Zlín Z-126/KP/1:72
Napsal: 12 led 2018, 21:47Na úvod krátké představení. Je mi pětačtyřicet a jako každý tuzemský kluk v osmdesátých letech jsem i já spáchal pár desítek modelů od KP a Směru. Většinou jsem se omezil jen na nanesení obtisků, občas jsem se odvázal k použití unikolek. V devadesátých letech jsem si tu a tam zkusil nějaký ten Revell či Italerku. Pak jsem na dlouhá léta zaparkoval v oddělení velkých papírových modelů (zejména polských). Plastikářskou scénu jsem sledoval jen zpovzdálí prostřednictvím časopisů MODELÁŘ či NOVINKY, občas navštívil nějakou soutěž nebo výstavu a jen tiše záviděl. Že bych to mohl zkusit sám, mě ani nenapadlo, koneckonců začínat v tomhle věku od nuly… 
Pak se ale nečekaně naskytl okamžik, kdy se náš rodinný rozpočet ocitl v opravdu vzácně příznivých číslech, a já nezaváhal: zakoupil jsem kompresor, pistoli a několik desítek dalších nepostradatelných „cajků“ a vrhl se na věc. Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, jak jsem si myslel, respektive bylo to přesně tak složité, jak jsem se obával! Prvních pár pokusných kousků namísto do vitríny putovalo rovnou do popelnice. Nicméně časem jsem zaznamenal mírný pokrok. Například mnou původně dosahovaný poměr při práci se stříkací pistolí 1:15 (tedy na jednu minutu stříkání cca čtvrt hodina rozebírání, čistění a štelování) se časem téměř otočil! Nyní tedy po necelých dvou letech pokusů a omylů jdu poprvé s kůží na trh!
Jako první počin pro veřejnou presentaci svého (ne)umění jsem zvolil tohoto drobečka, který pro mě představuje naprostou klasiku, ať už co se týká výrobce (já vím, že dnešní Kovozávody Prostějov mají s těmi původními společný tak leda název a dizajn krabičky
) či výběru typu – těžko bychom na našich sportovních a klubových letištích hledali letoun, který je zastoupen početněji, než rodina Trenérů. Samotný model vznikl během jednoho týdne, bez jakýchkoli úprav a vylepšení. Stříkáno barvami GSI, patina olejem. Jako největší problém během stavby se ukázalo udržení čistoty, což platí zejména u bílých křídel. Moc spokojen nejsem ani s kabinkou, kterou jsem musel dodatečně fixovat vteřiňákem, takže došlo k jejímu mírnému zamlžení…
Pak se ale nečekaně naskytl okamžik, kdy se náš rodinný rozpočet ocitl v opravdu vzácně příznivých číslech, a já nezaváhal: zakoupil jsem kompresor, pistoli a několik desítek dalších nepostradatelných „cajků“ a vrhl se na věc. Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, jak jsem si myslel, respektive bylo to přesně tak složité, jak jsem se obával! Prvních pár pokusných kousků namísto do vitríny putovalo rovnou do popelnice. Nicméně časem jsem zaznamenal mírný pokrok. Například mnou původně dosahovaný poměr při práci se stříkací pistolí 1:15 (tedy na jednu minutu stříkání cca čtvrt hodina rozebírání, čistění a štelování) se časem téměř otočil! Nyní tedy po necelých dvou letech pokusů a omylů jdu poprvé s kůží na trh!Jako první počin pro veřejnou presentaci svého (ne)umění jsem zvolil tohoto drobečka, který pro mě představuje naprostou klasiku, ať už co se týká výrobce (já vím, že dnešní Kovozávody Prostějov mají s těmi původními společný tak leda název a dizajn krabičky
) či výběru typu – těžko bychom na našich sportovních a klubových letištích hledali letoun, který je zastoupen početněji, než rodina Trenérů. Samotný model vznikl během jednoho týdne, bez jakýchkoli úprav a vylepšení. Stříkáno barvami GSI, patina olejem. Jako největší problém během stavby se ukázalo udržení čistoty, což platí zejména u bílých křídel. Moc spokojen nejsem ani s kabinkou, kterou jsem musel dodatečně fixovat vteřiňákem, takže došlo k jejímu mírnému zamlžení…
! Co se týče té retuše, bylo mi jasné, že na bílá křídla nemohu použít černou, takže jsem zvolil něco jako "neutrální šedou" pro celé letadlo. Ještě po stírání to bylo vidět i na trupu, ale po konečném nástřiku laku to tak nějak zmizelo... Každopádně dík za všechny rady a připomínky!