! Abych předešel nové frustraci, zvolil jsem jako další počin záležitost od pohledu jednoduchou a nekomplikovanou. Navíc se jedná o můj první hydroplán, což tak nějak hezky koresponduje s časem léta a dovolených… 
A skutečně, stavba proběhla v podstatě bez zádrhelů, tedy až na ty, které jsem si způsobil sám (ztráta a následná výroba nové přístrojové desky
) a díky pečlivé přípravě (předvrtání všech otvorů v křídlech i trupu) nečinilo potíže ani jindy adrenalinové spojení nosných ploch. Stavba krabička, doplněna pouze ventilová táhla na motoru (díky Pavlovi Zimandlovi za foto). O kamufláži bylo v podstatě rozhodnuto, kolega Liznerl mě předběhl s vlaštovkou, takže jsem zvolil Američana – těch z první války zase tolik není. Od svého předchůdce jsem získal rovněž inspiraci ke ztvárnění „čáry ponoru“ na plovácích, ale na rozdíl od něj si nemyslím, že by ponořená část dlouhým máčením získala zelený nádech (koneckonců letouny jistě trávili ve vodě jen nezbytně nutnou dobu, takže asi neměli čas obrůst řasami 
). Tudíž v mém podání je spodní část ve světlejším odstínu základní barvy (rozuměj vybledlá působením mořské vody) navíc s množstvím odřenin způsobených praskáním a odlupováním barvy. Kamuflážní odstíny jsem neřešil, použil jsem barvy GS předepsané v návodu, na detaily štětcové Vallejo, na zašpinění oleje a malovátka TAMIYA.
- Přílohy
-
-
-
-
-
-
-
