Jako příznivec RAF a FAA jsem chtěl mít ve sbírce Harriera. Toho již nějakou dobu nabízí Kinetic v námořních verzích, ale po přečtení recenzí mě vždy přešla chuť.
Před pár roky vydala stejná firma také pozemní variantu a v důvěře v řadu Gold a nemnoha recenzím jsem si ji zakoupil. Ke každé stavebnici dokupuji doplňky, takže i v tomto případě jsem hledal nějaké plechy, masky a resin. Plechy beru většinou pro interiér i exteriér, ale vzhledem k novým cenám Eduardu jsem tentokrát koupil pouze základ. Rovněž jsem se obešel bez edích pásů, protože za jejich cenu jsem pořídil krásné Aires sedadlo včetně pásů ještě detailnějších. A jestli jsem si za 200,- koupil masku na triviálně rámovanou kabinu? Dobrou investicí ale byla resinová kola a raketnice Matra a soustružená pitotka.
Po prostudování návodu jsem zjistil, že stavebnice není 100% new tool, ale sdílí s těmi předchozími několik rámečků, a to bohužel těch problémových.
Sestavení kokpitu šlo dobře až na edí plechy, které místo interiérové šedé byly zelené a bylo je nutno pod lupou přebarvit. Přední šachta nabízí dobrý základ, avšak bez přidání dna a kabelů by bylo lepší kryty podvozků zavřít. To samé je v případě hlavní šachty nutností. I když má jednoduchý krabicový tvar, snad 1/2 hodiny mi trvalo, abych ji sestavil. O to větší bylo zklamání, když jsem zjistil, že celá sestava s šachtou štítu je krátká a kryty se musí zavřít (kryty jsou také krátké a musel jsem z destičky udělat nové). Šachta pozlobila ještě jednou, protože je široká a brání slepení trupu. Další práce na trupu byly v normálu.
A potom přišlo křídlo a zjištění, že horní a spodní díl, díky spoji u bočních podvozků, nelze slepit. Po odškrabání spoje přišlo zatmelení nesmyslného vybrání u psího zubu v náběžné hraně a zkusmé přiložení křidélek. Ta se ukázala jako krátká a navíc oproti křídlu podstatně tenčí, takže následovalo broušení celého spodního dílu křídla (hrozná práce). Díky tomu začalo křídlo také kopírovat naznačený profil na trupu. Před slepením obou polovin jsem ještě navrtal nové díry pro pylony, abych vnitřní posunul dozadu a vnější vně a dozadu.
Před přilepením křídla k trupu jsem musel dát do obou částí rozpěrky, díky nimž se v přední části do spoje křídla a trupu nemuselo téměř sáhnout. I tak však v zadní části vznikl neskutečný schod.
Poslední částí, které bylo potřeba se více věnovat byly kryty Adenů postrádající řadu otvorů a detailů.
Ke zbytku stavby, včetně barvení a obtiskování asi není co dodat.
Protože člověk je tvor nepoučitelný, je možné, že když už znám všechna úskalí stavby, tak někdy v budoucnu ještě postavím námořníka a stavbu si ulehčím alespoň koupí šachet podvozku
![Smile :-)](./images/smilies/36_1_49.gif)