L-410 UVP

Jako vždy, než se člověk dočkal modelu od firmy z Holešova, musel si ho udělat sám. Trup tažený, křídla z Jak-40 Plastikart, VOP, směrovka destičky.
Pro Milana H: už toho nechám
pro Jakuba a další:
Modely nebo části modelů letadel tažených z destiček přes kopyto
Tato metoda opravdu začíná „najdeme si vhodný špalík dřeva“, ze kterého musíme vyrobit kopyto, přes které potom přetáhneme rozehřátou polystyrénovou destičku.
Ale to jsem trochu předběhnul.
Základem je dobrý výkres předlohy, kterou chceme coby model vytvořit. Důležité jsou hlavně řezy trupu, křídel. Ty si vystřihneme z tužšího papíru, je snad jasné, že musí být v měřítku jaký chci výsledek. Tvar musí být přiměřeně zmenšen o tloušťku materiálu který bude přes kopyto přetažen.
Nyní přichází na řadu ten špalíček dřeva. Vyřežeme s rezervou (na dobroušení) základní tvar při pohledu z boku, potom pohled shora (tento postup lze samozřejmě přehodit), pak pomocí šablon vytvarujeme žádaný tvar. Snažíme se udržet osu trupu (při pohledu shora) ke které se musí dostat konce šablony. Kopyto musíme tvořit tak aby bylo za co přichytit ve svěráku.
Destičky se používaly různé síly, bezpečnostní tabulky, podložky do sešitů které se používaly při rýsování, kelímky od rostlinného másla atd. Zkrátka vše co reagovalo na lepidlo.
Polystyrénová destička se rozehřeje nad zdrojem tepla – plynový sporák stažený na minimum, el. plotýnka. Rozhodně doporučuji rukavice. Jak známo co je horké, je těžké!
Nahříváme tak dlouho až destička zvláční. Ze začátku to funguje metodou pokus – omyl, než přijdeme na správnou dobu a výšku nad zdrojem tepla. Já to dělám tak 10 cm nad nejmenším hořákem plynového sporáku. Rozehřátou destičku přeneseme nad kopyto a přetáhneme přes ně. Nesmíme pomalu, to se správně nevytvaruje, nebo příliš rychle, pak se může roztrhnout. Chce to trochu praxe. Po přetáhnutí chvíli počkáme na zchladnutí destičky, aby zachovala nový tvar. Jednou z nevýhod této metody je vysoký odpad. Vše co je přes náš žádaný tvar odřízneme. To co nám zbude je to jsme chtěli, teď už můžeme postupovat jako u vakuformů. Buď vyříznout okénka, různé vstupy, na povrch vyrýt paneláž atd.
Stejným způsobe se dělají i kabiny, ale tady musí být na kopyto použito buď lipové nebo tvrdé dřevo. U měkkých dřev se otisknou léta dřeva a je to vidět. Ne každá průhledná folie se na kabiny hodí, jsou některé které teplem pozbudou čiré průhlednosti.
Na další časti letadla lze použít různých částí z domácího šrotiště.
Omlouvám se, vím, že to sem nepatří, ale co už včil
Pro Milana H: už toho nechám
pro Jakuba a další:
Modely nebo části modelů letadel tažených z destiček přes kopyto
Tato metoda opravdu začíná „najdeme si vhodný špalík dřeva“, ze kterého musíme vyrobit kopyto, přes které potom přetáhneme rozehřátou polystyrénovou destičku.
Ale to jsem trochu předběhnul.
Základem je dobrý výkres předlohy, kterou chceme coby model vytvořit. Důležité jsou hlavně řezy trupu, křídel. Ty si vystřihneme z tužšího papíru, je snad jasné, že musí být v měřítku jaký chci výsledek. Tvar musí být přiměřeně zmenšen o tloušťku materiálu který bude přes kopyto přetažen.
Nyní přichází na řadu ten špalíček dřeva. Vyřežeme s rezervou (na dobroušení) základní tvar při pohledu z boku, potom pohled shora (tento postup lze samozřejmě přehodit), pak pomocí šablon vytvarujeme žádaný tvar. Snažíme se udržet osu trupu (při pohledu shora) ke které se musí dostat konce šablony. Kopyto musíme tvořit tak aby bylo za co přichytit ve svěráku.
Destičky se používaly různé síly, bezpečnostní tabulky, podložky do sešitů které se používaly při rýsování, kelímky od rostlinného másla atd. Zkrátka vše co reagovalo na lepidlo.
Polystyrénová destička se rozehřeje nad zdrojem tepla – plynový sporák stažený na minimum, el. plotýnka. Rozhodně doporučuji rukavice. Jak známo co je horké, je těžké!
Nahříváme tak dlouho až destička zvláční. Ze začátku to funguje metodou pokus – omyl, než přijdeme na správnou dobu a výšku nad zdrojem tepla. Já to dělám tak 10 cm nad nejmenším hořákem plynového sporáku. Rozehřátou destičku přeneseme nad kopyto a přetáhneme přes ně. Nesmíme pomalu, to se správně nevytvaruje, nebo příliš rychle, pak se může roztrhnout. Chce to trochu praxe. Po přetáhnutí chvíli počkáme na zchladnutí destičky, aby zachovala nový tvar. Jednou z nevýhod této metody je vysoký odpad. Vše co je přes náš žádaný tvar odřízneme. To co nám zbude je to jsme chtěli, teď už můžeme postupovat jako u vakuformů. Buď vyříznout okénka, různé vstupy, na povrch vyrýt paneláž atd.
Stejným způsobe se dělají i kabiny, ale tady musí být na kopyto použito buď lipové nebo tvrdé dřevo. U měkkých dřev se otisknou léta dřeva a je to vidět. Ne každá průhledná folie se na kabiny hodí, jsou některé které teplem pozbudou čiré průhlednosti.
Na další časti letadla lze použít různých částí z domácího šrotiště.
Omlouvám se, vím, že to sem nepatří, ale co už včil