Bodovací pravidla SMČR - 2. část - obecná část
Napsal: 03 bře 2014, 20:08Hodnocení modelů – obecná část
Za sebe mohu podrobněji hovořit pouze za kategorie letadel a pozemní techniky, ovšem mnoho z obecné části platí generálně pro všechny hodnocené kategorie.
Veškeré položky v bodovacím systému jsou rozděleny na dva základní typy – v prvním případě se body strhávají (v bodovacím listu psáno formou např. 16 – 0), v tom druhém se body přidělují (psáno 0 – 10). U položek, kde se body strhávají, má model automaticky nárok na plný počet bodů, pokud je zcela bez chyb. Za zjištěné vady pak rozhodčí postupně body strhává (minimálním krokem je 0,5 bodu) a zároveň by je měl (alespoň ty nejpodstatnější, je-li jich mnoho) vypsat do bodovacího listu modelu. U položek určených k přidělování bodů platí opačná logika. Výchozím stavem je nula a rozhodčí přidělí body zejména podle způsobu provedení a pracnosti. Rozhodčí nemá povinnost přidělit v daných položkách plný počet bodů. Vždy si může nechat „manévrovací prostor“ v obou směrech, pokud by některý z dalších modelů byl ještě lepší. Pokud má však model v dané položce vše provedeno naprosto perfektně, není důvod mu plný počet nepřidělit, to se samozřejmě může týkat i více modelů současně.
U letadel a pozemní techniky jsou položky bodovacího systému rozděleny do tří základních skupin – Zpracování modelu, Detaily a Povrchová úprava. Každá z těchto skupin nese přibližně třetinu celkového počtu bodů. Proč právě toto rozdělení? Je to takový kompromis mezi vyznavači různých typů stavby. První položka Zpracování modelu klade důraz na vlastní základy modelářství, tj. na přesnost a čistotu stavby, tmelení, začišťování, základní geometrii. Druhá část Detaily je určena zejména (ale nejen) vyznavačům otevřených modelů. Ve starších pravidlech byl procentuální počet bodů v součtu těchto položek výrazně vyšší a vžilo se tak mezi lid modelářský, že nerozřezaný model nemá na soutěži žádnou šanci. Dnes je však situace trochu jiná a výrazným rozřezáním si může soutěžící mnohdy více uškodit než pomoci, protože zcela rozpitvaný model málokdo umí zase složit čistě a rovně. Krásným příkladem byly čistě provedené modely Honzy Jezla (MiG-3, Morane MS-406, oboje tuším k nalezení někde zde v archivech Modelfora), které toliko s otevřenou kabinou a klapkami, ale krásně čistě a rovně postavené a s nádherným kabátem, pobily všechny zotvírané stroje a vyhrály dvě mistrovství několik let zpět. No a třetí dnes asi nejpopulárnější (a mnohdy také nejkontroverznější) část je věnována povrchové úpravě, tedy zbarvení, označení a patině. Velmi často slýchám názor, že jedna ze tří částí je podhodnocena/nadhodnocena. V tom případě doporučuji zeptat se pár dalších lidí namátkou vybraných v okolí a zjistíte, že vám totéž řeknou o zcela jiné části. Vždy záleží na vyznavače které části stavby v danou chvíli narazíte.
Za sebe mohu podrobněji hovořit pouze za kategorie letadel a pozemní techniky, ovšem mnoho z obecné části platí generálně pro všechny hodnocené kategorie.
Veškeré položky v bodovacím systému jsou rozděleny na dva základní typy – v prvním případě se body strhávají (v bodovacím listu psáno formou např. 16 – 0), v tom druhém se body přidělují (psáno 0 – 10). U položek, kde se body strhávají, má model automaticky nárok na plný počet bodů, pokud je zcela bez chyb. Za zjištěné vady pak rozhodčí postupně body strhává (minimálním krokem je 0,5 bodu) a zároveň by je měl (alespoň ty nejpodstatnější, je-li jich mnoho) vypsat do bodovacího listu modelu. U položek určených k přidělování bodů platí opačná logika. Výchozím stavem je nula a rozhodčí přidělí body zejména podle způsobu provedení a pracnosti. Rozhodčí nemá povinnost přidělit v daných položkách plný počet bodů. Vždy si může nechat „manévrovací prostor“ v obou směrech, pokud by některý z dalších modelů byl ještě lepší. Pokud má však model v dané položce vše provedeno naprosto perfektně, není důvod mu plný počet nepřidělit, to se samozřejmě může týkat i více modelů současně.
U letadel a pozemní techniky jsou položky bodovacího systému rozděleny do tří základních skupin – Zpracování modelu, Detaily a Povrchová úprava. Každá z těchto skupin nese přibližně třetinu celkového počtu bodů. Proč právě toto rozdělení? Je to takový kompromis mezi vyznavači různých typů stavby. První položka Zpracování modelu klade důraz na vlastní základy modelářství, tj. na přesnost a čistotu stavby, tmelení, začišťování, základní geometrii. Druhá část Detaily je určena zejména (ale nejen) vyznavačům otevřených modelů. Ve starších pravidlech byl procentuální počet bodů v součtu těchto položek výrazně vyšší a vžilo se tak mezi lid modelářský, že nerozřezaný model nemá na soutěži žádnou šanci. Dnes je však situace trochu jiná a výrazným rozřezáním si může soutěžící mnohdy více uškodit než pomoci, protože zcela rozpitvaný model málokdo umí zase složit čistě a rovně. Krásným příkladem byly čistě provedené modely Honzy Jezla (MiG-3, Morane MS-406, oboje tuším k nalezení někde zde v archivech Modelfora), které toliko s otevřenou kabinou a klapkami, ale krásně čistě a rovně postavené a s nádherným kabátem, pobily všechny zotvírané stroje a vyhrály dvě mistrovství několik let zpět. No a třetí dnes asi nejpopulárnější (a mnohdy také nejkontroverznější) část je věnována povrchové úpravě, tedy zbarvení, označení a patině. Velmi často slýchám názor, že jedna ze tří částí je podhodnocena/nadhodnocena. V tom případě doporučuji zeptat se pár dalších lidí namátkou vybraných v okolí a zjistíte, že vám totéž řeknou o zcela jiné části. Vždy záleží na vyznavače které části stavby v danou chvíli narazíte.
), když tam jsou k vidění rozdeklované a podvěšené bojové stroje. Nemám šanci je porazit, ale na druhou stranu trošku oživím kategorii pro diváky. Je to podivné, ale i z toho mám radost. 