Pak mírné vystřízlivění – kokpit je docela spartánský, stejně i motor, ovšem vzhledem k tomu, co z nich bude vidět, dostatečný. Hlavní díly rovněž neoplývají onou jemností povrchu i detailů, kterou jsme si my notoričtí eduardisté už zvykli považovat za standart a o přehnané přesnosti spasování polovin trupu a nosných ploch se vůbec nemá cenu bavit. Chce to prostě zase jednou oprášit znalosti klasické modelařiny.
Ve finále to ale nebylo tak strašné a stavba šla docela od ruky. Překližkou potažený trup jsem se rozhodl ztvárnit pomocí obtisků HGW, je to trochu opruz, ale vypadá to krásně!
Pak přišla na řadu flekatice (v originále prý vzniklá oplácáním trupu letadla hadrem namočeným v barvě), pod kterou všechna ta dřevěná krása zase spolehlivě zmizela.
O tom, jestli měly být skvrny hnědé nebo zelené se nebudeme hádat… Náladu jsem si spravil při barvení křídel, plátěný potah mě opravdu baví!
O další zádrhel jsem se postaral vlastní pitomostí. Založil/ztratil/vyhodil jsem obtisky, takže mi nezbylo než dát model na nějaký čas k ledu, než jsem sehnal náhradu.
Pak konečně přišla na řadu kompletace nosných ploch, a to byla teda jízda! Už si ani nepamatuju, na kolikátý pokus se mi povedlo připevnit horní křídlo a všechny vzpěry do víceméně správné pozice, vím jen, že jsem to dělal někdy těsně před Vánoci a výrazy, jež při tom padaly rozhodně nebyly křesťanské!
Když už bylo vše konečně na svém místě, uložil jsem model do police a pár týdnů chodil kolem po špičkách, než jsem se odvážil jej zase vzít do ruky a dokončit pár zbývajících detailů + výplety.
Takže, jak říkám, chvíli nahoru a pak zase dolů. Není to pohodová rychlostavba, ale odměnou je ne tak často vídaný model v atraktivním zbarvení.
