Tak přesně taková byla moje první reakce, když jsem před x lety zaznamenal existenci stavebnic karikatur druhoválečných tanků. Druhá myšlenka byla, že tohle je už snad trochu moc – letadla jako vejce, no prosím, o tom kdysi psali i v ABC, takže to nemůže být až taková blbost, ale tanky… A hlavně, ono to ani jako tank nevypadá! Uběhlo však pár let a změnilo se několik důležitých věcí. Jednak se mi asi posunulo měřítko, neboť asijské firmy nás od té doby zahrnuly stavebnicemi, vedle kterých i tyto „vejcotanky“ působí jako poměrně seriózní počiny 
. Za druhé, i já, jako mnoho jiných, dospěl do stádia, kdy vám dojde, že stavba modelů je koneckonců „jenom“ koníček a jako taková by měla přinášet víc radosti a potěšení, než stresu a napětí. A co může být lepšího, než si po vyčerpávající práci na „opravdových modelech“ se všemi problémy a komplikacemi, dopřát něco jen tak pro radost, něco, u čeho nemusíte řešit ani měřítkovou shodu, ani záludnosti vyplívající z rozdílů jednotlivých verzí a výrobních sérií, nehledě na maličkosti, jako třeba přesné odstíny použitých barev či pro daný čas a bojiště specifického označení 
. Navíc stavba takovýchto blbinek je ideální příležitostí pro zkoušení nových metod a postupů, protože pokud se něco nepovede na tomhle, bude vás to mrzet rozhodně míň než v případě „ostrého“ či dokonce soutěžního modelu, nehledě na to, že vždycky můžete tvrdit, že je to prostě jen ze srandy a že to tak mělo být 
!Abych to zkrátil. Kouzlu eggplánů, neboli vaječných karikatur slavných letounů jsem propadl už dávno (viz: viewtopic.php?f=6&t=144559), nyní přišly na řadu tanky. Ke stavbě samotné není co dodávat, jde o klik-klak takže spousta dílů drží i bez lepidla, já je nicméně poctivě slepil. Zbarvení jsem taky nijak neřešil, v obou případech jde o americkou olivovku. Ve výše zmíněném duchu jsem využil příležitost a ozkoušel něco doposud nepoužitých metod (stínování, filtry, malované odřeniny). Označení na obtiscích ze stavebnice se ukázalo jako nepoužitelné, proto jsem sáhl pro vlastních z vrakoviště. Nemusím asi zdůrazňovat, že v obou případech jde o fiktivní marking.
A pak přichází to nejdůležitější. Presentace formou malého dioráma poskytuje opět netušené možnosti, jak se modelářsky vyřádit. Už jsem to několikrát psal: tady nejde o přesnost, tady jde o atmosféru
. A taky o možnost zase si něco prubnout. Takže tu máme jedenkrát ulici nejmenovaného francouzského města - dlažba z vláčkařské prodejny, domek postavený z destiček styroduru, omítka pasty SíraHobby.A kus nefalšované pacifické džungle – terén z extrudovaného polystyrenu, bunkr z balsových špalíků, bláto z pigmentových past AK a samozřejmě papírová vegetace.
