

[PantherG]

Jen se ptám...já mám beztak pouze B/C

[Raptor]

Po přestávce přinášíme další restaurované záznamy z deníku pplk.i.m.Stanislava Bláhy.Redakce předem upozorňuje že dnešní část je s hvězdičkou a proto by ji neměly vidět a číst žádné děti nebo ti kdo se cítí dětmi být .



*


18.11.1989

Dnešek byl bezesporu tím nejhorším dnem, který jsem zažil.Tedy zatím.Pluk je na kaši a letadel nám zbylo jen pár.Navíc ani nejsme v Budějovicích protože letiště je teď použitelné nanejvýš jako tankodrom.Sedíme teď v Mošnově kam jsme se vpodvečer stáhli z Pacova, kde přistálo to co zbylo z pluku.No, začít bych měl asi od začátku.

V prvé řadě jsme ve válce.Teď už je to naprosto oficiální a jak nepřítel tak mi podle toho jednáme přičemž nás válka navštívila hned ráno na letišti a mi dostali nářez.A to jen kvůli takové pitomosti jako je holub.

Tak jako v předchozích dnech jsme začali létat ještě před svítáním.Na hlídku kolem čtvrté hodiny odstartovaly dva roje z 1.letky, které se také plánu vrátily kolem páté hodiny nad letiště a začaly přistávat.Rachot jejich motorů mě po necelých třech hodinách spánku vytáhl z kutlochu a po krátkém rozhovoru s techniky u úlu jsem se pěšky vydal na stojánku do instruktážního stanu.Nebyl jsem však ani v polovině cesty když na přistání nasadila poslední dvojice MiGů.Bylo vidět že to jsou nováčkové protože přistávali z větší výšky.Zatímco vedoucí sestupoval v pořádku, ve chvíli kdy byly letouny nad prahem dráhy sebou zničehonic vedený letoun škubnul, jeho motor zoufale zavyl a letoun jako kámen dopadl na plochu.Podvozek se pod vahou letounu zkroutil vzhůru a narovnání jeho tlumičů letoun vyhodilo zpět do vzduchu v bizardním skoku, který skončil po dalších dvaceti metrech opětovným dopadem letounu na plochu přičemž však tentokrát podvozek definitivně povolil.Zmrzačený, padákem ani brzdami nebržděný letoun se smýknul kupředu a levým křídlem najel do vedoucího letounu, kterému roztažená nosná plocha očesala spodní část trupu a přerazila hlavní podvozkové nohy.Oba, do sebe nyní propletené, zničené letouny pokračovaly s chocholy jisker v krasojízdě po ploše až se nakonec zastavily téměř v její polovině.Ze svých stanovišť okamžitě vyrazily hasičské jednotky, kterým se podařilo vyprostit oba otřesené ale kupodivu nezraněné piloty.Jedinou obětí se tak stalo hejno holubů do nichž vedený letoun při přistávání vlétnul a jejichž zbytky byl motor letounu zcela zahlcen.Odepsali jsme sice dva letouny ale co bylo horší, vzletová a přistávací plocha byla zaplněna jen zázrakem nevzplanuvším palivem a troskami obou letounů takže nebylo dost dobře možné pokračovat v letovém provozu.

Zatímco na vzletovou a přistávací dráhu začal najíždět jeřáb ve snaze letouny odtáhnout z dráhy a uvolnit ji tak pro létání, na letišti se rozhoukaly sirény.Ani jsem se nepohnul, vždyť letiště je nepoužitelnou dráhou uzavřeno a nahoru se nikdo nedostane.Z letargie mě vytrhnul až velitel Pavuk, který vyběhl z instruktážního stanu a s výkřikem „Co tady stojíš blbče, je válka a letí sem!Padej do mašiny a nahoru!“ sprintoval na druhou stojánku k letounu.Vyrazil jsem za ním, přeběhl stojánku a udýchaný jsem dorazil na rozptyl kde už technici v úlu nahřívali mou Harpii.Vklouznul jsem do kabiny, nahodil motor a zatímco jsem prováděl rychlou kontrolu systémů, poslouchal jsem éter zaplněný překotnými výkřiky a vzrušeným hovorem.Někde se to tady už pere, v rádiu jsem poznal několik pilotů MiGů z Bechyně, kteří se nad protrhanými mraky zřejmě dostali do souboje s nepřítelem.Jak se ale dostaneme nahoru?

Posunul jsem plynové páky dopředu, odbrzdil a vyjel s letounem na pojížděcí dráhu.Před mým letounem už byla seřazena většina letounů všech tří letek.Na konci dráhy jsem viděl jak pestrý letoun velitele pluku najel spolu s prvním rojem 1.letky k čáře startu a trpělivě vyčkával než se uvolní cesta ke startu.Řidič jeřábu zatím marně bojoval s troskami.Jeden letoun byl jeřáb schopen odtáhnout ale dva už na něj byly moc.Najednou ze zabezpečovacích prostorů vyjel s mrakem kouře mohutný Zil s oranžovou radlicí na odklízení sněhu.Přejel spojku, zrychlil na maximální rychlost a bez brždění najel radlicí do obou letounů.I přes hluk motoru a uzavřený překryt jsem slyšel zvuk prudkého nárazu a mučeného kovu když se oba havarované letouny, nárazem změněné v ubohé klubko šrotu, odrazily od radlice a smýkly se do pole vedle plochy zatímco rozpumpovaný Zil je přeletěl a v mraku kouře se převrátil o ochranný val nedalekého kulometného hnízda.Zda řidič vyvázl v pořádku jsme neviděli ale plocha byla volná.

Všech pět letounů na startovní čáře zapnulo forsáž a prudce se rozjely po dráze přičemž je v krátkých intervalech následovaly další vyčkávající letouny.Pomalu jsem se přibližoval čáře startu když jsem koutkem oka zahlédl jednoho z vojáků zakopaných mezi pojížděcí a vzletovou dráhou jak natáhnul ruku a ukazoval k obzoru.Kouřové stopy byly neklamné.V nízkém letu se na mě zprava hnalo minimálně dvacet letounů.Teď šlo o vteřiny.Ohlásil jsem nepřítele v rádiu a otočil letoun na spojku na začátku východní stojánky.Na startovní čáře se formoval další roj, mohl bych to stihnout…

Podařilo se.Než se letouny seřadily na čáře startu, podařilo se mi spolu s Honzou Ambružem najet na dráhu a rozjet se ke startu.Bude to hazard, letouny jsou naložené a dráha bude tak tak stačit.Potlačil jsem knipl abych letoun udržel na zemi o trochu déle a těsně před koncem dráhy jsem zvednul příď a odtrhnul letoun ze země.MiG na malé rychlosti jen neochotně stoupal nahoru a po potlačení přídě se postupně rozběhnul.Zatáhnul jsem podvozek a klapky a přitlačil letoun se stále zapnutou forsážní k zemi.Zatáčka doleva a ženu se přímo proti nepřátelské letce.Dovolil jsem se nakrátko sklonit abych odjistil zbraně a přímo z chodu jsem začal zaměřovat kanon na krajní letoun.V zaměřovači jsem viděl nepřítele, byly to ve volné formaci letící F-16 s charakteristickou boulí sacího kanálu pod trupem následované tříčlennými roji bombardérů F-111.Vzájemná rychlost je úžasná a i když jsem nemohl střílet, málem jsem se se svým cílem srazil.Stáhnul jsem POM, otevřel brzdící štíty a prudce otočil letoun za útočícími letouny.F-16 se mezitím zaměřily na Ještěrky a zakopané kulomety na které zaútočily Mavericky a kontejnerovými bombami.Potom provedly rozchod a začaly se otáčet k dalšímu náletu zatímco F-111 provedly zatáčku vlevo a širokým obloukem začaly nalétávat na osu vzletové a přistávací dráhy na níž se ke startu chystaly poslední letouny.Dotočil jsem zatáčku a vrhnul se za nimi.F-111 prolétávaly řídkou protiletadlovou palbou bez sebemenší reakce, jako by jí ani nebylo.Hladce dokončily manévr a otevřely pumovnice.Zvedl jsem trochu příď letounu a zamířil na nejbližší letoun.Na kanonovou střelbu byl daleko takže jsem přepnul na střely R-60 a za chvíli měl záměr hotov.Bylo to neuvěřitelné-letím uprostřed bitvy a přitom je to jak na střelnici.Zmáčknu odpalovací tlačítko a střela vyletí vpřed.Posádka F-111 reaguje až teď když už je pozdě.Strhne letoun doprava a se spuštěnou forsážní vletí přímo do dráhy střely, která letoun zasahuje do ocasu.Prudký výbuch ničí pravý motor a kormidla, hořící letoun se otočí kolem podélné osy a v plné rychlosti vletí do země.Posádka se asi nestačila ani vyděsit.První sestřel dnešního dne.

Srovnám letoun zpět za F-111 a vidím jak Honza stejným stylem ničí další F-111.To už jsou však bombardéry nad dráhou a shazují bomby Durandal ve snaze vyřadit ji z provozu.Jedna ze svržených bomb dopadá přímo mezi dva startující MiGy, poslední letouny pluku.Vedený letoun exploduje a jeho trosky létají po letišti zatímco vedoucí letoun přichází výbuchem o křídla a osamocený, explozí odhozený trup se valí po dráze a svou pouť končí převrácen na záda na trávě vedle ní.Nakloním mírně letoun a pozoruji havarovaný stroj ke kterému běží několik vojáků z nedalekého zákopu.Pokud bude mít štěstí, mohl by to pilot přežít.Ovšem proč by jej mít měl?Palivo unikající z prasklé trupové nádrže prudce vzplane a trup se během chvíle obalí plameny.Do kakofonie hlasů v rádiu se najednou ozve příšerné zaječení.Proboha, on snad….žije.Je to Saša Stach.Stále fungující radiostanice jeho letounu, nárazem zaseknutá v poloze pro stálé vysílání nám všem přenáší hrůzné divadlo ze země.Saša křičí a prosí o pomoc zatímco v kokpitu zuří požár ale pod letoun se teď nikdo nedostane a hasiči jsou daleko.Nakonec se ozve poslední zoufalé „Pomozte…“ a rádio definitivně zmlkne.Plameny nás připravily o dalšího kamaráda.Po tváři mi tečou slzy zatímco se instinktivně očima přikován k ohni odpoutávám od bombardérů a kroužím nad místem katastrofy.

V tom se ozve zakňučení výstražného systému a kabina se zaplní mohutným duněním.Co to…porucha motoru?Ne.Zvednu hlavu a pár metrů od své kabiny vidím břicho stíhačky F-15C z nepřátelské doprovodné skupiny.Její pilot se mě snažil sestřelit ale neodhadnul rychlost a předlétl mě.Je to jako na fotografiích.Vidím výzbroj stíhačky-přídavnou nádrž pod trupem, dvě střely AIM-9, dvě AIM-120 a čtyři AIM-7.Američan zapíná forsáž a snaží se uniknout nahoru.Já ho však nepouštím a stoupám za ním.Střelba je opět jednoduchá protože motory na forsáži jsou ideálním cílem, který jen mírně komplikují odpalované fléry.Pro jistotu odpaluji dvě střely které letoun rozmetávají na kusy.Sám se ale stávám znovu cílem, tentokrát dvojice F-15.Strhávám letoun dolů a jen tak tak se mi podaří lovuškami obelstít Sidewinder, který na mě jeden z pilotů vystřelil.Vyrovnávám těsně nad zemí a s oběma stíhačkami na zády se v esíčkách ženu přes celé letiště zatímco kolem mě létají stopovky granátů, kterými mě američané bohatě zasypávají.Vojáci na zemi se mi snaží pomoci a na stíhačky stří vším co mají po ruce.V jednu chvíli ze země odstartují dvě ruční protiletadlové střely a při obratu zasahují jednu z pronásledujících stíhaček.Periskopem sleduji jak se pilot těsně nad zemí katapultuje a letoun se zřítí kus za stojánku.Druhá F-15 poděšené zkázou svého druha se odpoutá a rychle stoupá zpět do výšky.Kde je Honza?

Pátrám očima po obloze a snažím se ho najít.Naposledy jsem jej viděl těsně před svým napadením.Zkouším rádio ale neozývá se.Že by ho sestřelili?Na obzoru, jižně od letiště, si při kroužení všímám občasného zajiskření.Tam bojuje zbytek našeho pluku.Nabírám jižní kurz a letím jim na pomoc.A pak se to stane.Z mraku vpravo ode mě vypadne MiG pronásledovaný třemi F-15.Američané jej pronásledují jako jelena v lese a nadbíhají mu ale MiGu se daří unikat.Neváhám a točím mu na pomoc přičemž za chvíli už vidím jeho směrovku.Je to Honza, medvěda má na směrovce jen jeho letoun.Plnou rychlostí se blížím k bojujícím letounům a trochu hazardně na jednu F-15 odpaluji střelu R-23, která svůj úkol splní i když mine protože letoun se odpoutává a míří na mě.Má snaha je však marná.Honza dotočí sudový výkrut a v tom jej zasahuje dávka z kanonu zadní F-15.Granáty letoun zapalují a ten se mění v ohnivou kouli padající k zemi.Marně na Honzu křičím aby se katapultoval.Už se neozve a místo kde letoun dopadl označuje jen sloup černého kouře.Padák se neobjeví…

F-15 se zatím pouštějí do mě přičemž se v následujících minutách motáme v těsném souboji kdy prim hrají palubní kanony.Dvakrát si na nepřítele vystřelím ovšem zničit se mi nepodaří žádný z letounů.Nakonec se F-15 postupně odpoutávají z boje a odlétávají na jih.Za posledním letounem odpaluji poslední zbylou střelu R-23, která opět mine a já se vydávám hledat další letouny.Ve sluchátkách slyším návodčího, který naše letouny diriguje do Pacova avšak já se letím podívat nejprve do Budějovic.

Nad letištěm visí sloup černého kouře.Bombardéry odvedly svou práci na výbornou.Ve vzletové a přistávací dráze zejí obrovské díry, řídící věž hoří a okolní budovy jsou poškozeny bombami a kontejnerovou municí.Největší požár však zuří v místech kde byly průbojnými bombami zasaženy letištní palivové nádrže.Kroužím v široké zatáčce na letištěm a fotografuji spoušť pod sebou když se mi na palubní desce rozsvítí kontrolka oznamující minimální zbytek paliva v nádržích.Rychle kontroluji palivoměr – ukazuje že zbývá třetina nádrže – a rozhoduji se neriskovat a raději ihned přistát.Na hlavní vzletové a přistávací ploše rozryté bombami to nepůjde stejně jako na záložním pásu rozrytém zákopy.Musím to tedy zkusit na pojížděcí plochu.Svůj úmysl oznamuji návodčímu a začínám nalétávat na přistání.Přistávám těsně u jejího okraje a pár sekund na to se motor zastaví.Palivo je definitivně spotřebováno.Setrvačností dojíždím ke stojánce kde letoun odstavuji a bez přistaveného žebříku vyskočím z kabiny na beton.Nikdo si mě ani mého přistání zdá se nevšimnul a já se nedivím.Kolem mě je obraz naprosté zkázy.Zákop vykopaný přímo naproti stojánce je rozorán přímým zásahem kontejnerové pumy a z jeho zbytků se tři zdravotníci a několik vojáků zoufale snaží vytáhnout možná ještě živé zasypané vojáky.Jejich snaha je však zdá se marná…vedle zákopu je už sedm těl přikrytých celtami… .Po straně stojánky plápolá zakopaná Ještěrka.Zasáhl ji pravděpodobně Maverick, který jí utrhnul příď a zbytek Ještěrky změnil ve změť šrotu hořícího palivem živeným požárem.I kolem Ještěrky je několik už přikrytých těl.Potom si všimnu padáku.Za stojánkou, směrem k ohni v němž dohořívají zbytky sestřelené F-15 se ve slabém větru komíhá částečně rozvinutý padák.Vydávám se tím směrem a vidím že k padáku je připoutáno dosud stále nezakryté tělo pilota vedle kterého je v zemi zarytá katapultážní sedačka.Jako ve snách jdu k padáku a prohlížím si mrtvé tělo pilota.Nevidím mu do obličeje, který je zakrytý spuštěným hledím a kyslíkovou maskou.Údy jsou pokroucené v nepřirozené poloze, téměř jistě jej zabil už první dotyk se zemí.Chvíli váhám a potom poklekám vedle mrtvoly a co možná nejjemněji odpoutávám masku, zasouvám hledí přilby a sundávám pilotovi z očí zrcadlovkové brýle.Hledím do obličeje mladé dívce…oříškové oči lemované několika praménky tmavých vlasů jsou stále otevřené, ustrnulé na věčnost v překvapeném výrazu…z koutku úst vytéká slabý pramének krve… .I když jsem pokřtěný, do kostela jsem nechodil co jsem odešel ze vsi.Teď se však modlím.Modlím se za mrtvou i za všechny kdo tu dnes zemřeli.Nakonec jí opatrně zatlačím oči a nasadím zpět brýle.Více pro ni udělat nemohu.Ještě na chvíli se zastavím a potom definitivně odcházím.Neudělám však víc než dva-tři kroky a nervy, týrané zážitky předchozích chvil mě zradí a já padám na kolena a zvracím…

Nevím jak dlouho jsem tam klečel ale do reality mě vrátil až jeden z techniků naší letky, který sem doběhl z rozptylu následován mými techniky, kteří si hned berou do parády letoun.Odvádí mě zpět ke stojánce kde do mě přivolaný lékař naleje kalíšek slivovice, která mi pomáhá udržet nervy na uzdě a mírní šok, který mi rozklepává ruce.Technici zatím prohlíží letoun a nacházejí jediný průstřel, který však prošel přímo palivovým potrubím a umožnil tak samovolné vyčerpání paliva z letounu.Pouštějí se do opravy a zatímco oni pracují na letounu, já spolu s lékařem a dvěma dalšími vojáky nasedám do UAZu a jedeme pomoci se záchrannými pracemi u Sašova vyhořelého MiGu.Není ale co zachraňovat.Letoun zalitý hasící pěnou ještě trochu hoří ale nám se spolu s hasiči podaří trup převrátit a prodrat se až ke kabině.Lékař mě chce poslat pryč ale odmítám.Tohle musím udělat sám.Vždyť je to kamarád… .

Pomocí seker rozbíjíme nosník periskopu a strháváme zbytky překrytu.To co uvnitř nacházíme však už není Saša.Beztvará hmota s pahýly údů jen vzdáleně připomíná dobráckého dlouhána a vtipálka pluku vyhlášeného daleko za Budějovicemi.Přilba a maska rozteklé žárem milosrdně brání pohledu do jeho obličeje a tak jej co nejopatrněji vytahujeme z kabiny a pokládáme na připravená nosítka.Držím jej za ruku a když ji pouštím, mimoděk si všimnu snubního prstenu žárem zaříznutého do kosti… .Tělo odváží sanitka zatímco mi se jdeme podívat zda lze zachránit něco z druhého MiGu zasaženého přímo explozí.

Mezi vytrhanými betonovými kusy okolo kráteru po bombě nacházíme množství malých trosek protože bomba vybuchla těsně vedle letounu a celý jej rozmetala.Po pilotovi nejsou nikde vidět žádné stopy a až po delším hledání jeden z vojáků nachází část levého předloktí s dlaní na níž je stále ještě nasazená rukavice.Hodinky na zápastí stojí tak jak je výbuch zastavil a ukazují čas umrtí jejich majitele.Více však nenacházíme a já si uvědomuji že jsem por.Řezáče ani pořádně neznal a nemohu si vybavit jeho podobu.Bohužel, nebyl u nás tak dlouho aby se mi mohl vrýt lépe do paměti.

Zpět na stojánku se vracím až těsně po poledni.Letoun je opraven a já se od zástupce velitele technického personálu dozvídám že zbytek pluku je zatím v Pacově.Telefonicky se s nimi spojuji a dostávám rozkaz přelétnout letoun do Pacova.Startuji hodinu poté.Ještě jednou oblétávám hořící letiště a fotografuji jej.Potom zamířím do Pacova kde přistávám.Na stojánce stojí jen několik málo letounů a od mjr.Štaubera, který převzal velení nad zbytkem pluku, se dozvídám že se zatím pohřešuje 23 letounů přičemž vědí jen o čtyřech pilotech, kteří ten masakr přežili.Velitel Pavuk, Honza Ambruž, Saša Stach, Pavel Řezáč a další kamarádi či kolegové jsou mrtví… .Nic na tom nemění ani fakt že krátce nato se dozvídáme že do nemocnice v Táboře dovezli por.Oslanského se zlomenou nohou.Přeživších je tedy pět.Pět z dvaceti tří.

V podvečer dostáváme od velení divize rozkaz k přesunu do Mošnova.Náš pluk byl stažen z boje a bude nahrazen jiným.Odlétáme chvíli před soumrakem a za tmy přistáváme v Mošnově.Odstavujeme letouny na stojánce původně určené pro obrovské Ruslany a odcházíme na ubikace kde padáme do postelí.Spolu s dalšími piloty se ještě pokoušíme volat rodinám ale neúspěšně.Civilní telefonní linky jsou blokovány a mi tak ani nevíme zda jsou naše rodiny v pořádku.Jedinou možností komunikace je polní pošta takže rychle črtám tři dopisy, jeden pro Marušku a dva, které odesílám na adresu rodičů a rodičů Marušky v naději že ji tam dostihnou.Odevzdávám je službě a zalézám do postele.První den své první války mám za sebou.Bože proč jsem se toho musel dožít…

[Peter DeSnek]

Raptore teda parada ...
A ta hvezdicka je tam opravnene ...

[Fishbed-J]

to Raptor: Nádhera! Opět nemám slov

[Tango]

Raptore, nechceš psát scénáře do televize?

[Raptor]

To raději ne.Na to by musela mít televize Bondarčukovy rozpočty

[karlik]

parádní raptore , asi si to všechno vytisknu a nechám vázat do kůže

[Peter DeSnek]

Panove mozna jsem snilek ...
Ale co takhle udelat animovany film ...
Myslim si, ze s vyuzitim FS a patricnych skinu, by se letecke souboje daly vytvorit ...
Ona je to "What if ..." takze animovany film by na to byl nejlepsi ...

Prosim nekamenovat ...
Protoze tohle "Raptor's Universum" je proste paradni ...

[Raptor]

Což o to, ono by to šlo.Problém je v tom zda by to vypadalo dostatečně reálně.Přiznávám že jsem značně ovlivněn filmem Waterloo,který mám teď doma a to už je opravdu o něčem jiném.Ono stačí jen když se podíváš na některé scény (útok jízdy na pěchotu a její formování do karé) tak uvidíš ten propastný rozdíl mezi tím že ti na plátně pobíhá 100 000 komparsistů nebo 100 000 digitálních pixelů.Je jasné že letecké bitvy by se takhle montovaly značně těžko ale pokud by se to povedlo, měl by jsi to jak válku v přímém přenosu (pro letecké fajnšmerky by stačil jen hromadný vzlet jednoho pluku).Bohužel se obávám že namísto reálné mystifikace by ti televize celý příběh překroutila do "koukatelné" podoby-tedy namísto leteckých bitev by tam cukrovalo nějaké pako a nějaká bitva by tam byla jen náznakově na konci aby se neřeklo.


Jinak k tomu co je ve filmu předvedeno a proč o tom mluvím:

Úžasně geniálně natočený historický film! Sergej Bondarčuk předvedl tehdejšímu filmovému světu něco, co si mohl dovolit jen režisér, který měl za zády neuvěřitelné možnosti socialistické kinematografie. Jistě, ta dokázala ve většině plodit příšerné ideologické paskvily, ale pokud tyto možnosti mohl využít skutečný filmový tvůrce, děly se věci. Waterloo je tak dodnes filmem, který ohromí a má spoustu nepřekonatelných NEJ. Byl použit největší živý kompars pro filmové bitevní scény, a to zejména proto, aby bylo možné točit bitvu z nadhledu, z leteckých záběrů. Osobně jsem si teprve u tohoto filmu, z takto se shora natočenými záběry, dokázal představit, jak vypadala karé obrana (sestavení do čtverců) pěchoty proti jízdě. Vojenští nováčci v počtu cca 23 000 (aspoň tento počet byl uváděn nejčastěji) místo na skutečnou vojnu, narukovali rovnou na „vojnu“ filmovou. To proto, aby nenačichli moderním výcvikem. Otázkou je jest-li pro ně ta filmová vojna, která trvala několik měsíců, nebyla horší, než by byla ta skutečná. Byly pro ně ušity skutečné repliky historických uniforem, vyrobeny funkční repliky pušek, děl a chladných zbraní. Vojáci byli cvičeni podle historických vojenských cvičebních řádů, a to hned tří armád – francouzské, anglické a pruské, a navíc na několik druhů zbraní. Rozděleni byli jen na pěší a jízdu. Jinak u pěších museli zvládnou všichni všechno, včetně obsluhy děl a u jízdy také. Přestože se jednalo o tak obrovský kompars, na pokrytí celého počtu všech armád u Waterloo a druhů zbraní, by pochopitelně nestačil a o počítačových dokreslovačkách si nemohl Bondarčuk v roce 1970 nechat ani zdát. (Ještě, že PC nemohl používat! Jeho Waterlo by zřejmě dnes nepůsobilo dojmem, že se filmaři, jakýmsi strojem času, přenesli do doby bitvy a tam ji snímali li-fe. U Tróji či Alexandra Velikého jsem tento pocit rozhodně neměl. Především „vyžehlená“ počítačová Trója, svítící barvotiskovou novotou, mi přišla úsměvná.) Vidíte-li ve filmu zahajovací salvu francouzské artilerie v předlouhé řadě cca dvou set děl, vidíte skutečné funkční repliky děl a slyšíte autentickou ozvěnu, kterou právě taková salva vyvolávala. Jen dělostřelecké granáty byly samozřejmě slepé. Další NEJ filmu Waterloo - realistické vymodelování bitevního pole 1:1. Bylo jasné, že točit tuhle rekonstrukci bitvy přímo u Waterloo, je zhola nemožné, a nemožné to bylo i kdekoliv jinde - vyjma tehdejšího SSSR. V rozdělené Evropě železnou oponou nebylo možné přesouvat kontingent 23 000 ruských vojáků. Krajina u Waterloo se tedy postavila na Ukrajině. Dva měsíce jezdily nákladní vozy a vršily kopec Mont-Saint-Jean, na kterém stál Wellington. No a protože Bondarčuk byl perfekcionalista a chtěl věrohodně natočit známou skutečnost, že Wellington poschovával pluk Skotů ve vzrostlém obilí, jako překvapení pro útočící Francouze, obílí se zasadilo a se záběry této části bitvy se čekalo až dozraje. Předtím byl ještě celý uměle vytvořený kopec zatravněn. V měřítku 1:1 byl také postaveny dvorece Hougoumont, Haie Sainte a Belle-Aliance, o který se po celou bitvu sváděly urputné boje. Je historicky notoricky známou reálií, že Napoleon prohrává bitvu v okamžiku, kdy na bojiště místo očekávaného Napoleonova Maršála Grouchyho překvapivě dorazí Prusové, které tento Maršál měl pronásledovat. Jen odborníkům je pak známo, že Prusové se na bojišti zjevují vyjíždějíce z lesa. Bylo tedy, i s kořeny a za pomoci vojenských vrtulníků, vytrháno cca 1500 jehličnanů a tento les z nich, opět pomocí vrtulníků „vysázen“ na modelu bojiště u Waterloo! Inu mocná a hlavně finančně bezedná sovětská kinematografie. A nyní další lahůdky. Někdo v komentářích k filmu se vyjádřil že Rod Steiger, jako Napoleon, ni moc. Opak je pravdou! Napoleon v podání Roda Steigera je považován za vůbec nejlepší ztvárnění této postavy, dodnes nepřekonané. Steiger měl životní sen si právě Napoleona zahrát a proto přímo řičel nadšením, když mu tuto roli Bondarčuk nabídl. V té době však už měl podepsanou smlouvu na nějaký TV seriál. Okamžitě ji vypověděl, což ho stálo nemalé peníze. Kdo něco ví o Napoleonovi, musel jej v podání Steigera mít přímo před očima jako živého. To nebyla postava z většiny dnešních takyhistorických filmů, kdy vidíte jen současníky oblečené do kostýmu a máte spíš pocit, že jste na maškarním plese. Steiger měl Napoleona dokonale nastudovaného! Byl jsem na festivalu v Karlových Varech, kdy Bondarčuk popisoval závěrečnou scénu filmu, kde ve tmě a v dešti stojí Napoleon u stromu a je vyzýván pobočníkem, aby urychleně odjel z bojiště nebo bude zajat. Zvuk se točil živě a Steiger zahrál tuhle scénu takovým způsobem, že filmový štáb zapomněl na to, že se jede naostro a roztleskal se jako na divadle. Volba Steigera do role Napoleona stála produkci jednoho koprodukčního partnera. Produkce filmu byla od počátku koncipována jako koprodukce Itálie-Francie a SSSR. Francouzi se však urazili, že do role Napoleona nebyl zvolen francouzský herec a z koprodukce odstoupili. Samozřejmě, že filmu prospělo i velké hvězdné obsazení dalších rolí, a to především Wellingtona. A jak se říká, není malých rolí, zvláště když se jedné z nich chopila taková hvězda, jakou byl Orson Welles. Ludvík XVIII. v jeho podání byl dokonalý! Ale abych jen nechválil. Film má i několik pih na kráse. Předně je na několika místech filmu poznat, že Bondarčuk musel udělat úlitbu směrem k táboru socialismu, kdy Napoleona nemohl zas až tak glorifikovat. Je škoda, že si k takovému předvedení Bondarčuk pomohl poněkud zpřeházením časového toku. V Grenoblu na balkóně Napoleon rozhodně nekřičel: „Já jsem Francie!“ To je věta z období vrcholného císařství. No, odpustil jsem mu to za větu podobenství, kterou zařadil na konec filmu do komentáře mimo obraz: „A přikovají vás ke skále jako Prométhea a vzpomínka na vaši slávu a velikost vám bude rvát vnitřnosti“. Tím pro mě Bondarčuk jasně vyjádřil, jak Napoleona vnímal. No řekněte, dají se slova antického podobenství o slávě a velikosti, použít třeba na Hitlera? Nevěrohodně také působí snaha dávat tehdejším vojákům do úst věty jako – proč se zabíjíme apod. Osobně je pro mě i poněkud přehnaná „citlivost“ Wellingtona procházejícího bitevním polem a pronášejícího větu, že nejhorší po bitvě prohrané je bitva vyhraná. Tento britský aristokrat rozhodně nebyl takto útlocitný – několik měsíců po Waterloo utopil v krvi povstání rolníků v Anglii. Film Waterlo považuji dosud za nepřekonatelný historický válečný film a zasloužil by si obnovenou premiéru v kinech. Počítačovými triky ve filmech odkojená mládež by zapomněla sahat do pytlíků pro popcorn! Pavel P. Ries

(převzato z http://www.csfd.cz)

A já pochybuju že by se do podobného ztvárnění listopadovky nebo jakéhokoli jiného válečného filmu dnes někdo opravdu pustil.

[karlik]

to raptor: nebyla by nějaká kompletní verze "raptoruniverse" pro tisk, protože tohle už vážně stojí za svázání , myslím že jednou už si sem něco dával, ale to bylo bez deníků

[Raptor]

Zatím není.Listopadovka je na stažení v odkazu, Antonovy rakeťáky a civilní hlídky sem dával v e-bookové podobě Panther.Až bude deník dokončen, můžu to sem hodit celé v jednom souboru.

http://rapidshare.com/files/102614201/Sedm_dn_.pdf