Jelikož moje vážně míněné kreace evidentně nikoho nezaujaly (beru to tak, že většina kolegů se stejně jako já řídí pravidlem: když nemůžu pochválit, raději mlčím), rozhodl jsem se založit toto vlákno pro prezentaci svých blbinek. Ty mi, jak už jsem psal dříve, slouží jako prostředek pro relax, a také jako „zkušební polygon“ pro nové nebo doposud ne zcela zvládnuté postupy a vychytávky.
První na řadě je karikatura německého Pzkpw V. Panther (o verzi se asi nemá smysl dohadovat). Už jsem tu dříve psal, že idea „roztomilého tanku“ bylo něco, s čím jsem se dlouho nemohl srovnat. Ovšem představa tanku, jehož operační oblast představuje jídelní stůl, na němž se pohybuje ovládán posádkou bojových mandarinek, to už je něco, co by si možná zasloužilo důkladné psychologické zkoumání . Bohužel v daném okamžiku to byla jediná dostupná verze stavebnice a tak jsem se vloni na Dobříšské šelmě odhodlal k jejímu pořízení a to přesto, že můj nákup doprovázely nápadně dlouhé a zkoumavé pohledy ze strany prodejce .
Obsah krabice je stejně poutavý, jako její obal. Základem jsou dva rámečky dílů v jásavě oranžové barvě:
Ovocného schématu se drží i zelené pásy, nechybí figurka člena osádky (aspoň myslím, že to je ono) a samozřejmě obtisky. Jen si nejsem jistý, zda se v tomto případě jedná o bojové heslo, nebo bezpečnostní upozornění.
Oč je námět stavebnice bizarnější, o to lépe se staví. Jde vlastně o klik-klak, tedy kousek sestavitelný bez použití lepidla, já jsem nicméně všechny spoje pojistil superřídkým lepidlem AMMO. Šlo to bez problémů a za jedno nedělní odpoledne (a následující pondělní večer) bylo prakticky hotovo.
Následně jsem všechny součásti včetně pásů přestříkl černou základovkou GS, čímž jsem se definitivně zbavil největšího nedostatku stavebnice.
Pak už to byla klasika: trojbarevná kamufláž z barev GS, detaily Vallejo na štětec, pásy natřeny akrylovou Revell Eisen, následně několik vrstev efektu tmavé a střední rzi od Síra Hobby a dokončeno nanesením prášku z nastrouhaného pastelu. Wasch olejovky, zaschlé bláto z pasty Vallejo a zaprášení „očními stíny“ TAMIYA. Tak jsem se do barvení zabral, že jsem úplně zapomněl na obtisky! Samozřejmě jsem plánoval použít něco z vrakoviště – záměrem bylo postavit něco jako stroj z Normandie, ale v tomto podání to snad půjde i bez křížků a čísel…
Jediný problém se vyskytl během instalace pásů. Hmota je dost nepoddajná, bylo potřeba pásy v patřičné poloze zafixovat vteřinovkou. Při kroucení a natahování se barva samozřejmě začala odlupovat, ale nakonec to odneslo jen pár víceméně neviditelných míst, zbytek zamaskovala retuš. Takže konečný výsledek: