Nieuporty, zejména ty náležející k prvním konstrukčním typům, patří k mým oblíbeným letadlům. Jednoduchá konstrukce, hranatý trup, rotační motor – prostě chmelnice, jak má být. Mezi mé oblíbené filmy zase patří snímek Flyboys a to i navzdory nutnosti skousnout několik hollywoodsky povinných nesmyslů, díky nímž dostávají pořádně na zadek nejen historická fakta, ale i fyzické zákony! O své příchylnosti k produkci EDUARDU jsem se už dříve zmiňoval. Vše se pak přirozeně protnulo v mém nejnovějším počinu. O stavbě není moc co vypravovat, kokpit jsem se pokusil drobně vylepšit podle fenomenálních nákresů ze stránek http://www.wwi-models.org/Images/Miller ... index.html Moc jsem se tam ale nerozhlížel, protože už ze zběžného pohledu je jasné, že na modelu je spousta věcí jinak než ve skutečnosti. Takže jsem se spokojil s kovovým lemem okolo sedadla, třmeny na pedálech řízení a naznačením výpletů uvnitř trupu. Bohužel už na začátku jsem se musel smířit s faktem, že tohle zase nebude dokonalý model, v mé krabici totiž chyběl větrný štítek . Na druhé straně, bylo to poprvé, co jsem si mohl užít plný komfort stavebnice typu PROFIPACK včetně barvených pásů a masek na kola podvozku. Model je v souladu s doporučením výrobce nastříkám hliníkovou GSI, až dodatečně jsem zjistil, že firma Nieuport používala vlastní charakteristický odstín (něco jako světlešedou metalízu). Patina a zašpinění jsou dílem oleje, dílem „oční stíny“ TAMIYA.