Pokračujeme v krasojízdě. Chtěl jsem mít tenhle model hotový do Jabbeke, ale na Rábě jsem se hodně zdržel barvením. Bylo dobře, že jsem se zdržel, protože Rába vypadá tak jak vypadá a i Volvo má tak šanci se posunout o kousek dál. Dělat na Volvu budu postupně jak bude čas. Asi to nebude úplně taková rychlovka jako Rába, ale na druhou stranu, s výjimkou kabeláže v podvozku, detailů motoru (budu to dělat podobně jako na Rábě) mám spodek hotovej a nejvíc práce bude teď na kabině. Musím vymyslet co s těma dveřma. Jsou sice otevírací, ale ten pant je trochu vidět a já si musím rozmyslet co vlastně chci a jestli mi ten pant tolik vadí nebo jsou otevírací dveře na modelu dostatečnou kompenzací.
Úvodem
Tak dlouho jsem chodil kolem tohoto modelu, až jsem se jej rozhodl postavit. Stavebnice samotná má za sebou dlouhou a docela zajímavou historii. Nejen, že jde o stavebnici z první série, tedy vůbec první série stavebnic nákladních automobilů, kterou firma Italeri uvedla na počátku osmdesátých let na trh, ale tahle konkrétní navíc ještě procestovala kus světa. Stavebnici, ve které je místo obtisků ještě klasická samolepka, jsem totiž koupil již v rozestavěném stavu od kolegy Briana Edgara ze Skotska někdy v roce 2004. Stála nemalé peníze (žádné reedice tehdy neexistovaly). Brian tuto stavebnici nějakou dobu předtím koupil zase od někoho z USA. Aniž by na ní něco udělal, přenechal ji nakonec mně a já tak vycházím z práce neznámého modeláře z USA. Tento modelář poměrně čistě slepil podvozek, motor a kabinu a nebyl to určitě žádný zelenáč, protože nahradil vinuté pružiny zavěšení kabiny skutečnými pružinami a navíc zavěsil na panty jak dveře kabiny tak i střešní ventilačku. Většina dílů je dosti čistě opracovaná a lepení čisté, takže žádné zásadní opravy či rozebírání nebyly zapotřebí.
Model jsem původně zakoupil pro stavbu klasického tahače z ČSAD. Dlouho jsem se k ní ale nemohl rozhoupat, navíc by to znamenalo rozebrat a nepoužít velkou část docela hezkého podvozku a proto jsem se do stavby nikdy nepustil. Když jsme připravovali sadu leptů na Volvo F12, rozestavěný model se docela hodil, neboť ho bylo možné snadno využít k prezentaci dílů. Od té doby na model opět jenom sedal prach a čekal na nějaké využití. Chtěl jsem z něj postavit tahač místního dopravce, ale později jsem zjistil, že jde o vůz druhé generace s jinou kabinou, který se liší v tolika detailech, že o jeho stavbě z této stavebnice nemá moc smysl uvažovat. Před dvěma lety modelu opět svitla naděje, když jsem objevil fotografie zrenovovaného tahače v barvách známé nizozemské firmy Den Hartogh, který dosti přesně odpovídal stavebnici a jeho stavba by tak nevyžadovala mnoho úprav. Jedinou překážkou byly obtisky s bílými nápisy, ale ty mi ochotně namaloval a nechal vytiskout Honza Moštěk. Chtěl jsem model připravit na Jabbeke 2011, ale horko těžko jsem nakonec stihnul postavit vyprošťovací Iveco a tak na model opět sedal prach.
Během letošního roku jsem se o stará Volva začal zajímat intenzivněji. Poznal jsem je blíže po technické stránce a dokázal tak snáze identifikovat místa, která by si na modelu zasloužila doplnění detailů či drobné opravy. Začal jsem pracovat na modelu F89 ale zároveň jsem tušil, že F89 je poměrně velké sousto a že to na jedno nadechutí nepůjde tak snadno. Díky blízkosti skutečných kamionů se mi podařilo získat poměrně kvalitní podklady na stará Volva obecně a ten byl široce využitelný, protože typy F89 a F12 jsou příbuzné více než by se na první pohled mohlo zdát.
Odsud byl již jen krůček k opětovnému otevření krabice s rozestavěnou dvanáctkou, která se tak mohla stát oddechovou stavbou v průběhu prací na stěžejní osmdesát devítce, ale která mohla zároveň využít hojné stavební podklady, sdílet s osmdesát devítkou některé díly a získat tak jisté ambice na to být poměrně detailním modelem, což nemusí být v případě oddechovky automaticky pravda.
O předloze
Volvo F12 je dnes již klasickým představitelem zlaté éry konstrukce nákladních automobilů druhé poloviny dvacátého století. Z hlediska provozní spolehlivosti, údržby, jednoduchosti a odolnosti jde prakticky o vrchol produkce značky Volvo.
Na druhý pohled však bylo pod moderním kabátem na vozidlech vystopovat osvědčené komponenty starších bratrů osmičkové řady. První desítky a dvanáctky tak přebraly podvozky, nápravy i základy pohonných jednotek. Motory D120A z modelu F89 měly s pozdějšími variantami motoru D120 shodné bloky a po nějakou dobu i klikové hřídele a další významné komponenty. Obrovským přínosem ovšem bylo změněné uspořádání jednotlivých agregátů. Zejména přemístění turbodmychadla z prostoru nad hlavou na bok motoru umožnilo výrazné snížení motorového tunelu a podstatně větší svobodu pohybu pro řidiče v kabině. Poněkud konvenčnější bylo rovněž i umístění chladiče, který již seděl (narozdíl od modelu F89) pevně v rámu.
Po představení modelů na konci sedmdesátých let ovšem následoval další vývoj a vozidla rychle dostávala nové komponenty v podobě dále upravených motorů, převodovek, vzduchového odpružení a postupně přicházely i vzhledové změny, přelomová kabina s vysokou střechou s dnes již legendárním pojmenováním Globetrotter a další a další úpravy, které z modelů F12 a (po zavedení výroby vysoce výkonného šestnáctilitrového motoru) F16 udělaly legendu a etalon spolehlivosti, ke kterému se všechna pozdější Volva i automobily dalších značek pouze snažily přiblížit. Snad jen o 2. a 3. řadě kamionů Scania lze hovořit jako o konkurenci, která dokázala s tímto modelem držet krok a dala tak vzniknout další legendě.
Stavební záměr
Podobně jako Rába - oddechovka bez složitých konverzí za využití materiálu, co mám na auta z této doby připravený - nějaká zajímavější kola než disky Italeri (buď péráky nebo pětidíráky a určitě chci nějaký jíný pneumatiky, buď ty co mám na odlití na F89 nebo ty pěkný co sme ukradli u Honzy Moštěka z tý čínský hračky - Láďa Petřík sem nedávno dával jejich fotku).
Samozřejmostí jsou plechy. Ale nebudou to plechy na F12 jak je znáte. Na základě zkušeností se spoustou plechů, které jsem vymýšlel za poslední roky jsem se rozhodl překonstruovat celou sadu (F12 byla první sada, co jsem před lety dělal) a tu tady hned na začátku ukážu. Budete slintat, protože v ní bude zase něco úplně novýho co jsme doposud vůbec neměli v nabídce.
Ještě v první fázi stavby jsem byl pevně rozhodnut konečně využít obtisky od Honzy Moštěka a postavit vozidlo v barvách tradičního nizozemského dopravce, firmy Den Hartogh, která vlastní jeden zrenovovaný tahač tohoto typu. Pak jsem ale zapochyboval a zastyděl se sám před sebou, když jsem si uvědomil, že stejné typy vozidel sloužily i v několika zemích východního bloku. Já, takový fanoušek tradičních dopravců východního bloku, a stavět vozidlo z flotily kapitalistického dopravce, když identický typ sloužil jak v Hungarocamionu tak i v PEKAES? Přiznám se, že jsem dvounápravové varianty dvanáctek vždycky dost opomíjel, neboť jedinou správnou variantou bylo provedení s tuplákovou zvedačkou. Přece jen jsem si ale musel přiznat, že polská nebo maďarská dvanáctka bude pro mě cennějším modelem než auto z Nizozemí a tak jsem zaškrábal prstíkem u Karla Václavíka, který fandí podobným věcem, poslal mu pár obrázků jako podklady pro namalování loga polského státního dopravce. Během pár hodin jsem měl v mailové schránce obě varianty loga, rané i pozdní (obě jsou na dvanáctkách fotograficky doložena).
Asi vás napadne, že takových dvanáctek už je pár postavených. Dvounápravové jsem našel tři, z nichž jednu stavěl Piotr Jozwiak. Trochu mě mrzelo, že nepoužil loga PEKAES, ale jinak jde o špičkovou a profesionální práci . Jeho model pro mě není ani tak inspirací jako spíše výzvou postavit model trochu jinak a nebyl bych to já, abych ho nechtěl zároveň udělat lépe.
Po mojí aférce s Hungarocamionem v podobě Ráby S16 jsem ale docela zviklaný. Maďarské dvanáctky se mi nikdy moc nelíbily, ale musím se přiznat, že mi poslední dobou docela padly do oka a musím přiznat, že mi atuálně přijdou atraktivnější než ty polské. Zatímco polské jsou jednoduché žluté s červeným rámem, ty maďarské mi přijdou mnohem zajímavějšíhlavně díky bílé střeše kabiny a dalším doplňkům. Navíc se na ně dá opět použít žlutý střešní spoiler a tak se zdá jako model podstatně zajímavější. Obtisky mám připravené na obě auta, takže se asi rozhodnu až za běhu... Co myslíte vy?
Na obrázku vidíte jak model vypadá teď. Na rámu už jsem se hodně vyřádil, kromě zkráceného rozvoru ještě spousta drobotiny, kterou už mám hotovou. Víc uvidíte postupně na dalších fotkách.
Naposledy upravil nedlloyd dne 04 bře 2019, 10:10, celkově upraveno 3
Hotovo: Mercedes SK 1838 Somat
