Kto vás naučil stavať plastikové modely?

[wolf00]

naucil jsem se to prostrednictvim krouzku plastikoveho molerastvi v roce 1991/92 tusim to bylo,u nas ve meste,ve starych krocehlavech -Arbesova ulice je centrum volneho casu[jinak byvaly dum pionuru],takze lepi -m a unikolky jeste pamatuji moc dobre,tehdy nam to to vedl pan J. Velc ale to bude spis schoda men protoze parkrat nam odemiknul dilnu kdyz prijel rovnou v pracovnim[tehdy jeste chlupaty meli zelenou uniformu],na chate mam canberu od frogu a par dalsich modelu

[InDoSeK2]

Nenaučil mne to nikdo, jsem samouk a stále se učím....

[Renda]

Mě v polovině 70tých let inspirovaly modely mých 2 strýců, kteří je měli krásně vystavené ve vitrínách, pamatuju, že jsem vydržel je pozorovat dlouhý čas.
A tak jsem chtěl taky něco zkusit sám sestavit. První byly modely dopraváků z NDR, trojplošník Fokker. Ale nejvíc jsem lepil papíráky.

[Jakub Vilingr]

samouk

[Renda]

Tak, tak, pomocníkem mi byla knížka Průvodce plastikového modeláře. Tu jsem si musel půjčit v Knihovně.

[Pavel Klouček]

Otec lepil i vyráběl si modely už od dětství, vzhledem k tomu, že jsme vyrůstali na dohled od letiště. Takže logicky to přitáhlo i mě a bratra. Nejdřív jsme otci likvidovali čtvrtkové směry z WW1 a hráli si na Bigglese, potom nám začal vyrábět bytelné čtvrtkové kusy z aeroklubových letišť a spolu s námi i lepit modely. Na a pak usoudil, že to chce vedení a přihlásil nás oba do kroužku v libereckém pionýráku a s některými tehdejšími spolučleny jsem v klubu dodnes.

[Atlis]

Priviedli ma k tomu rodičia - otec slúžil v 80-tych rokoch v Prostějove pri vrtuľníkoch, mama pracovala v hračkárstve. Učil som sa viacmenej sám.

Naposledy upravil Atlis dne 15 dub 2019, 12:01, celkově upraveno 1

[Beren]

moderní mluvou samouk a stále se učící ;o)
Můj otec stavěl dřevěné makety lodí. Stará poctivá modelařina s balsou, dřevem, plátnem. Bohužel se ani jedna z jeho maket nedochovala.
A když viděl, že nás s bráchou tohle začíná zajímat, tak nám koupil v té době (přelom 70- tých a 80-tých let 20. století) plastikové stavebnice SMĚR a KP Prostějov (ty původní) a ukázal nám pár zákaldních postupů s tím, že stejně se modelář nejvíc naučí sám praxí.

[zonaria]

Částečně sám.....později vedoucí kroužku Ing. Pavel Schnepp

[Miloslav]

Mě přivedl k modelům kamarád, syn otcova kolegy od 43.letky, Jirka Tomíček. V roce 1964 nebo 65 mi dal Corsaira od Revella.
Pak šli na řadu Plastikard, v rove 1971 se modelářů, u nás na učilišti, ujal Štěpán Bunzák (syn generála Bunzáka) a ten mi dal múj druhý zápaďácký model,
Henschel He 129 od fixe, pak už to nabralo fofr.

[Truhlík]

Takisto samouk.Ale vzorom mi boli starsi bratranci,ti mali na tu dobu krasne a cisto zlepene modely.Malovane sice Unikolkami,ale takisto velmi precizne.Oni uz davno nelepia,a mna to nepustilo.

[Miloš K.]

Jako každý kluk jsem měl v sobě dar být fascinován technikou a starší brácha si občas něco spatlal od směru,ale já spíš lítal venku a přecházel to.To pravé ale odstartovalo obyčejné Ábíčko,když ještě bylo Ábíčkem a pak to stačilo u pár kluků vidět a bylo to.Jinak jsem samouk a až tak,že jsem odmítal i nabídky klubů.
App.Mohl by mi někdo osvětlit,kdo nebo co všechno stálo za firmou Hobbypost na Koněvový? Tuším někde kolem roku 92/93?

[Richard Dvořák]

Můj první model si pamatuji, jako by to bylo včera - bylo to v roce 1971, mně bylo 5 let, model byl vrtulník Mi - 1 Plasticart 1/100, stál 4,-Kčs, a slepila mi ho moje máma. Dodnes nevím, kde se to v ní vzalo, ale vím proč - v hračkářství se mi vrtulník moc líbil, tak mi jej koupila, a když jsem doma zjistil, že v krabičce není vrtulník, ale jen jakési dílky, byl jsem z toho hodně nešťastný a jí nezbylo nic jiného, než mi ho slepit. Dodnes před ní smekám, nikdy předtím ani potom už plastikovou stavebnici nevzala do ruky. Ale pověstný drápek se zatnul a plastiková modelařina mě od té doby provází celý život. Byl jsem samouk, články v ABC, kelímky od hořčice, barvy Industrol matněné dětským pudrem, lepení toluenem (později Lepí-M), tmelení pomocí rámečků rozpuštěných v toluenu... Později mi hodně pomohl a ovlivnil mě pan Stanislav Vrška z Třebíče (jsem rodák z Třebíče), domorodci znají vynikajícího modeláře, držitele Ceny města Třebíče. Bydleli jsme se Standou kousek od sebe, tak jsem coby pubescent k němu chodil třeba 5x týdně a nikdy mě nevyhodil. Dostal jsem čaj a koukal mu přes rameno a vyzvídal, jindy jsem zase trávil hodiny prohlížením jeho sbírky - v roce cca 1980 měl již postavených přes 500 modelů všech měřítek, včetně tří pro mě ohromujících čtyřiadvacetin (Bf -109E, P-51 a Spitfire Mk.I). Mám to vše živě před očima a ono je to už 40 let...

[Robert Horáček]

No...zatim ještě nikdo...

[fightavi]

No...zatim ještě nikdo...

Roberte, tak to jsme na tom stejně. Za celých 52 let, co stavím a lepím nikdo, jsem samouk a pokusník.
Dědek Franta