Praga V3S, Ciro Models 1:48

[KLuK]

Konečně mi zbylo trochu času na modelaření. Tak jsem pokračoval v dokončování přívěsného vozíku.

Po doplnění pár drobností na korbě a rámu ...

... vozík dostal nástřik hnědozelenou barvou.

Na oji vozíku je doplněné sklopené pomocné kolečko.

Na zádi vozíku jsem doplnil zábrany proti překlopení vozíku a výsuvné podpěry.

Ještě jeden pohled na připklopené pomocné kolečko.

Zábrana proti překlopení vozíku a výsuvná podpěra v v detailu.

[KLuK]

Na zadním dílu plachty vozíku jsem doplnil řemínky pro rozepínání plachty a v dolní části otvory pro zavírací páky korby.

Na spodním okraji plachty jsem vysekl otvory a provlékl "lano" pro přichycení plachty k vozíku.

Nakonec jsem plachtu zkusmo na vozík nasadil a vyzkoušel, jak šněrování sedne. Plachtu ještě sundám, zatím by mi zbytečně překážela.

[KLuK]

Nyní jsou na řadě kola. Už jsem se zmiňoval, že žádná vhodná kola nemám k dispozici a budu je muset nějak vyrobit. S disky kol nebude problém, na to mi postačí kousek plastu. A jak na pneumatiky? Když jsem dumal nad tím jak na to, vzpomněl jsem si na dobu hodně dávnou, když jsem stavěl papírové modely automobilů. Papíru mám doma dost, výroba je jednoduchá a poměrně rychlá a výsledek je dost dobrý. A hlavně papír má proti plastu jednu velkou výhodu. Při broušení (pomocí vrtačky) se netaví.
Když jsem si ujasnil způsob jak udělat kola, zbývalo domyslet jak na nich udělat vzorek. Vyřezávat vzorek ručně do tří kol se mi nechtělo. Je to hodně pracné a náročné na přesnost. Ale pomohla náhoda. Při prohledávání zásob mi padly do oka lepty se šněrováním na strará "hadrová" letadla. A bylo rozhodnuto. Nebude to sice přesně ten samý vzorek, ale pro mé vitrínové potřeby úplně postačí.

Tyto lepty použiji na ztvárnění vzorku pneumatik.

Detail jednoho proužku se šněrováním. Na šířku pneumatiky budu potřebovat tři proužky vedle sebe.


Část postupu výroby pneumatik už jsem popisoval, ale ať je celý postup na jednom místě :

Nejdříve jsem si nařezal z obyčejného kancelářského papíru proužky o 1 mm šiřší než budoucí tloušťka pneumatiky.

Poté jsem začal papírový proužek natřený po jedné straně Herkulesem (mimo části papírového proužku dotýkající se kulatiny) namotávat na kulatinu o průměru budoucího disku kola. V mém případě to byla dřevěná kulatina o průměru 10 mm. Takto jsem postupně namotával pásek za páskem, až jsem dosáhl požadovaného průměru 17 mm.

Chvíli jsem počkal, až lepidlo zaschne a potom jsem polotovar budoucí pneumatiky stáhl z kulatiny. Stejmým způsobem jsem si navinul další dvě pneumatiky a všechny je nechal proschnout do druhého dne. Druhého dne jsem všechny tři pneumatiky "prolakoval" řídkým sekunďákem a opět je nechal proschnout.

Kulatinu co jsem použil na motání pneumatik jsem upnul do elektrické vrtačky a na ni narazil proschnutý polotovar pneumatiky a pomocí brousítek zarovnal a vytvaroval jeden bok pneumatiky. Po otočení kroužku jsem brousítkem zarovnal a vytvaroval i druhý bok pneumatiky a nakonec i její obvod. Po vybroušení jsem pneumatiku natřel tmavou barvou.

Na připravenou pneumatiku jsem postupně nalepil 3 proužky leptů vedle sebe a tím vyřil vzorek.

Pro sjednocení povrchu jsem přetřel přilepený vzorek tmavou barvou. Po přestříkání surfem pro opravu drobných vad budou pneumatiky připravené k finálnímu nátěru.

Jsem si vědom, že vzorek pneumatik neodpovídá reailitě, ale je to lepší než nic. Navíc na fotografii je kolo několikanásobně zvětšené, v reálu to vypadá lépe.

Naposledy upravil KLuK dne 30 zář 2022, 18:46, celkově upraveno 1

[Martin Hatala]

Uzasne tvoriva a vynaliezava praca, kłobuk dołu

[KLuK]

Děkuji Martine! Mám radost, že se Ti moje tvoření líbí.
Právě novostavby a rozsáhlé úpravy modelů je způsob modelaření ve kterém jsem se našel a který mě opravdu baví.

[KLuK]

Po týdenním odpočinku na dovolené jsem už se nemohl dočkat, až budu pokračovat ve stavbě spojařské Vétřiesky. Momentálně dokončuji přívěsný vozík.

Pneumatiky jsem obul na disky, vyříznuté z plastové destičky a dotvarované v elektrické vrtačce. Kuželové středy disků jsem vybrousil z bambusové špejle (při broušení v elektrické vrtačce se bambus na rozdíl od plastu netaví). Pera na ráfcích jsem ztočil z kousku měděného drátu. Hotová pojezdová kola jsem přilepil na nápravu a společně s nápravou pak na vozík.

Rovněž jsem na vozík již definitivně nasadil plachtu a její správnou polohu zafixoval v několika místech sekunďákem. Šněrování na plachtě na vozíku jsem navlékl na háčky, postupně vyšponoval, na zadním čele svázal oba konce provázku a zakápl lepidlem.

Na rámu vozíku jsem doplnil lanko ruční brzdy (z pružné nitě do šicího stroje nabarvené prachem z nastrouhané tuhy) a držák rezervy včetně rezervního kola, na zadní čelo korby pak SPZ (vytisknutá na fotopapír). Nakonec jsem přilepil koncová světla a odrazky.

Vozík je téměř hotový, chybí už jen kanystry na benzín pro centrálu s drátovými držáky (nad blatníky kol), dvě malé sříňky na bocích vozíku, připojovací hadice vzduchu pro brzdy a kabel pro koncová světla. Ale tohle "šperkování si nechám na později.

Pro lepší představu o velikosti (přesnější by bylo napsat o maličkosti) vozíku jsem vozík vyfotil s krabičkou od sirek.

Naposledy upravil KLuK dne 10 říj 2022, 11:26, celkově upraveno 1

[Gagoš]

No to je paráda

[KLuK]

Jsem rád, že se vozík líbí.

Vozík je čistá novostavba, jediné díly, které jsem použil již hotové, jsou fotolepty se zavíracími pákami zadního čela vozíku. Jinak je vše samo-domo.

U mobilní radiostanice R-140 na podvozku Pragovky byl vozík nezbytnost, byly v něm anténní stožáry a lana, zemnící kolíky, záložní elektrocentrála a další důležité nezbytnosti pro provoz radiostanice. Díky tomu, že se tohle rozměrné, ale pro provoz radiostanice potřebné "haraburdí" vozilo v přívěsu, bylo snadno dostupné a ve skříňové nástavbě Vejtřasky bylo (oproti Zilu se stejnou radiostanicí) dost místa na pohodlnou obsluhu radiostanice.
Zil se stejnou radiostanicí byl co se vybavení a pohodlí posádky více spartánský, skříňovou nástavbu měl menší a veškeré potřebné příslušenství bylo porůznu rozstrkáno po kabině a jestli si to dobře pamatuji, něco bylo i ve vacích na střeše. V případě potřeby provozu radiostanice za jízdy, musel Zil zastavit, obsluha stanice následně zvenku a ručně pomocí jednoduchého pákového mechanizmu zvedla střešní anténu. ¨
U Pragovky to bylo vyřešeno lépe. Zvedání antény bylo hydraulické, ruční pumpou, kterou obsluhoval spolujezdec a anténa se dala zvedat i sklápět za jízdy. Hydraulický okruh pro zvedání střešní antény se také používal pro vyjmutí elektrocentrály ze skříňové nástavby. Zástavba radiostanice do Pragovky byla celkově lidštějští, více se u ní myslelo na posádku a zjednodušení její práce.

[vojta16399]

Vypadá to parádně, ty detaily tomu dodaly strašně moc

[KLuK]

Přívěsný vozík je téměř hotový, tak jsem ho zatím odložil a teď se zase budu nějakou dobu věnovat stavbě Vétřiesky.

Vrátil jsem se k upravenému rámu a začal na něj doplňovat další díly. Stavebnice obsahuje pouze základní díly podvozku- nápravy, listové pružiny a kola - a nechává tak volný prostor pro úpravy a doplnění detailů.

Nejdříve jsem na rám doplnil nápravy. Z měděného drátu v bužírce (bužírku jsem na drátu nechal kvůli dosažení správného průměru kardanové tyče) jsem si naměřil a nastříhal jednotlivé kardanové tyče. Ty jsem přilepil do diferenciálů jednotlivých náprav...

... a poté jem nápravy s přilepenými kardanovými tyčemi postupně přilepil na rám. Nejdříve jsem zasunul volný konec kardanové tyče do rozvodovky a poté přilepil nápravu na příslušnou listovou pružinu. Konec kardanu zasunutý do rozvodovky jsem nakonec zafixoval kapkou řídkého sekunďáku.

Na levé straně přední nápravy jsem doplnil páku otočného čepu, tyč od převodky řízení doplním po přilepení kabiny na rám.

Spojovací tyč řízení jsem vyrobil z tenkého drátu, ochranné krytky kloubů řízení jsem použil z fotoleptů ze stavebnice.

Z cínového drátu jsem podle fotografie vytvaroval výfukové potrubí...

... a přilelpil ho k tlumiči a rámu.

[KLuK]

Z kousků plastu jsem vyrobil držáky zadních pružin a stabilizačních tyčí.

Z drátů a bužírky jsem slepil stabilizační tyče a sekudovým lepidlem přilepil k připraveným držákům na nápravách a rámu.

Na výrobu horních stabilizačních tyčí a jejich uchycení jsem použil stejný výrobní postup ...

... držáky stabilizačních tyčí z kousků plastu, stabilizační tyče drát a bužírka.

[Martin Hatala]

Preparadne, tot je moja oblíbená stavba, stale cakam na pokracovanie a to nikdy nezklame. Klobouk dolu Pane

[KLuK]

Děkuji Martine! Jsem opravdu moc rád, že Tě moje přestavba Vétřiesky tak zaujala. Vzhledem k tomu, že se spojařská verze se stanicí R-140 od obyčejné skříňové verze (která je ve stavebnici) v mnohém lišila, úprav bude ještě hodně ... a také mnoho dílů budu muset vyrábět od nuly. Tak si myslím, že i nadále se bude na co dívat.

[KLuK]

Protože jsou díly skříně ve stavebnici opravdu pěkně a čistě odlité, původně jsem si myslel, že díly skříňové nástavby požiji jako základ, který jen lehce upravím a do kterého doplním spojařské vybavení, ale po bližším prostudování fotografií a plánků jsem od tohoto záměru upustil. Důvody k tomu byly hned dva.

První věc je, že skříň s radiostanicí R-140 měla na levé straně méně okének ...

... na pravé straně skříně bylo okének taky méně a nebyly na ní žádné dveře.

Na přední stěně skříně není u R-140 žádné okénko (nemělo by žádný smysl, vysílač R-140 stál zády právě k této stěně a vzhledem k jeho velikosti by okno zcela zakryl).
Nejvíce změn bylo na zadní stěně skříně, dveře byly jen jednoduché, takže jen jedno okno. Nalevo od dveří pak byl držák s pneumatickým anténním stožárem a napravo ode dveří větrací otvor pro vestavěnou elektrocentrálu a manipiluční rám pro snadnější vyjmutí elektrocentrály z auta.

A druhá věc, která rozhodla o výrobě nové skříně jsou nálitky na vnitřích stranách dílů ze stavebnice. Protože chci udělat i vybavení radiostanice, nálitky na vnitřních stěnách budou překážet.
Po krátké úvaze jsem došel k závěru, že zaslepit přebytečná okna, odbrousit vnitřní nálitky a narýt nové panely a krytky do rezinových dílů je natolik pracné, že raději udělám celou skříň novou.

[KLuK]

Pomalu jsem začal vyrábět novou skříňovou nástavbu s radiostanicí. Vzhledem k tomu, že je to v podstatě krabice, nebude to velký problém. Vzhledem k tomu, že chci mít vybavený i vniřní prostor radiostanice, nemohu použít ani původní střechu ze stavebnice. Ta má sice správný tvar, ale jen zvenku. Spodní strana dílu střechy je rovná (nekopíruje prohnutí střechy). Ale např. vysílač je tak vysoký, že se téměř dotýká stropu a pod střechu ze stavebnice by se nevešel. Naštěstí střecha má poměrně jednoduchý tvar, který půjde snadno vyrobit.

Na této fotce je dobře vidět, jak vysílač (v čele kabiny) a "krabice" se svody přijímacích antén (vlevo nahoře) zasahují do vyklenutí střechy.

Díky dostatečnému počtu nalezených fotografií vnitřního prostoru radiostanice a jednotlivých komponentů mám v tomto ohledu celkem jasnou představu. Horší je to s předsíňkou. Na tu jsem nenašel jedinou fotografii ani plánek. Nezbývá mi tedy, než se spolehnout pouze na svoji paměť, což po čtyřiceti rocích, kdy jsem radiostanici viděl naposledy, není žádná výhra. Na druhou stranu mě uklidňuje skutečnost, že do uzavřené kabiny nástavby s raidostnicí bude vidět jen čtyřmi okénky (dvě na každém boku).
Proto jsem se také rozhodl vyrobit zařízení radiostanice lehce zjednodušené, co se drobných detailů týká. Na ovládací panely přístrojů použiji fotografie na které doplním jen pár markantních a velkých prvků jako jsou různá madla a velké ovládací prvky. Detailní provedení všech titěrných kontrolek a drobných přepínačů by byla zbytečná práce. Skrz malá okénka by to stejně nebylo moc dobře vidět.

No a předsíňka bude více méně spadat do kategorie what if. Pamatuji si, že v ní byla na jedné straně skříň s náhradními díly a nářadím a na protější straně zakrytovaná elektrocentrála, ale přesný vzhled budu dotvářet podle své přibližné představy. Ale ani do předsíňky nebude zas tak moc vidět. Pouze jediným okénkem ve dveřích na zadní straně nástavby. Takže vzato střízlivým pohledem, žádný stres.