„Maminko, jak jsem se narodila?“ „Jednou nám s tatínkem bylo moc hezky, tak jsme se rozhodli, že spolu zasadíme malé semínko. Tatínek ho dal pěkně do hlíny a já se o něj starala a oba jsme chtěli, aby z něj jednou vyrostla velká zdravá kytička. A tak se stalo, že jsme jednoho dne uviděli malý lístek a pak další a další a za pár měsíců to byla velká rostlinka, která nám dělala velkou radost. A když to bylo devět měsíců, nastal čas. S tátou jsme ji otrhali, usušili, smotali brčko a zhulili se tak, že jsme při šukání zapomněli na kondom.“
„MILÁČEK CELÉHO NÁRODA“, poslanec Marek Benda, přijde do banky, chce si vybrat peníze, ale zapomněl občanku. Benda: „Vždyť jsem poslanec, mě přece zná každý. Tak na co občanku?“ Pokladní: "Jenom obličej není jednoznačná identifikace - co já vím, můžete být jen dvojník. Jó, byl tu jednou Karel Gott, a taky si zapomněl občanku. To ale stačilo, že nám zazpíval jednu písničku a bylo to jasné. Pak jsme tu měli Jaromíra Jágra, taky si zapomněl občanku, ten ale vytáhl z tašky puk a hokejku a to co nám s ní předvedl za kličky, taky nenechalo nikoho na pochybách." Benda: "No jó, já ale nic neumím. "Pokladní: "Výborně pane Bendo! Chcete to v dvoutisícovkách, nebo drobnější?"
V hospodě v Newcastlu sedí německý tirák a rýpe, jak jsou britští řidiči pomalí. "Já naložím náklad v Hamburku, projedu Holandsko, Belgii, vyložím náklad v Newcastlu a do dvou dnů jsem zpátky v Hamburku." Děda sedící u sousedního stolu povídá: "To já jsem za mlada ráno naložil náklad v Newcastlu, dopoledne jsem ho vyložil v Hamburku a ještě jsem to stihl zpátky do Newcastlu na oběd." "Vážně?" zarazí se Němec, "a co jste to řídil?" Děda suše ucedí: "Lancaster."