Bodovací pravidla SMČR - 11. část -Pohonné jednotky
Napsal: 30 dub 2014, 14:16II.3 Pohonné jednotky
Zde zejména u letadel každému vytane na mysli motor a vrtule. Věc ale není tak jednoduchá. Motory a vrtule sem samozřejmě neoddiskutovatelně patří spolu s příslušnými instalacemi, výfuky, kabeláží apod., nicméně spolu s nimi se hodnotí i spousta dalších věcí. U letadel z typických příkladů třeba chladiče pod břichem Mustanga nebo křídly Bf-109, výstupy turbokompresorů na trupech Lightningu, chladič a nádrž nad křídlem Brandenburga, u tryskových letounů i vstupy vzduchu, pomocné startovací rakety třeba pod trupem MiGu-15 (mnozí pamatují jako součást modelu od KP). I bezmotorové letouny zde mohou získat svůj bod za dobře provedené závěsy vlečného zařízení, protože v tomto případě je pohonnou jednotkou vlečné lano (pokud by byl součástí modelu i vlečný letoun a soutěžním modelem byl kluzák, hodnotil by se celý vlečný letoun právě v položce pohony, podobně tomu tak je u bojové verze Mistelu, kdy např. Ju-88 slouží jako pohonná jednotka a zároveň výzbroj). U vrtulníků sem kromě motoru samozřejmě patří i kompletní soustavy hlavního a vyrovnávacího rotoru.
U pozemní techniky je situace snad ještě komplikovanější. Opět logicky začínáme u motoru s převodovkou a k němu příslušející chladicí soustavy, výfuků, příslušenství. Mnohdy je nalezneme i odděleně v různých místech, například převodovky se u tanků často nacházely v prostoru osádky u řidiče. I v tomto případě je ale hodnotíme v této sekci! Jdeme ale dále přes kardanovy hřídele k rozvodovkám a dále až na hřídele vedoucí k nápravám. U obojživelných strojů sem spadají i lodní šrouby s náhonem. U motocyklů soustava končí až řetězem vedoucím k hnanému kolu.
Opět se při hodnocení zaměřujeme krom shody se vzorem taky na modelovost a logiku provedení, tedy že výstup z výfuku má otvor, a to málokdy v barvě světle šedého plastu. Vstupní mřížky musí budit dojem mřížky (buď provedené opravdu síťovinou nebo znázorněné washem) a ne kusu plastu zalitého vrchní barvou. Odkrytovaný motor bez jediného viditelného kablíku také minimálně donutí rozhodčího pozdvihnout obočí a podívat se do přiložené dokumentace. Pokud je motor odkrytován nad rámec stavebnice a dokumentace chybí, nemá rozhodčí podle čeho posoudit shodu se vzorem a možnost přidělení bodů pak rapidně klesá.
Při hodnocení nerozkrytovaných modelů máme zde více možností než v položce týkající se prostor osádky. Prakticky vždy máme možnost nalézt alespoň nějaké ústí výfuku či trysky, nějaký ten vstup vzduchu apod. Prakticky by tak neměla nastat situace, že by model měl v příslušné kolonce nulu, byť mnohdy je bodový zisk u zavřených strojů velmi nízký (typicky 0,5 až 1 bod za nějakou vstupní mřížku a navrtaný výfuk)
Soutěžící by měl před rozhodnutím zda motory odkrytovat nebo ne zvážit pracnost a své schopnosti. Mnohdy lze dokoupit motor jako resinový doplněk, který kvalitou zpravidla převyšuje díl stavebnice, ale i resinový motor prakticky vždy potřebuje doplnit nějakou tu kabeláž, hadice, napojení atd. Zejména u moderních motorů je díky jejich složitosti modelové ztvárnění řádným oříškem, jak dokazuje třeba porovnání reálného snímku motorů Mi-24 a pro porovnání model v měřítku 1/35. Už od pohledu je rozdíl v počtu a jemnosti kabelů a hadiček patrný. Někdy ale stačí i jednodušší předloha, viz Jeep na dalším snímku. První do očí praští baterie, od které nevede jediný kabel, k čemu ji tak asi vezou s sebou? Chybí samozřejmě i kabely ke svíčkám, možná proto, že motor postrádá i samotný rozdělovač. Bohužel je-li motor ztvárněný v otevřené konfiguraci už v původní stavebnici a soutěžící nedoloží víc než stavební návod, nelze mnoho odchylek a nedostatků postihnout (chybějící rozdělovač ale určitě ano, ten byl dílem stavebnice a autor ho prostě vynechal). Absence kabelů od baterie a svíček však už nelze zařadit do kategorie nadstandardních znalostí, vždyť řidičský průkaz máme skoro všichni a i v autoškole nás učili, že bez toho to prostě nepojede.
Zde zejména u letadel každému vytane na mysli motor a vrtule. Věc ale není tak jednoduchá. Motory a vrtule sem samozřejmě neoddiskutovatelně patří spolu s příslušnými instalacemi, výfuky, kabeláží apod., nicméně spolu s nimi se hodnotí i spousta dalších věcí. U letadel z typických příkladů třeba chladiče pod břichem Mustanga nebo křídly Bf-109, výstupy turbokompresorů na trupech Lightningu, chladič a nádrž nad křídlem Brandenburga, u tryskových letounů i vstupy vzduchu, pomocné startovací rakety třeba pod trupem MiGu-15 (mnozí pamatují jako součást modelu od KP). I bezmotorové letouny zde mohou získat svůj bod za dobře provedené závěsy vlečného zařízení, protože v tomto případě je pohonnou jednotkou vlečné lano (pokud by byl součástí modelu i vlečný letoun a soutěžním modelem byl kluzák, hodnotil by se celý vlečný letoun právě v položce pohony, podobně tomu tak je u bojové verze Mistelu, kdy např. Ju-88 slouží jako pohonná jednotka a zároveň výzbroj). U vrtulníků sem kromě motoru samozřejmě patří i kompletní soustavy hlavního a vyrovnávacího rotoru.
U pozemní techniky je situace snad ještě komplikovanější. Opět logicky začínáme u motoru s převodovkou a k němu příslušející chladicí soustavy, výfuků, příslušenství. Mnohdy je nalezneme i odděleně v různých místech, například převodovky se u tanků často nacházely v prostoru osádky u řidiče. I v tomto případě je ale hodnotíme v této sekci! Jdeme ale dále přes kardanovy hřídele k rozvodovkám a dále až na hřídele vedoucí k nápravám. U obojživelných strojů sem spadají i lodní šrouby s náhonem. U motocyklů soustava končí až řetězem vedoucím k hnanému kolu.
Opět se při hodnocení zaměřujeme krom shody se vzorem taky na modelovost a logiku provedení, tedy že výstup z výfuku má otvor, a to málokdy v barvě světle šedého plastu. Vstupní mřížky musí budit dojem mřížky (buď provedené opravdu síťovinou nebo znázorněné washem) a ne kusu plastu zalitého vrchní barvou. Odkrytovaný motor bez jediného viditelného kablíku také minimálně donutí rozhodčího pozdvihnout obočí a podívat se do přiložené dokumentace. Pokud je motor odkrytován nad rámec stavebnice a dokumentace chybí, nemá rozhodčí podle čeho posoudit shodu se vzorem a možnost přidělení bodů pak rapidně klesá.
Při hodnocení nerozkrytovaných modelů máme zde více možností než v položce týkající se prostor osádky. Prakticky vždy máme možnost nalézt alespoň nějaké ústí výfuku či trysky, nějaký ten vstup vzduchu apod. Prakticky by tak neměla nastat situace, že by model měl v příslušné kolonce nulu, byť mnohdy je bodový zisk u zavřených strojů velmi nízký (typicky 0,5 až 1 bod za nějakou vstupní mřížku a navrtaný výfuk)
Soutěžící by měl před rozhodnutím zda motory odkrytovat nebo ne zvážit pracnost a své schopnosti. Mnohdy lze dokoupit motor jako resinový doplněk, který kvalitou zpravidla převyšuje díl stavebnice, ale i resinový motor prakticky vždy potřebuje doplnit nějakou tu kabeláž, hadice, napojení atd. Zejména u moderních motorů je díky jejich složitosti modelové ztvárnění řádným oříškem, jak dokazuje třeba porovnání reálného snímku motorů Mi-24 a pro porovnání model v měřítku 1/35. Už od pohledu je rozdíl v počtu a jemnosti kabelů a hadiček patrný. Někdy ale stačí i jednodušší předloha, viz Jeep na dalším snímku. První do očí praští baterie, od které nevede jediný kabel, k čemu ji tak asi vezou s sebou? Chybí samozřejmě i kabely ke svíčkám, možná proto, že motor postrádá i samotný rozdělovač. Bohužel je-li motor ztvárněný v otevřené konfiguraci už v původní stavebnici a soutěžící nedoloží víc než stavební návod, nelze mnoho odchylek a nedostatků postihnout (chybějící rozdělovač ale určitě ano, ten byl dílem stavebnice a autor ho prostě vynechal). Absence kabelů od baterie a svíček však už nelze zařadit do kategorie nadstandardních znalostí, vždyť řidičský průkaz máme skoro všichni a i v autoškole nás učili, že bez toho to prostě nepojede.