Bodovací pravidla SMČR - 10.část - prostory osádky
Napsal: 23 dub 2014, 11:27II.2 Prostory osádky
Hodnotíme provedení prostor STÁLÝCH členů osádky. Proč ten důraz na slovo stálých? Protože například u dopravních letadel nebo autobusů do této sekce spadají opravdu jen prostory pilotů, navigátorů nebo řidiče, ale prostor cestujících (či výsadku v případě vojenských prostředků) spadá do sekce II.5 výzbroj/výstroj. Je to jednak členění logické (cestující v podstatě v roli živého nákladu netvoří osádku) a také to umožní srovnat možnosti civilních či nevyzbrojených modelů právě v položce II.5 výzbroj/výstroj. U bombardérů ale hodnotíme prostory opravdu všech členů včetně střelců a dalších, protože byli nedílnou součástí osádky (zde vynecháváme z hodnocení palubní zbraně, opět spadají do sekce II.5). Oproti tomu u bojové techniky jsou závěry palubních zbraní zahrnuty do hodnocení interiérů a aby to nebylo tak jednoduché, tak zase třeba převodovka, často u tanků umístěná mezi řidiče a radistu, spadá pro hodnocení do sekce pohonné jednotky.
Nejproblematičtější je hodnocení této položky u motocyklů. U nich se totiž při hodnocení prostorů osádky pohybujeme takřka po celém povrchu – zahrnujeme sem sedadla, stupačky, nožní páky, řídítka s pákami, přístrojovou desku.
Asi nemá valného významu podrobněji rozebírat co vše by měly prostory osádky obsahovat, v posouzení se nejprve vždy zaměříme na shodu se vzorem a provedení (zejména realističnost poutacích pásů, přístrojů na palubních deskách, ovládacích panelů, sedaček, provedení vnitřní konstrukce atd.). Z klasických nešvarů u vozidel lze uvést například nepřítomnost pedálů, protože pod tu přístrojovku není přeci tak moc vidět, nožní řízení někdy chybí ze stejného důvodu i v letadle.
Posuzuje se i zbarvení detailů včetně patiny, tj. opotřebení exponovaných míst, naznačení plastičnosti detailů apod.
Často se začínající rozhodčí ptají, jak hodnotit například zcela zavřený tank. Odpověď je prostá, přesně ve znění českého přísloví „kde nic není, ani smrt nebere...“ Pokud je stroj opravdu celý pozavíraný a z prostor osádky nevidím nic, tak nemám zač body přidělit. Pokud má alespoň pěkně znázorněné zasklení periskopů nebo průzorů, obvykle se takovému modelu za to přidělí 0,5 až 1 bod. Podobná situace nastává, pokud má třeba model letadla zavřenou špatně průhlednou kabinu nebo jen malá okénka. Hodnotit mohu jen to co vidím a pokud moc nevidím, zbytek si nedomýšlím. Občas se soutěžící snaží doložit provedení interiéru fotkami z průběhu stavby. Zde záleží tak trochu na benevolenci rozhodčího, zda k nim přihlédne. Vždyť všichni dobře víme jaká kouzla se dnes dají s fotkami dělat.
Hodnotíme provedení prostor STÁLÝCH členů osádky. Proč ten důraz na slovo stálých? Protože například u dopravních letadel nebo autobusů do této sekce spadají opravdu jen prostory pilotů, navigátorů nebo řidiče, ale prostor cestujících (či výsadku v případě vojenských prostředků) spadá do sekce II.5 výzbroj/výstroj. Je to jednak členění logické (cestující v podstatě v roli živého nákladu netvoří osádku) a také to umožní srovnat možnosti civilních či nevyzbrojených modelů právě v položce II.5 výzbroj/výstroj. U bombardérů ale hodnotíme prostory opravdu všech členů včetně střelců a dalších, protože byli nedílnou součástí osádky (zde vynecháváme z hodnocení palubní zbraně, opět spadají do sekce II.5). Oproti tomu u bojové techniky jsou závěry palubních zbraní zahrnuty do hodnocení interiérů a aby to nebylo tak jednoduché, tak zase třeba převodovka, často u tanků umístěná mezi řidiče a radistu, spadá pro hodnocení do sekce pohonné jednotky.
Nejproblematičtější je hodnocení této položky u motocyklů. U nich se totiž při hodnocení prostorů osádky pohybujeme takřka po celém povrchu – zahrnujeme sem sedadla, stupačky, nožní páky, řídítka s pákami, přístrojovou desku.
Asi nemá valného významu podrobněji rozebírat co vše by měly prostory osádky obsahovat, v posouzení se nejprve vždy zaměříme na shodu se vzorem a provedení (zejména realističnost poutacích pásů, přístrojů na palubních deskách, ovládacích panelů, sedaček, provedení vnitřní konstrukce atd.). Z klasických nešvarů u vozidel lze uvést například nepřítomnost pedálů, protože pod tu přístrojovku není přeci tak moc vidět, nožní řízení někdy chybí ze stejného důvodu i v letadle.
Posuzuje se i zbarvení detailů včetně patiny, tj. opotřebení exponovaných míst, naznačení plastičnosti detailů apod.
Často se začínající rozhodčí ptají, jak hodnotit například zcela zavřený tank. Odpověď je prostá, přesně ve znění českého přísloví „kde nic není, ani smrt nebere...“ Pokud je stroj opravdu celý pozavíraný a z prostor osádky nevidím nic, tak nemám zač body přidělit. Pokud má alespoň pěkně znázorněné zasklení periskopů nebo průzorů, obvykle se takovému modelu za to přidělí 0,5 až 1 bod. Podobná situace nastává, pokud má třeba model letadla zavřenou špatně průhlednou kabinu nebo jen malá okénka. Hodnotit mohu jen to co vidím a pokud moc nevidím, zbytek si nedomýšlím. Občas se soutěžící snaží doložit provedení interiéru fotkami z průběhu stavby. Zde záleží tak trochu na benevolenci rozhodčího, zda k nim přihlédne. Vždyť všichni dobře víme jaká kouzla se dnes dají s fotkami dělat.