Stavět od nuly zase není až tak náročné, chce to jen motivaci postavit i něco, co nikdo ani v malých sériích nevyrábí a v čem bude člověk na soutěžích za 1, někdy je určitá část modelu dělána několikrát ve stylu -pokus-omyl...
Svůj první model od nuly jsem postavil v r. 1992, kdy jsem byl na škole, měl jsem rodinu, bydlel na koleji a "smrděl korunou", v té době ( pamětníci to znají) skoro nikdo nic v 1/35 v technice používané ČSLA a AČR nevyráběl ... a mně se tuze moc líbil OT-65, tak jsem si ho za cca 3 měsíce vysochal na základě podkladů z Atomu a motivován sázkou s kamarádem (ne finanční..). Kola jsem vyráběl z překližky tl. 8 mm, vzorek vytvořil polepováním Herculesem čtverečky a trojúhelníčky, o nějakém formování a odlévání jsem nic ještě nevěděl a ani nic nebylo.. Jen si pamatuji, že jsem všechna 4 kola( každé cca 385 dílů) zfoukl za týden a manželka vážně uvažovala, že zavolá Chocholouškovi. Ale 50% práce je vymyslet z čeho a jak... Dodnes si ho rád ve vitríně prohlížím.
Panzershop OT-65 vydal asi za 10 let..
Pak jsem si zkusil OT-64 -ještě před Polákama a Zdeňkem Zavadilem z Prostějova, jehož novostavba je nepřekonaná

, následovala Praga V3S, kde jsem si vyzkoušel oblé díly na Repčekův podvozek Ještěrky a pak jsem zkusil OT-810D, kde jsou pásy, začal jsem sochat i Danu-hrozná práce...Předešel mne Panzershop-ale používá mnou vyrobené, ale upravené kolo na T-815

Kola jsou vždy to první, co si vytvořím, bez kol mohu dělat jen vraky...
Takže dnes se už modelů od nuly nebojím, jen to chce věnovat cca týden na vymyslet z čeho a jak
Spíš to mám jako výzvu, odmítnout to mohu taky, už jsem to několikrát udělal a má to osvobozující účinek
