B-57 se dostal do výzbroje někdy v roce 1955, ale už od počátku 60.let byly letouny předávány Národní gardě. Poslední křídlo mělo stálou základnu v Japonsku. Vždy několik strojů pak drželo pohotovost v korejském Kunsanu. Odtud byly připraveny odstartovat do 15 minut s jaderným nákladem na cíle v Číně nebo v Sovětském svazu. (V Japonsku nebylo možné skladovat jaderné zbraně, proto Korea.)
Tato povinnost skončila počátkem roku 1964 a letadla měla být předána Národní gardě. Jedna ze tří perutí skutečně přezbrojila, ale napětí ve Vietnamu změnilko plány a poslední dvě perutě se přesunuly na základnu Clark na Filipínách, odkud posílaly letadla do Vietnamu. Jednalo se o rotací strojů a posádek na dočasné převelení.
Na počátku svého působení ve Vietnamu nosily Canberry stejné zbarvení jako v Japonsku. Letadla byla v barvě kovu s barevnými doplňky – 8.BS žluté (Yellow Birds), 13.BS červené (Red Birds). Jednalo se o identifikační písmeno na SOP, pruh na trupu, kužely motorů a špička "čumáku". Stroj od stroje se to mohlo lišit, vyobrazený B-57B nemá třeba zbarvené kužely motorů a barva na nose je dost "olétaná".
Písmena a číslice jsou staršího typu, vidět je to hlavně na číslicích 2 a 5. Neznám podrobnosti, ale tuším, že T.O. 1-1-4 z roku 1964 zaváděl lehce odlišný typ písma a číslic.
Zajímavostí je čtveřice "vystražných" šipek, které upozorňují na nouzové otevření překrytu kabiny a které navíc překrývají nápis U.S. Air Force. Jedna ze šipek nese obvyklý nápis "RESCUE", ta pod ní potom instrukce "1.Push button to open door atd..." Další dvojice nese obdobné nápisy, ale japonskými znaky.
Pokud jde o patinu, typické je očouzení motorových gondol a trupu od startovacích pyropatron. A také otlačení (u kamuflovaných potom poškrábaní laku) pod kabinou od žebříku.
------------------------------------------------------------
Od konce roku 1965 dostávaly Canberry kamuflážní nátěr. Na některých strojích měly barvy nezvykle měkký přechod. Úplný extrém je u šedé barvy (zvlášť na přední části trupu). Odstíny zelené a pískové barvy jsou přestříknuty širokým pásem špatně kryjící šedé.
Písmena USAF a sériové číslo na SOP byly bílé, pokud byl podklad zelený. Na pískovém podkladě byly písmena nebo číslice černé (to se stávalo na opačné straně SOP). Část písmen a číslic mohla být černá a část bílá.
-------------------------------------------------------------
Poslední roky svého působení ve Vietnamu nosily Canberry černé spodní plochy. Letouny plnily denní i noční bombardovací úkoly.
Protože perutě spadaly pod velitelství taktického letectva, na ocasní ploše je ocasní kód – 8.BS = PQ, 13.BS = PV. Na podzim 1969 ukončily Canberry své působení ve Vietnamu.
-------------------------------------------------------------
Celkem 16 Canber bylo přestavěno na verzi B-57G a 11 z nich bylo odesláno na podzim 1970 do jihovýchodní Asie, konkrétně do thajského Ubonu. Tyto B-57G byly převážně určeny pro vyhledávání a ničení nákladních automobilů na Ho Či Minově stezce.
Pokud jde o zbarvení, černá barva byla na bocích trupu "vytažena" o něco výše. V zadní části trupu
sahala od odtokové hrany křídla až téměř k VOP. V přední části trupu stoupá od "podbradku" se senzory k náběžné hraně křídla. Linie nebyla úplně rovná, mohla se mírně vlnit.
Výsostný znak byl umístěn o něco níž (a mírně vzadu).
-------------------------------------------------------------
RB-57E byly průzkumné stroje, které mohly provádět denní i noční fotografický průzkum. Noční průzkum prováděly RB-57E pomoci infračervených senzorů. Později mohla posádka sledovat obraz v IR spektru i v reálném čase. RB-57E vznikly přestavbou B-57E, které původně sloužily k vlečení cvičných cílů. Na přestavbě se podílela programová kancelář Big Safari, která se specializovala na přestavbu a úpravu již existujících typů letadel.
RB-57E vznikaly postupně, celkem bylo přestavěno 6 letadel, ale 2 byla sestřelena. Všechny stroje byly umístěny na jihovietnamské letišti Tan Son Nhut poblíž Saigonu a to od poloviny roku 1963 do poloviny roku 1971. Byly to tedy jedny z nejdéle létajících letadel na vietnamské nebi. RB-57E prováděly průzkum nad Jižním Vietnamem, ale i nad Hočiminovou stezkou v Kambodži a Laosu.
Stroje jsou známé jako Patricia Lynn. Bylo to krycí označení, pod kterým vznikaly, tuším že to bylo jméno manželky jednoho z inženýrů z Big Safari, který se podílel na přestavbě. Oficiální označení bylo později změněno na Rivet Lass a později na Rivet Lock, podle úprav, kterými letadla postupně prošla.
Původně nesly RB-57E nátěr akrylovou barvou v barvě hliníku, od roku 1965 nesly černé zbarvení, které se stalo pro Patricie Lynn typické. U černě zbarvených letadel se měnilo označení, odpovídalo to změnám v označování v letectvu.
-------------------------------------------------------------
Do vietnamské války pravděpodobně zasáhly i RB-57F, i když se jednalo spíše o epizodku, o které jsou jen stručné informace.
RB-57F (později přeznačené na WB-57F) jsou obecně vnímány jako stroje meteorologické služby. Ale ono to s nimi není tak jednoduché. RB-57F vznikly přestavbou starších strojů a ta přestavba byla skutečně výrazná. Tyto canberry dostaly nové křídlo, které mělo téměř dvojnásobné rozpětí než základní verze. Zvětšena byla i SOP. Nové motory měly také více než dvojnásobný výkon, navíc pod křídly byly umístěny další dva pomocné motory. Vznikly tak výškové canberry. I když to nebyly první výškové canbery. Už v roce 1955 vznikly dlouhokřídlé výškové RB-57D.
Za přestavbou RB-57F opět stála programová kancelář Big Safari a firma General Dynamics Convair Division ve Fort Worth v Texasu aneb Big Safari detachment 1 (i Patricia Lynn vznikla ve stejném závodě).
Celkem vzniklo 21 RB-57F. Vznikly přestavbou starších letadel a dostaly i nová sériová čísla. U 14 strojů byly jako základ použity B-57B, u dalších třech pak RB-57A. Tyto stroje skutečně létaly pod meteorologickou službou, především měly sbírat vzorky z atmosféry po jaderných testech. Tyto RB-57F nesly označení First Chip, později změněné na Rivet Chip.
(Když pominu první dvě RB-57F s označením Pee Wee III, které sloužily k průzkumu. Jeden byl ztracen nad Černým mořem a druhý byl později přestavěn na standart First Chip.)
Poslední čtyři RB-57 jsou známé jako "série 500", to podle nových sériových čísel s posledním trojčíslím 500-503. Tyto canberry vznikly přestavbou z RB-57D a sloužily ke skrytému, nebo tajnému průzkumu. Nesly označení Second Slice (po změně jako Rivet Slice). Čtveřice letadel nebyla identická, byly dvě a dvě dvojice, které se lišily nesenou výbavou. Jedna dvojice létala v Evropě (základna v Německu), další na dálném východě (základna v Japonsku).
Pokud jde o RB-57F a vietnamskou válku, informace přináší snad každá jazyková mutace Wikipedie u hesla B-57. Stejné informace jsou v publikaci Warpaint č.54 B-57 Canberra, odkud zřejmně čerpá i Wiki.
Jedinou další oficiálně se tvářící informaci jsem našel v dokumentu letectva – USAF Reconnaissance in Southeast Asia 1961-1966 ze série CHECO. Zde se uvádí., že v polovině srpna 1965 byla na základnu v thajském Udornu umístěna RB-57F, aby pomocí šikmého snímkování z velké výšky pátrala po stanovištích SAM. První let byl proveden pod označením Greek God, další pak pod označením Mad King. V polovině října, po patnácti misích, byla operace ukončena, protože nepřinesla žádné užitečné výsledky.
RB-57F se do Udornu vrátila na konci prosince 1965 se stejným úkolem – aby pomocí šikmého snímkování prováděla pátrání po stanovištích SAM "v příhraničních oblastech a podél linie pobřeží".
Opět ukončeno po patnácti průzkumných letech v únoru 1966, kdy pátraní nepřineslo užitečné informace. Podle CHECO – SEA Glossary byl první let proveden 11.ledna 1966.
Přemístění RB-57F na základnu Udorn neslo označení Sky Wave, celá operace se skrývala pod označením Mild Wind.
Pokud to dobře chápu, RB-57F létala podél hranic a pobřeží VDR a pomocí šíkmého snímkování "nahlížela" přes hranici. A čím větší výška, tím více bylo přes hranici vidět, proto výškové canberry se schopností šikmého snímání.
Nevím který stroj (případně stroje), tyto operace prováděl. Víc informací nemám a fotografie z Udornu, kde by byla RB-57F vidět, jsem nenašel. Ale je velice pravděpodobné, že to byl minimálně jeden z RB-57F 63-13501 nebo 63-13503. Oba stroje nesly kameru pro šikmé snímkování z velké výšky a oba stroje byly v tomto období vidět na základně Yokota v Japonsku. Tedy byly na dálném východě, ne v Evropě.
Všechny RB-57F létaly v barvě kovu. Po číslem na SOP často nesly kulatý znak Military Air Transport Service (později Military Airlift Command) ale minimálně stroje ze série 500 ho v tomto období spíše nenesly. Emblém s hadem na přídi je vidět na dvou fotkách z října 1965, letoun ho nesl patrně pouze krátce. Barevné provedení neznám. Had by mohl být třeba i světlezelený. Taktéž neznám detaily provedení v oblasti hlavy, namaloval jsem jak by asi mohl vypadat.
-------------------------------------------------------------
Licenční výrobu canberry zakoupila i Austrálie. Australské canberry vycházely z britské verze B.2, ovšem Australané si je upravili. Zredukovali posádku ze tříčlenné na dvoučlennou. Upraveno bylo křídlo, do kterého byly přidány nádrže s palivem. Celkem bylo vyrobeno 48 strojů. Prvních 27 vyrobených neslo stejný motor jako britská verze B.2. Zbylých 21 vyrobených neslo výkonnější motor a tyto canberry odpovídaly spíše britské verzi B.6. Australané svou verzi canberry označovali jako B.20 nebo Mk.20, někdy je vidět i označení B Mk.20. Australané mají vlastní systém označování letadel. V tomto systému nesou canberry označení A84-201 až 248. A84 je označení typu (Canberra) a číslo za tím udává o kolikátý vyrobeny kus se jedná tedy 1 až 48.
Australská vláda odhlasovala na konci roku 1966, že do Jižního Vietnamu odešle osm bombardovacích canberr. Nějakou dobu zabraly úpravy, potřebné pro službu ve Vietnamu (komunikace, TACAN, pumové závěsníky na koncích křídel...). Na základnu ve Phan Rang dorazily v dubnu 1967. Posádky RAAF nejprve prováděly noční bombardování z velké výšky, kdy byly na cíl naváděny radarem. Američané se tomuto způsobu trochu vysmívali. Australané se dožadovali, aby mohli provádět i denní bombardování s vizuálním naváděním z malé výšky. To jim bylo umožněno a australské canberry údajně vynikaly v přesnosti zásahů. Což bylo dané možná i tím, že spolu z B-52 byly australské canberry jediná letadla, která prováděla bombardování z vodorovného letu. B-52 ovšem z několika kilometrů, australské posádky prováděli bombardování z výšky asi 900 metrů, ale občas šly i někam na 300 metrů.
Austrálie držela až do května 1971 v Jižním Vietnamu osm canberr, ale stroje se tam točily. Jednalo se o těch 21 letadel s výkonnějším motorem.
Zbarvení australských canberr vycházelo z předpisu platného od roku 1967. Kamufláž tvořily barvy Extra Dark Sea Grey a Olive Drab. Na zadní části trupu nesly malé provedení výsostného znaku a černé číslice s číslem stroje. Na SOP potom trikolóru a červený blesk, který označoval jednotku No. 2 Squadron.
Edit 5.6.2021 - Přidání RB-57, B.20. Úprava názvu.
Edit 6.6.2021 - Oprava - překlepy, vypadlá písmenka.
Edit 17.6.2022 - Přidání RB-57E BA-245
Naposledy upravil Matrix dne 17 čer 2022, 10:24, celkově upraveno 4
.
Ale chápu, že tohle je tak trochu nadstandardní požadavek. Každopádně je to skutečně vynikající práce. Doufám, že v tom budeš pokračovat 
