S.T.Byčkov a Bf 109G-10/U4 od 5 Jasty ROA

[Archivář]

Ještě jsem zkusil prověřit nasazení 8. eskadrilla nočnych bombardirovščikov dne 13.4. 1945 k podpoře útoku 600. pěší divize (rus.), který proběhl 13.4. 1945 na sovětského předmostí jižně od Frankfurtu nad Odrou – „Erlenhof“. Toto nasazení je obvykle popisováno jako útok strojů Ju-87 z ROA pod vedením B. R. Antilevského (viz foto). Na Vrtulníku.cz se o tom můžeme dočíst, že:

13.4.1945 se 8. eskadrilla nočnych bombardirovščikov s letouny Ju 87 zapojila do bojů v prostoru soutoku Odry a Nisy u Erlenhofu, jižně Frankfurtu, kde se vojáci 1. divize VS KONR neúspěšně pokoušeli zlikvidovat sovětské předmostí na Odře. Celkem 4 letouny Ju 87 bombardovaly předmostí na levém břehu a 2 letouny Ju 87 bombardovaly postavení dělostřelectva a velitelské stanoviště na pravém břehu.

A jak to bylo doopravdy:
Jedním z nejdůležitějších dokumentů, který se vztahuje k činnosti 1. pěší divize Ozbrojených sil Výboru pro osvobození národů Ruska (KONR) – dle německé organizace 600. pěší divize (rus.) – je zpráva velitele styčného velitelství mjr. Helmuta Schwenningera, přiděleného k tomuto zvláštního útvaru počátkem března 1945. Tento německý důstojník se tak stal aktivním účastníkem přesunu této divize zbytkem třetí říše, jejího neúspěšného nasazení na východní frontě i kontroverzního zásahu ve prospěch Pražského povstání. Jako přímý svědek rekonstruoval na základě svých deníkových záznamů nejenom události probíhající v rozmezí 6. března až 12. května 1945, ale komentoval také nacistickou politiku vůči ruským či ukrajinským dobrovolníkům, působícím na straně třetí říše.
Byl osobně přítomen útoku 600. pěší divize (rus.), který proběhl 13.4. 1945 na sovětského předmostí jižně od Frankfurtu nad Odrou – „Erlenhof“, kde měli bojovat i letouny ROA Jenže tehdy se na tímto bojištěm neobjevilo žádné letadlo – ani německé, ani ROA. Mjr. Helmuta Schwenningera doslova ve svém deníku píše:

Divize měla zajištěnu nejlepší možnou podporu, jakou jí německá armáda byla schopna poskytnout. Tento slib byl také následně dodržen. Porady, zásobování a dělostřelecká podpora z německých služebních míst byly velmi dobré. To, že odpadla pouze přislíbená podpora ze vzduchu nasazení Stuk (Ju-87) nebylo při tehdejší celkové situaci překvapením.

Samotný útok trval pouze 3 hodiny, vojáci 600. pěší divize (rus.) nedokázali prolomit obranu na předmostí a po přerušení se stáhli do výchozího postavení. Nad bojištěm se žádné letadlo, ani německé, ani ROA, po dobu útoku nevyskytlo.

Jen pro zajímavost, zjistil jsem, že zmíněný major Antilevski (viz foto) měl (když létal v ještě na sovětské straně) dva přiznané dva sestřely:

12.08.1943 1 FV-190 Jekatěrinovka
14.08.1943 1 FV-190 Gorokhovka


Dohledal jsem další ztrátu na straně ROA:
V dubnu 1945 poručík I. Stežar (Стежар, И.), který sloužil v letectvu ROA, bývalý sovětský stíhací pilot, který vstoupil do vlasovské ROA v zimě 1944, ulétl při cvičném letu (pravděpodobně na Bf 109), podle jedné verze - na sovětskou stranu, podle jiné - na stranu Američanů.

Doplnění:
Našel jsem data k tomu pilotovi, který ulétl při cvičném letu na Bf 109 z Německého Brodu. Jmenoval se Стежар Илья Никифорович
V osobní kartě má napsáno:
"08.04.45 из Нем(ецкого) Брода в Лодзь в орг(аны) СМЕРШ" což znamená:
8.4. 1945 přeletěl na sovětskou stranu z Německého Brodu, předán orgánům SMERŠ do Lodže. Další osud je nejasný (pravděpodobně Gulag)


Prošel jsem záznamy ztrát a zjistil, že v roce 1944 sloužili u Fl.Ü.G 1 piloti ROA a přelétavali Fw 190 a Bf 109 z výroby, našel jsem záznamy obsahují minimálně 8 nehod těchto pilotů ROA při této činnosti. Je v nich uveden i pilot Gorbačev, Oleg (Горбачев, Олег) , který omylem 17.3. 1943 přistál s Jakem-1b (viz níže) na omylem německém letišti. Němci jim asi plně důvěřovali, jelikož třeba zmíně pilot Gorbačev zahynul při přelétávání úplně nového Bf 190K-4. Dříve zmíněný pilot Petr Ivanovič Varaksin se zřítil zase s Bf 109G-14.

První dva jaky padají do německých rukou na letišti Taganrog-West v Rostovské oblasti. 17. dubna 1943 se sovětské letecké jednotky přesouvaly na Kubán. Skupina osmi stíhaček Jak-1b z 291. IAP (249. leteckého stíhacího pluku) odstartovala z letiště Rosoš a letěla na Don směrem na Rostov. Vedl je letoun Pe-2. Navigátor Pe-2 (velitel poručík Krimov), který vedl formaci, udělal navigační chybu a letadla skončila nad Němci drženým letištěm v Taganrogu, které bylo 40 km od jejich původního cíle. Tři jaky na něm přistály a tři další byly sestřeleny německým flakem. Když si piloti prvních tří strojů uvědomili, že jsou na německém letišti, začal střílet na nepřítele ze svých osobních zbraní. Během potyčky byl jeden z těchto jaků zapálen. Zbývající dva byly ukořistili Němci. Do Rostova dorazily pouze čtyři letouny z původních deseti (!)

Přílohy

Naposledy upravil Archivář dne 24 kvě 2025, 19:09, celkově upraveno 1

[Archivář]

Tak jsem našel ty dokumenty k označování letadel ROA:
(originály jsou v ruském archívu - stáhnul jsem si je, přikládám doslovné překlady)

Č. 347. Dopis od generálního velení letectva o identifikačních značkách pro letecké jednotky ozbrojených sil národy Ruska 3. března 1945 Tajný Generální velitelství letectva, 3. března 1945 [Organizační] velitelství letectva. [Generální štáb / Quarter-General[Tiermeister] / II Department (lib)] Az. 11Y6 č. 2535/45 geh. Trestné]: označení letadel leteckých jednotek ozbrojených sil národů Rusko Letadla Vzdušných sil Ozbrojených sil lidu Ruska, která budou označena stejně jako německá letadla. Proti dodatečné žádosti [na letadlech umístnit] Kříž svatého Ondřeje bez námitek. Podrobnosti o použití kříže svatého Ondřeje by měly být dohodnuty s hlavním inženýrem. Letectvo s odvoláním na další označení letadel Italský republikánský Wehrmacht. Bulletin: Inspektorovi orientálního personálu ve vzdušných silách Pro informaci Kapitola Inženýr letectva Jménem Podpis" VA-MA. RL 2III/460. B1. 39. Originál. Překlad z němčiny. Text je napsán tužkou na konci dokumentu. II Podpis je nečitelný. Níže je také nějaký nečitelný rukopis.

Č. 362. Rozkaz hlavního velení letectva o odmítnutí zvláštních identifikačních značek pro letadla ROA 31. března 1945 Generální velitelství letectva, 31.03.1945 Orgstab letectva [Generální štáb / Generál[erál]-intendant / 2. oddělení (PV)] Az. 11B16 č. 4415/4geb. [Týká se]: označení letadel Ozbrojených sil Ruské federace. Tajný Komu: Telegram od inspektora personálu Východního lidového letectva č. 472/45 geh. od 28. března 1945 1) Označování letadel letových jednotek VSNR musí být provedeno na základě pokynů kap. [velitelství] letectva / Orgstab (generální štáb / generální [proviantní] / 2. oddělení (ІІВ)) č. 2535/45geh. od 3. března 1945 2) Označení letadel ozbrojených sil lidu Ruska požadované s odkazem na tento rozkaz bylo zamítnuto, protože v navrhované podobě vyžaduje mezinárodní oznámení. Bulletin: jménem inspektor personálu] z východních národů letectva Pro informaci: Hlavní inženýr letectva VA-MA. RL/2 III/460. Bl. 40. Ověřená kopie. Překlad z němčiny. podpis

[misakGS]

K diskusi ohledně fotky Bílé 17, kterou dával Archivář v prvním příspěvku: Není to fotka...je to totiž válečná pohlednice, kterou dostal podepsanou můj děda od svého kamaráda, tu pohlednice jsem já kdysi vyfotil a vložil sem na fórum do vlákna Bf 109. Pokud tuto konkrétní fotku někdo prodával na E-Bay, pak ji zde ukradl a o jejím původu evidentně lhal. Přidávám nafocené znovu, i druhou stranou

Přílohy

[Mirek glock Říha]

Ta fotka W.Nr.464463 je zo zbierky J. Crowna. Ano mala popis ako Ceskoslovensko, ale to sa mi moc nezda. Za tou Bielou 7 je Bf 109G-14, Biela 1?+~ z JG 4. Nenasiel som, ze by tato jednotka operovala z Ceskoslovenska, aj ked sa tu mohol nejaky stroj "zatulat". Napr. Cierna/Cervena 15+~ bola vyfotena Sovietmi v Jüterbogu

10.jpg

Inak o Bielej 7 som nasiel aj to, ze sa na nej cvicili talianski piloti

Ta fotka s bílou 7 je zřejmě z března 1945. Cvičili se na ni piloti III. Gruppo, ale ta už do bojů nezasáhla. Výcvik probíhal na letišti Holzkirchen.

[Mirek glock Říha]

JInak ty dvě G.14 zmíněné že byly italské můžu potvrdit. Patřily II Gruppo a jednotce byly předány někdy v únoru 45 Obě byly nalezeny spojenci na letišti Ghedi v květnu 45.

[Archivář]

MisakGSu velice se Ti omlouvám, já nevěděl, že jsi majitel oné fotky. Nicméně velmi díky za zveřejnění originálu, je zřejmé, že těchto fotek muselo být více, jelikož JaPo má fotky se stejným motivem - voják ve vraku Bf 109.


Němci s vytvořením plnohodnotných jednotek místo toho nespěchali. V roce 1944 20-25 lidí pilotů ROA bylo v 3./Süd FluG 1, která byla zapojena do přepravy stíhaček Messerschmitt z továrních letišť dopředu. 6 pilotů zahynulo.

28.07.1944 (Erg.) Fl.Ü.G 1 H Fl.Pl. Hildesheim bei Start ausgebrochen Fw 190 F-8 W.Nr.580630 60% poškození Hptm.(ROA) Unischewski, Wladimir gef.

18.08.1944 3.(Süd) Fl.Ü.G 1 H Eich - Hamm (zw.), 11 km NNE Worms Zusammenstoß (780698), bei Überführungsflug nach Darmstadt Bf 109 G-14 W.Nr.780807 100% ztráta Lt.(ROA) Jakowlew, Alieksander gef.

18.08.1944 3.(Süd) Fl.Ü.G 1 H Eich - Hamm (zw.), 11 km NNE Worms Zusammenstoß (780807), bei Überführungsflug nach Darmstadt Bf 109 G-14 W.Nr.780698 100% ztráta Lt.(ROA) Sewkin, Ilja gef.

03.09.1944 3.(Süd) Fl.Ü.G 1 H Bodenmais (Berg Arber), 30 km NNE Deggendorf (Bayer. Wald) Unfreiwillige Bodenberührung inf. Schlechtwetter (14:30) Bf 109 G-6 W.Nr.782159 90% poškození Lt.(ROA) Tschassnikow, Alexej gef.

11.09.1944 (Süd) Fl.Ü.G 1 H Fenyofoe (südl.), Ungarn Unfreiwillige Bodenberührung Bf 109 G-6 W.Nr.782211 100% poškození Lt.(ROA) Karelin, Cyrill gef.

20.11.1944 3.(Süd) Fl.Ü.G 1 H Olmütz (4 km nördlich) Absturz Bf 109 G-14 W.Nr.785730 100% ztráta Hptm.(ROA) Woronzow, Peter gef.

27.12.1944 3.(Süd) Fl.Ü.G 1 H Markt-Eisenstein, Böhmerwald, CZ unbekannte Ursache - Absturz Bf 109 K-4 W.Nr. 332510 100% ztráta Lt.(ROA) Gorbatschew, Oleg gef.

Zajímavé jsou poslední dvě osoby - oba létali jako piloti u ROA a oba (nějakým způsobem) dodali Luftwaffe letadla Jak-1

Woronzow, Peter alis Voronin Petr, či Voroncov Petr (je to jeden a tentýž člověk) byl ve skutečnosti, bývalé ruské stíhací eso Petr Ivanovič Varaksin - podrobnosti k němu viz https://www.bvvaul.ru/profiles/5906.php

Zajímavý je příběh proč asi zradil:
30. dubna 1943 - po večeři velitel eskadry, kapitán Varaksin, který sloužil jako navigátor pluku, v opilosti zbil politického důstojníka pluku, majora Krivošejeva. Varaksin je bojový pilot, který bojoval od léta 1941, byl vyznamenán dvěma Řády rudého praporu, bojoval statečně a efektivně (více než tucet sestřelených nepřátelských letadel osobně i ve skupině). Měl však jednu slabinu - rád odpočíval po celodenním boji s alkoholem, často toho přehnal. Mezitím se velení divize rozhodlo navigátory střídat. Navigátor 168. IAP měl dorazit k našemu pluku a Varaksin měl být převelen na stejnou pozici u 168. divize. Ale politický důstojník Krivošejev byl proti a poukazoval na známou "slabost" Varaksina. Jeho názor byl zjevně vyslyšen a k přeložení nedošlo. Varaksin zůstal v našem pluku pouze zastupujícím navigátorem. Když se o tom kapitán dozvěděl, velmi se rozzlobil a vyhrožoval, že se s "viníkem" několik dní vyrovná. A po zranění velitele pluku Kukina se dal na řádění a pak dostal pod horkou ruku politického důstojníka.
Věc se dostala do politického oddělení divize a armády. Varaksinovi bylo vyhrožováno soudem, byl odvolán z funkce, ale nebyl suspendován z letů. Nanejvýš v této situaci čelil trestnímu praporu. Nevím, o čem Varaksin přemýšlel, co bylo v jeho činech víc - zášť nebo strach... 3. května měl pluk obyčejný letový den. Bojové práce nebyly prováděny a posádka prováděla cvičné lety k nácviku vzletu ve dvojicích, lety po trase, nácvik vzdušných soubojů. Ve 12.20 odstartovaly dva Jak-1 - vedoucí dvojice kapitán Varaksin, wingman poručík Mjasnikov - na trasu Mossalsk - Milyatino - Juchnov - Zubovo - Mossalsk. V polovině trasy se dvojice vrátila na letiště, protože na letadlo wingmana za letu vypadla "noha". Varaksin vedl Mjasnikova na přistání a sám, když udělal kruh nad letištěm, letěl na západ. Nevrátil se. Zpočátku nikdo nechtěl věřit ve Varaksinův dobrovolný útěk k nepříteli. To se mu prostě do hlavy nevešlo, protože vzadu měl rodinu, malou dceru, o které kapitán často mluvil. Později jsme se dozvěděli, že Varaksin aktivně kolaboroval s nacisty a věrně a věrně jim sloužil.

Gorbatschew, Oleg byl Oleg Michajlovič Gorbačov. Ten se k ROA dostal takto:

Dne 17. dubna 1943 Jaky z 291. IAP vzlétli z letiště Rossoš do Rostova na Donu. Dále jejich trasa vedla přes Tichoreck na letiště Staronizhnestebliyevskaya v přístavu Krasnodar.

Ve stejné formaci se stíhačkami Jegorovovy eskadry vzlétl Jak-7B z 15. IAP druhé divize sboru - 278. IAD. Letoun pilotoval seržant Vasilij Ferapontovič Grabelnikov. Kromě toho byl na palubě jeho Jak-7, v prostoru za pancéřovým opěradlem pilota, palubní mechanik, technik-poručík Kondrakhin Alexej Vasiljevič.

Kvůli poruše (zřejmě poměrně vážné) byl Jak-7 zpožděn kvůli opravám na odletovém letišti a pilotovi byl také přidělen letový mechanik. Nyní, když "uvedli materiál do služby", doháněli svůj pluk spolu se stíhači z 291. IAP.

Zdálo se, že nic nepředznamenává tragédii, ale na trase navigátor Pe-2 nadporučík Karimov, který velel Jegorovově eskadře, navzdory povětrnostním podmínkám, které byly podle vzpomínek veteránů sboru docela snesitelné, ztratil orientaci a vedl svou skupinu ráno 17. dubna místo do Rostova do Taganrogu, stále obsazeného Němci.

Naše letadla dosáhla německého letiště "Taganrog-West", nyní "Taganrog-Central", které se nachází na západním okraji města.

Taganrog-západ se nacházel vedle širokého ústí řeky Miusskij, které se blíží k přistání ze západu nebo severozápadu a může být zaměněno za Don. Je třeba poznamenat, že během tohoto období nebyly letecké jednotky Luftwaffe trvale umístěny v Taganrogu.

Nic netušící peruť stála v kruhu nad nepřátelským letištěm a stíhačky začaly přistávat...

Co se stalo potom, je popsáno v suchých liniích našich a německých dokumentů.

18. dubna zpravodajská zpráva německé 6. armády poznamenala:

"Dne 17. dubna 1943 mezi 08:30 a 08:45 (berlínského času) se v oblasti Taganrogu objevilo 11 nepřátelských letadel. Dva letouny Jak-1 a jeden Jak-7, přistály na letišti Taganrog-West. Tři další Jak-1 byly sestřeleny nebo zničeny na zemi. Zbylé stroje ulétli. Na letišti byli zajati dva ruští letečtí poručíci z 291. IAP a jeden poručík technik."
Je doplněna zprávou 29. armádního sboru velitelství 6. armády: "Z těch, kteří byli v sestřeleném nebo přistávajícím letadle, byli tři zajati (jeden byl lehce zraněn), další dva byli (po sestřelení) zabiti při pokusu o útěk a jeden byl popálen uhořel ve svém letounu. Během výslechu vězni vypověděli, že letěli z Rossoše do Rostova a spletli si letiště.

A zde je výňatek z rozkazu náměstka lidového komisaře obrany, maršála letectví A. A. Novikova č. 0318 ze dne 27. dubna 1943 "O neuspokojivém velení letounů Pe-2 1. stíhaček BAK 3. IAK": "Navzdory dělostřelecké palbě zahájené nepřítelem ze ZA (protiletadlové dělostřelectvo) přistály v Taganrogu 3 letouny Jak-1 vedené velitelem letky 291. pluku Jegorovem a padly do rukou nepřítele. Další 3 letouny Jak-1 byly sestřeleny PRO nepřítele v okolí letiště a hořící spadly tam. Zbývající 4 letadla se zločineckým vůdcem (!) se vrátila na rostovské letiště."

První, kdo okamžitě přistál na letišti, byla trojice ve složení Jegorov (Jak-1), Edinarchov (Jak-1) a další pilot, starší seržant Gorbačov (Jak-1). Letadla nepojížděla na parkoviště, ale vypnula motory vedle dráhy, přímo na přistávací dráze "T". Zdá se, že vše, co se stalo, nebylo pro Němce o nic menším překvapením, a tak byla zahájena protiletadlová palba pouze na další trojici (2 x Jak-1 + jeden Jak-7) blížící se k na přistání a němečtí vojáci spěchali k přistálým Jakům.

V této situaci nemohl zbytek pilotů jeho letky pomoci těm, kteří se ocitli na nepřátelském letišti, zbylé letouny měly dostat plnou munici až v Rostově.

Velitel Jegorov (Jak-1), kterému se již podařilo dostat z kokpitu, začal střílet z pistole a byl zabit v následné přestřelce. Edinarkhov (Jak-1) byl zabit, zřejmě hned v kokpitu svého letadla, a jeho letoun byl útočníky zapálen a zcela spálen. Starší seržanti Oleg Michajlovič Gorbačov (Jak-1) byl zajat.

Osud ostatních pilotů perutě byl následující. Letadlo nadrotmistra Vjačeslava Konstantinoviče Bogatyreva (Jak-1) bylo sestřeleno protiletadlovými děly (podle německé zprávy "spadlo do ústí řeky Mius"), pilot zahynul. Michail Semenovič Dotějev (Jak-1) byl zajat Jeho letadlo bylo sestřeleno nepřátelskými protiletadlovými děly, ale pilotovi se podařilo uniknout na padáku.

Na rozdíl od Gorbačova mladšího poručík Dobytěv odmítl spolupracovat s Němci, přežil hrůzy táborů, byl propuštěn ze zajetí v roce 1945, prošel zvláštní prověrkou a byl shledán nevinným. Zajímavostí je, že pilot byl zajat až 18. dubn 1943 a, a to navzdory skutečnosti, že byl sestřelen 17. dubna 1943. Je pravděpodobné, že se poručík Dobytějev během dne pokusil uniknout svým pronásledovatelům a dostal se na frontovou linii.

Pilot 15. IAP, starší seržant V.F. Grabelnikov, zahynul v následné přestřelce, s Jak-7 asi nouzově přistál , letící s ním na palubě, technik-poručík A.V. Kondrakhin byl zraněn, a byl zajat spolu s Gorbačovem a Dodobytěvem.

Odvaha velitele eskadry a jeho zástupce udělala na nepřítele patřičný dojem. Na rozkaz velitele 111. pěší divize, která obsadila taganrogský úsek Miusské fronty, byli generálmajor Reknagel, Jegorov a Edinarkhov pohřbeni na městském hřbitově se všemi vojenskými poctami, které v takových případech náleží.


Jinou cestu si zvolil Oleg Michajlovič Gorbačov. Zradil svou vojenskou přísahu a odešel sloužit Němcům a skončil v 3./Sud FluG 1, jednotce Luftwaffe, která byla zapojena do přepravy stíhaček Messerschmitt z továrních letišť na frontu. Převážel další Bf109, ale zahynul při leteckém neštěstí v prosinci 1945.

V důsledku událostí ze 17. dubna padla do rukou nepřítele nejméně jedna provozuschopná stíhačka Jak-1b (a nová, pouze z továrny). Ve skutečnosti byli tyto stíhačky dvě, což, opět, podle standardů jara 1943, byla také poněkud mimořádná událost.

Pokusili se připravit Němce o cennou trofej, pro kterou byly vyslány dva lety Airacobry z 16. gardového IAP k útoku na letiště Taganrog.

Kapitán A.I. Pokryškin, měl za úkol zničit stíhačku Jak na letišti. Jaka však nebylo možné najít. Němcům se buď podařilo odvézt svou trofej z Taganrogu, nebo stroje dobře zamaskovali na zemi.

Přímí pachatelé tragických událostí ze 17. dubna, pilot a navigátor nešťastné "Pešky", byli postaveni před vojenský soud. Velení 1. bombardovacího leteckého sboru vyvázlo poměrně snadno.

Několik lidí bylo dočasně degradováno, několik bylo pokáráno. Samotný "černý den" 3. IAK se rychle ukázal být zastíněn nadcházejícím bojovým každodenním životem. Jména pilotů, kteří zahynuli v Taganrogu, velmi brzy padla do propasti zapomnění.

Poznámka. Podle mě ukořistěné jaky měly označení "25" a "26" - viz příloha

Přílohy

Naposledy upravil Archivář dne 23 kvě 2025, 11:30, celkově upraveno 2

[Archivář]

A jaký byl osud výše zmíněných dvou Jaků-1? Podle mě byl jeden z nich přebarven a na stroj s kodem EL+ LI a odeslán do Německa - viz foto.
Po druhém stopa mizí, ale ruské prameny uvádějí sestřel jednoho Jaka, který prý létal na ruské straně ...

Přílohy

[Archivář]

A ten Jak, co s ním 3.5. 1943 přelétl Petr Ivanovič Varaksin na německou stranu ? Na něj fotku neznám, ale mohl by to být tento stroj ... Fotky jsou z roku 1943 ...

Přílohy

[Archivář]

A když už jsme u těch Jaků, tak doplníme čtvrtý, který měla Luftwaffe k dispozici.
Podrobný článek viz: https://armahobbynews.pl/en/blog/2019/0 ... emy-hands/

11. května 1943, na letišti Anapa přistál pilot 148. IAP nadporučík M. V. Škomplektov. Slováci, sídlící v Anapě, pilota zajali.

O důvodech přistání letounu na nepřátelském letišti není nic známo. Podle dokumentů TsAMO byl Škomplektov po skončení války repatriován do Sovětského svazu. Již koncem 90. let slovenský pilot JG 52 Jan Režniak v jednom ze svých rozhovorů popsal tento incident takto:
"Jednou ruský pilot přistál v Anapě a vyskočil z letadla vedle nás. Vyskočil z kokpitu a okamžitě řekl, že chce s námi bojovat. Němci ho vyslýchali. Bylo léto a on tam seděl v dlouhých kožených rukavicích. Nechápal jsem proč, ale pak jsem si to letadlo prohlédl zevnitř a řekl jsem, že je to hrdina, že s takovým letadlem vůbec letěl. Seděl jsem v letadle a ruce jsem měl od krve, takže jsem měl rukavice, kdo ví co tam trčelo. Pokryškin později ve své knize napsal, že se údajně ztratil se zbrusu novým letadlem, když letěl z továrny. To není pravda, přiletěl k nám schválně."

Ukořistěný letoun byly předány stíhací peruti Luftwaffe JG 52. Po testech 12. května byl převezen do Tamanu a poté do Kerče. Následně byla stíhačka odeslána do Německa, kde byla 3. září 1943 předvedena vrchnímu velení Luftwaffe na výstavě trofejí v Rechlinu a poté vystavena pro veřejnost v Meklenbursku. Další osud letounu není znám.

Přílohy

Naposledy upravil Archivář dne 22 kvě 2025, 21:57, celkově upraveno 1

[Archivář]

Další stroj zase ukořistila JG 52 někdy v druhé polovině roku 1943 - Hainz Sachsenberg donutil k přístání další Jak - měl trupové číslo 39 a podle znaku u přídě byl od 812.AIP

Přílohy

[Archivář]

A teď záhada - tady jsou fotky na další dva Jaky u Luftwaffe, jeden je také od 812.IAP (ale není to asi ten Sachsenbergův). Neví někdo co to jsou za stroje a jaké jsou jejich osudy ?
Doplněn (oprava): ten znak je od 291. IAP.

Přílohy

Naposledy upravil Archivář dne 24 kvě 2025, 18:57, celkově upraveno 1

[Archivář]

Jediný Jak, který se dostal do Rechlinu na testy je mašina, kterou přeletěl Hans-Werner Lerche z letiště Groß Schiemanen do Rechlinu 12.1.1945.
Měl by to být Jak-3 No.0729226 ze 172iap 309iad 4VA, pilotoval ho ml.l-t Rybkin, "bílá 7" který se 23.12.1944 nevrátil z hlídkového letu (odpoutal se od skupiny)a byl zajat u polského města Pultusk.
Lerche tvrdí, že byl po testech předán 2.Staffel/Versuchsverband Oberbefehlshaber der Luftwaffe (druhá letka experimentální jednotky vrchního velení Luftwaffe) -Zirkus Rosarius . Zirkus také objížděl operační letiště a ukazoval pilotům Luftwaffe ukořistěné letouny a cvičil je v technikách boje proti těmto letounům.

Přílohy

Naposledy upravil Archivář dne 25 kvě 2025, 11:59, celkově upraveno 1

[misakGS]

Nemáš za co se omlouvat, jen jsem chtěl upřesnit původ té konkrétní fotky, kterou si sem dával. Je to opravdu ta co jsem sem kdysi vkládal, viz. ty ohnuté rohy. Jinak díky za super práci

[Archivář]

Podařilo se mi najít v ruských zdrojích přesný přehled ztracených Jaků od 291. IAP dne 17.4. 1943

59. kapitán Jegorov Alexej Gavrilovič, Jak-1B č. 05119, motor č. 4-3425, technik seržant Kuzněcov; (letoun ukořistěn)
66. poručík Ivan Jakovlevič Edinarkhov, Jak-1B č. 10115, motor č. 4-1769, technik rotmistr Epichin; (letoun zničen na letiště - požár)
61. rotmistr Michail Semenovič Dotajev, Jak-1B č. 27127, motor č. 4-2433, technik nadporučík Gorjunov; (letoun zničen - sestřelen)
62. Starší rotmistr Oleg Michajlovič Gorbačov, Jak-1B č. 32117, motor č. 4-2527, technik poručík Anufrin; (letoun ukořistěn)
60. Starší praporčík Bogaterev Jak-1B č. 21117, motor č. 4-2134, technik poručík Tichonov. (letoun zničen - sestřelen)

(nejsou mi jasné ty čísla u každého stroje (na začátku), trupové číslo to asi nebude, možná je to číslo ztráty u jednotky)

plus
Jak-7b z 15. IAP druhé divize sboru - 278. IAD - Vasilij Ferapontovič Grabelnikov (zabit) plus leteckým mechanikem A.V. Kondrakhinem (zajat - zraněn) - nouzové přistání ? Ten Jak-7b musel nouzově přistát, převážel totiž sebou mechanika a ten se zachránil (zraněn), jak by se jinak dostal z letounu ...

Výša zmíněný seznam Jaků-1B řeší tyto otazníky:
- ukořistěné Jaky byly typu Jak-1B, tudíž nešlo o stroje trupových čísel 25 a 26, jak jsem se původně domníval.
- ty ukořistěná Jaky z 17.4. 1943 budou na těch fotkách u kterých jsem měl otazník, ostatně dokazuje to i znak 291. IAP na jednom z nich (to mi došlo až teď)
- ty dva Jaky-1 s čísli "25" a "26" budou pravděpodobně ukořistěné už v roce 1942 - viz dále

Naposledy upravil Archivář dne 24 kvě 2025, 19:04, celkově upraveno 3

[Archivář]

K těm Jakům trupových čísel "25" a "26" se mi podařilo nově najít toto:

Jak-1 č. 25, 518 IAP, August Kuban, 1942.
Fotografie bez data a s popiskem k pilotovi:
"Ruský stíhač"
typ Jak-1
(Pár jich jsem sestřelil)
Ruský přeběhlík, nadporučík
ztracená motivace (hatte keine Lust mehr znamená již nechtěný, stal se neochotným – zřejmě znamená neochotu bojovat)
přistál na silnici pro tanky, zvedli jsme ho"

Jak-1 č. 26, 518.IAP, Majkop (pravděpodobně 1942)
popisek fotografie obsahuje slovo Überläufer - přeběhlík.

Doplnění - našel jsem ještě fotku jednoho z těch dvou Jaků - podle mě to je "26" z letiště Majkop (září/říjen 1942) - tehdy tam byla I./JG 52 - stroj má zamalované hvězdy.

Zajímavé je,jde že se evidentně o dva stroje stejného IAP, navíc ve stejném období, dokonce s trupovými čísly jsoucí po sobě. Bohužel zatím k těmto strojům víc nevím.

Přílohy

Naposledy upravil Archivář dne 25 kvě 2025, 15:47, celkově upraveno 1