Před sebou volný víkend a v hlavě nechuť pouštět se do čehokoli složitějšího. Zběžné prohrabávání se krabicí s pytlíkovými Eduardy. Povědomá silueta mě vrací zpět do dětství, naskakuje vzpomínka na časy netrpělivého listování v ABC: rok tuším 1986 a Avia CS 92 v dvaasedmdesátce – horká novinka družstva SMĚR! Tahle je sice dvakrát menší, ale taky mám na všechno o poznání míň času! Hrubá stavba byla záležitostí několika desítek minut. Nevím, jestli vinou vlastní nešikovnosti, ale dostat oba kokpity na své místo, tak aby šel trup bez problému zavřít, mi dalo fakt zabrat. Podobné to bylo s přechody křídla a motorových gondol, tady jsem musel dokonce tmelit… Poslední nervy drásající záležitostí bylo vymaskování všech okýnek překrytu kabiny. Nástřik zelenou GUNZE C60 bez problémů, patina olejem a ZIPPO benzínem rovněž. Po zkompletování jsem se nemohl ubránit dojmu, že model je takový nějaká „nohatý“, že zkrátka sedí příliš vysoko . Zkrátil jsem tedy hlavní podvozkové nohy o 1mm. Popravdě, připadá mi, že to pořád není ono, ale je to snad lepší…