Spitfire Mk. Vb František Fajtl Ry - F vrtulový kužel

[Joe Hallenbeck]

Co se týče toho Spitfiru RY-F AB916 tak máte a nemáte tak úplně pravdu. Ono je to totiž trochu složitější, hned vysvětlím.

Spitfire AB916 byl podle sériového čísla dodán továrnou v Castle Bromwich 9. MU dne 24.8.1941 a 9. MU jej předala 313. stíhací peruti dne 5. 9. 1941. 313. peruť jej záhy předala, t. j. 26. 10. 1941, letce kooperující v rámci pobřežních dělostřeleckých baterií. Ten Spitfire AB916 byl v podstatě zbrusu nový přímo z továrny a nebyl důvod jej vybavit vrtulí z Hurricanu a to zejména proto, že neměl ani škrábanec. Ta vrtule je skutečně Rotol, jenže né ta klasická "standardní". Hned vysvětlím:
První tovární pětky sjely z linky v Castle Bromwichi v červnu 1941. Před tím byla najetá výroba Mk IIB. Jelikož tyto pětky úzce navazovaly na předchozí zde sériově vyráběné Spity Mk. IIb, tak se tyto úvodní sériové pětky z Castle Bromwichu mírně odlišují od pětek stavěných v továrně u Supermarinu. Ty rozdíly byly právě v třílistých automaticky stavitelných vrtulích Rotol s KOVOVÝMI listy, které byly opravdu ŠIRŠÍ a s nimi se používaly TVAROVĚ ODLIŠNÉ kratší a výrazněji zakulacené VRTULOVÉ KUŽELY, což je dle fotky zřejmě i případ Spitfiru RY-F sériového čísla AB916.
To ale není celé, protože tehdejší situace je trochu komplikovanější. Záhy (avšak nikde se mi nepodařilo vyšťourat přesné datum) se totiž v Castle Bromwichi přešlo na tvarově mírně odlišné vrtulové listy Rotol z materiálu Jablo (lisované dřevo), zkombinované s původními vrtulovými kužely. Ještě později v roce 1941 (opět se mi nepodařilo dohledat přesné datum) se v Castle Bromwichi začaly užívat nové vrtule Rotol (opět Jablo materiál) s delšími a špičatými vrtulovými kužely "standard".

Jen tak mimochodem Spitfire RY-F sériového čísla AB916 byl vybavený Rolls Royce Merlinem 45M. Tato verze Merlinu pětačtyřicítky měla optimalizovaný kompresor pro maximální výkon v nízkých letových hladinách což znamenalo, že průměr kompresoru byl zhruba 241 mm (byl tedy menší než u normalního Merlinu 45). Později byly Spitfiry s takto modifikovaným motorem označovány jako L. F. Mk. (Low Altitude fighter). To je s největší pravděpodobností důvod, proč tento Spitfire peruť záhy předala "druhosledové" jednotce, ačkoliv byl zbrusu nový. V tu dobu totiž velitelství RAF stále předpokládalo, že vzdušné souboje budou probíhat ve vyšších letových hladinách.

Vím, že je to staré téma, ale myslím si, že tyto informace jsou natolik přínosné, že stojí za to, se o ně podělit s ostatními kolegy.

[Midar]

Když už jsme vykopali tu starou mrtvolu (téma z roku 2008 ) tak si dovolím jednu otázku, kterou bys možná mohl znát. A to, zda existovaly za války Mk.V se samostatnými výfuky (1 válec = 1 výfuk, jako třeba na devítkách). Kdesi jsem se dočetl, že existovaly právě pětky s Merlinem 45M, které to tak měly. Stejně jako AR501 co dneska lítá v Shuttleworthu. Zajímalo by mě totiž, zda to má nějaký reálný základ, či za tím stojí obyčejný pragmatismus (tj. dostupnost dílů)

[Petr Bunda]

Zkusím k tomu něco napsat, i když nejsem Joe a tohle patří spíše do tématu o Spitfiru. Pětky opravdu používaly výfuky z Mk.IX, protože se tím zvyšovala maximální rychlost o několik km/h, což se v boji hodilo. Pokud je mi známo, z výroby takhle pětky nevycházely, jednalo se o úpravu vzniklou pravděpodobně ve Středomoří. Novozélanďan Evan Mackie, eso u 243. perutě, byl průkopník výměny výfuků u Mk.V za typ z Mk.IX.

[Midar]

Takže to zjevně nemělo noc společného s instalací verze 45M. Dík