Tak jsem se ve svých skoro padesáti letech znovu zamiloval! Naštěstí, objektem mých vroucích citů se nestala žádná z pracovních kolegyň či snad nově se přistěhovavší sousedka a už vůbec ne některá ze spolužaček (či spolužáků) mých potomků, což jsou prý nejčastější případy, které pány v našem věku postihují . Já se zamiloval do tohohle letadla o němž a jsem samozřejmě leccos věděl už od klukovských časů - díky drahé ábíčko ! - znal jsem zvláštnosti jeho konstrukce i bohatou historii bojového nasazení, ale málo platné, dokud to prostě nevezmete do ruky a během stavby pořádně neokouknete a doslova neosaháte, nepochopíte, jak úžasná a krásná je to mašina! Je to něco jako Cadillac s křídly a vůbec se nedivím, že sovětští piloti, zvyklí na své "dřevěné zázraky" z něj byli hotoví! Já byl zase hotový z boxártu na Eduardím weekendu, ale přesto jsem se rozhodl, že krásné pískové zbarvení si nechám na příště a dal přednost letadlu ze Šalamounových ostrovů o kterémžto bojišti jsem četl několik poutavých knih a shlédl pár poměrně stravitelných dokumentů.
Co se týče stavby, říká se, že krásná letadla dobře létají a já si myslím, že se i dobře staví. Nezáludná stavba, přesnost dílů excelentní, na veškeré tmelení stačil vteřiňák. Jediným skutečným problémem je dovažování - našťouchal jsem do přídě spoustu sekaného olova a stejně to nestačilo, musel jsem ještě dodatečně vykuchat a vycpat i vrtulový kužel a stejně stojí jen taktak... Barvení jsem si tentokrát užil, díky preshadingu a opakovanému použití šablon na stříkání nepravidelných skvrn se mi konečně povedlo vytvořit na povrchu tu správnou flekatici! Podstavec byla fajnová prácička na jeden víkend. Výsledek má možná nějaké historicko-technické nedostatky, ale, jak vždycky říkám: to nemá dokumentovat, to má evokovat atmosféru
Každopádně tohle letadlo jsem určitě nestavěl naposled!