Bodovací pravidla SMČR - 14. část - Provedení kamufláže

[Pavel Klouček]

III.1 Provedení kamufláže

Přes veškerou stavbu a detaily jsme se konečně prokousali až k finální třetině hodnocení, tj. k povrchové úpravě. Tento oddíl bývá zpravidla nejčastěji zdrojem diskusí a kontroverzí a je asi nejhůře „měřitelnou“ sekcí s výsledkem notně závislým na citu rozhodčího. Naštěstí alespoň tato první položka je záležitostí poměrně jasnou. V úvodu nezbývá se než omluvit za ne zcela šťastně zvolený název položky, protože u civilních strojů se rozhodně nedá mluvit o kamufláži a u strojů v původní barvě kovu dokonce ani o zbarvení, ale ne vždy je možné postihnout vše v jednom krátkém úderném heslu.

Hned v úvodu je třeba zdůraznit, že za provedení kamufláže se body STRHÁVAJÍ, tj. model má automaticky výchozí nárok na 12 bodů a body se odebírají za zjištěné závady. Druhá důležitá věc je uvědomit si, že u povrchové úpravy došlo při hodnocení k rozdělení „řemesla“ modeláře (tento bod) a shody se vzorem (bod III.2 – Obrysová a věcná správnost kamufláže), tento systém je odlišný třeba od hodnocení detailů, kde se řemeslo a shoda hodnotí v jednom.

Co se tedy v této sekci hodnotí? Jak již bylo uvedeno, jde zejména o řemeslné zpracování zbarvení. Oprostíme se zde proto od rozmístění polí a odstínů, ale zaměříme se na kvalitu povrchu, tj. zda je povrch modelu hladký bez krupice či stop po prachu, po tazích štětce či otisku palce stavitele, zda nevznikla podstříknutá místa nebo vystupující hrana při použití masek. Dále zda povrch působí homogenně, tj. například zda povrch nestřídá matné a lesklé barvy (není-li ovšem doloženo, že to tak má být!) a zda nedochází k zalití povrchových detailů příliš silnou vrstvou barvy.

Krátké a jasné, že? Nebojte, příště bude hůř.