30.8.1918 – Atentát na Lenina

[Hellboy]

Po třech dnech intenzivních bojů Druhá a třetí kanadská pěší divize obsazují důležitou část německého obranného systému Fresnes - Rouvroy. Celkové ztráty kanadských jednotek jsou 254 důstojníků a 5 547 vojáků. Zajímají více než 3 300 vězňů, 53 zbraní a 519 kulometů.

Britská pěchota překračuje u Feuilleres (západně od Peronne) a u Clery (severozápadně od Peronne) řeku Sommu. Daří se jí i u Cambrai a v bojích na linii Haucourt a Hendecourt.

Celá oblast Bapaume je pod kontrolou spojeneckých vojsk. Německé síly ustupují za řeku Leie (Lys). Britské jednotky obsazují Bailleul, ztracené během jarní německé ofenzívy.

Německé UC-37 ObLtn.z.S. Kümpela se před Soluní daří torpédem poškodit chráněný křižník HMS Endymion. Britská lod’ bude muset být definitivně vyřazena ze služby.

Generál Marshall, velital Britských expedičních sil v Mezopotámii přesunuje část svých jednotek na východ, na podporu letní operace generála Lionela Dunstervilla v rámci Perského tažení.

Fiana Fefimovna Kaplanová, členka strany eserů a politická revolucionářka dvěma kulkami zasahuje V.I. Lenina po projevu v Michelsonově továrně v Moskvě. Lenin právě dokončil svůj projev, ve kterém zmínil také nutný boj proti českým legionářům, a odchází směrem k připravenému automobilu. Zastavuje jej však hlouček žen mezi kterými je i Fiana Kaplanová. Lenin je okamžitě odvezen do nemocnice, kde je ošetřen, lékaři se však z obav z ochrnutí neodvažují vyjmout kulku kterí uvízla v šíji, poblíž páteře a která bude Leninovi do konce života způsobovat bolesti hlavy, záchvaty deprese i zhoršení paměti a řeči.
„Lenin je zrádce revoluce“ je věta, kterou při výslechu Kaplanová neustále opakuje. Její atentát vyústí v krvavý teror bolševiků proti eserům. Boj proti nim bude probíhat pod přímým Leninovým velením, začíná další fáze masového zatýkání, věznění bez důkazů i poprav bez soudu. Mnozí historici zpochybňují, že na Lenina vystřelila právě Kaplanová a obhajují svoji teorii tím, že Kaplanová byla zčásti slepá (částečná slepota a prudké bolesti hlavy byly následkem nucené práci na Sibiři). Skutečným atentátníkem tak mohl být někdo, koho se Kaplanová rozhodla krýt. Část historiků také zastává teorii, že šlo o provokaci ze strany samotných bolševiků, aby tak dali veřejnosti věrohodný důvod pro hromadnou likvidaci eserů. Jaká je však skutečnost se asi už nikdy nedozvíme. Faktem ale zůstává, že v důsledku tohoto nezdařeného atentátu přišlo podle odhadů historiků o život 60 000 – 200 000 lidí.



Za pomoc děkujeme Ing. Josefu Žákovi.

Přílohy