Jen pro vysvětlení názvu vlákna: stavebnici jsem dostal od nejmladšího syna jako dárek k pětačtyřicátým narozeninám, její stavbu jsem tedy pojal jako oslavu svého definitivního vstupu do středního věku. Airfixi „nové generace“ vešli ve známost jako modely výrobně přesné a snadno sestavitelné. Jsem rád, že mohu tuto charakteristiku potvrdit, stavba byla příjemným relaxem, vše do sebe zapadalo s takřka hodinářskou přesností. Debaty o příliš výrazném rytí nebo nevěrohodném prověšení plátna přenechám těm, kdo tomu víc rozumějí. Tmel jsem použil jen ve stopovém množství na tradičních místech – na přídi v místě spojení polovin trupu, na náběžné hraně obou polovin křídla a v místě jeho napojení na trup (je dost možné, že tady byl na vině spíš můj předchozí spěch a nedůslednost). Za víc než vyhovující, tedy pro obyčejný vytríňák, považuji i vybavení kokpitu a podvozkových šachet, takže jsem doplnil jen papírové poutací popruhy a na koncích křídel „prosklené“ kryty polohových světel. K nástřiku barvami GSi jsem použil papírové šablony vzniklé zvětšením kamuflážních schémat ze stavebnice. Wasch olejovými barvami ředěnými ZIPPO benzínem byl možná zbytečně tmavý – výsledek je tak trochu „omalovánka“ zejména na spodních plochách… Patinu jsem se snažil moc nepřehánět, koneckonců podle informací na krabici byl předlohou stroj, vyslaný do Francie reprezentovat RAF na oslavách výročí Dne pádu Bastily v létě 1938, jistě se tedy nejednalo o žádného olétaného a otlučeného veterána. Takže jen pár drobných odřenin na kovových částech a mírné začouzení a zaprášení malovátky TAMIYA. Celkový dojem: pohodová stavba a výsledek odpovídající vynaložené snaze. Na druhou stranu, nemohu se ubránit pocitu, že s dvoulistou vrtulí a bez „ploutve“ pod ocasem to prostě není ten pravý Hurricane Takže když tak přemýšlím, do kterého počinu nejtradičnějšího z tradičních výrobců plastikových modelů se pustím příště...