Re: Lo.vz.37 a 36 fotky

[Vojtěch Zourek]

Třetím áčkem je potom typ A-140N čísla ŘOP 2113 a VEČ 391. Ve vchodu má novodobou mříž a nějaké krámy, možná ho majitel přilehlé zahrady a sadu používá jako kůlnu. K jeho rekonstrukci pravděpodobně nedojde, nedaleko něj stojí pouze torzo staré informační tabule ze zrušené naučné stezky...

Protože je bunkr víceméně ponechán svému osudu, mohl jsem si detailně prohlédnout konstrukci ochranných štítů ve střílnách, které měly chránit střelce a lafetu se zbraní před účinky tlakové vlny jaderného výbuchu. Vždycky jsem si myslel, že byly vyrobeny z ocele, ale jak jsem po odklopení zjistil, byla to pouze dřevěná deska potažená hliníkovým plechem...

Při odklopení štítu jsem taky vyrušil jednu obrovskou pavoučí královnu...

[Vojtěch Zourek]

Vedle jedné ze šatovských pamětihodností, Malovaného sklípku ze 30. let, se na jednom suchém návrší ukrývají v zažloutlé trávě dva řopíky mýho nejoblíbenějšího typu - E.
Blíže k cestě je objekt ŘOP 2114, VEČ 396 typu EN. Návštěvu interiéru nedoporučuju, uvnitř se nachází staré zvlhlé koberce, igelitky, montérky, lahváče a plechovky od ředidla a přes nos nás ihned praští těžký zápach, ve kterém se mísí zatuchlina, vlhkost a lidský pot. Doufám, že to co jsem na těch pár vteřin uvnitř na zemi zahlédl byl opravdu jenom srulovaný koberec...

Pohled ze střechy objektu na panoráma vesnice Šatov.

O něco dál na skalce stojí další EN, tentokrát pokřtěný ŘOP 2296, VEČ 395. Vchod je částečně zatarasený zeminou a křovím a nikdo kupodivu nesklidil prasečí ocásky tak jako u předchozího objektu. Obě éčka jsou zvnějšku moc pěkná a krásně zapadají do stepního prostředí na tomto skalnatém vrchu při horním okraji obce. V budoucnu mají taky projít rekonstrukcí.

Naposledy upravil Vojtěch Zourek dne stř led 01, 2014 6:03 pm, celkově upraveno 1

[Vojtěch Zourek]

Dne 22. srpna jsem si naplánovsl tůru do neskutečně malebné části jižní Moravy, kterou si člověk zamiloval už před mnoha tisíciletími, ano rozhodl jsem se přejít Pálavu. Po prohlídce obou kouzelných hradních zřícenin, úchvatných přírodních scenérií a půvabných mikulovských památek jsem chtěl jako třešničku na dortu navštívit i několik předválečných pevnostních objektů při rakouské hranici.

Prohlídka pěchotního srubu MJ-S 29 Svah jaksi nevyšla a i LO bylo celkem zklamáním. Kvůli vzrostlé kukuřici jsem nakonec viděl jenom dva. Aby jste mě dobře pochopili, problémem pro mně nebyli ani tak zemědělci, ale neuspokojivý stav zdejších pevnůstek. První z nich jsem ani v databázi na řopíkách bezpečně neidentifikoval, pravděpodobně se jedná o objekt A-140Z číslo ŘOP 3082 a VEČ 711. Řopík má upižlané prasečí ocásky, popraskanou omítku a je tak zarostlý křovím, trávou a rákosím, že z něho nevidíme prakticky nic a nedá se dostat ani dovnitř. Možná toho ani nemusím litovat, na netu jsem se dočetl, že některé mikulovské bunkry slouží jako feťácká doupata...

Druhým a posledním bunkrem byl vz.36C (ŘOP 113, VEČ 713), taky silně zarostlý černým bezem, rákosem a divokým vínem (aspoň že bylo zralý, stejně tak jabka na jabloni, co rostla áčku ze záhozu).

Detail střílny.

Poněkud zarostlý týl objektu.

Tady u šestatřicítky bych se ještě pozastavil a to u jejích maskovacích háků. Opět tady můžeme pozorovat, že byly doplněný až dodatečně do předvrtaných děr. Jak jinak, někdo je opět odřezal, ale proč je neodvezl do kovošrotu je mě záhadou, jeden z nich jsem totiž vyhrabal v čelním záhozu... Asi na pět vteřin mě přepadla myšlenka odvést si pevnostní suvenýr, ale naštěstí jsem si uvědomil, že nejsu žádný magnet, tak tam prasečí ocásek leží (snad) dodnes.

Užezaný maskovací hák, velmi zřetelné je jeho pozdější doplnění.

Demence tamních magnetů...

[Vojtěch Zourek]

Letní toulky Jihomoravským krajem měly za cíl prochodit zdejší zajímavá místa a bunkry tady sloužily jenom jakýsi bonus. Na podzim se už příroda stává fádnější a otevírací doba památek se zkracuje, proto jsem si udělal i dvě ryze bunkrařský výpravy.

První z nich mě dne 22. září zavála do Chvalovic na Znojemsku, když byl při příležitosti výročí zářijové mobilisace vyjímečně otevřen pěchotní srub MJ-S 4 Zatáčka. KVH ROTO Chvalovice tímto musím sklonit uznání, prohlídka byla daleko zajímavější než o měsíc dřív ta v šatovské Zahradě. I přes velmi dobrý dojem, jaký na mě Zatáčka udělala, jsem se rozhodl, že se ještě projdu po okolních polích do vedlejší dědiny (ano, opět ten Šatov) a prolezu pár řopíků.

Prvním lehkým objektem sice nebyl řopík ale poměrně kuriózní šestatřicítka typu A (ŘOP 51, VEČ 418), stojící hned vedle kolejí tratě z Břeclavi do Znojma. Protože byl tento bunkr vybetonován přesně v týlu srubu MJ-S 4, prošel po válce reaktivací a byl přestavěn na pozorovatelnu působící ve prospěch zmíněného těžkého objektu. Zároveň byl s daným objektem propojen zemním kabelem a díky tomu mohly být informace a rozkazy předávány pomocí telefonu. Šestatřicítka tak vlastně pomáhala obsluhám pancéřových zvonů.

Pohled na objekt ze stropnice pěchotního srubu MJ-S 4 Zatáčka.

Úpravy této pevnůstky spočívaly ve vybetonování průzorů do míst původních kulometných střílen. Zvrchu byly tyto přístavby ještě zodolněny vstvou kamení a celý objekt byl navíc zahrnut zeminou. Takto vypadala PAO budovaná u LO vz. 36 (poměrně vzácná záležitost). Dnes jsou zemní úpravy částečně sesunuté kvůli rekonstrukci zmíněné železnice z roku 2010.

Detail pozorovacího průzoru.

Pokračování zase zítra .

[Vojtěch Zourek]

Dalším sousedem pěchotního srubu Zatáčka je řopík typu A-140Z (čísla ŘOP 2127, VEČ 419) stojící v řepě. Zvenčí byl sice pokreslen bizarními grafiti, ale jinak byl zachován docela pěkně včetně prasečích ocásků.

Pěkně dochované maskovací háky.

Vevnitř byla k vidění běžná směs pozůstatků výbavy (konzole ventilátoru, gr. skluz, lapače zplodin atd., však to znáte...).

Naposledy upravil Vojtěch Zourek dne stř led 01, 2014 8:50 am, celkově upraveno 1

[Vojtěch Zourek]

Poté už následovaly tři objekty poměrně vzácného typu A-120S s PAO. U těchto objektů bylo zřejmé, že tato část úseku Znojmo | není prakticky vůbec navštěvovaná jak bunkrařama, tak naštěstí ani žádnou verbeží jako jsou magneti, feťáci nebo bezdomovci. Hned první (číslo ŘOP 2125, VEČ 383) z těchto objektů toho byl důkazem. Pohled střílnovým otvorem cosi naznačoval, takže jsem prolámal haluze šípků, trnek a kadlátek v týlu objektu a vstoupil dovnitř. Už první pohled budil naděje - kompletní mřížové dveře, to už dneska taky není pravidlem a pak dokonce i nepoškozený pancéřový dveře, světe, div se, i s funkčním střílnovým uzávěrem! Na volně přístupným řopíku jsem to viděl poprvé v životě.

Ani jedny dveře zatím nikdo neodvezl.

Detail pancéřových dveří.

Střílnový uzávěr je stále funkční, dá se posouvat.

Ale i zbývající průzkum pevnůstky stál za to - kompletní lapače zpodin včetně vývodů k výdechovým otvorům, lapače prázdných nábojnic a dokonce i zbytky lafety UL-1 ve střílně včetně kladek a kousků lan od jejích vyvažovačů!

Detail lapačů zplodin.

Lapač nábojnic.

Zbytky lafety.

Kladky od vyvažovačů.

Všechno samozřejmě završovala klasika - háky na výstroj, vchodová střílna, poličky, periskopický nástavce, granátový skluz apod. Připadal jsem si jako dr. Carter, když odkryl Tutanchamonovu hrobku!

Naposledy upravil Vojtěch Zourek dne stř led 01, 2014 12:43 pm, celkově upraveno 1

[Vojtěch Zourek]

Řopík byl zajímavý i zvenčí, má zesílenou čelní stěnu a nesl pozůstatky PAO (prefabrikovaná chodba už zmizela, ale zůstal nepoškozený cihlový komínek u levého výdechového otvoru). Na stropnici objektu pak stojí jakási dřevěná konstrukce, kterou jsem nazval posed, protože se toho dne v přilehlé vinici intenzivně střílelo.

Jasně viditelné zesílení čelní stěny objektu.

Cihlový komínek k odvětrání interiéru, typický rys protiatomové ochrany.

Prasečáky taky ještě nikdo nesklidil...

Už pohled do střílny budí naděje, že prohlídka vnitřku bude stát za to.

Vchodová střílna, uzávěr bohužel chybí.

Tady stával ventilátor.

Granátový skluz.

Levá střílna.

Polička a háky na výstroj.

Kvůli půdorysu řopíku A-120 musel být periskop umístěn až za lapačem zplodin.

[Vojtěch Zourek]

Dalším objektem tohoto typu byl řopík číslo ŘOP 2124/VEČ 408, který má tentokrát zesílenou čelní stěnu a strop. I v tomto případě se už někdo prokopal do vchodu (šachta nebo chodbička chybí), ale ventilační komínky jsou stále na svém místě.

Levá střílna.

Vstup.

Pravá střílna.

Přístup do vnitřku pevnůstky je tentokrát o něco snažší, proto zde dochované výbavy není tolik. Chybí sice pozůstatky lafet, ale jinak je i tento řopík v perfektním stavu.

[Vojtěch Zourek]

Posledním z trojice částečně zesílených řopíků byl objekt č. ŘOP 2119, VEČ 404. Na tomto objektu můžeme skvěle pozorovat snahu armády co nejlépe opevnit jižní Moravu a přitom, pokud možno, ušetřit každou korunu, protože v tomto případě má totiž řopík zesílenou čelní stěnu, strop a pravou stěnu se střílnou, čili všechny zdi kromě dvou, které ho dělí od běžných zesílených objektů.

Ochranné křídlo s maskovacími háky.

Jako jediný má taky kompletně dochovaný týlový zához včetně vstupní šachty, stále zakryté betonovým panelem.

Betonový panel kryjící vstup do bunkru.

Jeden komínek se dochoval v perfektním stavu.

Druhý někdo rozebral.

Po odklopení ochranného štítu ve střílně bylo patrné, že i v tomto případě má řopík dochované zbytky lafetace a interiér tak bude zachován minimálně stejně dobře jako u bunkru VEČ 413. Evidentně tu od deaktivace opevnění nikdo nebyl.

Za pozornost jistě stojí i rozsáhlý varovný nápis nad pravou střílnou, doplněný malůvkou lebky se zkříženými hnáty, poměrně častý rys místních opevnění (viz éčko v Šatově).

Naposledy upravil Vojtěch Zourek dne stř led 01, 2014 1:03 pm, celkově upraveno 1

[Vojtěch Zourek]

Při příchodu do Šatova a při pohledu na jízdní řád bylo jasné, že bude výhodnější jít do Znojma pěšky, než čekat na autobus. Díky tomu jsem mohl nafotit jednu šílenost poblíž obce Hnanice. Jednalo se původně o řopík A-140Z číslo ŘOP 2109, VEČ 383, který byl ale přestavěný k rekreačním účelům! Ze dřeva má přistavěná jakási zvětšená ochranná ucha, ve vchodu jsou protitlakové dveře a nápis Ubytování pro dobrodruhy, info v recepci hotelu. Zmíněný hotel (spíše penzion nebo motorest) stojí o pár metrů vedle a kvůli obrovským cedulím typu ZIMMER FREI nebo WIENER SCHNITZEL ho určitě nepřehlédneme...

[Vojtěch Zourek]

Při poslední, teď už loňské, pevnostní výpravě (pokud mluvím jen o našem předválečném opevnění) jsem znovu navštívil můj oblíbený Vranov nad Dyjí. Po prohlídce tamního zámku jsem vykročil směrem k provařeným objektům Pevnostního muzea Vranov, ale tentokrát jsem postupoval hlouběji do lesa. Ačkoliv si přes léto člověk ve Vranově připadá jak na Václaváku, s koncem sezóny tady vždycky chcípne pes, ale i během ní každý míří jen na zámek a do bezpočtu rekreačních objektů na březích Vranovské přehrady a do okolních lesů mimo značené trasy vyrazí málokdo. To se podepisuje i na stavu zdejších opevnění.

Za posledním muzejním řopíkem (rozvalené céčko) stojí hned u lesní pěšiny objekt A-160N čísla ŘOP 1235, VEČ 305. Pohled zvenčí moc nadějí nevzbuzuje, o to větší překvapení nás čeká uvnitř, řopík má totiž navzdory své poválečné reaktivaci dochovanou vnitřní výdřevu! Je to s podivem, neboť podle odborné literatury měli vojáci po odstoupení pohraničí výdřevu většinou zapalovat, za okupace zase Němci jako "přátelské gesto" umožňovali civilistům aby si ju odnášeli jako stavební materiál a po válce se případné zbytky měly odstraňovat a zdi se nahazovaly vápnem. Tady k tomu nedošlo.

[Vojtěch Zourek]

O něco dál stojí pevnůstka A-120N evidovaná jako ŘOP 1234, VEČ 307. Stejně jako předchozí řopík, pochází i tento z rané fáze výstavby LO vz. 37, což se projevuje tím, že má pouze levý periskop. I tento řopík nese neklamné známky poválečné reaktivace, jako je například sklopný štít v pravé střílně, o to víc překvapí, že nad druhou střílnou je, i přes vrstvu mechu, stále částečně čitelné německé evidenční číslo.

Prasečí ocásky jsou ve velmi dobrém stavu.

Zájem jistě upoutá i z části zachovalý přístupový zákop se zbytky zemních valů, což můžou být jak pozůstatky týlových záhozů nebo PAO, stejně tak polní úpravy ještě ze zářijové mobilisace (tak jako byly odkryty u Pevnostního muzea).

U tohoto objektu si taky někdo hrál na vojáky, snad to byla i sama ČSLA, protože jsem u levé střílny našel použitou dýmovnicu.

Překvapivý byl i pohled dovnitř, jelikož i tento řopík má zachovalou výdřevu. v tomto případě ale jen na některých stěnách a na stropě byla, neznámo proč, natřená černou barvou.

[Vojtěch Zourek]

Na závěr jeden bonbónek, tím je objekt A-160N čísla ŘOP 1255 a VEČ 308. Pokud někdo vlastníte publikaci Utajené pevnosti (o jihomoravském opevnění), můžete si na stránkách 28 a 29 prohlédnout dobové snímky tohoto objektu. Na nich je patrné, že před válkou neměl nanesenou omítku a kamufláž byla namalovaná přímo na holé betonové stěny se stopami po bednění. Kamufláž byla složená ze zeleného podkladu, přes který se klikatily svislé hnědé pruhy (snad imitace kmenů stromů).

Proč to píšu? Když jsem přišel k objektu, bylo hned patrné, že po válce byl dodatečně omítnut, ale nová fasáda zrovna kvalitou neoplývala a tak byla z větší části opadaná a pod ní se velice dobře zachovala původní prvorepubliková kamufláž! Pouze zelená se věkem změnila na modrou. Ještě větším překvapením byl pohled z blízka na tento nátěr. Na dobových snímcích to nebylo patrné, ale přes základní nátěr byly nanesené ještě drobné tečky (asi 1 cm) nějaké tmavé barvy (v současnosti jsou tmavě modrý, původně to snad byla zelená možná černá). Tento řopík tak před válkou vlastně nesl kamufláž typu Ambush!

[Vojtěch Zourek]

Na objektu jsou pozoruhodné i schůdky vedoucí ke vchodu a uvnitř je opět zachovaná výdřeva... Z toho vyplývá, že se nedá doslovně věřit úplně všemu co se píše i v odborných publikacích nebo na internetu a vždy je lepší si to ověřit přímo v terénu. Nebo že bych narazil na raritu? A náhodou třikrát za sebou? To se mě nechce věřit...

Zachování výdřevy je přesto zrovna u těchto řopíků zvláštní, protože mnoho objektů bylo sice po válce opraveno nebo reaktivováno, ale v průběhu let byly často z různých důvodů vyklízeny a opouštěny. Vranovský úsek na tom byl přesně opačně, deaktivován byl snad jako úplně poslední, armáda výbavu stáhla až v roce 1996.

Pokud někdo dočetl mou pevnostní reportáž až sem (a pamatuje si z ní něco...), upřímně mu gratuluju .

[Duch]

Díky za ní.