Tupolev Tu-134A / Zvezda / 1:144

[Marek P.]

Tohle Túčko pro mě už navždy zůstane ikonou československé civilní letecké dopravy sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. I když se svými 14 provozovanými kusy nebylo v té době nejpočetnějším typem ve flotile ČSA (Il-62 bylo o jeden víc), stalo se doslova mediální hvězdou, která se zhusta objevovala nejen v dobovém tisku, ale i kinematografii. Za všechny jmenujme třeba poslední řadu seriálu o pánovi s kouzelnou buřinkou. Jeho estetice neodolali ani autoři komiksů – určitě nejsem jediný ze současných +/- padesátníků, kteří kdysi doslova hltali časopis ABC, a mají jeho obraz nesmazatelně vrytý do paměti díky úvodní scéně kultovního seriálu Tvrz.

Takže když už jsem se rozhodl, že v mé sbírce dopraváků je načase zabrousit do domácích vod, byla volba celkem jasná. Nebudu vás unavovat popisem morálních dilemat spojených s nákupem modelu konkrétního výrobce (zvlášť když aktuálně existuje domácí alternativa) a napíšu jen to, co považuji za důležité: ten model je opravdu skvělý! Materiál je měkčí, ale dobře opracovatelný, detaily ostré, rytí tak akorát, dělení dílů a podsestav logické, přesnost bezvadná a pokud už jsem musel něco tmelit a pak brousit, bylo to jen a jen vinou mé vlastní nešikovnosti. Pozor je potřeba si dát při vlepování pásu s okénky kabiny cestujících – některá jsou „utopená“, jiná naopak vystupují mírně nad povrch. Apropo, okénka: už několikrát jsem tu dostal kartáč (to je legrace, já vím, že to bylo míněno v dobrém ), za nerealistické ztvárnění zasklení pomocí obtisků, takže jsem se tentokrát rozhodl pro klasický postup a okýnka jak v trupu, tak ta od pilotní kabiny před stříkáním vymaskoval maskami KV Models. Další sadu stejné firmy jsem použil i pro vymaskování náběžných hran. Pruhy na trupu jsem musel nastříkat, protože obtisky Bra. Z. Models by průhledná trupová okýnka zase zakryly. Použití masek na čelní okna zároveň odhalilo jedinou zjevnou vadu stavebnice: zcela chybějící naznačení interiéru pilotní kabiny, což jsem si naštěstí včas uvědomil a vyřešil to alespoň černou papírovou záslepkou.
A ano - musím uznat, že práce se „skly“ se vyplatila a ve finále to opravdu vypadá líp, než při použití sériových obtisků .

Podtrženo, sečteno: s výsledkem jsem spokojený i když jsem si samozřejmě neodpustil pár hloupých chyb. A protože, jak jsem psal v úvodu, legenda, jakou je tento letoun, si každopádně zaslouží důstojné zpracování, věřím, že se k „Tučku“ zase brzo vrátím, tentokrát třeba již s doplňky…

[Michal Dub]

Až se bude k Tučku vracet, tak mrkni na okna, stroje ČSA je měly oproti stavebnici jinak. Stejně tak nápis nad okny by měl couvnout dozadu. A ještě postrádám anténu na hřbetu za pilotní kabinou.

[Szwarc.Robert]

Moc pěkné

[Mirek O]

[Mivo1508]

pěkně udělané. Kdysi jsem tímhle Tučkem od tohoto výrobce začínal serii ČSA letadel. Také bez doplňků - v té době nikdo nevěděl nic o 3D tisku a doplňky na dopraváky před příchodem Laciho moc nebyly. Liverka za mne ta nejhezčí na ČSA érech. Nějaké postřehy tam máš od Michala - taky si matně vzpomínám, že jsem něco předělával s okýnkama, ale už je to dlouho. Čerpal jsem tady ze stavby Kuby Jiráska tuším. V každém případě jsem rád, že držíš vlajku dopraváků, když se ostatní flákáme.
Hezké a díky za něj.

[Zbyněk]

Moc pěkné tůčko!

[Marek P.]

Děkuji všem za pochvalu i konstruktivní kritiku, obojí rád příjmu. Nicméně dovoluji tu zveřejnit možná trochu delší úvahu o věcech, které mě v souvislosti s modely dopraváků občas napadají. Zdůrazňuji, že se opravdu nejedná o osobní polemiku s kritiky mých modelářských výkonů, sám nejlépe vím, že nejsou bez chyby:

Začnu zase trochu oklikou. Tak jako asi každý modelář, i já občas popustím uzdu fantasii a představám o nichž dobře vím, že se stejně nikdy neuskuteční (pořád se bavíme o modelech !). Tuhle jsem přemýšlel o ideálním materiálu pro vybudování rozsáhlé tematické sbírky. Nic složitého, aby se to dalo „sekat jako Baťa cvičky“ ale přitom dostatečně atraktivního a hlavně pestrého. Jako občasného sportovního fanouška a příležitostného sběratele kartiček mě okamžitě napadlo: co takhle figurky hokejistů? Stačila by základní sada v několika pózách – útočník v nápřahu, obránce v jízdě, brankář ve střehu nebo rozkleku. Pak už jen podle schopností malovat a nanášet obtisky s týmovými logy, čísly a jmenovkami a vitrína se může utěšeně plnit. Vždyť kolik je jen aktuálních dresů v elitních ligách a reprezentacích! Dokonce je tu prostor pro výrobce doplňků, třeba 3D tištěné hlavy se „skutečnými“ obličeji! Ponechme teď stranou zjevnou neuskutečnitelnost takového plánu kvůli omezením daným licencemi a autorskými právy. Velmi záhy jsem si ale představil reakce, jaké by zjevení takového artefaktu doprovázelo, zejména ze strany skalních fanoušků a na slovo vzatých odborníků: figurka je sice hezká, ale naprosto nesmyslná! Má představovat hráče X, působícího v týmu Y. Pokud pomineme celkově dost pochybné proporce (X jako elitní obránce je kus chlapa a figurka přestavuje spíš subtilního útočníka), je hlavní problém v tom, že má na rukou rukavice Sherwood (pozná se to podle manžet okolo zápěstí), zatím co každý ví, že dotyčný hraje zásadně v rukavicích Bauer. Navíc na hlavě má helmu s prolisem ve předu a třemi otvory po stranách, zatím co správně jsou dva prolisy vzadu a dvě díry na boku . Ke všemu barevná kombinace dresu (pruhy na spodní straně kalhot) odpovídá základní části sezóny 2016, ale dres samotný je evidentně ten z bojů o play-off následujícího roku, protože tým mezitím změnil dodavatele z Nike na CCM, takže na výstřihu pod krkem už nebyly dva knoflíky ale zavazovací šňůrka… atd, atd… Chci tím prostě říct, že i napohled nekomplikovaná a jasná věc se může projevit jako pořádně zamotaný uzel.

A teď zpět k letadlům. Když jsem se před necelým rokem odhodlal začít stavět dopraváky, říkal jsem si, jaká to bude pohoda ! Vždyť těch různě barevných a krásně „pomalovaných“ letadel, která se dnes a denně zdvíhají z rozjezdových drah Ruzyňského letiště, aby pak zahučela při otáčení nad mým kladenským obydlím, je jen omezený počet typů. Více méně jen Á třistadvacítky a „Bulíci“ 737, sem tam nějaký ten Embraer a pro fajnšmekry A-380 nebo Dreamliner. Jediné, čím se liší je právě ta více či méně atraktivní livery, takže stačí nakoupit x kusů stejné stavebnice a pak už jen stříkat různé barvy a přikládat různé obtisky a (stejně jako ve výše uvedeném případě s hokejisty) vitrína se bude krásně plnit. Jo jo, zlatý voči !
Jakmile jsem totiž začal zjišťovat, které společnosti a čím k nám vlastně létají či létaly, došlo mi, že tohle je, nenapadá mě výstižnější výraz, prostě džungle! Těch verzí a subverzí jednotlivých typů, různých motorů, konfigurací… Navíc dopravní letadlo je dost drahá věc, předpokládá se, že ve službě vydrží fakt dlouho, ideálně i několik desítek let. Za tu dobu nejen, že nejspíš několikrát změní majitele, ale projde i spoustou oprav, repasí, modifikací a modernizací. Některé jsou zřejmé na první pohled, jiné vůbec. A to mluvím jen o letounech, které jsou aktuálně v provozu. Co s těmi, které už dávno skončili na šrotištích nebo jako muzejní exponáty či výletní restaurace. Prostě jeden velký opruz! Takže v rámci zachování duševního zdraví jsem se rozhodl některé věci prostě neřešit. Samozřejmě, snažím se vyhnout vyloženým pitomostem jakými jsou záměna verzí letounu nebo typu použitých motorů (jsou-li napohled viditelné), ale jiné věci, jako např. disproporce v rozmístění okének u historického stroje mě, odpusťte mi, nechávají chladným. Stejné je to u vyložených lapsů výrobců modelů, některé mě uvádějí do varu (nesmyslné dělení křídel), jiné jsem ochoten akceptovat (ne právě realistické obtisky na okna). Modely stavím v naprosté většině jako „krabičky“ a beru je jako svým způsobem doklad o technologické pokročilosti výrobce stavebnice. Konec konců, nestavím pro muzeum, ale pro svou vitrínu a sem tam nějakou tu výstavu, kde, jak doufám mé „výpěstky“ nikoho neurazí. Pokud bych někdy dospěl k názoru, že mé dovednosti dospěly tak daleko, že nákup profesionálních doplňků bude skutečně smysluplnou investicí, pak k němu jistě přikročím.

A ještě jedna řekněme veselá historka k tématu: bavil jsem se kdysi s člověkem, který měl v sedmdesátých a osmdesátých letech na starosti technickou podporu pozemního zabezpečení Ruzyňského letiště. Jednou dostali za úkol vypracovat dokumentaci k výrobě lešení pro údržbu konkrétního typu dopravního letounu používaného ČSA i „spřátelenými“ dopravci. Neřekl to přesně, ale z kontextu tak nějak předpokládám, že mohlo jít o Il-62 nebo možná Tu-154. Šlo prostě o to, vyrobit „na míru“ soupravu montážních a revizních plošin, kterými by se dalo jednoduše obestavět kterékoli letadlo daného typu. Když se pak začalo lešení, navržené a narýsované podle originální výkresové dokumentace používat, přišlo se na neuvěřitelnou věc: jednotlivé stroje téhož typu se, co se týče umístění křídel nebo zavěšení motorů, od sebe lišily a to v řádech desítek centimetrů, v jednom případě prý až o metr dvacet !

[Datel156]

Ta vesela historka na zaver mne probudila z odpoledni letargie. Mel jsem sefa, fakt profika - od 1945 u CSA, pak na SLI (Statni letecka inspekce), pak ... (nechci ho zviditelnit). Ten mi vypravel podobnou historku. Pri prebirani dopravaku ze SSSR se overoval soulad s dodanou dokumentaci (krome jineho hmotnosti a rozmery). U jednoho era namerili jedno kridlo o pul metru delsi, nez druhe. Ale jinak to litalo v pohode, az do doby, nez to vyradili. Mam dojem, ze mluvil o Tu-104.