12.9.1918 – George Smith Patton vyznamenán za hrdinství

[Hellboy]

Útokem britské čtvrté armády pod velením generála Henry Rawlinsona začíná Bitva u Épehy, přímý útok na německé pozice na Hindebburgově linii. V první fázi, přes spuštěním hlavního útoku, který je naplánován na 18. září Britové čistí zvýšený terén před hlavní obrannou linií. Přímý útok na dobře opevněné pozice Hindenburgovy linie byl Douglasem Haigem vrchním velitelem Britských expedičních sil ve Francii odkládán, kvůli vysokým ztrátám, kdy Britové od března ztratili 600 000 vojáků a 180 000 z toho v bojích v posledních šesti týdnech. Teprve po úspěšném vystoupení britských jednotek v bojích u
Havrincourtu Haig schvaluje plán útoku.

Americká první armáda pod velením generála Johna J. Pershinga a francouzský II. koloniální sbor ve třech vlnách provádí frontální útok na německé pozice v St. Mihiel. Ten tvořil výběžek do spojenecké fronty a znesnadňoval přímou komunikaci mezi Nancy a Verdunem. Útoku předcházela důkladná příprava ze strany německého velení, které v oblasti mezi vesnicemi Vigneulles, Thiaucourt a Hannonville-sous-les-Cotes protkalo zemi systémem důkladných zákopů, kulometných hnízd a drátěných zátarasů. V neprospěch útočících jednotek působilo i počasí, kdy po pěti dnech intenzivního deště byl terén zcela neprůchodný pro tanky a těžce průchodný pro pěchotu. Němci se navíc dověděli i čas a délku trvání dělostřelecké přípravy (byla zveřejněna v jednom švýcarském deníku), nicméně posádka byla díky spojeneckým úspěchům na západní frontě demotivována a postrádala jak morálku mužstva tak i efektivní velení aby využila výhod které měla a zahájila protiútok proti spojencům. Spojenci v den útoku zmobilizovali 1 481 letadel, aby zajistily vzdušnou převahu a vzdušnou podporu útočícím vojskům. Součástí bylo i 9 bombardovacích eskader RAF. Hlavní útok byl veden z jihu dvěma americkými sbory, druhý byl veden od západu od od Mouilly a útok do středu německých pozic který měl vázat německé síly na místě aby nemohly podpořit obranu na křídlech byl veden francouzským II koloniálním sborem. Při útoku se vyznamenal plukovník George Smith Patton (budoucí čtyřhvězdičkový generál armády Spojených států amerických) který velel brigádě amerických tanků a i přes utrpěné zranění během útoku dokázal zorganizovat útok svých tanků a podporou pěchoty a prorazit německé obranné linie. Patton byl ze toto dekorován Distinguished Service Cross za mimořádné hrdinství v boji.

Se zlepšením počasí se po několika dnech klidu opět rozhořely letecké boje nad západní frontou. V tento den přichází řada na americké jednotky, které ztrácí 15 letadel a 15 letců, RAF odepisuje ze stavu jeden stroj i s posádkou a Francouzi 5 letadel a 9 členů posádek. Mezi padlými Američany je i 1/Lt. David Putnam od 139th Aero Squadron, se 13 sestřely vedoucí americké stíhací eso, který podlehl nad Limey Ltn. Hantelmanovi od Jasta 15.

U mysu Fastnet torpéduje U-82 br. pasažérský parník Galway Castle plující do Natalu, který se odloučil od konvoje OD123. Přestože se lod’ po útoku udržela na hladině, umírá na jeho palubě 145 osob. Parník se potopí o tři dny později při pokusu odvléct ho do přístavu.

Pokračují boje na Soluňské frontě. Koncentrují se především na okolí řeky Strumy a jsou masivně podporovány dělostřelectvy obou zúčastněných stran.


Za pomoc děkujeme Ing. Josefu Žákovi.

Přílohy