1/48 Airfix A11002 De Havilland Sea Vixen FAW.2
Napsal: 11 kvě 2025, 17:36Sea Vixen, Lightning a Javelin byl trojlístek modelů od Airfixu, které jsem chtěl mít ve sbírce. Bohužel v době jejich vydání jsem si je nepořídil a v současnosti už v obchodech nejsou k sehnání. Když se tedy nabídla možnost pořídit si první dva jmenované z druhé ruky, neváhal jsem. Má radost však v případě Vixenu vyprchala po otevření krabice. Ač se jedná o formu z roku 2010, provedení výlisků odpovídá spíše osmdesátkám. K tomu ještě propadliny na řadě dílů, prasklý rám kabiny, chybějící střední část trysky a obtisky v posledním tažení. Rozhodl jsem se tedy pro okamžitý začátek stavby, protože jinak by krabice skončila ve škříňce a tam by dožila.
K modelu jsem měl Big Ed, který řadu problematických míst vyřešil a ještě jsem dokoupil resinová sedadla, šachty, kola, antény, raketnice a rakety a soustružené pitotky. Škoda, že se již nenabízí štít
a jeho šachta, protože plastové provedení není zdaleka tak detailní a z hlediska stop po vyhazovácích tady výrobce předvedl, jak to nemá vypadat.
Kromě doplňků jsem některé partie vylepšil i svépomocí, jako například svislá žebra ve vstupech vzduchu. Prvním zádrhelem stavby byla vestavba hlavních šachet. V jedné stavební recenzi autor zmiňoval možnost zástavby bez jakýchkoliv úprav. Uvěřil jsem, abych následně zjistil, že jejich výška neumožní uzavření trupu. Teprve zbroušením dna šachty na tloušťku papíru se problém vyřešil. Mezi tím jsem po večerech vyškrabával žebra šachet pro klapky, abych je mohl nahradit lepty. Tomu jsem přizpůsobil i uzavření nosníků ocasních ploch záslepkou, která totálně nepasovala. Musel jsem tmelit gelovým lepidlem a ke slovu se dostal smirk 400. Ten jsem používal hojně i později a jeho spotřeba připomínala spíše novostavbu.
Práce s plechem v šachtách byla šílená a po dvou dokončených jsem ji vzdal, interiér vytrhal a rozhodl se pro návrat k uzavřeným klapkám. To ale znamenalo udělat nově spojku z destičky 0,2 mm mezi vnitřní a vnější klapkou, což byl docela mazec. Stále však nebylo vyhráno, protože na řadu přišlo napasování sklopných částí křídel a klapek. Stavba se tak proměnila v neustálé zkoušení a broušení a neskutečnou zkoušku trpělivosti.
Barvení proběhlo standardně, no a potom přišly obtisky. Jejich stáří se projevilo v nutnosti delšího máčení a tím ztráty lepidla. Bez Tamiya lepidla na obtisky by to tedy nešlo.
Jako lahůdku na konec jsem si nechal červené orámování oblastí na hřbet trupu. Ze všech obtisků jsem vyřezal krycí lak a tím i bílou barvu, která místy přesahovala díky špatnému soutisku.
Závěr patřil dolepení drobných dílů a finálnímu nástřiku pololesklým lakem.
Jsem rád, že jsem to dal a Sea Vixena od Airfixu si tedy ze seznamu škrtám a začínám makat na Lightningu.
K modelu jsem měl Big Ed, který řadu problematických míst vyřešil a ještě jsem dokoupil resinová sedadla, šachty, kola, antény, raketnice a rakety a soustružené pitotky. Škoda, že se již nenabízí štít
a jeho šachta, protože plastové provedení není zdaleka tak detailní a z hlediska stop po vyhazovácích tady výrobce předvedl, jak to nemá vypadat.
Kromě doplňků jsem některé partie vylepšil i svépomocí, jako například svislá žebra ve vstupech vzduchu. Prvním zádrhelem stavby byla vestavba hlavních šachet. V jedné stavební recenzi autor zmiňoval možnost zástavby bez jakýchkoliv úprav. Uvěřil jsem, abych následně zjistil, že jejich výška neumožní uzavření trupu. Teprve zbroušením dna šachty na tloušťku papíru se problém vyřešil. Mezi tím jsem po večerech vyškrabával žebra šachet pro klapky, abych je mohl nahradit lepty. Tomu jsem přizpůsobil i uzavření nosníků ocasních ploch záslepkou, která totálně nepasovala. Musel jsem tmelit gelovým lepidlem a ke slovu se dostal smirk 400. Ten jsem používal hojně i později a jeho spotřeba připomínala spíše novostavbu.
Práce s plechem v šachtách byla šílená a po dvou dokončených jsem ji vzdal, interiér vytrhal a rozhodl se pro návrat k uzavřeným klapkám. To ale znamenalo udělat nově spojku z destičky 0,2 mm mezi vnitřní a vnější klapkou, což byl docela mazec. Stále však nebylo vyhráno, protože na řadu přišlo napasování sklopných částí křídel a klapek. Stavba se tak proměnila v neustálé zkoušení a broušení a neskutečnou zkoušku trpělivosti.
Barvení proběhlo standardně, no a potom přišly obtisky. Jejich stáří se projevilo v nutnosti delšího máčení a tím ztráty lepidla. Bez Tamiya lepidla na obtisky by to tedy nešlo.
Jako lahůdku na konec jsem si nechal červené orámování oblastí na hřbet trupu. Ze všech obtisků jsem vyřezal krycí lak a tím i bílou barvu, která místy přesahovala díky špatnému soutisku.
Závěr patřil dolepení drobných dílů a finálnímu nástřiku pololesklým lakem.
Jsem rád, že jsem to dal a Sea Vixena od Airfixu si tedy ze seznamu škrtám a začínám makat na Lightningu.
Model, myslím tím jeho finální podobu, ale nádhernej. Podvozková kola fakt jak na “živém” éru!