Diskusní fórum modelářů

Tohle Túčko pro mě už navždy zůstane ikonou československé civilní letecké dopravy sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. I když se svými 14 provozovanými kusy nebylo v té době nejpočetnějším typem ve flotile ČSA (Il-62 bylo o jeden víc), stalo se doslova mediální hvězdou, která se zhusta objevovala nejen v dobovém tisku, ale i kinematografii. Za všechny jmenujme třeba poslední řadu seriálu o pánovi s kouzelnou buřinkou. Jeho estetice neodolali ani autoři komiksů – určitě nejsem jediný ze současných +/- padesátníků, kteří kdysi doslova hltali časopis ABC, a mají jeho obraz nesmazatelně vrytý do paměti díky úvodní scéně kultovního seriálu Tvrz.

Takže když už jsem se rozhodl, že v mé sbírce dopraváků je načase zabrousit do domácích vod, byla volba celkem jasná. Nebudu vás unavovat popisem morálních dilemat spojených s nákupem modelu konkrétního výrobce (zvlášť když aktuálně existuje domácí alternativa) a napíšu jen to, co považuji za důležité: ten model je opravdu skvělý! Materiál je měkčí, ale dobře opracovatelný, detaily ostré, rytí tak akorát, dělení dílů a podsestav logické, přesnost bezvadná a pokud už jsem musel něco tmelit a pak brousit, bylo to jen a jen vinou mé vlastní nešikovnosti. Pozor je potřeba si dát při vlepování pásu s okénky kabiny cestujících – některá jsou „utopená“, jiná naopak vystupují mírně nad povrch. Apropo, okénka: už několikrát jsem tu dostal kartáč (to je legrace, já vím, že to bylo míněno v dobrém ), za nerealistické ztvárnění zasklení pomocí obtisků, takže jsem se tentokrát rozhodl pro klasický postup a okýnka jak v trupu, tak ta od pilotní kabiny před stříkáním vymaskoval maskami KV Models. Další sadu stejné firmy jsem použil i pro vymaskování náběžných hran. Pruhy na trupu jsem musel nastříkat, protože obtisky Bra. Z. Models by průhledná trupová okýnka zase zakryly. Použití masek na čelní okna zároveň odhalilo jedinou zjevnou vadu stavebnice: zcela chybějící naznačení interiéru pilotní kabiny, což jsem si naštěstí včas uvědomil a vyřešil to alespoň černou papírovou záslepkou.
A ano - musím uznat, že práce se „skly“ se vyplatila a ve finále to opravdu vypadá líp, než při použití sériových obtisků .

Podtrženo, sečteno: s výsledkem jsem spokojený i když jsem si samozřejmě neodpustil pár hloupých chyb. A protože, jak jsem psal v úvodu, legenda, jakou je tento letoun, si každopádně zaslouží důstojné zpracování, věřím, že se k „Tučku“ zase brzo vrátím, tentokrát třeba již s doplňky…

Až se bude k Tučku vracet, tak mrkni na okna, stroje ČSA je měly oproti stavebnici jinak. Stejně tak nápis nad okny by měl couvnout dozadu. A ještě postrádám anténu na hřbetu za pilotní kabinou.

Moc pěkné

pěkně udělané. Kdysi jsem tímhle Tučkem od tohoto výrobce začínal serii ČSA letadel. Také bez doplňků - v té době nikdo nevěděl nic o 3D tisku a doplňky na dopraváky před příchodem Laciho moc nebyly. Liverka za mne ta nejhezčí na ČSA érech. Nějaké postřehy tam máš od Michala - taky si matně vzpomínám, že jsem něco předělával s okýnkama, ale už je to dlouho. Čerpal jsem tady ze stavby Kuby Jiráska tuším. V každém případě jsem rád, že držíš vlajku dopraváků, když se ostatní flákáme.
Hezké a díky za něj.

Moc pěkné tůčko!

Děkuji všem za pochvalu i konstruktivní kritiku, obojí rád příjmu. Nicméně dovoluji tu zveřejnit možná trochu delší úvahu o věcech, které mě v souvislosti s modely dopraváků občas napadají. Zdůrazňuji, že se opravdu nejedná o osobní polemiku s kritiky mých modelářských výkonů, sám nejlépe vím, že nejsou bez chyby:

Začnu zase trochu oklikou. Tak jako asi každý modelář, i já občas popustím uzdu fantasii a představám o nichž dobře vím, že se stejně nikdy neuskuteční (pořád se bavíme o modelech !). Tuhle jsem přemýšlel o ideálním materiálu pro vybudování rozsáhlé tematické sbírky. Nic složitého, aby se to dalo „sekat jako Baťa cvičky“ ale přitom dostatečně atraktivního a hlavně pestrého. Jako občasného sportovního fanouška a příležitostného sběratele kartiček mě okamžitě napadlo: co takhle figurky hokejistů? Stačila by základní sada v několika pózách – útočník v nápřahu, obránce v jízdě, brankář ve střehu nebo rozkleku. Pak už jen podle schopností malovat a nanášet obtisky s týmovými logy, čísly a jmenovkami a vitrína se může utěšeně plnit. Vždyť kolik je jen aktuálních dresů v elitních ligách a reprezentacích! Dokonce je tu prostor pro výrobce doplňků, třeba 3D tištěné hlavy se „skutečnými“ obličeji! Ponechme teď stranou zjevnou neuskutečnitelnost takového plánu kvůli omezením daným licencemi a autorskými právy. Velmi záhy jsem si ale představil reakce, jaké by zjevení takového artefaktu doprovázelo, zejména ze strany skalních fanoušků a na slovo vzatých odborníků: figurka je sice hezká, ale naprosto nesmyslná! Má představovat hráče X, působícího v týmu Y. Pokud pomineme celkově dost pochybné proporce (X jako elitní obránce je kus chlapa a figurka přestavuje spíš subtilního útočníka), je hlavní problém v tom, že má na rukou rukavice Sherwood (pozná se to podle manžet okolo zápěstí), zatím co každý ví, že dotyčný hraje zásadně v rukavicích Bauer. Navíc na hlavě má helmu s prolisem ve předu a třemi otvory po stranách, zatím co správně jsou dva prolisy vzadu a dvě díry na boku . Ke všemu barevná kombinace dresu (pruhy na spodní straně kalhot) odpovídá základní části sezóny 2016, ale dres samotný je evidentně ten z bojů o play-off následujícího roku, protože tým mezitím změnil dodavatele z Nike na CCM, takže na výstřihu pod krkem už nebyly dva knoflíky ale zavazovací šňůrka… atd, atd… Chci tím prostě říct, že i napohled nekomplikovaná a jasná věc se může projevit jako pořádně zamotaný uzel.

A teď zpět k letadlům. Když jsem se před necelým rokem odhodlal začít stavět dopraváky, říkal jsem si, jaká to bude pohoda ! Vždyť těch různě barevných a krásně „pomalovaných“ letadel, která se dnes a denně zdvíhají z rozjezdových drah Ruzyňského letiště, aby pak zahučela při otáčení nad mým kladenským obydlím, je jen omezený počet typů. Více méně jen Á třistadvacítky a „Bulíci“ 737, sem tam nějaký ten Embraer a pro fajnšmekry A-380 nebo Dreamliner. Jediné, čím se liší je právě ta více či méně atraktivní livery, takže stačí nakoupit x kusů stejné stavebnice a pak už jen stříkat různé barvy a přikládat různé obtisky a (stejně jako ve výše uvedeném případě s hokejisty) vitrína se bude krásně plnit. Jo jo, zlatý voči !
Jakmile jsem totiž začal zjišťovat, které společnosti a čím k nám vlastně létají či létaly, došlo mi, že tohle je, nenapadá mě výstižnější výraz, prostě džungle! Těch verzí a subverzí jednotlivých typů, různých motorů, konfigurací… Navíc dopravní letadlo je dost drahá věc, předpokládá se, že ve službě vydrží fakt dlouho, ideálně i několik desítek let. Za tu dobu nejen, že nejspíš několikrát změní majitele, ale projde i spoustou oprav, repasí, modifikací a modernizací. Některé jsou zřejmé na první pohled, jiné vůbec. A to mluvím jen o letounech, které jsou aktuálně v provozu. Co s těmi, které už dávno skončili na šrotištích nebo jako muzejní exponáty či výletní restaurace. Prostě jeden velký opruz! Takže v rámci zachování duševního zdraví jsem se rozhodl některé věci prostě neřešit. Samozřejmě, snažím se vyhnout vyloženým pitomostem jakými jsou záměna verzí letounu nebo typu použitých motorů (jsou-li napohled viditelné), ale jiné věci, jako např. disproporce v rozmístění okének u historického stroje mě, odpusťte mi, nechávají chladným. Stejné je to u vyložených lapsů výrobců modelů, některé mě uvádějí do varu (nesmyslné dělení křídel), jiné jsem ochoten akceptovat (ne právě realistické obtisky na okna). Modely stavím v naprosté většině jako „krabičky“ a beru je jako svým způsobem doklad o technologické pokročilosti výrobce stavebnice. Konec konců, nestavím pro muzeum, ale pro svou vitrínu a sem tam nějakou tu výstavu, kde, jak doufám mé „výpěstky“ nikoho neurazí. Pokud bych někdy dospěl k názoru, že mé dovednosti dospěly tak daleko, že nákup profesionálních doplňků bude skutečně smysluplnou investicí, pak k němu jistě přikročím.

A ještě jedna řekněme veselá historka k tématu: bavil jsem se kdysi s člověkem, který měl v sedmdesátých a osmdesátých letech na starosti technickou podporu pozemního zabezpečení Ruzyňského letiště. Jednou dostali za úkol vypracovat dokumentaci k výrobě lešení pro údržbu konkrétního typu dopravního letounu používaného ČSA i „spřátelenými“ dopravci. Neřekl to přesně, ale z kontextu tak nějak předpokládám, že mohlo jít o Il-62 nebo možná Tu-154. Šlo prostě o to, vyrobit „na míru“ soupravu montážních a revizních plošin, kterými by se dalo jednoduše obestavět kterékoli letadlo daného typu. Když se pak začalo lešení, navržené a narýsované podle originální výkresové dokumentace používat, přišlo se na neuvěřitelnou věc: jednotlivé stroje téhož typu se, co se týče umístění křídel nebo zavěšení motorů, od sebe lišily a to v řádech desítek centimetrů, v jednom případě prý až o metr dvacet !

Ta vesela historka na zaver mne probudila z odpoledni letargie. Mel jsem sefa, fakt profika - od 1945 u CSA, pak na SLI (Statni letecka inspekce), pak ... (nechci ho zviditelnit). Ten mi vypravel podobnou historku. Pri prebirani dopravaku ze SSSR se overoval soulad s dodanou dokumentaci (krome jineho hmotnosti a rozmery). U jednoho era namerili jedno kridlo o pul metru delsi, nez druhe. Ale jinak to litalo v pohode, az do doby, nez to vyradili. Mam dojem, ze mluvil o Tu-104.

Já taky stavím jen pro svoji vitrínku, nicméně snažím se o "udržitelnou" shodu se vzorem, tedy aby model na první pohled předlohu připomínal. A promiň, zrovna ty okna (na pravé straně), nápis i anténa (možná obě, tedy i ta spodní) jsou vidět na první pohled viz připojené fotky OK-DFL z hlubin mého PC stažené kdysi z airliners.net. A když jsi napsal, že se k Tučku brzy vrátíš, tak jsem nemohl nenapsat, na co si dát příště pozor, zvlášť když jsi pruhy přes okna stříkal.

Abych jen nekritizoval, tak přidávám odkaz na mou stavbu OK-DFI z roku 2017 s obtisky Bílek/BOA. Tyto použitelné obtisky, tedy kromě imatrikulací na křídla, stále na modelářských akcích prodává Bílek, naposledy jsem kupoval letos na Proseku.

Tuhle jsem přemýšlel o ideálním materiálu pro vybudování rozsáhlé tematické sbírky. Nic složitého, aby se to dalo „sekat jako Baťa cvičky“ ale přitom dostatečně atraktivního a hlavně pestrého.
Naprosto chápu, měl jsem stejnou myšlenku. Nakoupil jsem Dakoty v 1/144 od Rodenu, rozhodl jsem se naprosto neřešit detaily a rozdíly, jen si udělat různobarevnou kolekci. Dekálů je na to mraky. Zatím mám ČSA, PanAm a TWA hotové a další čtyři kusy rozdělané. Jen teď mají pauzu. To jsem pojal jako takovou rychlostavbu bez doplňků. Podobným stylem si občas odskočím do světa aut, kde neřeším ani to shánění podkladů a vymrsknu to z krabičky a když je to blbě v návodu, tak to mám blbě i na modelu a netrápí mne to. Kupodivu i tak udělá ve vitrínce radost. Pak jsou ale na druhou stranu modely, které chci mít co nejvěrnější dle mých dostupných podkladů. Ty ovšem přibývají tempem jeden za rok s tím, že mají několik delších přestávek.
Nicméně je to koníček a tak mám názor ať si každý staví tak jak ho to baví a jak mu to udělá radost. Ty antény bych tam asi ještě dodělal jinak pohoda.

Samozřejmě vše uznávám. Co se týče okýnek, pravda je taková, že by mě ani nenapadlo, že mezi ruskou (pardon - původní sovětskou) a vývozní verzí je nějaký rozdíl. Neupozornily mě ani obtisky, které mi sloužili za vzor pro stříkání (na nich jsou pruhy zvlášť a okna zvlášť) a netrklo mě to ani při studiu fotek. Považuji to za klasický příklad "profesní slepoty", prohlížel jsem těch fotek našich Túček spoustu, ale vždycky jsem se soustředil jedině na to, jestli je to malé okýnko vedle dveří opravdu vždycky bíle zaslepené... .
A je to mimochodem přesně to, co jsem chtěl říct svým příspěvkem o hokejistech: že (řečeno slovy klasika) jsou to rozdíly, které odborníka dráždí, ale vy si jich ani nevšimnete!
A co se týče antén, je to tak hloupé, až se to stydím přiznat : jasně si vzpomínám, že těsně před vyhozením krabice od modelu jsem naposledy prohlížel teď už prázdné rámečky a kromě pár zjevně nepotřebných dílů pro verzi B na nich zahlédl i cosi, o čem jsem jsem se domníval, že jsou to stěrače na okna pilotní kabiny. Připadaly mi dost hrubě vylisované, takže jsem je i se zbytkem s klidem odeslal do odpadní nádoby...

Na tento problém jsme si vyvinul "dvoufázové" ověření:
1. Nepotřebné díly během stavby modelu uloženy ve zvláštní krabičce.
2. Při dokončení stavby přesunuty do společné krabičky "vrakoviště".
Třeba posledně při stavbě nočního Hellcata spotřebovány 4 kanóny místo 2.
Ty původní zlomeny a náhradní nalezeny ve vrakovišti ze stavby denní verze.

Tak krabici s označením "domácí vrakoviště" samozřejmě (jako všichni modeláři) mám, ovšem kdybych do ní měl dávat všechno, co mi po dokončení modelů zbývá, už by dávno z kytníku vytlačila nepostavené stavebnice!
Takže se omezuju jen na věci použitelné tak říkajíc univerzálně - kromě obtisků zejména podvozková kola, motory, vrtule, pumy, rakety a přídavné nádrže, sedačky a zbytky leptů. O ostatním, zejména dílech jako jsou antény v 144 platí to, co říkávala moje babička, když jsem při hraní karet vynesl dvojku či trojku: "Takový šušně, to já rovnou zahazuju!"

A schováváš jen vyštípané díly nebo díly v rámečkách? Taky jsem měl vrakoviště v původní KP krabici od 1/72 MB-200, vyštípané se mi vlezou do krabičky od 1/72 Tempesta od Airfixu. A zrovna ty malé "šušně" se potom někdy hodí, naopak si nepamatuji, že bych využil kola nebo vrtule. Použitelné části rámečku mám potom v v další krabičce od 1/72 Spitfire od Airfixu s nápisem "nítěnky".

Michal Dub píše: naopak si nepamatuji, že bych využil kola nebo vrtule.

No když o tom tak tak mluvíš, tak já vlastně taky ne... Jo, jednou jsem použil čtyři stejná kolečka na výrobu jakéhosi vozíku! A taky na chmelnice (míněno letadla z WWI) sem tam nějaké ty kulomety nebo jejich hlavně.
Rámečky většinou rozštípu na "skladovatelné" části, ty s díly schovám (pokud usoudím, že za to stojí) a dlouhé rovné uskladním "někde na stole". Zbytek do žlutého kontejneru.

Jo a když už jsme u těch rámečků, já už je moc jako "nítěnky" nepoužívám, na výplety a antény mám gumové vlákno, zato se mi poslední dobou hodně osvědčilo použít je jako materiál pro tvorbu držáků na stříkání a barvení. Když dovolíš, probíhá to asi takhle:

Nahřátá tyčka se protáhne, ale jen trochu, aby nebyla moc tenká:

...pak se seřízne

...pak na obou koncích provrtá vrtákem cca 0,8 - 1,2 (dle potřeby a vkusu každého jednotlivého soudruha )

vyberu vhodný díl, ideálně takový, který má na sobě nějaký ten kolík nebo výstupek

a zasadím do provrtaného úzkého konce. Je důležité, aby držel sám, ale dost pevně, aby ho proud vzduchu neodfouknul (mimochodem tohle je vzpěra a výfuk z SE.5)

do díry v druhém konci vsunu párátko

a může se stříkat nebo barvit!

některé díly nechávám na kusu rámečku...

A u jiných zúžený konec neprovrtávám, ale seříznu, tak aby na konci vznikla dost velká plocha pro přilepení dílu tou jeho částí, která po finální kompletaci nebude vůbec vidět (tak jako tady zadní strana chladiče, může to být i spodní strana sedačky nebo rub přístrojové desky...)

...a může se stříkat a barvit


U dopraváků se to dá použít třeba na vrtule nebo podvozkové nohy.