B.E.2c - Mc. Namara, dálný východ
Napsal: 23 čer 2011, 19:07Rozjel jsem nový projekt - B.E.2c z dálného východu.
Chci rekonstruovat pravděpodobný vzhled letounu 4479, se kterým Mc. Namara provedl bájnou akci, za kterou byl, jako jedinný Australan, vyznamnám Victoria cross. Příběh jakoby vypadl z některé Biglessovky. Posuďte sami:
67 Sq.tehdy operovala z letiště v Kantaře. Ráno dne 27.3.1917 dostal flight A rozkaz zaútočit na tureckou železniční stanici ve Wadi Hassa. Útoku se zůčastnili čtyři letouny - dvojice letounů B.E.2c, bez pozorovatele a dvojice Martinsyde G.100, z nichž jeden pilotoval Mc. Namara.
Při pumovém útoku na vlak poblíž stanice byl Mc. Namara zraněn na noze střepinou vlastního granátu a silně krvácel. Chystal se k rychlému návratu na letiště. Při tom zahlédl na zemi svého kamaráda W. Rutherforda, který nouzově přistál pro poruchu motoru se svou B.E.2c nedaleko trati. Bohužel se k pilotovi rychle blížila turecká jízdní hlídka. Přistál proto rychle se svým Martinsydem a s kamarádem na křídle se snažil odletět. Opět zasáhla ruka osudu. Při vzletu vjel letoun do díry, převrátil se a silně poškodil. Zranění piloti zapálili poškozený stroj a odbelhali se k B.E.2c, Namara vlezl do kokpitu a Rutherford se snažil opravit neposlušný motor. Turci sesedli z koní a zahájili palbu na piloty. Naštěstí se podařilo pilotům nahodit motor a Rutherford naskočil na místo pozorovatele. Ve stejnou chvíly vybouchnula neodhozená bomba v hořícím Martinsydu, což způsobilo na chvíli zmatek mezi turky a umožnilo unikajícím pilotům se s letadlem rozejet. Vechvíli, kdy se turci téměř dotýkali ocasních ploch se podařilo letoun odlepit od země a vzlétnout. S nadlickým úsilím, veloku strátou krve, oslabený Mc. Namara dolétl na předsunuté letiště, kde přistál. Posleední co si pamatoval, bylo jak vypnul motor, protože okamžitě poté omdlel. To, že letadlo bylo od Turků roztřílené jak řešeto asi nemusím ani zdůrazňovat.
K B.E.2c je toto snad nejzajímavější historie. protože jinak tento stroj má , pro Britské letce, velmi smutnou úlohu. A to tu, že tvořil jeden z nejčastějších pokrmů pro kulomety Schvarzlose.....
Přátelé, kdyby jste kdokoli měl nějaké podklady ke uvedenému letounu, tak prosím o jejich publikování.
Chci rekonstruovat pravděpodobný vzhled letounu 4479, se kterým Mc. Namara provedl bájnou akci, za kterou byl, jako jedinný Australan, vyznamnám Victoria cross. Příběh jakoby vypadl z některé Biglessovky. Posuďte sami:
67 Sq.tehdy operovala z letiště v Kantaře. Ráno dne 27.3.1917 dostal flight A rozkaz zaútočit na tureckou železniční stanici ve Wadi Hassa. Útoku se zůčastnili čtyři letouny - dvojice letounů B.E.2c, bez pozorovatele a dvojice Martinsyde G.100, z nichž jeden pilotoval Mc. Namara.
Při pumovém útoku na vlak poblíž stanice byl Mc. Namara zraněn na noze střepinou vlastního granátu a silně krvácel. Chystal se k rychlému návratu na letiště. Při tom zahlédl na zemi svého kamaráda W. Rutherforda, který nouzově přistál pro poruchu motoru se svou B.E.2c nedaleko trati. Bohužel se k pilotovi rychle blížila turecká jízdní hlídka. Přistál proto rychle se svým Martinsydem a s kamarádem na křídle se snažil odletět. Opět zasáhla ruka osudu. Při vzletu vjel letoun do díry, převrátil se a silně poškodil. Zranění piloti zapálili poškozený stroj a odbelhali se k B.E.2c, Namara vlezl do kokpitu a Rutherford se snažil opravit neposlušný motor. Turci sesedli z koní a zahájili palbu na piloty. Naštěstí se podařilo pilotům nahodit motor a Rutherford naskočil na místo pozorovatele. Ve stejnou chvíly vybouchnula neodhozená bomba v hořícím Martinsydu, což způsobilo na chvíli zmatek mezi turky a umožnilo unikajícím pilotům se s letadlem rozejet. Vechvíli, kdy se turci téměř dotýkali ocasních ploch se podařilo letoun odlepit od země a vzlétnout. S nadlickým úsilím, veloku strátou krve, oslabený Mc. Namara dolétl na předsunuté letiště, kde přistál. Posleední co si pamatoval, bylo jak vypnul motor, protože okamžitě poté omdlel. To, že letadlo bylo od Turků roztřílené jak řešeto asi nemusím ani zdůrazňovat.
K B.E.2c je toto snad nejzajímavější historie. protože jinak tento stroj má , pro Britské letce, velmi smutnou úlohu. A to tu, že tvořil jeden z nejčastějších pokrmů pro kulomety Schvarzlose.....
Přátelé, kdyby jste kdokoli měl nějaké podklady ke uvedenému letounu, tak prosím o jejich publikování.
Jinak na model se moc těším.
Frank je úplně vpravo.. 
Malá okázka z No1 Sqn AFC..(jsou tam vidět plátěné Martinsydy i celozelený BE-2..)
Ty barevný fotky Ti posílám přes SZ, alespoň si tu zelenou budeš moct prostudovat.. 
Přibližně..(laicky vysvětleno..) je to tak že No67 Sqn RFC se přetransformovala na No1 Sqn AFC, ale zároveň později jí zase známe jako No67 Sqn RAF.. Protože jsem zatím nikde neobjevil nějaké ucelené "učení" o tom, jak to celé probíhalo, tak mám například problém i s tím jestli američani lítali na Camelech v No168 Sqn RAF(RFC..?), anebo jestli to byla už americká 168th Aero Sqn..(což se takto také uvádí.. 
) Dobrej zmatek je také v nasazení RNAS Strutterů ve Francii. Ta první jednotka byl totiž No3 Wing RNAS. Teprve až o něco později nacházíme některé její stroje v RNAS Squadronách. No a tak jsou známé Struttery, které stihly sloužit v No3 Wingu RNAS, pak v No3 Sqn RNAS, No4 Sqn RNAS a ještě v No8 Sqn RNAS..! A pak, že prej životnost dvoumístných letadel byla maximálně týden..! 
