Kolegové,
nejdříve bych vás chtěl poprosit o trpělivost s umisťováním mých fotek, kterých dnes bude poněkud více. Vysvětlím proč. Uvažoval jsem o samostatném rozdělení této prezentace na dvě části, ale příspěvky by se záhy rozštěpily a vzdálily a celkový pohled by šel vniveč. Takže se za tento přístup omlouvám.
Modeláři se stavbě A-6 zabývají překvapivě v hojné míře. Můžeme si tak prohlédnout vysoce kvalitní práce jak na zahraničních webech, tak i zde na MF. Stavby uzavřené, ale i s početnými otevřenými prostory. Pro každého dalšího stavitele pomyslná laťka vysoce nastavená. Stavbu tohoto modelu jsem započal před třemi lety. Když jsem byl asi v polovině díla, došla mně potřebná kreativita a model skončil v krabici. V letošním roce jsem se odhodlal k práci vrátit a stavbu dokončit. A jako by toho nebylo málo, rozhodl jsem se, že právě na této A-6 se pokusím demonstrovat použití neodymových magnetů v praxi a splním tak slib, který jsem zde dal v jedné diskuzi na MF. Stavbu jsem plánoval jako téměř uzavřenou s důrazem na maximální provedení detailů /s ohledem na mé současné schopnosti/ a to prostory kokpitu, podvozků a šachet, více propracovat systém sklápění křidel a mechanikou vybavit přistávací záchytný hák. Tomu všemu předcházela úprava některých panelů, které měl TRUMPETER již asi připravené pro verzi E. Jedná se především o zadní část trupu od prostoru brzdících štítů, konce křídel… Naprosto nepovedené jsou panely kolem výstupu trysek. Začarované místo, které modelářům nějak záhadně uniká. Neviděl jsem snad ani jeden model, který to má opraveno- záhada. A tak jsem postupně opravoval, vyrýval, tmelil……Nemám patent na rozum a určitě jsem zdaleka neodstranil všechno, to ani náhodou, ale snaha byla. Nepříjemná práce mě čekala na kovových podvozcích, kde jsem pracoval s frézkou a lámal vrtáky. Zvládnout a plně vybavit šachty podvozků bylo ještě horší. Nijak zvlášť nepomohl ani přítel EDUARD se svými chudobnými plíšky pro tuto oblast. Všechno samovýroba a přání, aby žádná součástka nechyběla. Stejně tak to bylo i s rozvody, doufám, že jsem snad na žádnou hadičku nezapomněl. Trochu statistiky: na model jsem spotřeboval na 3m různých drátků a dovybavil 22 ti pružinami. Kokpit je AVIONIX, přístrojové panely EDUARD, kde jsem upřednostnil solidní prokreslení přístrojů a naznačení popisků kolem ovládacích prvků. Plechy jsem ještě mírně zvýšil podlepením. Pochvaloval jsem si především EDUARDÍ lepty na spodní plochy zbraňových pylonů, které mi ulehčily spoustu práce. Závěsníky MER a TER jsem upravil a doplnil o detaily. Velkou hrůzou byla pro mě práce na mechanizmu sklápění křídel. Nejdříve jsem se pokusil odstranit některé výrobní nepřesnosti. Pak následovala náhrada za vlastní detaily spolu s plíšky EDUARD. A jelikož jsem si vzal do hlavy, že křídla budou na oddělávání a fixována magnety, nároky na přesnost provedení byly extrémní. Podruhé bych do toho nešel, křídla bych nechal vodorovně. Model je nastříkán barvami GUNZE C. Předlohou je letoun VMA-AW-533 létající ve Vietnamu v letech 1972- 73 operující z Thajské základny v NAM PHONG. Poprvé se mi dostal do rukou produkt firmy AOA decals a musím se přiznat, že jsem byl ohromen podrobnými informacemi týkající se konkrétního letoun a konkrétní posádky. Byla to radost, perfektní barevný profil a neskutečně přesný manuál pro umisťování popisků. Vše je na mini- CDROMU. Odpadly mi tak starosti s vyhledáváním potřebných informací. Samotným obtiskům se snad nedá nic vytknout, možná jen to, že mohly mít tenčí vrstvu nosného filmu. Měly proto chuť zastříbřit a musel jsem je pak na několika místech „ prostřílet“ lakem. Na druhou stranu je zase výhodou, že jsou odolnější při manipulaci- snesou těžkou ruku.
Stupeň olétání bych označil slovem- výraznější. Chtěl jsem si někdy více vyzkoušet a pohrát s technikami, imitující nepříliš ošetřovaný a trpící povrch proudových námořníků. Z fotek, které jsem si již před třemi roky postahoval k tomuto účelu, jsou mnohé označeny jako nedostupné. Přece jen se tu něco pokusím dát pro představu, čeho jsem chtěl dosáhnout. Patinování jsem si rozdělil na dvě oblasti. První- výraznější, která je patrná z většího odstupu od modelu, je provedená známými technikami. Druhá- jemná, které si všimnete teprve ze vzdálenosti asi půl metru, má napodobit již počínající změny dříve kompaktního nátěru s konečným detailem nepravidelných „ pavučinek, mapek“ zasychajících špinavých mokrých skvrnek. Tak s tím jsem si opravdu vyhrál. Upozorňuji, že 5 silných bílých světel mi při focení tuto techniku na některých záběrech povytáhly. Ve skutečnosti jsou skvrnky velice jemné. Podobně jsem postupoval i u nádrží. Koncové znázornění prolisů v oblasti stabilizačních křidélek je znázorněno bohužel pouze obtiskem, protože již byly sestavené. Úprava v 3D provedení by chtěla šablonku a práci s frézkou a to se mi už nechtělo dělat. Takže nic moc. Ale při pohledu do vitrínky to zase nevypadá nijak špatně. Je to přece jen viditelný prvek- lepší než nic. Na model jsem umístil dvě červené krytky a několik RBF pásků od HGW.
K použití magnetů při stavbě mě inspirovala kratičká informace na jednom modelářském webu, kde autor stavby poznamenal, že k instalaci krytek na modelu použil mikromagnety. Také časté polemiky týkající se zavěšování výzbroje- co zavěsit, co možná a co nikdy, mě postupně vedly k používání disperzních lepidel, kdy výměna je jednodušší, ovšem spoj příliš nedrží. Rozhodl jsem se pro radikální řešení, jak bleskově zareagovat a okamžitě „přezbrojit“ aniž bych měl obavy z poškození modelu. Zakoupil jsem za těžký peníz spoustu neodymových magnetů různých velikostí, tvarů a začal je „ implantovat“ do potřebných částí modelu a dílů před slepením, či již sestavených. Model je tak vybaven 58 magnety. Na fotografii jsou zachyceny typy magnetů a části modelu, které mohu kdykoliv oddělit. Lze tak lehce zaměňovat výzbroj na pylonech podle libosti, jak nás napadne. Vše se centruje samostatně na střed, magnety to pohodlně zvládají a při pečlivém lepení není problém ani s kolmostí vzhledem k podkladu. Pouze u raket ZUNI od EDUARDU jsem použil vodící lištu, která směřuje do závěsníku. Je to taková pojistka pro lepší zafixování. Při zaklapnutí ji stejně není vidět. ZUNI jsem záměrně použil také pro jejich velkou hmotnost, abych otestoval sílu magnetů. Dále je mám nainstalovány v pohyblivé části kabiny. Jsou nastaveny pro polohu zavřeno,otevřeno a kabina ex. Bytelnější magnety jsem nainstaloval do prostoru sklápění křídel a můžu je tedy jednoduše oddělit a pak spolu s dalšími díly a očesaným trupem dát do krabice – transportní poloha. Pohodově se mi také fotografovaly detaily na trupu v režimu makro- odcvakl jsem výzbroj a fotilo se. Fotek je opravdu hodně, spíše pro fandy A-6 a také možná pro inspiraci pohledem, která kombinace zavěšení je slušivá/ s ohledem na- mohlo, nemohlo/ . Zavěšování na skutečných A-6 bylo pestré a zajímavé, tak proč toho nevyužít? Použití magnetů není úplně bezproblémová záležitost. Zde se ovšem zaobírat podrobnostmi nelze. Jak se magnety chovají, známe všichni. Ovšem na jejich umisťování do modelu hraje více faktorů jako třeba jejich tvar, velikost, vzájemná vzdálenost a následný boj magnetických polí. Začínám teprve sbírat první poznatky, určitě v tom budu pokračovat. Prosím, abyste můj příspěvek brali veskrze jako informativní! Nikoho v následování nemíním přesvědčovat. Snad by mohl oslovit početnou skupinu nás- vitrinkářů, kteří staví pouze pro radost, někdy zajedou na výstavu a nejsou ve své kreativitě svázaní soutěžními stresujícími mantinely. Ať si s tímto možným konstrukčním řešením naloží každý sám dle libosti. Pro mnohé z Vás to bude asi jen taková magnetická ptákovina. Nevadí. Poslední fotky této prezentace ještě dokumentují sílu neodymových magnetů a budou možná provokovat k vymýšlení různých žertíků a vtípků. Proč ne, blíží se Silvestr a můžeme se bavit. Těm, kteří v tom budou spatřovat znevážení našeho modelářského „ řemesla“, se omlouvám! Budu rád, když si uděláte krapet času v tomto předvánočním shonu a něco mi napíšete.
A už mi zbývá jen popřát všem kolegům, modelářům zde na MODELFORU pohodové prožití Vánočních svátků a v roce 2019 pevné zdraví, mnoho štěstí a hodně krásných modelářských zážitků.
Další foto budou následovat.....