Bf 109G-10 S.T.Byčkov ROA 1945 1:72 Revell

[fightavi]

V rámci programu zvýšení "barevnosti" řady 27 svých mezků jsem využil zásob "tříděného" odpadu k vylepšení základní stavebnice G-10 od Revella, doplnil a vylepšil z přebytků AZmodels a Eduard a dekálů Propagteamu (po nanesení jsem musel konstatovat, že bílá na znacích je poněkud transparentní), ilustrace z knižky "Na křídlech ROA" a vytvořil mašinu S.T.Byčkova z jednotky ROA období duben 1945. Stavební postup včetně nanesení kamufláže můj standard a pokusil jsem se výsledek informativně zdokumentovat. Jak se mi to povedlo nechám na vás.

Dědek Franta

[modelar81]

Tak tyhle insignie jsem ještě neviděl. Pozraď nevzdělanci, jaká je to země.
Jinak tleskáč a palec hore za zajímavost.

[fightavi]

Hochu nevzdělaný ROA není země ani stát , ale Ruská osvobozenecká armáda, která byla po boku wehrmachtu zaměřena na boj proti Stalinovo Rusku,krátce a stručně řečeno!
Dědek Franta

[Bobanski]

Měl bych dotaz. ROA bych si rád postavil, ale s těmi velkými znaky na trupu a křídlech, není to sci-fi? Co vím, tak letadla ROA měla vždy původní německé kříže...

Naposledy upravil Bobanski dne 12 bře 2025, 13:52, celkově upraveno 1

[Mirek O]

[Radek A]

Je to tak. Znak ROA na směrovce je fotograficky zdokumentovaný. Velké znaky na křídlech jsou fikce.

[fightavi]

Ale líbí se, že jó!
NA KŘÍDLECH ROA (Alexej I. Kondratěnko r.v.2022, obrázková příloha VII.)

Dědek Franta

[Radek A]

To si někdo vymyslel, není k tomu vůbec žádný zdroj. A tím nemyslím fotku, není ani žádný dokument ani konkrétní věrohodné zdůvodnění.

Nejvíc je k tomu v polské publikaci Sojusznicy Luftwaffe, dle které ruský velitel nechal namalovat na směrovky znaky ROA, ale Němci protestovali, že se nejedná o znak suverénního státu, a trvali na jejich odstranění. To je předpokládám založeno na nějakých archivních dokumentech. O rozsáhlejším značení ani slovo.

Ostatní publikace tuto otázku slovně nerozebírají vůbec, a publikují pouze ty dvě známé fotky vrakoviště s viditelným znakem na směrovce a číslem letadla, plus rekonstrukci jeho vzhledu podle těch dvou fotek. Nejdotaženější rekonstrukci toho stroje má dle mého odhadu Eduard ve své únorové novince WNF/Diana.

[Archivář]

Jediné dvě zdokumentované mašiny od 5 Jasty ROA z března / dubna 1945 "bílá 15" a "bílá 24" z letiště Německý Brod.
Podklady a foto viz JaPo - Messerschmitt Bf 109G-10/U4 Production & Operational Service Aleš Janda, Tomáš Poruba
Pak existuje ještě foto na "bílou 17", na ocase je viditelný znak ROA.

Messerschmitty Bf 109G-10 / U4 od ROA jsou na této základně doloženy od 7.3.1945 a písemné prameny dokládají existenci letounů „bílá 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23 a 24”. Několik z nich je potvrzeno i fotograficky. Podle mě zcela určitě existoval i stroj "bílá 12" a šestnáctý letoun měl buď velitelské označení < podle zvyklostí Luftwaffe nebo to byl stroj záložní.

Letoun "bílá 24" létal pouze s německým výsostným označením a potvrzují to i záznamy tehdejšího personálu letiště. První kusy však vyměnily svastiku na kýlovce za znak jednotek ROA. Takovýto stroj je „bílá 15”, jejíž zadní část trupu zůstala ve zničeném hangáru německobrodského letiště nebo letoun "bílá 17" na fotce.. Minimálně do číslice „17” tak Bf 109G-10 U4 od ROA používaly tento znak místo hákového kříže.
Trupové číslo strojů 5 Jasty ROA bylo až za trupovým křížem, vždy v bílé barvě, podle toho se poznají Bf 109G-10/U4 od 5 Jasty ROA

Semjon Trofimovič Byčkov (15. května 1918 osada Petrovka Voroněžská oblast, Sovětské Rusko – 4. listopadu 1946 Moskva, SSSR) byl vojenský pilot, Hrdina Sovětského svazu a letec ozbrojených sil KONR.

Narodil se v osadě Petrovka ve Voroněžské oblasti (gubernii). V mládí absolvoval lekce v leteckých klubech, které zúročil tím, že 5. listopadu 1939 ukončil Borisoglebskou leteckou školu V. P. Čkalova

Do armády vstoupil 16. ledna 1939 službou u 12. záložního leteckého pluku.

30. ledna 1940 byl povýšen na podporučíka. Od 16. prosince 1940 byl mladším pilotem 42. stíhacího leteckého pluku, poté pilotem ve 287. stíhacího leteckého pluku.

Na frontě byl nasazen od začátku války v roce 1941. Od 25. března 1942 byl povýšen na poručíka. Od 20. července 1942 byl v hodnosti nadporučík zástupcem velitele letky.

V červenci 1942 stanul před vojenským soudem za zničení letadla při přistávacím manévru pod vlivem alkoholu. Při nehodě bylo letadlo zničeno a Byčkov málem přišel o život. Byl odsouzen na 5 let v táborech nucených prací. Podle aplikace poznámky dvě k článku 28 trestního zákoníku RSFSR mu byl výkon trestu odložen s možností osvědčit se další službou na frontě.

Byčko se snažil osvědčit tak dobře, že již po třech měsících, 1. října 1942, mohl vojenský sovět vydat s přihlédnutím na jeho vojenské výkony a zásluhy v boji usnesení číslo 037/44 o zahlazení a prominutí trestu. Rozkazem vojsk Stalingradského frontu číslo 57/N ze dne 23. října 1942 byl poručík S. T. Byčkov vyznamenán Řádem rudého praporu za příkladné plnění bojových úkolů a osobní statečnost.

28. května 1943 byl povýšen na kapitána. Sloužil jako navigátor 937. stíhacího leteckého pluku, dále jako zástupce velitele 482. stíhacího leteckého pluku 322. stíhací divize. Dne 23. srpna 1943 byl rozkazem 15. letecké armádě č. 44/N vyznamenán druhým Řádem rudého praporu za příkladné plnění bojových úkolů.

Dne 2. září 1943 mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu s Leninovým řádem a medailí Zlatá hvězda za osobní sestřelení 15 nepřátelských letadel, 1 sestřelení ve skupině, 230 bojových misí a 60 vzdušných soubojů.

Dne 10. prosince 1943 byl sestřelen německým protiletadlovým dělostřelectvem, zraněn a zajat. Němcům se ho podařilo identifikovat jako sovětské letecké eso, a proto němečtí vojenští lékaři věnovali jeho léčbě mimořádnou pozornost. Po vyléčení byl převezen do zajateckého tábora v Suwalkách, kde ho v únoru roku 1944 plukovník Viktor Malcev přesvědčil, aby se přidal na německou stranu.

Zpočátku pomáhal přeletům letadel z německých továren na polní letiště na východní frontě a později se účastnil protipartyzánských operací poblíž města Daugavpils. Podepsal také provolání pro zajaté sovětské letce, ve kterém je vyzýval ke vstupu do řad německých ozbrojených sil a boji s bolševismem. Jeho jméno bylo hojně využíváno v protisovětské propagandě, neboť se jednalo o Hrdinu Sovětského svazu, který přešel na stranu Třetí říše

Po rozpuštění leteckého útvaru Ostland v září 1944 se podílel v Chebu na formování 1. leteckého pluku vzdušných sil KONR. Byl jmenován velitelem 5. stíhací perutě nesoucí jméno plukovníka A. A. Kazakova. Pod jeho velení spadalo 16 letounů Bf 109G-10/U4. Dne 5. února 1945 byl povýšen do hodnosti majora KONR. V průběhu kariéry v ROA nebo německém letectvu nejsou doložena vzdušná vítězství.Koncem dubna 1945 se vzdal vojákům 12. sboru 3. americké armády spolu s dalšími vlasovskými piloty a byl internován ve francouzském městě Cherbourg. Údajně také nabízel své služby americké armádě, ale byl odmítnut. V září 1945 byl na základě Jaltské dohody předán do rukou sovětských úřadů. U výslechů uváděl, že byl ke zradě donucen nátlakem a sváděl vše na svého spolubojovníka Bronislava Antilevského.

Dne 24. srpna 1946 byl souzen Vojenským tribunálem moskevského vojenského okruhu. Byl shledán vinným trestným činem podle §58-1b (vojenská zrada) sovětského trestního zákoníku a odsouzen k trestu smrti. Dne 25. srpna 1946 požádal Vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR o udělení milosti. Žádost byla zamítnuta a rozsudek byl vykonán 4. listopadu 1946.

Byl popraven ještě jako Hrdina Sovětského svazu, neboť mu tento titul a všechna další sovětská vyznamenání byla odebrána až 21. března 1947 výnosem Prezídia Nejvyššího sovětu.

Přílohy

Быч1.jpg (20.34 KiB) Zobrazeno 1615 krát

Быч.jpg (20.6 KiB) Zobrazeno 1615 krát

[fightavi]

Ahoj přátelé! Hodně jste informovali,i sám jsem si už přečetl tak to berte jako pro mně zajímavé What If a věnujte se vážnějším tématům .
Dědek Franta