Stavebnici jsem si koupil z druhé ruky v době, kdy jsem o tomto typu nic nevěděl, ale líbily se mi dlouhé hlavně kanónů, díky nimž vypadal velmi bojově. Po otevření krabičky mi bylo jasné, že to bude peklo nebo jak se dnes říká – výzva. Stavbu jsem začal před patnácti lety, kdy jsem díly přeryl do negativu, vyrobil nové kapkovité kryty kanónů na spodní straně křídla a nový chladič oleje. Pokusil jsem se i o motor, válce jsem vyrobil z nařezaných šroubků, aby vypadaly jako žebrování válců. Pak jsem model odložil na dlouhá léta zpět do kitníku a přišla na něj řada, až když jsem se rozhodl dokončit všechny Temelíny. S postupujícím časem se objevily nové možnosti a motor z plastových profilů a šroubků nahradil tištěný. Z původní stavebnice jsem nakonec použil jen díly křídel, trupu, VOP a okna za odsuvným krytem kabiny. Vše ostatní je vyrobeno znovu nebo nahrazeno lepty. Využil jsem i díly z 3D tisku podle vlastního návrhu, už zmíněný motor, kryt motoru, kořeny podvozkových noh, podvozková kola a nádrž za kokpitem. Chtěl jsem stroj z jednotky, u které působili čs. piloti. Nejdříve jsem uvažoval nad letounem z jednotky, ke které byl cca týden přidělen František Fajtl, ale netuším, jestli během té doby nějaký let uskutečnil. Proto jsem zvolil GC I/8, u které čs. pilotů působilo přeci jenom více. Zda však mnou zvolený stroj byl u této jednotky i v době Bitvy o Francii nevím. V knize Jiřího Rajlicha Na nebi hrdé Francie 1. díl je na straně č. 270 u fotky uvedeno, že byl letoun vyfocen při letu nad francouzskou frontou, tak snad… Vybraná kamufláž je z velké části má umělecká licence, protože na tento stroj, pokud vím, existuje pouze výše zmíněná fotka z boku za letu. Barvy jsem, jak je mým zvykem, použil lihové od Agamy a matný lak Microscale. Obtisky jsem si vytvořil sám, jedná se o číslo 16, 347, lvíček za kabinou a nápis na směrovém kormidle. Zbytek je nastříkán přes masky, masky na kokardy jsou Omask. S opotřebením jsem to příliš nepřeháněl. S výsledkem nejsem zcela spokojen, protože se mi nepodařilo příliš uhlídat geometrii modelu, na soutěžení to není, ale ve vitrínce neurazí.
Když se zde v Galerii objeví nový model, zpravidla se podívám na fotky a doplňující text moc nečtu. A pokud ano, tak až dodatečně. Těm, kteří dočetli až sem, prozradím tajemství. Někteří už možná tuší, že stavebnice je od Helleru, v přebalu Směr. Dle Scalemates jsou formy z roku 1965. A Směr ji poprvé přebalil v roce 1988. Na závěr se sluší poděkovat všem, kteří mi se stavbou pomohli, Brambovi za půjčení barev, třebíčskému předsedovi za poskytnutí podkladů ke stavbě a Jirkovi za všechny 3D tisky a Davidovi za fotky.